Bylo to ještě za carského Ruska, asi před sto lety. V jedné věznici byly dva tábory vězňů, které mezi sebou bojovaly, protože nastala vzpoura. Několik vězňů už bylo mrtvých a vojáci se jen dívali a čekali, co bude dál; i oni sami měli strach. Potom zavolali jednoho kněze. Ten přišel k vůdci jednoho ze dvou táborů a prosil ho, aby nebojovali dál. On poslechl. Potom šel k vůdci druhého tábora, ale ten poslechnout nechtěl. Byl to známý zločinec, který byl v mnoha věznicích. Všichni vězni se ho báli. Nazývali ho Sachalinec. Jak se dostal k těm zločinům?

Máme sloužit Pánu Bohu. I když jsme slabí, ale jak říká apoštol Pavel: „Když jsem slabý, tehdy jsem silný.“ (2 Kor 12,10) Padám, ale mám dělat pokání. Neříkej: „Až budu dobrý, budu pravdivým křesťanem.“ Máme přicházet k Bohu takoví, jací jsme, se svou bídou, ubohostí. Ježíš na nás stále čeká, abychom Mu dali svou bídu, svůj hřích, protože nám chce dát své odpuštění a svůj pokoj. On nás chce vyučovat skrze situace, skrze pokání, abychom měnili své myšlení.

Boží všemohoucnost je spojená s poslušností Božímu slovu, jak to vidíme u proroka Eliáše: Já jsem vše dělal na Tvé slovo. Bůh ho poslal k potoku Kerít a on šel. Když ho poslal do Sarepty, tak šel do Sarepty. A když mu Bůh řekl, co má dělat na Karmelu, řekl: ,,Aby všichni viděli, že jsem vše udělal, jak jsi mi řekl.“  Tedy podstatou prorockého ducha je poslušnost víry a Božímu slovu. Bůh chce po nás, abychom všichni byli proroky. On chce hovořit skrze každého z nás. Máme se i my naučit poslušnosti Božímu slovu, abychom se v modlitbě víry mohli spojit s Boží všemohoucností.

Co potřebuje národ, co nejvíce potřebuje Ukrajina? Potřebuje Ducha prorockého, Ducha pravdy. Potřebuje proroky. A kdo má být prorokem? V 14. kapitole Korinťanům je jasně napsáno, že máme horlivě prosit, abychom dostali dar proroctví. Každý z nás. A kdo je za darem proroctví? Duch svatý. V modlitbě Věřím v Boha vyznáváme, že Duch Svatý působil skrze proroky – Elíšu, který byl po proroku Eliášovi a potom i skrze proroky té doby, ale nejvíce působil skrze Jana Křtitele, který vystoupil před prvním příchodem Krista v moci Eliášově.

Když přichází chmura, deprese, hned se ptát: Jaký duch je za tím?! Duch lži. Jakmile se mu člověk otevře, bude ho trápit hodinu, den, někdy i týden. Je třeba se zastavit. Vzhůru srdce! Uvědomit si Boží přítomnost a dát Ježíšovi svůj problém. On ho hned vezme a dá pokoj, který svět vám dát nemůže. Funguje to na 120%! Jen je třeba, abychom to dělali, abychom přicházeli k Ježíšovi. Jestliže to neděláme, nesplníme pak podmínky, a proto se nic neděje. Boží slovo je pro nás hluché a Bůh nemůže působit, dotýkat se našeho srdce. Musíme Mu problém dát, jít na rentgen – osobně se postavit před Boha a říci Mu: „Bože, Ty mě znáš, znáš moje myšlenky, city, vše. Já to před Tebou nechci schovávat, a jednat nemoudře.“ Ježíš říká: „Nic není skryto, co nebude odkryto.“ Vše bude odkryto! Až budeme stát před Božím soudem všechny naše myšlenky, city, skutky budou odkryty před celým světem, před všemi anděly, démony. Nic neskryjeme.

