Zprávy 17. 10. 2012

►Za co mohou odebrat vaše dítě? (příklady svévole juvenilních úředníků)

►Děti v pěstounské péči jsou 7-8krát více vystaveny násilí

►Juvenilní justice – zločinný byznys s dětmi

Za co mohou odebrat vaše dítě? (příklady svévole juvenilních úředníků)

Na Západě probíhá proces zestátnění dětí výměnou za vysokou úroveň komfortní existence rodičů.

Výkonnostním kritériem práce orgánů juvenilní justice je počet dětí, které jsou „plně ochráněny“ od svých rodičů, tedy že jsou jim odebrány. Čím více dětí úředník odebere, tím více si vydělá, a tím rychleji stoupá jeho kariéra. Děti jsou odebírány nejen z rozbitých rodin, ale také od normálních, milujících a pracujících rodičů. Důvodem se může stát cokoli. Například jakákoli nespokojenost dítěte, nebo dokonce slovo výčitky na adresu rodičů, kteří navštěvují bohoslužby, mohou moderní inkvizitoři považovat za „utlačování zákonných práv a svobod“. Ve Velké Británii se v posledních letech prudce zvýšil počet odebrání dětí, které sociální pracovníci motivovali jako „emocionální násilí“ a „riziko emocionální újmy“, i když význam tohoto slovního spojení je nejasný.

Protesty proti nucené sexualizaci mohou být považovány za porušení práva na informace. Nedávný příklad: skandál v Bavorsku, kde odebrali děvčátko, které se nechtělo odloučit od svých rodičů, kteří si nepřáli, aby jejich dcera navštěvovala hodiny sexuální „výchovy“. Příběh se stal veřejně známým, protože dítě, když zjistilo, že její prosby o navrácení k matce a otci, jsou bezvýsledné, se pokusilo o sebevraždu.

Odmítnutí očkování pochybnými vakcínami nebo ošetření může být chápáno jako nedostatek zájmu o zdraví dítěte. Příklad – 12letá Katie Wernecke z Texasu, byla odebrána rodičům, protože nechtěli, aby jejich dcera byla v rámci léčby rakoviny vystavena ozařování.

Podle šéfa dětského oddělení sociálních služeb v New Yorku (Head of children’s department of social services New York), Trevora Granta, „Rodiny jsou ničeny ze zcela triviálních důvodů. Pokud je nějaký kus nábytku rozbitý nebo je v domě neuklizeno, pracovníci sociálních služeb odebírají dítě …“. Rodiče jsou obviněni na základě paragrafu „skutky na škodu dítěte“ za to, že dítě nechali jít ven bez doprovodu dospělého, pro nedostatek ovoce v chladničce nebo nedostatek kapesného, za to, že má méně hraček než děti sousedů, za nákup „nezdravého“ školního batohu…

Názory dětí v tomto případě nikoho nezajímají a často se k tomu ani nemohou vyjádřit. Malá Sabrina, dcera Kryštofa Slater a Nancy Haigh z Arlingtonu, byla rodičům ukradena sociálními pracovnicemi bez soudu ve věku 3 týdnů (!), protože … údajně vážila o 300g méně, než by měla. Ubozí rodiče se již několik let neúspěšně snaží dostat zpět své dítě.

Počet odebraných dětí od rodičů v západních zemích, kde byla juvenilní justice zavedena, je ohromující. Desítky nebo dokonce stovky tisíc! Každý rok! Stačí telefonní hovor ukřivděného dítěte a podle telefonního čísla okamžitě vyjíždí sociální pracovníci. Například v Německu jenom v roce 2009 bylo odebráno rodičům více než 70 tisíc dětí. Ve Francii o rok dříve sociální orgány odebraly přes 110.000 chlapců a děvčat, kteří, přestože mají maminky a tatínky, žijí v dětských domovech a pěstounských rodinách.

