Celá sedmá kapitola hovoří o zákonech. Je zákon Boží, je zákon hříchu, ale je i zákon Ducha. V podstatě jsme pod zákonem toho, na čím území se nacházíme. Jsme-li v Adamovi, tedy ve své porušené přirozenosti, náš duch je pod vládou zákona hříchu. I když pak vnějškově zachováváme Boží zákon, roste v nás pýcha a farizeizmus. Člověk může být zevnějškově i morální a slušný, a přesto je otrokem hříchu pýchy a duchovní slepoty. Církevní farizeové nebyli jen v době Kristově, jsou i dnes. Apoštol volá: „Já ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ Odpovědí je, že nás, i mě, vysvobodil Bůh skrze našeho Pána Ježíše Krista, a proto Mu patří dík. Pokud ale nejsem v Kristu, nejsem ve sjednocení s Boží vůlí a jsem sám v sobě, platí, že i pokud „sloužím myslí Zákonu Božímu, svým tělem sloužím zákonu hříchu“. Pokud ale jsem v Kristu, zákon Ducha mě osvobodil od zákona hříchu a smrti (viz Ř 8,1-2).

Apoštol Pavel sám na sobě ukazuje realitu zákona hříchu. Jde tu o psychický tlak, který jeho, ale i každého z nás, nutí konat zlo, které nechceme. Apoštol ukazuje, že příčinou toho je, že ve mně přebývá hřích, avšak dobro, přestože ho chci, ve mně nepřebývá. Jde o určitou nespravedlnost.

Co dělat pro to, aby hřích byl paralyzován a aby dobro mohlo ve mně přebývat a zakořenit se?

Ve verši 13-19 se mluví o hříchu, který si posloužil dobrem, aby mi zavdal smrt. Skrze Boží přikázání je odmaskována jeho nadměrně hříšná síla. Samotné Boží přikázání však nedává sílu nad hříchem zvítězit. Od našeho narození jsme zaprodáni do otroctví hříchu. Kdo nás zaprodal? Byli to první rodiče skrze neposlušnost Božímu slovu a skrze to, že uvěřili duchu lži a smrti. Ježíš nás z tohoto otroctví vysvobodil. Na kříži přemohl hřích i ďábla. Vítězství nad hříchem je jen a jen v Kristu. Pokud jsme v aktivním spojení s Kristem skrze víru a vydanost, pak nemůžeme hřešit (1Jn 3,6). Bohužel, když vycházíme z Boží přítomnosti i ze spojení s Ježíšem, jsme vystaveni znovu různým formám hříchu, ať už je to svévolnictví, lenost, různé vášně, pýcha, sebelítost, závist, nečistota, marnivost, lakomství.

“Já jsem kdysi žil bez Zákona; když však přišlo přikázání, hřích ožil, a já jsem zemřel.

I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti.

Hřích použil přikázání jako příležitosti, aby mne oklamal a tak mě usmrtil.

Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré.”

(od 2.9.2012 do 16.9.2012)

Ve verši 9-12 se mluví o zákonu, o přikázání, o hříchu, smrti, usmrcení… Znovu se zdůrazňuje, že zákon je svatý i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. Je řečeno, že když přišlo přikázání, hřích ožil a já jsem zemřel. Tedy přikázání, které mi mělo dát život, přineslo mi smrt. Zde se ukazuje na tajemství hříchu, že hřích dokonce zneužívá Boží přikázání. Hřích mě oklamal a usmrtil skrze přikázání.

Ve 14. verši je řečeno, že zákon je duchovní a že já jsem tělesný – zaprodaný hříchu. Je vysvětlováno, že tomu, co činím, nerozumím, a že nečiním to, co chci, tedy nejednám podle svého svědomí, ale že činím to, co nenávidím. Zde je znovu ukázána skrytost a rafinovanost duchovní reality, která se nazývá hřích.