Když budeme v hodině smrti stát před Božím soudem, nic není skryto, co nebude odkryto. Nejen kamera našeho svědomí, ale i Bůh i andělé nás vidí. Budou pravdivě svědčit. Proto máme žít z víry, moudře, ne jako otroci hříchu, ale jako otroci Boží, jako Přesvatá Bohorodička. Ona řekla: „Hle, otrokyně Pána!“ A to je pravá svoboda.

Když přichází problém, starý člověk v nás začne automaticky reptat proti Bohu anebo nadávat a rmoutit se. Naučte se jednu věc: Zapřete se a děkujte. „Bože, děkuji Ti za tento kříž – že mi zase vynadal, že mi ujel autobus…“ Stačí děkovat a Bůh vám dá světlo a ukáže: „Podívej, tam tě čekalo neštěstí, z toho by bylo to a to…“ A člověk si pak uvědomí i mnohé další souvislosti. Ale pokud je člověk ve vzpouře proti Bohu a v sebelítosti, vlastně tím odhazuje kříž. Když nám někdo vynadá, automaticky přichází nenávist a sebelítost. Právě toho se máme zřeknout, a pak se nám otevřou oči.

Zapřít sám sebe, zříci se kvůli Ježíši samého sebe, to je čistá láska. V něm je život věčný. Lidé se však drží klamu, filosofií, nauk a různých -izmů, které nám lžou. Ale my máme dát svou víru Ježíšovi a jeho evangeliu. To je ta prostá moudrost, která nám zprostředkovává život věčný.

Bůh nám dal svobodu a ta svoboda je v Ježíšovi. Pokud jsme Jej přijali a každodenně usilujeme, aby byl Pánem naší duše, zakoušíme pravou svobodu. Bůh je všemohoucí a ten, kdo se modlí s vírou, je taky všemohoucí, protože má Ježíše ve svém srdci. Pokud se sjednotíš s Boží vůlí, nepřítel proti tobě nic nezmůže, celé hory démonů musí ustoupit. A když s vírou řekneš té hoře – zvedni se a hoď se do moře – poslechne. My máme moc, sílu, kterou nám Bůh dal. Ten, Který je v nás, je silnější než ten, který je ve světě. V tobě je Ježíš, ale musíš si toho být vědom. Sjednoť se s Ním skrze kříž – svůj kříž.

Praha, den 600. jubilea, 6. července 2015

Byzantský katolický patriarchát po prozkoumání dokumentů týkajících se spisů Jana Husa, jeho svědectví života a pravověrnosti v katolické víře i pravověrném učení, a rovněž po prozkoumání svědectví o jeho věznění a smrti, u příležitosti šestistého jubilea jeho mučednické smrti v apoštolské a prorocké autoritě jménem Trojjediného Boha Otce, Syna i Ducha svatého zařazuje českého kněze a mučedníka za Krista a pravdu, Jana Husa, do sboru svatých.

Drazí věřící slovenského národa!

V neděli 5. 7. 2015 je svátek sv. Cyrila a Metoděje.

Je paradoxem, že právě na jejich svátek před 20 lety biskupská konference schválila používání okultní metody ve farmacii – homeopatii. Veškerý katolický tisk tuto zprávu bleskově rozšířil, a hned byly všechny lékárny zavaleny homeopatickými pseudoléky. Tím byla de facto schválena i akupunktura, akupresura, čínské masáže, Silvova metoda, reiki a celá škála okultních praktik spojených s propagací okultní literatury.

Jaká je pravda o homeopatii? Homeopatie je velkým podvodem, jak svědčí neuplacení vědci. Po duchovní stránce je spojena se zakázanými praktikami věštění a magie. KBS schválením homeopatie stáhla prokletí na církev i národ. Tím otevřela dveře korupci ve farmaceutickém průmyslu. Dealeři homeopatie začali uplácet lékaře a lékárníky, a tím otupili jejich svědomí.

