Zprávy 05. 09. 2012
► Kandidátka věd, psycholožka Ludmila Hrydkovec: “Homosexualismus je patologie, kterou je možné léčit“
► Ruská Pravoslavní církev oficiálně vystoupila proti juvenilní justici
Kandidátka věd, psycholožka Ludmila Hrydkovec: “Homosexualismus je patologie, kterou je možné léčit“
V poslední době se v masmédiích stále více objevují materiály „vysoce kvalifikovaných“ psychologů, kteří se nás snaží přesvědčit o normálnosti homosexuálních vztahů. Tvrdí, že lidé se takovými narodili, nic se s tím nedá dělat, a proto se musíme k jejich stylu života stavět tolerantně a milovat je takovými, jací jsou. Nicméně, tento nezdravý pohled zdaleka nesdílí všichni psychologové.
Kandidátka psychologických věd, praktická psycholožka a konzultantka, která je děkankou Fakulty psychologie Kyjevského institutu podnikání a technologie a také matkou šesti dětí, Ludmila Hrydkovec, je přesvědčena, že homosexualita je patologie, kterou je potřebné léčit a která se léčí úspěšně.
– Paní Ludmilo,v tomto čase se homosexuální vztahy považují za normální. Do jisté míry vina za to spočívá na těch psycholozích, kteří nás prostřednictvím masmédií vedou k tomu, abychom se k homosexuálům stavěli jako k alternativě tradičních vztahů. Proč se vaši kolegové zabývají takovou propagandou?
– Existuje několik důvodů. Prvním je produkce vlastního patologického vnitřního světa navenek. Jinými slovy, lidé vždy rozšiřují okolo sebe to, co mají uvnitř. Pokud člověk má ctnosti, produkuje ctnosti, v případě, že má patologii, přiměřeně k tomu produkuje patologii…
V jistém čase jsem dělala výzkum, po němž jsem mohla udělat následující závěr: 73% studentů psychologie studuje kvůli vyřešení osobních problémů. Ale problém je v tom, že téměř 90% vysokých škol vyučuje jenom teorii psychologie. Proto psycholog, který nemá vyřešené vlastní problémy, začíná po absolvování vysoké školy tu teorii kultivovat.
Druhým důvodem je manipulace. Dělá se to velmi snadno. Specialista, který má osobní problémy, není stálý ve své hodnotové orientaci, navštíví nějaký tzv. trénink, nejčastěji ve Spojených státech nebo v Kanadě, kde je tématem genderová rovnost, a stává se tak první obětí manipulace. Pak začíná uplatňovat tyto znalosti za použití stejných manipulačních technik. Tak námi manipulují, když se snaží dokázat normálnost homosexuálních vztahů.
– Jak konkrétně se provádí manipulace vědomím?
– Skutečně velmi jednoduše. Uvede se jenom určitá část informací, a doporoučí se vám, abyste prověřili fakty v této části. Například, někteří vědci prokázali, že homosexualita existuje u vyšších savců a taky u primitivních kmenů v celé historii lidstva. Existuje? Ano, existuje. Jaký závěr z toho vyplývá? Homosexualita je údajně normou lidské existence. Ve skutečnosti je to však čistá manipulace. Pokud rozšíříme rozsah informací, uvidíme absurditu teorie. Vraždy, kanibalismus, pedofilie – toto vše se také nachází u vyšších savců a primitivních kmenů v celé historii lidstva. Avšak takové jevy nepovažujeme za normu. Tedy stačí jenom rozšířit informace a vše se dostává na své místo. Avšak, podle zákonu manipulace je přístup k uvědomění si této prosté pravdy zablokován.
Jako snad nejjasnější příklad manipulace vědomí ze strany psychologů lze vzpomenout případ gaye Eltona Johna, který během návštěvy na Ukrajině řekl, že by si rád adoptoval HIV-pozitivního chlapce z dětského domova v Makijivce. Tehdy právě psychologové s odkazem na jakési výzkumy přesvědčovali Ukrajince o tom, že věda ještě neprokázala dopad výchovy v homosexuální rodině na psychiku dítěte. Z chlapečka prý může také vyrůst homosexuál, ale to je zřídkavé.
– A co se týká ženské homosexuality?
– Je zajímavé, že ženská homosexualita se nikde v přírodě nevyskytuje. Je to pouze fantazijní výsada lidí.
– Dalším v současné době módním typem sexuálních vztahů je bisexualita…
– Chci říci, že k tomuto zkresleného modelu vztahů často dovádějí právě psychologové. Bohužel… Zde je, například, běžný případ. K psychologovi přichází chlapec a říká: „Mám takového fajn kamaráda, že jsem do něho téměř zamilován. Co mám dělat?“ Psycholog mu nevysvětlí, že je to obyčejné přátelství, a některé erotické pocity a náklonnost ke stejnému pohlaví jsou spojeny s dospíváním. Místo toho říká: „Měl by ses konečně rozhodnout pro svou orientaci.“ Po takové „poradě“ odborníka se dospívající začíná touto otázkou trápit a dospěje k závěru, že se mu skutečně líbí zástupci stejného pohlaví.
