„Když Ježíš viděl matku a učedníka vedle stojícího, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ A od té hodiny ji ten učedník přijal do svého vlastního“ /J 19,26-27/.

Umírající Ježíš dává opuštěné církvi svou matku. Toto je jediné a konkrétní slovo církvi. Církev reprezentovalo dvanáct učedníků. Pod křížem stál bohužel jen jeden učedník, kterého Ježíš miloval. Jan zastupuje v této hodině sbor dvanácti a zároveň celou Kristovu církev. Když Ježíš uviděl učedníka zde stojícího, kterého miloval, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Je směšné tvrdit, že umírající Ježíš měl hlavní starost o to, jak zaopatřit opuštěnou matku po hmotné stránce. Když přece k Němu přišli a říkali: „Tvoji příbuzní tě čekají“, On jim řekl: „Kdo jsou moji příbuzní a kdo je má matka? Ten, kdo plní vůli Boží, je můj bratr, sestra a matka“ /Mt 12, 46-50/. Jeho úkolem byla oslava Otce a záchrana nesmrtelných duší a to ostatní bylo až druhořadé.

„Když Ježíš viděl matku a učedníka vedle stojícího, kterého miloval,

řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“

Potom řekl učedníkovi: „Hle, tvá matka!“

A od té hodiny ji ten učedník přijal do svého vlastního“ /J 19,26-27/.

„…hle, tvůj syn!“

Těmito slovy dává Ježíš své matce apoštola Jana a v něm celou církev, všechny, které vykoupil. Ježíš je hlava a my jsme jeho údy. Matka neplodí jen hlavu, ale celé tělo: hlavu i údy. Máme- li s Ježíšem tvořit jednotu, musíme mít nejen téhož Ducha, ale i tutéž matku.

Ježíš neoslovuje jen matku, oslovuje i učedníka. Vyslovuje nejen vůli svou, ale i vůli svého nebeského Otce a tu pronáší nyní v této hodině: „…hle, tvůj syn!“ To je tvé símě!

„Když Ježíš viděl matku a učedníka vedle stojícího, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ A od té hodiny ji ten učedník přijal do svého vlastního“ /J 19,26-27/.

„Ž e n o, …“

Ježíš uviděl svou matku. Copak ji a rovněž svého učedníka předtím neviděl? Fyzicky ano, ale zatím se ještě nenaplnil čas, kdy se na oba podívá a sdělí jim Boží vůli, která byla od věčnosti a nyní, ve svůj čas, se má naplnit.

I nevěřící člověk, je-li zaskočen těžkou situací, podvědomě zavolá jako malé dítě: „Maminko!“ Na Marii se máme obracet jako na svou matku. Ježíš nám ji dal za matku. Eva je matkou lidského pokolení. Maria se stala naší duchovní matkou. Matka nemá jen úkol rodit děti, přijímat je, ale jejím úkolem je živit je a vychovávat. Maria doprovázela Ježíše na jeho křížové cestě. Nikdo z lidí Ho tak důvěrně neznal a netvořil s Ním tak hlubokou jednotu jako Jeho matka. A svou matku dal Ježíš za matku nám, svým dětem. Máme společnou matku: ty i já a Ježíš.

Obracet se na ni v životních situacích není, jako když se obracíme na Boha, ale na někoho staršího a zkušenějšího – jako na matku. My jsme v duchovním životě nezkušené děti. Máme se na ni obracet především tehdy, když nás zavalí starosti a slabosti natolik, že nejsme schopni obrátit se přímo na Ježíše. Je to zvláště tehdy, když jsme vydáni různým pokušením a jsme jako opilí: říkáme hříchu „ne“ a vlastně bytostně s hříchem souhlasíme a v naší duši je jakýsi zmatek.

Ve křtu svatém jsme byli ponořeni do Kristovy smrti a také se nám dostalo nového života, života Krista vzkříšeného. Tato realita je vyjádřena v Božím slově v listě ke Kolosanům: „S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých.“ (Kol 2,12)

Skrze víru se máme otevřít realitě Kristovy smrti, která přemáhá hřích a ďábla. V okamžiku své smrti Ježíš dává svého Ducha do náruče Otcovy. V tomto momentu se projevuje největší Boží moc, která vítězí. Kristova smrt, to je totální vydání se Otci.

