29. 7. 2019

To, že žiješ a dýcháš, je objektivní realita. Přijde ale realita smrti a vydechneš naposledy. Zatím nebyla ani jedna výjimka! Máš jistotu, že i tebe čeká smrt. Rovněž realitou je tento svět i celý vesmír se svým řádem a se svým tajemstvím i různými stupni života. Další realitou je protiklad v tobě samém. Toužíš po štěstí, po lásce a dokonalém dobru. Sám ale vidíš, že konáš zlo, ubližuješ druhým i sobě a jsi nespokojený a nešťastný. Toužíš po svobodě, ale sám se nedokážeš zbavit ani nejmenší závislosti vyplývající z tvého egoismu. I když se vlastní silou či nějakou technikou zbavíš malé závislosti, dřív či později padneš do větší. Zjišťuješ, že je v tobě ložisko zla a to vidíš i u druhých. A to je také důvod všech hádek, nevraživostí, nespravedlností, rozbitých rodin, opuštěných dětí, zločinů, vražd a válek.

Znáš smysl svého života, a co bude po smrti? Znáš smysl svého utrpení tělesného i duševního?

Toto video je možné zhlédnout i zde: 
https://rumble.com/v4htng0-ortopraxe-kontra.html   
https://ugetube.com/watch/xecoMPZ3RoqNvg7   
https://cos.tv/videos/play/51197039037158400   
https://www.bitchute.com/video/JLTa714JO3HZ/   

27.7.2019

Začátkem 60. let začala invaze neopohanství a neomodernismu. II. Vaticanum přesto odmítlo pokání i Ducha pravdy a otevřelo církev aggiornamentem duchu světa. Pokoncilní duch proto nevaroval před invazí pohanského hinduismu s jógou ani před amorálností. Bez koncilu by dnes nemohla být ani Synoda o Amazonii. Synoda vede už k totálnímu přechodu na neopohanskou církev antikrista, anticírkev New Age.

Velmi pěkným příkladem věrnosti Bohu a Jeho přikázáním je sedm Makabejských mučedníků a jejich matka. V 2. knize Makabejských, v 7. Kapitole, je napsáno: „Stalo se, že bylo zajato sedm bratrů i s matkou, a král, aby je donutil jíst jim zakázané vepřové maso, chtěl toho dosáhnout mučením biči a řemeny…“ –aby přestoupili Boží zákony. Jak reagovali zajatí? „Jeden z bratrů prohlásil jménem všech:‚Co chceš na nás vyzvídat, co se chceš dozvědět? Jsme připraveni raději zemřít než překročit zákony otců.‘“A zákony otců byly Boží zákony. Král se na takovou řeč rozhněval a poručil rozpálit pánve a kotle. Jakmile byly rozpáleny, nařídil, aby tomu, co mluvil, vyřízli jazyk a stáhli kůži z hlavy, jak to dělají Skythové, a zohavili jej; ostatní bratři a matka museli přihlížet. Potom nařídil, aby ho na celém těle zmrzačeného, ale ještě živého, donesli k ohni a pálili na pánvi. Když se z pánve valil hustý dým, ostatní s matkou se navzájem povzbuzovali

22. 7. 2019

Je už veřejně známo, že Instrumentum Laboris Synody o Amazonii je záměrnou likvidací křesťanství. V médiích je autoritami nazván herezí, apostazí a stupidností! Dozrál čas, aby každý kněz a biskup přestal v liturgii zmiňovat jméno heretika a dělal všechno pro jeho odstranění z papežského úřadu, který nezákonně okupuje. K rezignaci Bergoglia už před rokem vyzval arcib. C. M. Viganò.

