Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem.

Samotný Ježíš i tobě říká: „Nazýváš mě svým Mistrem a Pánem,“ a dodává: „a já jím skutečně jsem.“

V tomto malém biblickém kurzu si můžeme projít některé citáty z Písma a zamyslet se, zda je Ježíš skutečně mým Pánem. Pokud jím není, a mým pánem je bůžek zvaný ego, musím prosit: Ježíši, buď opravdu mým Pánem! Volejme k Ježíši z hlubin srdce. Jedině tak budeme moci s kajícím Tomášem vyznat: „Pán můj a Bůh můj!“ Ježíši, buď skutečně mým Pánem a Bohem!

Ježíš Kristus je Spasitel a Pán! Ze všech titulů Pána Ježíše se oslovení „Pán“ stalo nejpoužívanějším, nejrozšířenějším a nejdůležitějším. Nebyli bychom daleko od pravdy, kdybychom řekli, že slovo „Pán“ se stalo synonymem pro jméno „Ježíš“.

A toto jsou jeho dary: jedny povolal za apoštoly,

jiné za proroky, jiné za zvěstovatele evangelia,

jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil

k dílu služby – k budování Kristova těla.

Jde o dary a zároveň povolání, jejichž cílem není oslava jedince, ale aby ti, kteří jsou vyvoleni, byli dokonale připraveni k dílu služby. K jakému dílu služby? K budování tajemného Kristova těla.

Dříve byla mezi lidem bludná představa, že když se někdo stane knězem nebo biskupem, ovládá všechny služby, jako by byl zároveň apoštolem, učitelem, prorokem, pastýřem i evangelistou. Pokud má ale někdo důkladně sloužit jednou službou a získávat zkušenosti, nemůže se plně věnovat druhé službě.

A nepřizpůsobujte se tomuto věku,

nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat,

co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Pro 20. a 21. století jsou charakteristické úžasné vynálezy, které rychle a lehko uspokojují různé lidské potřeby. Hotová jídla, rychlá komunikace pomocí internetu, okamžité poskytování informací uchovávaných v megapočítačích – to jsou znaky dnešní „instantní“ generace. Křesťan však nesmí zapomenout na to, že neexistuje cosi jako „okamžitá“, „instantní“ dospělost. Stát se křesťanem znamená začít celoživotní dobrodružství lepšího poznávání a většího milování Otce.

Slovo Boží říká: „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ (Ř 12,2) Nenech svět, aby ti vnucoval svou formu. Kéž Bůh promění tvou mysl zevnitř, abys opravdu zakusil, že Boží plán s tebou je dobrý, děje se podle jeho požadavků a směřuje ke skutečné zralosti.

„Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky

a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

Minulé dva týdny jsme se zamýšleli nad Božím slovem Sk 1,8: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Tedy máme svědčit lidem, jak jsme probrali v krátkém biblickém kurzu na téma svědectví. Máme svědčit, tedy být martyres, i za cenu pronásledování, zesměšňování, či dokonce za cenu ztráty vlastního života jako apoštolové. Máme být svědky živého Ježíše, který byl ukřižován a vstal z mrtvých! Čtyřicet dní se po svém zmrtvýchvstání zjevoval, a to nejen apoštolům, ale i několika stům lidem a dokazoval tím své božství.

Nyní máme dva týdny pokračovat v myšlence na svědectví. Můžeme si znovu oživit některé pravdy z předcházejícího rozjímání nad slovem života, které je bohaté na citáty z Písma svatého. Obsahuje i poučení o tom, jak máme konkrétně svědčit slovem i životem. Nyní se zamyslíme nad svědectvím životem. Ježíš nás k tomu vybízí: „Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

„Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky

v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“

Je to vždycky Duch svatý, nikdy ne my, kdo u lidí působí obrácení k Pánu Ježíši Kristu. My, vyvolení poslové Pána Ježíše Krista, máme tu výsadu, že zvěst o Něm můžeme sdělovat, můžeme i svým vlastním životem vydávat svědectví o tom, co dokáže Jeho milost. Nikdy se však nesmíme naivně domnívat, že jsme obrátili lidskou duši a přivedli ji k Ježíši Kristu. Vždyť nikdo nemůže vyznat „Ježíš je Pán“ jinak než v Duchu svatém (1Kor 12,3).