Lk 24,1-6 a Mt 28,2-6

Co se dělo nedělního rána? Kámen od hrobu je odvalený. Vojáci, a to Římané, kteří nesmí ze stráže utéct, utekli, i když jim za to hrozily velké tresty. Nebyli to nějací chlapci, které by pověřili hlídat hrob. Byli to vojáci, kteří museli bezpodmínečně dodržovat disciplínu. Stráž utekla. Jaká hrůza je musela ovládnout! Ženy, které přišly ke hrobu, byly také plné strachu. Ale anděl k nim promluvil: „Proč hledáte živého mezi mrtvými. Není zde, byl vzkříšen!“ (Lk 24,5-6)

Po Přesvaté Bohorodičce se vzkříšený Ježíš, jako druhé, ukazuje Marie Magdaléně, která byla také pod křížem spolu s Ježíšovou Matkou, vedle níž stál i učedník Jan a opodál jiné ženy. Kristus se jim pak také ukázal, ale nejdříve se ukázal jí. Ona byla svědkem i toho momentu, kdy ráno anděl odvalil kámen a oznámil, že Ježíš v hrobě není, protože vstal z mrtvých. Ona to také oznámila apoštolům, ale pak se sama vrátila k hrobu, kde se podruhé setkala s anděly, kteří se jí zeptali: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Když to řekla, obrátila se a uviděla Ježíše, jak tam stojí, ale nevěděla, že je to On. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš, koho hledáš?“ Myslela si, že je to zahradník a řekla: „Pane, jestli jsi Ho vzal ty, řekni mi, kde jsi Ho položil a já si Ho vezmu.“ Ani ona ani učedníci, kteří šli do Emauz, Jej nepoznali, dokud jim Ježíš sám neotevřel oči. Marii Magdaléně Ježíš otevřel oči, když ji oslovil jménem: „Marie“. Hebrejsky zvolala: „Rabbuni!“, což znamená – Mistře!

Vědomí viny, vědomí zodpovědnosti, kolektivní viny. Kdy konečně si rodiče uvědomí, že jsou hříšníci, že zamordovali své nenarozené dítě, kdy si lidé uvědomí, že i jejich pomluvy a neláska je vklad ke zničení lidstva! Dnešní lidstvo potřebuje jedno jediné: uvědomit si svou vinu. Uvědomit si stav, ve kterém je. Satan však stále štve k činnosti a k záplatování svého svědomí různými dobročinnými akcemi, které jsou konány k ohlušení svědomí a k postoji farizejské samospasitelnosti. Vědomí viny! Vědomí kolektivní viny! Jak byl šokován David, když mu prorok Nátan vyprávěl to podobenství o bohatém muži! Když pak David vzplanul spravedlivým hněvem a řekl: „Takový člověk je hoden smrti“, dostal od proroka odpověď: „Ty jsi ten člověk!“ Kdy si to uvědomíš i ty o sobě? Petr vydal svědectví o Ježíšovi v den Letnic. Přitom řekl tato slova: „Toho Ježíše, kterého Bůh učinil Pánem a Spasitelem, jste vy zabili!“ (Sk 2,36) Petr jim jasně pověděl: „Vy jste vrahové, vy jste se dopustili bohovraždy. Ano, vy a nic nemění na tom, že jste vůbec nebyli fyzicky přítomní na Golgotě.“ Jak reagovali tito upřímní lidé? Oni vůbec nedokazovali svou nevinu, ale tato pravda jim doslova pronikla srdce: „Když to uslyšeli byli zkormouceni v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Muži, bratři, co máme dělat?“

Na Golgotě byly tři kříže. Na prostředním umíral jediný spravedlivý, a to Ježíš. Ostatní lidstvo bude umírat buď jako nekající zločinec bez Ježíše a v hořkosti proti Bohu a lidem, anebo jako kající zločinec. Jiná cesta pro nás není. Tedy zbývají nám jen dvě cesty: všichni jsme v očích Božích jako zločinci, jako lotři. Písmo nás z toho jasně usvědčuje: „Všichni zhřešili“. Tedy já i ty, i dítě, které se dnes narodilo. Ono se zatím nedopustilo žádného osobního hříchu, ale zrodilo se už nakažené a je otázkou času, kdy řekne vědomě své ano celosvětové vzpouře proti Bohu. Ono se v ní už zrodilo. A nakonec podstata hříchu není až ve skutku, ale v rozhodnutí. A nakonec i duše kojence se může projevit, i když ještě nemá vyvinutý rozum. Jeho duše je nehmotná a inteligentní. A rozhodnutí je: buď přijme Ježíše nebo Ho odmítne. Totiž do nebe jinak nikdo nepřijde. Padlí andělé neměli těla a rozhodli se v jediném okamžiku a v tu chvíli se z andělů stali ďáblové. Každá duše ať dítěte či duše buddhisty se musí rozhodnout jako kající či nekající lotr. Ježíš je ten úhelný kámen, v nikom jiném není spásy! Mnohým je k pádu a mnohým ku povstání: „Je znamením, jemuž budou odpírat“ (Lk 2,34).

