Zprávy 15. 10. 2012
► Finská sociální služba odebrala Rusce čtyři děti včetně týdenního nemluvněte
► Co se dá očekávat od tzv. „sociálního patronátu“
► Okultně-fašistické kořeny Juvenilní justice (JUJU)
Finská sociální služba odebrala Rusce čtyři děti včetně týdenního nemluvněte
Rusce Anastázii Zavgorodné žijící ve Finsku ve městě Vantaa orgány státního patronátu vzaly čtyři děti, včetně novorozence. Důvodem bylo to, že její 6letá dcera Veronika řekla ve škole, že jí její „táta dal na zadek“. Proto učitelka Marie Romppanen informovala sociální službu o nutnosti odebrání dětí z této rodiny. 6letou dceru a 2letá dvojčata jim odebrali 7. září 2012 během speciální operace finské policie. Anastázie Zavgorodná, která v té době byla v posledním stádiu těhotenství, byla během této operace zatčena. Týden po porodu, 28. září 2012 jí byl novorozený syn (zatím bez státní příslušnosti) také odebrán! Anastázie zůstala bez dětí. Matka i otec žijí ve šťastném manželství, popírají všechna obvinění učitelky z násilí nad milovanými dětmi.
Anastázia Zavgorodná poskytla rozhovor pro noviny „Rossijskaja Gazeta“. Jak se ukázalo, všechny děti, včetně dítěte, který se narodilo před týdnem, byly umístěny do adoptivní rodiny. Matka neobdržela od finských sociálních služeb žádné vysvětlení a je v setkávání se svými dětmi omezena.
„Všechno to začalo tím, že má šestiletá dcera Veronika byla 24. srpna ve škole zraněna. Chlapci z vyšší třídy ji vzali za ruce a tloukli jí hlavou o stěnu. Upadla na zem, udělalo se jí špatně. Na místě byla učitelka Veroniky, která to vše viděla, a pomohla mé dceři dojít na toalet, a pak ji uložila na pohovku. Když jsem přišla vyzvednout dítě ze školy, nic mi o incidentu neřekli. Ráno, 25. srpna, má dcera nemohla hovořit, a tak jsme jeli do nemocnice. Diagnostikovali jí otřes mozku, a poslali na vyšetření nejprve do nemocnice v Espoo, a pak do Helsinek. Tam potvrdili diagnózu otřesu mozku, ale magnetické vyšetření odmítli. Vypsali nám Panadol a poslali domů. Obrátili jsme se na soukromé lékaře. V pondělí 27. srpna jsme můj manžel a já šli do školy k ředitelce Janě Koivula. Řekla, že ji to mrzí, ale slíbila, že zjistí, kdo z učitelů byl při tom. O tři dny později mi řekla do telefonu, že se ptala všech zaměstnanců, ale nikdo to neviděl, a dodala, že naše dítě lže. Potřebovali jsme ze školy zprávu o incidentu pro pojišťovnu. Podle zákona škola musí zprávu vydat, ale ta to odmítla. Volala jsem na sociální službu a požádal o pomoc. Slíbili, že přijdou do školy. Ale jeli ne do školy, ale do Helsinek, kde byla moje dcera na vyšetření u logopedů. Sociální pracovníci Veroniku vzali a nevrátili mi ji,“ řekla Anastázia Zavgorodná.
„Přijela jsem za ní do Helsinek, ale nedali mi ji,“ pokračuje ve svém příběhu dívčina matka. „Veronika plakala, já jsem ji držela. Pak sociální pracovníci řekli, že zavolají policii. Policie vyrvala dítě z mých rukou. Mě chytli za ruce a táhli po chodbě. Byla jsem v devátém měsíci těhotenství – čekala jsem narození čtvrtého dítěte.“
Manžela ženy povalili na podlahu a nasadili mu pouta. „Oba dva nás zavřeli do policejního auta, pak nás odvezli na policejní stanici, dali nám pokuty za zpěčování se policii. A řekli, že za našimi dvouletými dvojčaty nemusíme spěchat, protože sociální služba je odvezla z jeslí,“ řekla.
Týden po odebrání dětí přišel poštou obyčejný dopis od sociální služby, že prý doma jsou děti údajně v nebezpečí. Základem pro obvinění bylo prohlášení starší dcery, že „táta ji včera dal na zadek.“ Takže se tvrdilo, že otřes mozku Veronika utržila doma. „Je zřejmé, že škole věří více než nám,“ říká matka.