20. 7. 2019

Program Amazonie, prosazovaný pseudopapežem Františkem a jeho spolupracovníky, vede k sebezničení církve. Jde o přijetí ducha pohanství, spojeného s amorálností a s pseudoduchovnem, skrytě uctívajícím satana. V krátkém dopise pod názvem „Zhoubný nádor německé teologie v církvi“ a rovněž v dopise „II. Vaticanum byl a je heretický“ je stručně ukázáno na dva otrávené kořeny, kterým je modernismus a synkretismus. Zároveň je zopakován požadavek na odstoupení heretického papeže a nastolení pravověrného. Jeho prvořadým úkolem bude reforma církve skrze pravdivé pokání.

15. 7. 2019

Ježíš říká: „Po ovoci se pozná strom: špatný strom nemůže nést dobré ovoce.“ (Mt 7,18) Realizací dokumentu II. vatikánského koncilu, především pod heslem „úcta k jiným náboženstvím,“ došlo k masovému rozšíření pohanství v křesťanských národech. Mnozí řeholní představení začali zvát buddhisty a hinduisty do svých klášterů. Tato pseudomisie, založená na synkretismu II. Vaticana, je vzpourou proti Bohu. Přinesla s sebou invazi pseudokultury, za níž je duch narkomanie a sexuálních zvráceností. V podstatě jde o úctu k démonům a k satanu! Aggiornamento zvěstuje jiného Ježíše, jiného ducha a jiné evangelium (srov. 2 Kor 11,4).

Postoj Božího slova k pohanství je jasný. Je vyjádřen v 1. přikázání: „Nebudeš mít jiných bohů a nebudeš je uctívat!“ (Dt 5,6-9) Protikladem jsou dokumenty II. Vaticana.

Toto video je možné shlédnout i zde:

https://verdad-eterna.wistia.com/medias/ir0vam66x1

22. 6. 2019

Světící biskup Schneider napsal 20. března 2019 pojednání pod názvem „K otázce heretického papeže“. Vychází z absurdního předpokladu, že heretický papež nemůže být v žádném případě zbaven úřadu. Dokonce tvrdí, že i kdyby se dopustil největších herezí a nejhorších morálních zvráceností, musí – podle něj – zůstat v úřadu. Tento Schneiderův názor je proti Písmu svatému, Gal 1,8-9, proti věroučné bule Pavla IV. i proti tvrzení mnohých světců. Ke své teorii používá manipulační přirovnání.

20. 6. 2019

Co je dle Písma anathema? Je to vyloučení z Tajemného Těla Kristova – církve – za hlásání jiného evangelia (Gal 1,8-9). Jiné evangelium jsou hereze, které ničí podstatu spasitelné víry.

Pod termínem církev se myslí zevnější struktura, tedy církevní organizace, a zároveň i vnitřní organismus – Tajemné Tělo Kristovo.

19. 2. 2019

Současná genderová ideologie, spojená s prosazováním tzv. LGBTQ, diametrálně protiřečí Duchu a liteře Písma i Tradici. Omlouvání tohoto hříchu v Katechismu 2358-59 i Františkovo líbání nohou transgenderům vede k masovému šíření zvrácenosti.

„Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on mu bránil a říkal: ‚Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.‘ Tu mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: ‚Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.‘“ (Mt 3,13-17)

Ježíš přišel k Jordánu, aby se dal pokřtít od Jana křtem pokání. On, Boží Syn, který žádný hřích neměl, se postavil do zástupu mezi hříšníky. Pokořil se, aby nám dal příklad.

Evangelium svědčí, že když byl Ježíš pokřtěn, otevřela se nebesa a bylo slyšet hlas: „Toto je můj milovaný Syn.“ Podstatou tohoto svátku je zjevení, že Ježíš je pravý Bůh a zaslíbený Spasitel. Přijetí toho zjevení je z naší strany podmíněno pravdivým pokáním.

8. 12. 2018

V současné době duchovního chaosu je třeba mít jasnou orientaci, jaké prostředky vedou k duchovnímu životu – ortopraxi.