Místo Artukoviče si každý z nás může dosadit své jméno. I systém světa, ať se nazývá jakkoli, není-li vybudován na evangeliu, plodí jen zlo a musí být odsouzen na konci věků. Dnes je systém konzumní společnosti, která klidně odhlasovala zákony na beztrestné vraždění nenarozených dětí. A jsou i jiné zločiny, na které není možno hned ukázat. Ale podstatou každého zločinu je odvrat od Boha (hřích). Písmo říká: „Všichni jsme zhřešili“ (Ř 3,23). „Odplata za hřích je smrt“ (Ř 6,23). I za tvé i za mé hříchy je jednoznačný rozsudek: smrt! Každá minuta našeho života bude souzena. Každé rozhodování, které bylo bez Boha: „Všechno, co není z víry, je hřích“ (Ř 14,23). Tedy nejen to, že jsme něco zlého udělali, ale i to, že jsme neudělali to, co jsme měli udělat. Před Božím soudem nelze nějaké hříchy promlčet. Naše hříchy jsou nepromlčitelné a z toho hlediska faktor času nehraje roli. To, že si hříchy neuvědomujeme a nechceme přiznat, nic nemění na podstatě. Jsou zde svědkové, kteří nás odhalí a tvrdě usvědčí. Naše obrana založená na tom, že si nic nepamatujeme, nebude mít v podstatě žádnou váhu, protože na základě svědků i dokumentů je prokázána naše vina. Nemůžeme se také odvolávat na těžkou dobu, v níž jsme žili, na systém, který nás tlačil ke zlému.

Zkušenosti soudu: člověk má tendenci maskovat své hříchy a nepřiznávat je. Odsouzen lidmi: David volil raději soud Boží: „Lepší je upadnout do rukou Hospodina než do rukou lidí. On je milosrdný“ (1 Par 21,13).

Uvědom si, že tvůj soukromý hřích není jen něčím soukromým: Nic není skryto, co nebude odkryto. Všechno bude vyjeveno na Božím soudu… Je jen jedna cesta: přiznat si hřích, demaskovat ho, dát ho do světla, dokud je čas. „Jestliže sami sebe soudíme, nebudeme souzeni“ (1 Kor 11,31). A můj soukromý hřích má dopad na mě, na bližního i proti Bohu. Pokud se člověk snaží maskovat hřích, ztrácí jemnost svědomí a dopouští se ještě hrubších hříchů a pozvolna se dostává do otroctví. Jednou přijde den, kdy bude souzen Božím soudem, ale ten předejde i lidský soud. A dále – každý hříšník sám sobě ubližuje. Není co závidět zdánlivé štěstí, které je postaveno proti svědomí a na hříchu. Je třeba dávat do světla své hříchy, a to denně. Soudit denně sám sebe.

Paradoxem je, že první revoluci, nepočítaje vzpouru andělů, ďábel úspěšně zrealizoval dokonce už v ráji. To je historický fakt a historie se opakuje i dnes, konkrétně zde na Ukrajině.

Člověk v ráji neposlechl Boha, ale poslouchal ďábla, a tak je tomu i dnes. Křesťané, tedy věřící, většinou neposlouchají Pánův hlas, ale poslouchají hlas satanovy synagogy, kterým jsou dnes zaprodaná masmédia (srov. Zj 3,9). Ďáblův úspěch spočíval v tom, že zaujal pozornost Evy a vtáhl ji do dialogu. Jeho svádění bylo úspěšné proto, že se mu v první řadě podařilo odvrátit lidskou tvář, oči, od tváře Boží, uši od Jeho hlasu. Tak, jako kdysi Evinu tvář, tak ďábel i dnes obrací tvář lidí k svému obrazu. Ďábel je lhář a vrah od počátku a masmédia jsou dnes bezpochyby podle jeho obrazu. Dialog Evy s ďáblem byl už předem prohraným bojem, protože člověk sám ve své síle nemůže zvítězit nad andělem „světla“. Stejně tak i lidé v politice, kteří se dnes brání přicházejícímu Novému světovému řádu, nezvítězí v tomto boji pouhým dialogem nebo pasivitou.