Může mít propagace prostřednictvím masmédií vliv na formování homosexuálního chování?
– Chci se zmínit, že k homosexuálním vztahům vede celá řada různých faktorů. Existují závažnější důvody i méně závažné, ale je jich několik. Propagace prostřednictvím masmédií, filmů o homosexuální „lásce“ se může stát rozhodujícím faktorem, který přivede člověka k netradičním vztahům.
– Pro vás, jako pro praktikující psycholožku, homosexualita je …
– Homosexualita je patologie, kterou je třeba léčit. Vzhledem k tomu by si homosexuál měl uvědomit, že je nemocný a měl by chtít se léčit.
– Měli jste ve své praxi případy úspěšné léčby homosexuality?
– Mé první, řekněme, setkání se zástupci gay kultury se uskutečnilo v roce 1992 ve Švédsku. Tehdy se tam shromáždila mládež z celé Evropy, aby si vyslechli psychologické přednášky, včetně přednášek o homosexualitě. Přednášky byly absolutně primitivní: gayové jsou také lidé, nebudeme je bít. Ale i když jsem během přednášek neobdržela nic užitečného, získala jsem cennou zkušenost. Stalo se, že přítomní homosexuálové si z nějakého důvodu vybrali právě mě jako svou vrbu. Vyprávěli mi o svém „těžkém“ životě, naříkali, jak jim nikdo nerozumí, a tak dále. V podstatě se tito chlapci stali oběťmi zneužívání – měli starší milence, kteří je živili, a snažili se přesvědčit sebe samé o normálnosti takových vztahů.
V té době jsem si myslela: „Ó, Bože, za co to všechno? Co jsem udělala? Všichni se baví, a já mám poslouchat nešťastné homosexuály.“ Když se na mě v roce 1995 poprvé obrátil muž s takovým problémem, děkovala jsem Bohu za tuto zkušenost.
Mohu říci, že klientů, kteří přicházeli s žádostí vyléčit je z homosexuality, byly desítky. Většinu z nich trápily deprese, sebevražedné myšlenky, závislost na alkoholu i halucinace. Chtěli se toho zbavit a v průběhu léčby bylo zjištěno, že skutečný problém spočívá mnohem hlouběji. Lidé to pochopili, pokračovali v léčbě a po určité době se uzdravili.
– Dnes v mnoha zemích homosexuálové usilují o to, aby jejich „manželství“ byla považována za legitimní. Je podle vašeho názoru manželství výhradně svazek mezi mužem a ženou, nebo jsou možné alternativy?
– Pro mě je manželství posvěcení, dání se. U homosexuálů nemůže být řeči o posvěcení, dání se, o věčné vzájemné přísaze…
– Kromě toho, že jste zkušená psycholožka, jste matkou šesti dětí. Co si myslíte, čemu by se měli během výchovy dětí rodiče vyhnout, a na co se zaměřit?
– V dnešní době je potřebné se vyhnout velmi rozšířenému faktoru jedinečnosti dítěte. V čem spočívá? Co to je? Když matka vidí talent dítěte, začíná dítě vynášet nad druhé… Dítě pak vyrůstá, a hledá si partnera stejně talentovaného, rozumného a… stejného pohlaví. Jinými slovy, hledá svou kopii… Je zřejmé, že to může mít katastrofální následky.
Věnujte zvláštní pozornost lásce v rodině – to je hlavní jak v manželství tak ve výchově dětí.
Matka by měla milovat svého manžela a manžel svou manželku. A je velmi důležité, aby děti viděly důkazy této lásky. Také je velmi důležité milovat svou dceru nebo syna, ne pro něco, ale prostě proto, že ji nebo jeho máte.
Zdroj: http://www.word4you.ru/news/16555/
Ruská Pravoslavní církev oficiálně vystoupila proti juvenilní justici
Na webových stránkách Ruské pravoslavné církve se nachází návrh dokumentu „Pozice Ruské Pravoslavné církve k juvenilní justici“ s výzvou pro všechny, kteří by chtěli poslat k tomuto tématu své připomínky. Samozřejmě, že tento dokument je jedinečnou příležitostí k záchraně rodiny v Rusku, proto je velmi důležité pro každého občana této země, aby měl účast na společné přípravě tohoto dokumentu.
Jak k tomu došlo? Vedoucí orgány církevní vlády rozhodly o potřebě rozvíjet společný postoj k otázce zavedení juvenilní justice v Rusku a také o předestření této problematiky společnosti.
Podle názoru samotných juvenilních lobbyistů, juvenilní justice sleduje dvojí cíl: na jedné straně maximálně umenšuje zodpovědnost mladistvých pachatelů, a na druhé straně maximálně zvyšuje odpovědnost rodičů za výchovu svých dětí.