1) Svěcení neděle

V noci ze soboty na neděli vstal Kristus z mrtvých. Rovněž v neděli, kolem 9. hodiny, byl na apoštoly seslán Duch svatý a zrodila se církev. První křesťané stáli na čtyřech duchovních základech (Sk 2,42):

1. modlitby,
2. apoštolské učení (výklad Božího slova v témž Duchu, v jakém ho učili apoštolé),
3. bratrské společenství (koinonia),
4. lámání chleba (eucharistie).

Modlitby ke svěcení neděle (každý se modlí doma)

26.11.2018

Biblickým modelem pro křesťanský chrám je vize daná Bohem (Mojžíšovi). Byla zrealizovaná na Jeruzalémském chrámu. Základní strukturu tvoří velesvatyně, kde je zvláštním způsobem přítomen Bůh, svatyně, kde kněží přinášeli oběti Bohu, a místo pro lid.

Východní chrám s ikonostasem, oltářem i svatostánkem uchovává tuto biblickou strukturu chrámu dodnes. I v západní církvi tomu tak bylo do II. Vatikánského koncilu, než nastala absurdní reforma. Kněz, který zastupuje lidi a přináší za ně na oltáři oběť Bohu, se po reformě otočil zády k centru chrámu, kterým je svatostánek, v němž je neustálá přítomnost Boha. Na mnohých místech byl navíc svatostánek z centra chrámu odstraněn. Rovněž byly odstraněny mřížky, které vymezovaly prostor pro kněze a pro ty, kteří přisluhovali při liturgii.

25.11.2018

Epikléze je vzývání Ducha svatého, aby sestoupil na nás a také na předložené dary. Má tři části:

1) Kněz klečí a v duchu naléhavě prosí Boha: „Nizposli (sešli) Ducha Tvojeho svjataho na ny (nás)“ (Pozn.: Po celou epiklézi sbor zpívá antifonu: „Tebe pojem…“ nebo je ticho).

Bůh zaslibuje skrze proroka Ezechiela (37): „Hle, Já do vás uvedu Ducha a oživnete.“ – v duchu prosíme: Pane, dej Ducha pokání, ať oživneme!

„Dám vám šlachy“ – Dej nám šlachy – dar modlitby!

„Pokryji vás svalstvem“ – Naplň nás silou Tvých přikázání!

„Potáhnu vás ochrannou kůží“ – Dej nám živá společenství!

„Vložím do vás Ducha a oživnete“ – Vlož do nás v plnosti Ducha, ať oživneme! Je-ho-šu-ááá!

22.11.2018

Ježíš před svou smrtí, než na kříži obětoval své Tělo a Krev, ustanovil, aby tato Jeho oběť kříže byla přinášena Bohu na odpuštění hříchů. Symbolické oběti za hříchy, kdy byla obětována krev a život obětních beránků v Jeruzalémském chrámu, ztratily význam. Ježíš je tím pravým Beránkem, který na sebe vzal hříchy světa (J 1,29). Ježíš před dokonáním této své oběti kříže ustanovil novou oběť, která je zároveň novou smlouvou (Mt 26,26) na odpuštění hříchů. Při poslední večeři vzal chléb a řekl: „Toto je moje tělo, které se za vás vydává.“ Pak vzal kalich s vínem a řekl: „Toto je krev má nové smlouvy, která se prolévá … na odpuštění hříchů.“

Co asi při tom prožívali apoštolé? Nechápali Jeho slova, protože Jeho oběť ještě nebyla dovršena. Ježíš při poslední večeři mluvil také několikrát o Duchu svatém: „Měl bych vám ještě mnoho co povědět, ale vy byste to nyní nesnesli, až přijde Duch svatý, uvede vás do plné pravdy.“ (J 16,13)

21.11.2018

1. část: Rozdíl mezi východní a západní liturgií, otázka epikléze

2. část: Duch svatý a epikléze

3. část: Epikléze – prožívání v liturgii

4. část: Liturgický prostor a ikonostas

1. část: Rozdíl mezi východní a západní liturgií, otázka epikléze

Východní liturgie sv. Basila Velkého i sv. Jana Zlatoústého (4. století) obsahuje epiklézi. Epikléze je i v jiných východních ritech. Vychází přímo z apoštolské tradice.