Proč prohrávají? V první řadě proto, že nerozlišují ďáblovu lež, podvodné principy Nového světového řádu ani jeho revoluční technologie, které se opakují v jednotlivých státech po celém světě a nyní dorazily i na Ukrajinu.

V tomto roce už bylo v EU naplánováno povinné čipování novorozeňat! V roce 2017 by pak mělo proběhnout i čipování dospělých! Plán byl zázrakem odročen na pozdější dobu.

Co říká Boží slovo k čipizaci?

„Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky, a všemožnou nepravostí bude svádět k nepravosti ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydal do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.“ (2Sol 2,9-12)

„Šelma nutí všechny malé i velké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohli kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy, nebo číslicí jejího jména… to číslo je 666.“ (Zj 13,16-18)

Každým rokem si na konec doby postní připomínáme Kristovu smrt a Jeho vzkříšení. Přípravou je celá doba postní, v níž se má křesťan zastavit a více času věnovat Bohu i své duši. Ježíš o osvobození člověka od zlého ducha řekl: „Takový druh démonů se nedá vyhnat jinak než modlitbou a postem.“ (Mt 17)

Půst je fyzický i duchovní.

Duchovní půst: Máme se postit od neužitečných, ba škodlivých informací. Vyžaduje to kázeň očí i kázeň myšlení. Naše myšlení je ovlivňováno masmédii, billboardy, rozhovory s lidmi, kteří myslí jen na pozemské a marné věci a nemyslí a ani nemluví o těch nejpodstatnějších věcech, jakými je smrt, Boží soud a věčnost.

Půst nemá jen negativní stránku, něco si odepřít, ale má i pozitivní stránku. Poskytuje nám čas, abychom mohli přijímat duchovní informace, které vedou k ozdravení duševního a duchovního života.

Lvov, 30. 10. 2013

Biskupům, kněžím, řeholníkům,

věřícím římskokatolické církve

Každoročně od 1. do 8. listopadu získávali římsko-katolíci plnomocné odpustky pro duše v očistci. Církev stanovila tyto podmínky: zpověď, svaté přijímání, návštěva hřbitova, modlitba na úmysl Svatého otce.

V současnosti je období Božího interdiktu, proto ani plnomocné odpustky není možné získat! Důvodem je dovršení apostaze katolické církve, k níž došlo 1. 5. 2011 beatifikací papeže-apostaty Jana Pavla II. Prokletí dle Gal 1,8-9 dopadlo na Vatikán, a tím i na celou katolickou církev. Konkrétně na všechny, kdo zůstávají v jednotě se současným pseudo-papežem.

Citace §6: „… pokud by římský papež před svou volbou upadl do bludu, pak byl zvolen neplatně a neúčinně… (anathema na kard. Bergoglio (Františka I.) za hereze a synkretismus vyhlášena 15. 9. 2009 – text: http://uogcc.org/cz/letters/article/?article=1829, video: http://uogcc.org/en/video/index.php/article/.40/).

Lvov, 13. 9. 2013

Biskupům pravoslavné církve Moldavska

Ctění biskupové,

premiér Moldavska i se svými stoupenci zradil Boha i celý moldavský národ. Prosadil amorální homosexuální zákony. Proti tomuto zločinu jste se vy, moldavští biskupové, jako praví pastýři odvážně postavili. Moldavsko navštívil apostata Kirill, který už nezákonně okupuje úřad patriarchy, a setkal se se zrádným premiérem. Místo toho, aby odsoudil zločin a podpořil pravoslavnou víru i vás, biskupy a národ, pokrytecky hovoří o tom, že on se do politiky nemíchá. Ve skutečnosti svým gestem dal najevo jednotu ducha se zrádným premiérem, a tím schválil jeho program likvidace křesťanství i národa.

Podobné gesto učinil Kirill v Astaně, kde dal najevo jednotu s duchem antikrista, a tím zradil Krista a církev. Proto na něho dopadla Boží anathema – prokletí – dle Gal 1,8-9.

V situaci, kdy vy, biskupové, bojujete za národ, apostata Kirill vám svým postojem vráží nůž do zad!