Představte si, že jste se dopustili nějakého zločinu a byli jste předvedeni před soud. Je tam prokurátor, soudcové, policisté v uniformách. Vy byste seděli na lavici obžalovaných a čekali rozsudek. Kdyby jste řekli: „Já prosím o ospravedlnění“, každý by se vám vysmál. Jaké ospravedlnění? Vy čekáte na trest, ne na ospravedlnění. A představte si jiný obraz. Až budeme stát před Božím soudem, hlavním Soudcem je Bůh. Naším advokátem bude Ježíš Kristus. Budou přítomny neviditelné zástupy andělů. Přijde žalobce, který na nás bude žalovat, satan. Bude se dožadovat spravedlnosti. Pokud jsme přijali Krista a předtím jsme Mu dali své hříchy, pokud jsme žili z víry, to znamená, že vždy, když jsme zhřešili, jsme se vraceli a vždy znovu a znovu jsme Mu dávali své hříchy, všechno pod moc Jeho krve podle slova: „… chodíme-li ve světle,… krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu.“ Když pak bude na nás ďábel žalovat, Ježíš řekne: „Tak, prosím, žaluj. Dej důkazy, argumenty. Nic není.“

Ježíš říká: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6,33) Co to znamená? Mám hledat dvě věci: Boží království a Boží spravedlnost. Co to je Boží spravedlnost? Je to něco jiného než moje spravedlnost. S lidskou spravedlností nikdo nedosáhne Božího království. My musíme Boží spravedlnost přijat. Máme se do ní obléct. Kdo je tak spravedlivý, jako byl apoštol Pavel? Nikdo z nás. Kdo je tak spravedlivý jako Ježíš? To už vůbec nikdo. Ale když se do Ježíšovy spravedlnosti oblečeme, pak máme Jeho spravedlnost. S Jeho spravedlností před Božím soudem obstojíme. Jak máme na sebe obléct Jeho spravedlnost?

Dne 14. června 2015

Kněžím Čech a Moravy

Vážení spolubratři v kněžské službě!

6. července 2015 si celý český národ připomene šestisté výročí mučednické smrti Mistra Jana Husa.

Byzantský katolický patriarchát (BKP) tímto před celou katolickou církví i českým národem veřejně vyhlašuje: český kněz Jan Hus nebyl kacíř, ale zemřel jako mučedník za pravdu a Boží zákony. Vyplývá to z jeho vlastních spisů, zvláště z jeho dopisů, které psal několik dní před smrtí. V Husových spisech žádné bludy nejsou. Pokud by chtěl někdo jeho spisům připisovat heretický úmysl, pak sám Jan Hus před tím varuje. V dopise papeži Janu XXIII. z 1. 9. 1411 píše: „Oni křivě udali a udávají, jako bych byl lid učil, že ve Svátosti Oltářní zůstává podstata hmotného chleba. Křivě udali, že když se pozdvihuje Hostie, tehdy je to Tělo Kristovo, a když se položí, tehdy to není. Křivě udali, že kněz v smrtelném hříchu neposvěcuje.“

Boží slovo zdůrazňuje – kdo věří v Ježíše. To je podmínka. Ano, Ježíš zemřel za všechny lidi a my jsme povinni jim zvěstovat evangelium, spásu. Bez Něj nikdo spasen nebude. Ale dnes se hlásá jiné evangelium – nechat pohany, aby byli v temnotě, aby v temnotě zahynuli. Jistě, někdo z nich bude spasen, ale snad jedině tam, kde nejsou systémy pohanských religií. Anebo ten, kdo se jim alespoň neotevře. Abrahám byl také pohan, ale měl svědomí. Pohan má také svědomí a také za něho zemřel Kristus. Ale jak může dosáhnou spásy, když bez Krista nikdo spasen nebude?