V roce 2000, francouzská vláda předložila rozsáhlou a šokující zprávu generálního inspektora pro sociální věci, Pierra Navesa, a generálního inspektora právního oddělení, Bruna Cathala, o stavu soudnictví ve věcech mládeže a sociálních službách. Zpráva informuje: „Obrovské množství dětí bylo odebráno od svých rodičů a umístěno v dětských domovech a pěstounských rodinách. Soudci a sociální pracovníci neustále porušují zákony. Mezi právními předpisy a jejich zaváděním do praxe je obrovský rozdíl. V jednom a tom samém soudu se liší praxe jednoho soudce od druhého. Neexistuje kvalitní kontrola systému ochrany dětí a rodiny. Není žádná úcta k rodině, juvenilní justice jí žádnou péči neprojevuje. Prokuratura nemůže sledovat všechny případy, protože jich je příliš mnoho. Sociální pracovníci a soudci mají plnou, neomezenou moc nad osudem dítěte. Sociální pracovníci často odebírali děti po anonymních telefonátech … rodina je v nebezpečí.“

Podle statistik na počátku roku 2000 byl stav takový, že z rodin 60milionové Francie již odebrali více než 2 miliony dětí. O sedm let později bylo konstatováno, že minimálně 50% z těchto dětí bylo odebráno nezákonně. Typickým příkladem je osud herečky Natálie Zacharové. V roce 1990 ji juvenilní soud ve Francii zbavil rodičovských práv. Důvod: „Madam Zacharová dusí dceru svou mateřskou láskou“ a chce s ní „zachovat úzký vztah“! Od toho času Mášu Zacharovou přehazují z jedné pěstounské rodiny do druhé. Její matka prošla všechny soudy, obracela se s prosbami o pomoc k velmi vlivným lidem, včetně prezidentů a hlav církví. Jen s prezidentem Nicolasem Sarkozym měla paní Zacharová 18 soukromých setkání na téma navrácení dcery. Dokonce otázka navrácení její dcery se projednávala v rozhovorech prezidentů J. Chiraca a V. Putina. A přesto problém nebyl dodnes vyřešen…

Juvenilní justice na Západě je organizací se svými zákony, nikomu nepodléhající stát ve státě. Pozice vlády v této otázce je už na první pohled zvláštní. Starodávní Římané v takových případech říkali: „Dívej se, pro koho je to výhodné“. Otázka: Proč místo zlepšení života rodin jim odebírají děti? Odpověď: Je to velmi výhodné.

Děti odebírají nejen u nezabezpečených opilců a sadistů. V Evropě se oběťmi stávají zástupci všech společenských vrstev bez výjimky. Dokonce i italskému páru milionářů odebrali 7letou dcerku na základě udání starší 20leté dcery z prvního manželství matky, která se rozhodla si tím způsobem přivydělat. Děvčátko křičelo, že miluje své rodiče a že chce k mámě, ale nikdo ji neposlouchal. Dali ji prostě do dětského domova a pomluvené rodiče do vězení.

V Americe podle informací národní komise USA pro záležitosti dětí, jsou děti často odebírány z rodin „předčasně nebo nepodloženě“, protože mechanismus federálního financování dává státům „vážné finanční motivy“ pro odebírání dětí a neposkytování pomoci rodinám, aby mohly nadále žít společně (National Commission on Children, Beyond Rhetoric: A New American Agenda for Children and Families. Washington, DC: May, 1991. p. 290).

Zdroj: http://ruskline.ru/monitoring_smi/2012/10/02/pravosudie_vyrodkov_irody_novogo_mirovogo_poryadka/

Děti v pěstounské péči jsou 7-8krát více vystaveny násilí

Na Západě se juvenilní justice zavádí ve školách a rodinách pod záminkou ochrany před sadisty a pedofily. Až 70% z těchto trestných činů páchají příslušníci sexuálních menšin, jejichž práva obhajují zastánci juvenilní justice. V USA se homosexuálové dopouštějí 33% případů zneužívání dětí. Typickým příkladem je osud dvou ruských dětí, které před několika lety odebral norský sociální patronát matce-emigrantce a předal tamním „degenerátům“ k výchově. Skončilo to znásilněním 4letého chlapce.

Podle britských a amerických studií, děti v pěstounské péči (podle názoru pediatrů) jsou 7-8krát více oběťmi násilí, a děti ve státních institucích sociální péče až 6krát častěji než jejich vrstevníci (Hobbs G., Hobbs C., Wynne J. Abuse of children in foster and residential care // Child Abuse Negl. 23.12.1999. pp. 39-52).