Jaký je rozdíl mezi západní a východní liturgií? Západní liturgie byla radikálně upravena na II. vatikánském koncilu. V rámci úprav byly místo jednoho kánonu stanoveny čtyři. Předkoncilní latinská liturgie neměla v kánonu žádnou zmínku o Duchu svatém. Upravená koncilní liturgie už zmínku o Duchu svatém má, je však zařazena ještě před slova ustanovení (konsekrační slova). Na rozdíl od toho, východní liturgie obsahuje tzv. úpěnlivé vzývání Ducha svatého, neboli epiklézi, a to až po slovech ustanovení.

7. 11 2018

Život je zkouška, v níž se rozhoduje o šťastné či nešťastné věčnosti. Největší realitou je smrt. Smyslem života není honba za smyslovými požitky, tím méně stát se jejich otroky. Smyslem života je hledat pravdu, milovat ji, obětovat se za ni a třeba za ni i umírat. Vtělená Pravda je Ježíš Kristus, Jednorozený Boží Syn. My, kteří jsme přijali Pravdu, Ježíše, se stáváme adoptivními (druhorozenými) Božími syny a dcerami. (srov. J 1,12) Bůh chce, abychom zachránili svou duši pro věčnost. (srov. Mk 8,35, J 12,24). Vcházíme-li aktivně do duchovní jednoty s Ježíšem, máme sílu stavět se proti ložisku zla v nás i proti systému lži ve světě a také proti duchu lži, ďáblu. (srov. Jak 4, 4-8) Ježíš je Cesta (J 14,6). Na této cestě nám Bůh dal zákony a přikázání, jejichž zachovávání je spojeno se zapíráním sebe sama a následováním Ježíše. (Mt 16,24)

Odpadlá hierarchie prosazuje v církvi antizákony, antievangelium a ducha světa – aggiornamento. Je to zrada podstaty a cesta do pekla časného i věčného!

1. 11. 2018

Na II. vatikánském koncilu byla vytýčena liturgická reforma. Liturgický jazyk – latina – byl zrušen a byl zaveden mateřský jazyk. Kněz se obrátil zády ke svatostánku a tváří k lidu. V mnohých případech byl svatostánek dán do boční kaple. Tím byl narušen biblický model chrámu – velesvatyně, svatyně a místo pro lid. V katolickém chrámu místu přebývání Boha – velesvatyni – odpovídal svatostánek, a místu přinášení obětí knězem oltář v kněžišti. To bylo odděleno od prostoru pro lid mřížkou, ve východní liturgii je dodnes odděleno ikonostasem. Je to z důvodu zdůraznění sakrality tohoto prostoru, kde přebývá Bůh a kde je Bohu přinášena nekrvavá oběť. Před liturgickou reformou byl kněz obrácen tváří ke svatostánku a za ním stál lid. V tomto postoji se mohl lépe soustředit na prožívání tajemství Nejsvětější oběti a rovněž nerušil v soustředěnosti ani druhé, protože neupoutával pozornost na sebe.

V současnosti se doporučuje, aby každá diecéze měla možnost učinit určité liturgické úpravy. Kéž by vedly k prohloubení víry a sakrálnosti, a ne naopak!

31. 10. 2018

František Bergoglio, přestože je heretik, na němž spočívá anathema, a propagátor sodomie, se vehementně prezentuje jako platný nástupce apoštola Petra. To, že nemá Ducha Kristova, ale ducha antikrista, dokazuje svou linií cílevědomého vtělování sodomie do církve a neústupným prosazováním islamizace. Posledním jeho průlomem bylo, že si pečlivě vybral delegáty na biskupskou synodu, aby tak, zatím napůl skrytě, prosadil legalizaci sodomie v církvi.

Biskup z Kamerunu byl šokován, co to vlastně biskupská synoda řeší a vyjádřil otevřené obavy, že když se vrátí s takovým výsledkem domů, 99,9 % jeho diecéze mu bude tlouct na dveře s výhružnou otázkou, co má schválení LGBT na synodě znamenat!?