Prorocké slovo řečené Ezechielovi v Babylónském zajetí je dnes aktuální i pro Ukrajinu: „Posvětím jméno své veliké, které bylo poskvrněno.“ (36,23) „Pokropím vás čistou vodou a budete očištěni; očistím vás ode všech vašich nečistot a ode všech vašich hnusných model. A dám vám nové srdce a do nitra vám vložím nového Ducha... a učiním, abyste v ustanoveních mých chodili, a soudů mých ostříhali a činili je… a budete lidem mým, a já budu vaším Bohem… Až si vzpomenete na své zlé cesty a na své nedobré skutky, budete se sami sobě ošklivit pro své nepravosti a ohavnosti. I poznají pronárody, které zůstanou vůkol, že já Hospodin jsem vystavěl, co bylo zbořeno, a osázel zpustošený kraj; já Hospodin jsem to vyhlásil i vykonal.“ (v. 25-36)

Lvov, 28. 2. 2013

Drazí křesťané,

letos slavíme 1025. výročí pokřtění Rusi-Ukrajiny v Kyjevě. Peruna, který symbolizoval pohanství, hodili do Dněpru. Ukrajina i Rusko jsou vystaveny mimořádně velkému tlaku neopohanství, spojeného se satanismem a zradou jediného pravého Boha.

Jak navzdory tomu všemu oslavit 1025. výročí křtu ukrajinského i ruského národa?

V pátek 26. 7. odpoledne by měly proběhnout manifestace ve všech okresních a krajských městech s projevy patriotismu a oddělení se od genocidního programu redukce naplánovaného nadnárodními organizacemi OSN a EU.

Lvov, 31.12.2011

Psychologický boj

Ve způsobu, jakým je dnes veden duchovní boj, má současná psychologie prioritní význam a stala se jeho hybnou silou. V minulosti se bojovalo o území a docházelo ke ztrátě fyzických životů. V dnešní době probíhá boj o každou duši a cílem je nastolit na daném území duchovní smrt. Fyzické sebezničení je pak už jen automatickým důsledkem této duchovní smrti. Nejefektivnějším prostředkem a zbraní v tomto duchovním boji je legalizování zvráceností a prosazování jich jako priority. K tomu, aby byl paralyzován přirozený odpor vůči zvrácenosti, například homosexualitě, právě psychologie poskytuje účinné prostředky. Začne hlásat tzv. toleranci, potom zavádět antidiskriminační zákony a k prosazení své ideologie ve školství a ve společnosti jí poslouží boj za tzv. lidská práva a práva sexuálních menšin.

Ukrajina, Lvov, 30.12.2011

Z čeho vychází současná falešná psychologie?

Falešná psychologie je postavena na Sigmundu Freudovi, který degraduje člověka svou naukou o libidu pod úroveň zvířete. Jeho následovník C.G.Jung postavil svou psychologii na okultní zkušenosti se spiritismem. Inspirace mu dával jeho vůdce – duch Filemon.

Tyto dva jedovaté zdroje – sexuální zvrácenost a okultismus – mají v současné době na svědomí odhození Dekalogu a Božích zákonů, na nichž byly postaveny morální a duchovní hodnoty Evropy. Tito dva ideologové a demagogové mají jednotu ducha s lžiproroky posledních dvou století. Jde především o Marxe, Nietzscheho a Darwina.

Lvov, 29.12.2011

Psychologie je nauka o duši (psyché = duše, logos = slovo, nauka). Pravdivá psychologie má objasňovat pravou podstatu lidské duše. Základní pravdou je, že duchovní podstata člověka – lidská duše (duch), je nesmrtelná, tedy smrtí nekončí.

Duše touží po štěstí, po dobru, po pravdě. Člověk nemá jen hmotné tělo jako zvířata, ale má nesmrtelnou, nehmotnou duši, a tím se podobá Bohu, který je Duch. Mezi mohutnosti duše patří rozum, vůle i oblast citů. Lidská duše je paralyzována duchovní infekcí, která působí disharmonii.

Lvov, 9.11.2011

V roce 1986 Jan Pavel II. zorganizoval první synkretistické setkání v Assisi. Tenkrát, i když se to nezveřejňovalo, bylo ještě mnoho duchovních v opozici, protože s heretickým krokem papeže nesouhlasili. Veřejnosti se tato událost záměrně vysvětlovala jako úsilí o mír a nesmělo se říct, že je to ve skutečnosti likvidace katolické víry. V roce 1986 nastal průlom démonismu do církve a každý další rok proces změny církevního myšlení pokračoval organizováním dalších synkretistických setkání. Současně na bázi teologické došlo prostřednictvím historicko-kritické teologie k degradaci autority Písma svatého zpochybněním jeho Božské inspirace. Zároveň s tím postupoval proces zpochybňování Božství Kristova a všech základních pravd víry.