Rodičům prakticky neumožňují děti vidět: „Za dvacet dní jsme je viděli jen jednou. Děti mají hlad, pohubly, vrhly se na sušenky a snědly celé balení. Před porodem mě ujišťovali, že dítě mi nevezmou. Ale týden poté, co nás propustili z porodnice, u našich dveří zazvonili sociální pracovníci a policie. Oznámili rozhodnutí, žádné dokumenty nám nepředložili, prostě dítě sebrali. Ani mi nedovolili se k němu přiblížit. Kojit ho nedovolují, ale krmí ho nějakými směsmi. Všechny děti daly do jedné adoptivní rodiny. Adresu nám neřekli. Sociální služby informace o dětech neposkytují, odpovídají stále jedno a totéž: „děti jsou v pořádku, mají všechno, na podrobnější informace nemáte právo.“
„Poslala jsem dopisy a žádosti finským vládním orgánům, ale bezvýsledně. Právnička se podívala na dokumenty, řekla, že sociální služba není v právu, že pro okamžité odebrání dětí, není důvod. Právnička je přesvědčena, že soud vyhrajeme. Ale problém je v tom, že u soudu je plno takových případů, fronta nejméně na šest měsíců. Celou tu dobu děti budou v pěstounské péči. (…) Všichni chápeme, že sociální služba není v právu, ale podle finských zákonů může rozhodnutí sociální služby změnit pouze soud. A na to budeme muset čekat více než šest měsíců,“ řekl Anastasia Zavgorodná.
Anastázie má právo se s dětmi setkat pouze jednou za měsíc – pro finské orgány je to norma, aby děti zapomenuly na mámu. Mluvit rusky je zakázáno, podle plánů finských úřadů děti brzy zapomenou svůj rodný jazyk. Sociální služba povolila Anastázii se 3.října vidět svého novorozeného syna, ale pouze přes mříže a za přísného dohledu dozorců.
Na otázku, co bude dělat, pokud se podaří vrátit děti do rodiny, matka odpověděla: „Jakmile dostaneme děti, máme v plánu jet do Ruska. Ve Finsku se nedá žít. I když se podaří děti vysvobodit, podle místního práva se octneme na seznamu sociální služby a ta bude sledovat každý náš pohyb. Každá stížnost, dokonce i anonymní od kolemjdoucího opilce na krizové číslo, a znovu ztratíme naše děti dokud se nevyjasní okolnosti – a znovu soud …“
Podobné situace s dětmi se ve Finsku stávají často poté, co v polovině roku 2008 vstoupil v platnost nový zákon, na jehož základě je dítě nejprve odebráno z rodiny, aby se takzvaně „zajistila jeho bezpečnost“, a teprve potom se orgány situací zabývají. Často se v této těžké situaci ocitaly smíšené rusko-finské rodiny: rodina Rantala, Salonen, Putkonen. Kromě známého finského ochránce práv, Johans Beckmans, se situací s rodinnou Zavgorodných zabývá protifašistický výbor Finska.
Co se dá očekávat od tzv. „sociálního patronátu“
V úterý 25. září Státní Duma RF přijala v prvním čtení zákon o sociálním patronátu. V souvislosti s tím, mezinárodní koordinátorka ruského veřejného hnutí „Ruské matky“, Irina Bergset, hovořila o tom, jaké ovoce přinesl státní patronát na Západě. U kulatého stolu ve Státní Dumě, nebylo Irině Bergset dovoleno vystoupit s tímto materiálem, protože prý se daného předmětu netýká.
„Brzy bude v Rusku přijat návrh zákona o tom, že stát deleguje ruským rodičům právo dočasně pobývat s dítětem. Dohlížení na vzájemné vztahy v ruské rodině v souladu s evropskými úmluvami bude provádět státní patronát (sociální patronát). Balíček nových poevropštělých právních předpisů o rodině vnáší drastické změny do ruského Domostroje (pozn. dílo ruské starověké literatury 16. obsahující řadu každodenních pravidel a pokynů). Všechny děti v Rusku nebudou patřit žádné rodině, ale území – samarské oblasti, městu Volgogradu a Tverské radě. Státní patronát garantuje dětem, že v případě sebemenšího porušení evropských norem pro rodinné vztahy ze strany rodičů, děti neprodleně zbaví rodiče číslo 1 nebo rodiče číslo 2. Takové důsledky vyplývají přímo ze zákona,“- píše I.Bergset.