Modlitba zahŕňa sedem dní. Ak ide o veľmi vážnu vec, je možné sa ju modliť opakovane 7 týždňov. Na 50-ty deň bol zoslaný Duch Svätý. 50-ty rok bol Božím milostivým rokom. „Ak budete o niečo prosiť Otca v Mojom mene, dá vám to.“ (Jn 16,23)

Stiahnuť:  Modlitba v naliehavej potrebe

formát doc ,           formát pdf

Modlitba zahrnuje sedm dní. Pokud jde o velmi vážnou věc, je možné se ji modlit opakovaně 7 týdnů. 50. den byl seslán Duch svatý. 50tý rok byl milostivým létem Božím. „O cokoli byste prosili Otce v mém jménu, to vám dá.“ (Jn 16,23)

Stáhnout: Modlitba v naléhavé potřebě 

formát doc ,         formát pdf

Andělé byli za jeden hřích svrženi do pekelné propasti. Hřích prvního člověka – neposlušnost, přinesl smrt. Smrt se vtělila do lidské duše a podmanila si ji. Od momentu prvního hříchu se celé lidské pokolení, každý člověk, rodí jako otrok hříchu. Nad lidskou duší vládne zákon hříchu a smrti. Člověk hájí to, co mu škodí a má odpor k tomu, co mu prospívá. Bůh dal k orientaci člověku svůj zákon. Protože je však člověk srostený s hříchem a je jeho otrokem, Boží zákon, který je dobrý a svatý, je pro něj nesnesitelným břemenem, kterého se chce za každou cenu zbavit. Hřích má člověk přirozeně za cosi vlastního, nemusí se zapírat, aby hřešil. Boží zákon má však za cosi cizího, co ho omezuje a svazuje, a dokonce mu takzvaně brání v jeho štěstí. Hřích působí skrze lež, kterou zkažená lidská přirozenost automaticky přijímá jako pravdu. Pravdě naopak nedůvěřuje, má vybudovaný přímo obranný systém před pravdou.

Boží slovo říká, že jsme zemřeli Zákonu skrze Tělo Kristovo, tedy skrze ukřižovaného Ježíše. Nyní máme chodit v novotě Ducha. My, kteří jsme s Ním sjednoceni v Jeho smrti, tvoříme Tajemné Tělo Kristovo. Skrze Jeho smrt jsme zemřeli hříchu, ale zároveň jsme zemřeli i Zákonu. Požadavky Božího zákona nejsme schopni svou silou plnit, naopak usvědčují nás ze hříchu za jejich přestupování. Jaké je východisko?

Ř 7,1-3: Zákon je přirovnán k prvnímu manželovi. Druhým manželem je Kristus. Ženou je každý z nás. Zákon klade požadavky, ale nedává nám sílu. Spravedlivě nás usvědčuje z hříchu, a tím nás odsuzuje na smrt. Odplata za hřích je smrt. (6,23) Proto Pán Ježíš, aby nás od smrti zachránil, zemřel za nás. Tím jsme vysvobozeni od jha zákona. On, Vzkříšený, je tím druhým manželem. Neslevuje z požadavků zákona, ba naopak, ještě důsledněji požaduje jeho vnitřní naplnění. Rozdíl je v tom, že On – Vzkříšený, který žije v nás a kterému teď náležíme, v nás své požadavky i plní. „Zůstaňte ve mně a já ve vás… Beze mě nemůžete nic činit.“ (J 15,4-5)

→ Kristova smrt a vzkříšení (kontemplativní modlitba)

„Právě tak, moji bratři, i vy jste zemřeli Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se oddali jinému, tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu.“

(od 27.5. do 10.6.2012)

Tento verš navazuje na předcházející tři verše. Zdůrazňuje, že tím, že jsme v Kristu, zemřeli jsme požadavkům zákona skrze tělo Kristovo. Křtem jsme se stali Jeho Tajemným tělem. Ale křtem jsme byli také napojeni na nový život Krista vzkříšeného.

„Pokud je tedy její muž naživu, bude prohlášena za cizoložnici, oddá-li se jinému muži. Jestliže však manžel zemře, je svobodná od zákona, takže nebude cizoložnicí, když se oddá jinému muži.“

(od 13.5. do 27.5.2012)

Na počátku sedmé kapitoly, která řeší vztah mezi naší porušenou přirozeností a Božím zákonem, je uvedeno přirovnání, které se týká zákonného manželského sňatku mezi mužem a ženou. Pokud má žena zákonného muže, nemůže žít s jiným mužem. Pokud žije, je to kvalifikováno jako cizoložství.