VÝZVA

1. V Markově evangeliu 5,18-19 si všimněme Ježíšových slov k muži, jehož uzdravil.

a) Kam ho poslal?

b) Co mu nařídil?

c) Proč mu dal právě tyto pokyny?

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec daroval:

byli jsme nazváni dětmi Božími, a jsme jimi.

Proto jsme světu cizí, že nepoznal Boha.

Církev je tělo Kristovo. Každý křesťan je údem tohoto těla. Pán Ježíš Kristus je hlavou, která řídí činnost celého těla. Každý orgán nemá tutéž funkci, každého je však zapotřebí pro zdraví a fungování celého těla. Duch svatý dává tělu život. Právě Jeho přítomnost dává celému tělu jednotu.

CO VYTVÁŘÍ BIBLICKÉ SPOLEČENSTVÍ

1. Přečti si 1J 3,1. Jsi-li Božím dítětem a je-li On Otcem každého, co ti ten verš říká o vztahu k ostatním věřícím?
2. Slovo „společenství“ je odvozeno od slova „koinonia“, což znamená „společné sdílení“. Toho, co můžete sdílet s jinými, nám Otec dal velmi mnoho. Prostuduj si následující verše a napiš, co můžeš sdílet s jinými a jak.

Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom

došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

Pro růst vzájemného vztahu s kýmkoli – tedy i s naším Otcem – je důležitá komunikace. Když se modlíš, Duch Svatý ti pomáhá rozeznat, o co a jak se máš modlit.

Můžeme zvládnout techniku modlitby a plně pochopit její teorii. Můžeme mít neomezenou důvěru v pravdivost a platnost všech zaslíbení, které modlitba má. Můžeme modlitbu upřímně obhajovat. Nenecháme-li však Ducha svatého, aby nás v našich modlitbách vedl, opomenuli jsme tu nejdůležitější věc.

MODLITBA – PROSTŘEDEK DOROZUMĚNÍ S BOHEM

1. Jako Boží dítě máš obecenství s Kristem a dostal jsi zvláštní výsadu. Která to je a proč jsi ji dostal? Žd 4,16

Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení,

k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti.

Meč je dobrý k útoku i k obraně. Bůh nás pro duchovní zápasy vyzbrojil dokonalou zbraní – mečem Ducha – Slovem Božím (Ef 6, 17). Svatý Duch používá Božího slova, aby dokonal Boží dílo na Zemi. Duchovně hledající lidé dnešní doby potřebují především toto dvojí:

• poznat Písmo, mimo něž není pravdy, potřebné pro spásu člověka,
• osvícení Duchem svatým, bez něhož Písmu nelze rozumět.

BOŽÍ SLOVO – DOROZUMÍVACÍ PROSTŘEDEK S ČLOVĚKEM

Bible je nejpozoruhodnější kniha, jaká kdy byla napsána. Psalo ji asi 40 autorů různých národností a povoláni po dobu asi 1500 let třemi jazyky: hebrejsky, aramejsky a řecky. A přece má Bible jen jedno velké téma a jednu ústřední postavu – Ježíše Krista. To by nebylo možné, kdyby nakonec Bible neměla jediného autora: Ducha svatého.

Posvěcujte však ve svých srdcích Pána Boha

a buďte vždy připraveni dát odpověď každému,

kdo vás požádá o zdůvodnění naděje, která je ve vás,

a to s krotkostí a úctou.

Apoštol Petr nás vybízí, že máme ve svých srdcích posvěcovat Boha. Jak Ho máme posvěcovat? Především ve vnitřní modlitbě, kde s Ním hovoříme, Jemu nasloucháme a prosíme Ho, abychom mohli v dané situaci poznávat a plnit Jeho svatou vůli.