Americké studie ukazují, že prokázané případy sexuálního zneužívání dětí v pěstounské péči jsou 4krát častější než průměrně mezi obyvatelstvem. Výkonná ředitelka organizace „Children’s rights“ Marcia Lowry (zastánkyně pěstounských rodin) říká: „Již dlouhou dobu se zabývám touto prací a zastupovala jsem zájmy tisíců a tisíců adoptovaných dětí … prakticky jsem se nesetkala s chlapci ani děvčaty, které by se nějaký čas nenacházely v pěstounské rodině a nepřetrpěly jakoukoli z forem sexuálního násilí.“ (Dana DiFilipoo Avalanche of Anguish // Philadelphia Daily News, 21.01.2010).

V dětských domovech v USA úroveň fyzického násilí nad dětmi převyšuje průměr na populaci 10krát, sexuálního – 28krát. (Benedict M., Zuravin S. Factors Associated With Child Maltreatment by Family Foster Care Providers // Baltimore: Johns Hopkins University School of Hygiene and Public Health, 30.06.1992, charts, pp.28,30; Spencer J., Kundsen D. Out of Home Maltreatment: An Analysis of Risk in Various Settings for Children // Children And Youth Services Review Vol. 14, 1992, pp. 485-492).

Zdroj:

http://www.fondsk.ru/news/2012/10/02/pravosudie-vyrodkov-irody-novogo-mirovogo-porjadka.html

Juvenilní justice – zločinný byznys s dětmi

Do mezinárodního občanského hnutí „Ruské matky“ patří 76 rodin z 22 zemí, které utrpěly ze strany mašinérie sociálního patronátu, jenž ničí v první řadě šťastné rodiny. Podle slov Iriny Bergset, koordinátorky hnutí „Ruské matky“, mnoho z těchto matek (a otců) mají za to, že svět čelí „nějakému novému fenoménu – masovému kradení dětí dobrým rodičům a jejich přerozdělování do jiných zemí“. Tato domněnka byla potvrzena i specialistkou občanského centra právních expertíz a legislativní činnosti, doktorkou práv a kriminalistkou, Helenou Timošinovou. Prohlásila, že „takovéto skutky, vzhledem k jejich širokému výskytu a stupni společenské nebezpečnosti, lze již nazvat novým druhem trestné činnosti.“ http://www.rg.ru/2012/04/27/syezd.html

Je důležité si uvědomit, že za dětmi jsou obrovské toky finančních prostředků. Doktor sociologie, Johan Beckman, říká: „Sociální pracovníci často prodávají odebrané děti soukromým firmám, které se zabývají přerozdělováním dětí. Za jedno dítě firma může dostat několik stovek euro denně!“

Juvenilní justice je jedním z druhů nestydatého byznysu s dětmi na utrpení a slzách jejich otců a matek. Západ už plně pocítil její ničivé následky:

* Francie – od roku 1957 byly odebrány 2 miliony dětí od normálních rodičů,

* Norsko – v roce 2011 sociální orgány odebraly z naprosto zabezpečených rodin 12.492 dětí. Statistický úřad Norska uvádí, že každou hodinu je v zemi odebráno 1,4 dítěte;

* Finsko – za uplynulý rok bylo odebráno 16.500 dětí z úplných rodin. Podle známého aktivisty za lidská práva, Johana Backmana, mají finské rodiny ze zákona povinnost předat sociálním pracovníkům klíč od bytu, aby usnadnily odebrání dětí. V monstrózním útlaku ze strany státních orgánů, policie a sociálních pracovníků se spontánně utvořil strašný „finský protest“ proti sociálnímu patronátu: v zemi Suomi roste počet rodinných sebevražd, když sociální služba vylamuje dveře bytu, aby odebrala děti.

Otcové a matky, kteří ztratili své děti, protestují proti politice odebírání dětí rodičům. Obyčejní Evropané, bohužel, zůstávají k tomuto problému lhostejní. Západní občané se za 30 let propagování juvenilních technologií v jejich zemích už smířili s právní normou, že jejich potomci nepatří jim, ale státu a území, kde se narodili, nebo kde mají bydliště.

Zdroj: http://ruskline.ru/analitika/2012/09/29/radi_lyubvi_k_nashim_detyam/