„Což nevíte, bratři – vždyť mluvím k těm, kteří znají Zákon – že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ? Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži; jestliže však její muž zemře, je zproštěna tohoto zákona.“

(29.4. – 13.5.2012)

Sedmá kapitola k Římanům je pro nás novým poučením. Je v ní ukázáno, že pokud jsme v těle (Ř 7,5), jsme tělesní (7,14) a nepřebývá v nás, to znamená v naší tělesnosti, nic dobrého.

V 6. kapitole vidíme, jak nás Bůh osvobodil od hříchu a v 7. kapitole, jak nás osvobozuje od zákona.

„Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.“

(15.4. – 29.4.2012)

Síla křtu spočívá ve dvou tajemstvích – v jednotě s Kristovou smrtí a účasti na jeho zmrtvýchvstání. Když se vírou sjednocujeme s mocí Kristovy smrti, která přemohla hřích, ďábla i smrt, žije v nás Kristus. Nový duchovní život Krista vzkříšeného je v nás už teď.

„Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest ve smrt, abychom, jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce, tak i my v novotě života chodili.“

(1.4.-15.4.2012)

Zde se mluví nejen o Kristově smrti, ale i o vzkříšení. Znovu je ukázáno na křest, že křtem jsme pohřbeni spolu s Ním ve smrt, to v daném okamžiku znamená zřeknout se vlastní vůle. Cílem je žít novým životem,anebo spíš Ježíš má žít v nás. On sám působí silou svého vzkříšení.

„Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?“

(od 18.3.-1.4.2012)

Na otázku, nevíte snad, můžeme odpovědět, že skutečně nevíme. Neznáme podstatu hříchu, Kristovy smrti ani křtu. Otázka „nevíte snad“, nás jednak vybízí, abychom si uvědomili určité tajemství, které nám Boží slovo odkrývá v souvislosti s osvobozením od hříchu, tedy zemřítím hříchu (srov. verš 2), Kristovou smrtí a křtem.

«Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm mohli ještě žít?»

(od 4.3. do 18.3.2012)

Tyto dvě otázky jsou reakcí na verš 5,20, kde je řečeno: „Kde se rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost“. Nemůžeme hřešit a tvrdit – tím více se rozmnoží milost! To nelze!

«Aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.»

(od19.2. do 4.3.2012)

V předcházejícím verši se mluví o protikladu hříchu a milosti. „Kde se rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost“ (v.20). Ve verši 21 je znovu zdůrazněna nejen vláda hříchu a smrti, ale hlavně vláda Boží milosti skrze Ježíše Krista. Tato vláda Boží milosti působí skrze ospravedlnění k životu věčnému.

“Zákon však přišel proto, aby se rozhojnilo provinění; ale kde se rozhojnil hřích, tam se ještě více rozhojnila milost.“

(od 5.2. do 19.2.2012)

Zákon nemá sílu přemoci hřích, spíše jen usvědčuje z hříchu a hřích rozmnožuje. Dnes se mimořádně rozmnožil hřích, Bůh ale dává o to více milostí těm, kdo se postaví proti systému zla a hříchu.

„Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.“

(od 22.1. do 5.2.2012)

V tomto verši je ukázáno, co jsme zdědili za neposlušnost Adama a co jsme získali za poslušnost Krista. Ježíše následujeme v poslušnosti, když plníme vůli Boží – vůli nebeského Otce. V Otčenáši se modlíme: „Otče, … buď vůle Tvá.“ (Mt 6,10)

«A tak tedy: jako skrze provinění jednoho člověka přišlo na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi ospravedlnění k životu.»

(8.1.2012 – 22.1.2012)

Hřích Adama způsobil, že každý jeho potomek se rodí jako odsouzenec trestu smrti. Žádný člověk se svou silou z této nadvlády smrti nemůže dostat. Ježíš svou smrtí za nás přinesl zadostiučinění Boží spravedlnosti a zvítězil nad smrtí.