Dále apoštol říká, že máme být připraveni dát každému odpověď. Jenže nikdo se nás nebude ptát, když nebudeme apoštolovat. Musíme být připraveni svědčit. Na modlitbě je třeba si vyprosit, komu máme svědčit, jak máme svědčit a kdy máme svědčit. Pak musíme překonat určitý ostych a sami udělat první krok. Strategické je slovo nejprve (řec. proton) Když máme vyndat třísku z bratrova oka, nejprve musíme soudit sami sebe, rovněž když má bratr něco proti nám, my nejprve musíme udělat krok smíření, i když si nejsme vědomi žádné viny. Až ho uděláme, teprve se nám otevřou oči. Je to zvláštní duchovní zákon.

Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle,

máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna,

nás očišťuje od každého hříchu.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Co znamená „chodit ve světle“?

Co znamená „mít mezi sebou společenství“?

Jestliže však chodíme v světle…

1. Co musíš dělat, abys chodil v světle? J 8,12

2. Co platí o tom, kdo nechodí v světle? 1J 1,6

„Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás,

máme i my milovat jedni druhé.“

Pokud se řekne slovo „láska“, zvláště mladý člověk si pod tím dnes představuje de facto smilstvo, nečistotu, dokonce homosexualitu. To všechno se hází do jednoho balíku „láska“. V podstatě je to antiláska, egoismus a zvrácenost. Je nešťastné, že my Slované máme pro slovo láska jen jeden termín.

Písmo zde hovoří o Boží lásce, o vrcholu pokoření, o vrcholu utrpení, o vrcholu obětování se. Řečtina má pro slovo láska tři termíny, a to je třeba si uvědomit. „Agapé“ je nezištná láska k Bohu. Ježíš se ptá Petra: „Agapas me?“ Miluješ mě Boží láskou? Petr odpovídá: „Filo se.“ Miluji Tě tou lidskou láskou. „Filia“ je druhý termín pro lásku. Je to láska k rodičům, sourozencům, k národu. Termín „eros“ znamená lásku tělesnou, spojenou se sexualitou, a na tu mají zákonné právo jen muž a žena, kteří uzavřeli řádné manželství, protože je spojena s předáváním života, výchovou, a tím i s obětováním se pro budoucí potomstvo.

Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Co znamená žít z víry?

Co znamená žít z toho, co vidíme?

Žijeme přece z víry…

1. Proč je víra nutná? Žid 11,6

2. Jak roste víra? Ř 10,17

3. Na čem zakládá Pavel svou víru? Sk 27,25

4. Co musí provázet tvou víru?

Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Kdo se dává vést?

Kdo vede?

O čem vypovídá skutečnost, že jsme vedeni?

… ti, kdo se dají vést Duchem Božím…

1. Jak jinak se nazývá Boží Duch? Ř 8,9

2. Koho oslaví Duch svatý? J 16,13-14

3. Jak se máme postavit k Duchu svatému? Gal 5,16

4. Co musíme činit, abychom žili podle Ducha? Ř 8,5

Nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti,

které má moc vás proměnit a dát vám podíl mezi všemi,

kdo jsou posvěceni.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Jakou moc má Boží slovo?

Proč je Písmo nazváno „slovem Boží milosti“?

… svěřuji vás Bohu a slovu…

1. Jak se máme dívat na Písmo? 1Sol 2,13

2. Co řekl Pán Ježíš o Slovu? J 17,17

Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm,

ten nese mnoho ovoce; neboť beze mne nemůžete dělat nic.

(Zopakuj si 1J 1,9; 5,11n, J 16,24, 1Kor 10,13 a Př 3,5-6)

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Kdo je kmen? Kdo jsou ratolesti?

Jaký je vztah ratolesti a kmene?

V čem je vztah ratolesti a kmene podobný vztahu křesťana ke Kristu?

Zůstává ve mně a já v něm…

1. Oč má každý křesťan usilovat ze všeho nejvíc? Mt 6,33

2. Jak budeš žít, budeš-li zůstávat v Kristu? 1 J 2,6

Důvěřuj Hospodinu celým srdcem,

na svoji rozumnost nespoléhej. Poznávej ho

na všech svých cestách, on sám napřímí tvé stezky.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Jaké tři věci máš dělat?