V postsynodální atmosféře Bergoglio a spolek církevních sodomitů vytvářejí dojem, že se vůbec o homosexualitě nehovořilo. Kard. Marx, který otevřeně prosazuje sňatky homosexuálů v chrámech, do médií bez zardění tvrdí, že o LGBT vůbec nešlo, že to byla synoda pouze o mládeži. Podobný dojem vytváří i biskup Holub: „Schválili jsme dokument o mládeži… Díky Bohu a papeži Františkovi! Jsem nadšen!“ Proč takové nadšení?

17. 10. 2018 

1. část – Slovo mládeži, čistý ideál

2. část – Nečistá svázanost a osvobození v Kristu

3. část – Biskupská synoda kope mládeži hrob

1. část – Slovo mládeži, čistý ideál

Církev přestala být solí světu a sloupem pravdy. Postupuje proces sebelikvidace křesťanství, ale i lidstva. Duchovní zlom nastal na II. vatikánském koncilu takzvaným aggiornamentem. Následovala invaze okultismu, východního pohanství spojeného s jógou, orientálními meditacemi a praktikami. Podmínky pro život z víry, v nichž byly formovány předcházející křesťanské generace, byly zničeny. Ideál hrdinství v boji za mravní čistotu padl. Mladá generace je formována čistě konzumně. Není připravovaná předmanželskou čistotou na životní poslání rodinného života, přestože právě ta zabezpečovala stabilitu nastávajícího manželství.

Popularizací nečistoty a odstraněním morálních zákonů se rozšířila nemorálnost. Životní styl se změnil. Křesťanské zásady byly vytlačeny a z vědomí vymizela realita smrti, Božího soudu a věčnosti.

Řehole rovněž zasáhl duch sebezničení. Tzv. úcta k pohanství zlikvidovala misijní ideál spásy duší. Místo toho nastoupila antimisie pohanství na křesťanská území.

Každý, kdo se postaví za Ježíše, bude pronásledovaný. Když k tomu dojde, nemáme se tomu divit, vždyť i Ježíš řekl: „Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás…“ (Jn 15,20) Toto si máme uvědomit v boji o spásu duší. Každý z nás má být svědkem Ježíše Krista. Ale i tu je nutné, abychom dodržovali určitá pravidla. Např. jak říká sv. Jan: „Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna. Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho; kdo ho vítá, má účast na jeho zlých skutcích.“ (2Jn 9-11) To znamená, že heretiky nemáme ani zdravit. Člověk by si řekl: „Tak přece nemohu jednat!“ A přesto Boží slovo říká jasně: „Ani je nezdravte!“ Proč? Protože jinak ten duch přejde na nás, zvláště pokud budeme poslouchat, co říkají a číst jejich literaturu. Oni totiž nechtějí slyšet pravdu.

Dar proroctví je spojen s prostým způsobem následování Krista. A to může každý z nás.

Tento dar se projevuje u každého jiným způsobem. Bůh jej dává jak charisma. Když podle toho člověk dovede žít a realizovat Boží vůli, stává se prorokem, tzn., že za prorockým slovem stojí a je ochotný pro Krista a pro pravdu obětovat i život.

Jak skončili proroci? Všichni se stali mučedníky, buď krvavými nebo nekrvavými, neboť museli snášet očerňování, pronásledování, zesměšňování… Sám Pán Ježíš řekl farizeům: „Stavíte náhrobky prorokům, zdobíte pomníky spravedlivých a říkáte: ‚Kdybychom my byli na místě svých otců, neměli bychom podíl na smrti proroků.“ (Mt 23,30) a na jiném místě: „Hle, proto vám posílám proroky a učitele moudrosti i zákoníky; a vy je budete zabíjet a křižovat, budete je bičovat ve svých synagógách a pronásledovat z místa na místo…“ (Mt 23,34)