První část dvojího úkolu byla v Rusku splněna dost dávno: umenšení odpovědnosti mladistvích pachatelů, představované jako obrana jejich práv, se v praxi provádí v souladu s Rozhodnutím Nejvyššího soudu. Princip „ekonomie trestní represe“ přinesl už své ovoce: vedlo to k bezdůvodnému zbavení teenagerů zodpovědnosti za své skutky, ti si byli vědomi své beztrestnosti a dále ignorovali sociální normy. Druhá část problému, který se týká rodičů, se začala postupně realizovat od roku 2005, přičemž se vycházelo z informační kampaně, kdy se veřejnosti poprvé představil koncept „rodinného násilí“ (avšak lidem „zapomněli“ dešifrovat jeho obsah). Od této doby začali pracovníci sociálních služeb používat represivní metody ve vztahu k institutu rodiny.
Po celou tuto dobu probíhala plynulá změna v oblasti rodinného práva, kdy se postupně cestou přijímání nových návrhů zákonů nebo zaváděním změn do stávajících právních předpisů, významně snížilo právo všech rodičů na jejich děti. Výsledkem zničení rodičovských práv bude znárodnění dětí. V oblasti práva v Rusku neexistuje pojem „juvenilní justice“, ale v praxi se všude zavádějí technologie juvenilní justice, které vedou k destrukci rodičovství. První pilotní projekty juvenilní justice v oblastech se začaly realizovat v roce 2003 (v Petrohradě už roku 1998), a za ta léta byla kromě legislativních změn provedena celá řada opatření pro zavedení technologií juvenilní justice do praxe: pokus o zavedení „zdravotního průkazu studenta“ a také různá „portfolia“, která vytvářejí kompletní databázi osobních údajů dítěte a jeho rodiny, do oblasti školství byla zavedena „dětská linka důvěry“, která učí děti udávat své rodiče a učitele; byl vytvořen systém meziagenturní kontroly, který je určen k tomu, aby dohlížel na každou rodinou, a spadá do rozsahu služeb, které s ním spolupracují (zdravotnictví, školství, policie); do praxe byl zaveden neústavní post ombudsmana pro práva dítěte, který má „chránit“ práva dítěte v rodině (přičemž rozděluje rodiče a děti), s „neomezeným přístupem k jakékoli informaci, včetně informací obsahujících osobní a rodinné tajemství“.
V roce 2010, byl učiněn pokus přijmout bláznivý Foresight projekt ke „zkvalitnění“ nové státní rodinné politiky „Dětství-2030“, který měl za úkol otestovat rodiče, zda jsou způsobilí vychovávat své vlastní děti, a těm, kteří testem neprošli, děti odebrat.
Sociálních služby se přeorientovaly na represivní opatření ve vztahu ke slabým rodinám, zavedly hrozby odebrání dítěte jako „stimulačního prostředku“ pro tyto rodiny a také reálné odebírání dětí pod pochybnými záminkami (chudoba, neočkování dítěte, nedostatečná výživa, nedostatečná úroveň zařízení bytu, přítomnost zdravotně postižených osob v rodině). Z toho důvodu se sociální služby jeví jako zkorumpované a nemohou být odpovídajícím měřítkem k hledání pomoci rodinám.
A také je důležité vzít v úvahu složitost rodinného života, kde se proplétají sociální, psychologické, domácí, fyziologické, finanční, kulturní a jiné faktory. Zasahování úředníků do této citlivé oblasti může vést k tragickým chybám, přehánění, zneužívání, jehož oběťmi budou zejména děti samotné.
Pojem juvenilní justice, bez ohledu na místo provádění a model (francouzský, německý, kanadský, izraelský, atd.), v povědomí veřejnosti je již dlouhou dobu a silně propojený se zničením rodiny a rodičovství a má výrazně negativní kontext.
Juvenilní justice je zlo, hřích, a s hříchem, jak učí Svatí Otci, nemůžeme diskutovat. Zde není o čem diskutovat a „s opatrností sledovat“ perspektivy zavedení juvenilní justice v Rusku. Je třeba vyjádřit jednoznačnou pozici odmítnutí tohoto zla v jakékoliv formě! Sdružení rodičů to ve jménu celé společnosti to vyhlásilo již dávno a církev v tomto případě, správně usuzuje, že neexistuje jiné řešení, než podpořit stanovisko lidu.
V pravoslavné pastorační tradici je nahromaděný obrovský potenciál možností, jak pomoci znevýhodněným rodinám, což umožňuje chránit děti a současně pomáhá zachovat rodinu. Přitom je nevyhnutné vymáhat garanci na právo rodičů vychovávat své děti podle jejich světonázoru, náboženského a morálního přesvědčení.
Návrhy věřících k tomuto projektu, po náležitém a zodpovědném hodnocení, budou brány v úvahu a poslouží jako základ při vzájemném dialogu mezi církví a státem. My všichni jsme povinni přijmout účast na tomto společném díle – připojením svých návrhů k projektu a jeho podporou.
Ludmila Rjabičenko, vedoucí meziregionálního občanského hnutí „Rodina, láska, vlast“, člen předsednictva hnutí „Lidové shromáždění“
Джерело: http://www.radonezh.ru/analytic/16731.html
http://ruskline.ru/monitoring_smi/2012/08/20/pravo_na_roditelstvo_ili_privilegiya_izbrannyh/