Jsou-li tyto podmínky splněny, co je ti zaslíbeno?

DŮVĚŘUJ HOSPODINU CELÝM SRDCEM …

1. V čem se můžeš na Pána Boha spolehnout? (Ž 32,8)

2. Přečti Ř 12,1-2.

• Co máme dělat, abychom zakusili Boží vůli?

• Jak je popsána Boží vůle?

Jestliže své hříchy vyznáváme,

on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil

a očistil nás od každé nepravosti.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Co chce Bůh, abychom dělali se svými hříchy?

Co znamená „vyznat hřích“?

Co je psáno o Bohu, který nám odpouští?

Co ještě Bůh dělá, když vyznáváme své hříchy?

JESTLIŽE SVÉ HŘÍCHY VYZNÁVÁME …

1. Co máme o sobě poznat? (1J 1,8-10)

Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu.

Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná.

Zamysli se nad slovem života a podle něj odpověz na tyto otázky:

Co je modlitba?

V jakém jménu se máme modlit?

Co plyne z modlitby?

AŽ DOSUD JSTE O NIC NEPROSILI V MÉM JMÉNU…

Co učí Pán Ježíš o modlitbě v Mt 7,7-8?………………………………………………….

A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život,

a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život;

kdo nemá Syna Božího, nemá život.

Zamysli se nad slovem života a odpověz na tyto otázky:

Kdo dává věčný život?

Kde nalezneme věčný život?

Kdo má věčný život?

Kdo nemá věčný život?

Po slově života následuje další verš: „Toto píšu vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“ (1 J 5,13)

Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný:

nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce,

kterou byste nemohli vydržet,

nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko

a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

Před tímto slovem života je připomínka, že nemáme reptat a pak zdůraznění apoštola: „To, co se jim stalo, je výstražný obraz a bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků. A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.“ Pak následuje slovo života: „Nepotkala vás zkouška nad lidské síly…“ a potom varování před modlářstvím: „Mluvím k vám jako k rozumným lidem; posuďte sami, co říkám: Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově?

Ani nereptejte, jako někteří z nich, a byli zahubeni Zhoubcem.

Co se týká hříchu reptání proti Bohu, apoštol Pavel připomíná událost, která se stala poté, co Izraelité zázračně přešli Rudé moře. Tehdy by mohli hned vejít do země, kterou jim Bůh zaslíbil. Z ní vyšli jejich otcové, když sestupovali do Egypta před 430 lety. Nyní se do ní měli vrátit. Bůh slíbil, že bude s nimi a že přemohou pohanské národy. Mojžíš poslal do země vyzvědače, kteří měli za úkol zjistit podrobnosti, aby mohl určit, jak konkrétně mají postupovat při obsazování země. Vyzvědači však, když se vrátili, nahnali lidem hrozný strach. Jen Káleb a Jozue lid naopak uklidňovali: „Vejdeme do této země, oplývající mlékem a medem. Hospodin nám tuto zemi dá, důvěřujte.“ Izraelité ale propadli tak silnému duchu strachu, že se dokonce chtěli vzbouřit proti Mojžíšovi a ukamenovat i Jozua a Káleba. Mojžíš proto v modlitbě úpěl k Hospodinu a Bůh k němu promluvil: „Jak dlouho mám snášet tuto zlou pospolitost, která proti mně stále reptá? Slyšel jsem reptání Izraelců, jak proti mně reptají. Vyřiď jim: Jakože jsem živ, je výrok Hospodinův, naložím s vámi tak, jak jste si o to říkali. Na této poušti padnou vaše mrtvá těla, vás všech povolaných do služby, kolik je vás všech od dvacetiletých výše, kdo jste proti mně reptali. Věru že nevejdete do země kromě Káleba, syna Jefunova, a Jozua, syna Núnova, ačkoliv jsem pozvedl ruku k přísaze, že v ní budete přebývat.