Autorka připomíná, že státní patronát byl již závazně zaveden ve všech zemích Evropy. V jeho důsledku ve Francii od roku 1957 bylo odebráno 2.000.000 dětí od rodičů. V Norsku, dnes jedna pětina všech živých dětí (200.000 z 1 miliónu) již byla „zachráněna“ od svých rodičů. Ve Finsku bylo v roce 2011 odebráno 16.500 dětí z úplných rodin. Podle aktivisty za lidská práva Johana Backmana mají finské rodiny ze zákona povinnost odevzdat státnímu patronátu klíč od bytu, aby usnadnily odebrání dětí a zmenšily škody (rozbití dveří). Proto našli finští rodiče strašné východisko ze situace – „každý týden ve Finsku dochází k ‚rodinné‘ sebevraždě, když státní patronát prolamuje barikády bytu, aby odebral Finům jejich vlastní děti.“
„Ruská společnost je proti zavedení evropského sociálního patronátu nad tradiční ruskou rodinou. Žádost ‚Ruských matek‘, obětí sociálního patronátu ve Finsku je následující: ‚Nepřijímejte děsivé zkušenosti z Evropy ‘,“ uzavřela Irina Bergset.
Zdroj: http://ruskline.ru/news_rl/2012/10/01/konec_sveta_dlya_semi/
Okultně-fašistické kořeny Juvenilní justice (JUJU)
Termín „juvenilní justice“ (který se z angličtiny překládá jako „Soudnictví pro nezletilé“) sahá svými kořeny až k starodávným kultům spojených s orgiemi, které praktikovaly přinášení obětí. Ve starověkém Římě se „juvenáliemi“ nazývaly Neronem legalizované rituály na počest božstev mladosti (mezi ně císař počítal nejen bohyni Juventu, ale i sám sebe) vyznačující se extrémní mírou promiskuity a tím, že se během nich „rušily sexuální omezení“.
V okultně-mystickém plánu je juvenilní justice současnou reinkarnací fašistické eugeniky a je zaměřená proti čtvrtému Božímu přikázání („Cti otce svého i matku svou“) s cílem zničení rodiny. Je to jeden ze skrytých cílů globalizace. Při zřídle stojí okultně-satanistické organizace, totožné s těmi, které kdysi přivedly v Německu k moci nacisty, jako je „LucisTrust“, stejně jako ideologové nového světového řádu, kteří mají za cíl zničení „přebytečné“ části lidstva a vystupují jako agresivní antikřesťanské síly. Zde je několik jmen: švýcarský psychiatr, jeden z ideologů Hitlera, důstojník SS a architekt nacistického programu rasové očisty, spoluautor zákonů o sterilizaci a ředitel německého výzkumného ústavu eugeniky (German eugenics research institute) Ernst Rudin, zakladatelka současného hnutí kontroly porodnosti a Mezinárodní federace plánovaného rodičovství, jedna z prvních „sexuálních osvětitelek“, autorka návrhu zákona určeného k „zastavení nadprodukce dětí“, která považovala Slovany za nižší rasu nehodnou k rozmnožování, Margaret Sanger, bývalý šéf Světové banky, ideolog vietnamské války, během níž byly vypalovány vietnamské vesnice s pokojným obyvatelstvem, satanista Robert McNamara, a ještě jeden bývalý šéf Světové banky, který hlásá ve svých knihách přetvoření člověka na zboží, likvidaci rodiny a také současné formy kanibalismu, Jacques Attali…
Ve „vzorovém“ plánu je juvenilní justice bezohledný mechanismus změny základních principů spolupráce státu a rodiny prostřednictvím totalitního potlačování svobody jednotlivce, zničení autonomie vztahů mezi dětmi a rodiči. V mnoha západních zemích se propagací juvenilní justice zabývají ty samé osoby a subjekty, které usilují o snížení porodnosti, svobodu potratů, šíření antikoncepce a distribuci injekčních stříkaček, legalizaci drog a maloobchod s nimi, „sexuální výchovu“, propagují časné sexuální vztahy, chrání zájmy gayů a leseb a prosazují pro ně legalizaci „adopce“ dětí, zabraňují zvýšení trestů za dětskou pornografii, pedofilii a podporují sexuální zvrácenosti …
Výsledek můžeme vidět: Dnes v západních zemí desítky milionů rodičů nevidí nic špatného na tom, že učitelé jejich dětí mohou být homosexuálové. Že jejich dětem nikdo nebrání kouřit marihuanu na školních záchodech a že jsou vedeny k tomu, aby zakládaly „kroužky na podporu sexuálních menšin“, a to dokonce i mateřských školách, a hrály protipřirozené role oblečené do šatů opačného pohlaví…
Odpovědné státní orgány, místo boje proti drogám a zločinností, vytvářejí propracované mechanismy pronásledování rodin za to, že mají děti. Přičemž jsou zaměřeni především na pronásledování a ničení právě normálních rodin.
Zdroj: http://ruskline.ru/monitoring_smi/2012/10/02/pravosudie_vyrodkov_irody_novogo_mirovogo_poryadka/