„Víra je to, co přemáhá svět.“ Já skutečně musím mít bezpečnostní opatření. Boží slovo říká: „Ten poklad nosíme v křehkých nádobách.“ (srov. 2Kor 4,7) Proto ho musíme chránit. Musíme mít bezpečnostní opatření. Čím je poklad větší, tím je větší nebezpečí, že vám bude ukraden. To je normální. A tady jsou duchovní zloději, démoni, kteří vědí, že víc než kdybyste měli miliardu dolarů nebo euro v bance, je to, že máte poklad nejdražší – život věčný. Oni mají jen jeden cíl – ukrást vám ho. Proto musíme mít obranné systémy proti lži, proti duchu lži. Víra je to, co přemáhá svět. A víra je také to, čím přemáháme ďábla. Proč je to právě víra? Protože a Ježíš zvítězil nad ďáblem na Golgotě. On ho přemohl. V Něm je ta síla. A On ve mně má žít. A když On je skrze spasitelnou víru ve mně, mám zkušenost, že ve mně působí svou mocí, když se na Něj s vírou obracím, když s Ním počítám, když Ho postavím na první místo ve svém životě.

Bůh tedy vložil na Krista naše proviny. V listě k Římanům je řečeno konkrétně, že všichni zhřešili, jsou daleko od Boží slávy, a také to, že jsme ospravedlněni zdarma. To slovo zdarma! Kristus se stal svou smrtí obětí za ty, kdo věří. Mluví se zde o Kristově smrti a mluví se o víře. To jsou důležité prvky. Spasitelná víra, to není, že já věřím v něco, co bude v budoucnosti, ale že já vírou beru to, co Bůh pro mě už udělal. To, že On dal svého Syna, který za mě zemřel na Golgotě, zaplatil za mé hříchy. Já to přijímám – a to je spasitelná víra. Skrze ni jsem znovuzrozen. Jak říká Ježíš: „Musíte se znovu narodit.“ (J 3,7) Touto vírou přijímám celé Boží slovo. A skrze tuto víru ke mě přichází Duch svatý. Protože tím, že jsem přijal Krista jako svého Spasitele a svého Pána, uvěřil jsem, že On zemřel za moje hříchy, že v Něm mám život věčný. Jak říká Boží slovo: „Kdo má Syna, má život věčný. Kdo nemá Syna, nemá života.“ (1J 5, 11-12) Tak je psáno. „To vám píšu, abyste věděli, že máte život věčný.“

Vítězství začíná s Ježíšovým jménem na rtech, ale nebude završeno, dokud nebude přirozenost Ježíše Krista ve vašich srdcích. K tomu otázka – a jak má být završena a skrze co? A skrze koho? Ježíš má totiž dvojí přirozenost: božskou a lidskou a ty dvě tvoří jednotu, a to nerozdílnou. Tuto lidskou přirozenost získal skrze Pannu Marii, skrze její poslušnost víry, skrze její „ano“ Bohu! Jak se to stalo? Skrze Ducha Svatého. A to je odpověď i pro nás: Skrze Marii a skrze Ducha Svatého může být v nás zakořeněna Ježíšova přirozenost. Máme Ducha Svatého nejen přijmout jako apoštolé v den Letnic, ale máme se také nechat vést Duchem Svatým, v Duchu Svatém chodit, tzn. naše myšlení má být Jím řízeno, aby naše myšlenky byly myšlenkami Božími, myšlením Ježíšovým.

Člověk i může žít ve společenství, které přijímá Ducha Svatého, Ducha pravdy, který nás chce uvést do veškeré pravdy (až přijde Duch pravdy, on vás uvede do celé pravdy), a přitom se může uzavřít do sebe a působení společenství si nepřipustí. Ježíš říká: „Měl bych vám ještě mnoho povědět, ale nemohli byste to snést. Až přijde On, Duch pravdy, on to učiní. On vás uvede do celé pravdy!“ A jaké jsou základní a celé pravdy evangelia? Je to především to, že jsme hříšníci, že jsme zotročeni starým člověkem, tělem, světem a ďáblem.

Pokud Kristus nezemřel za naše hříchy, všichni jdeme do pekla. Když není odpuštění hříchů, celé křesťanství je k ničemu. Kristus zemřel za naše hříchy! To je hlavní věc! To bylo i prvním kázáním apoštolů a to je podstata hlásání evangelia. Dvě věty, které hlásali všichni apoštolé: 1)zemřel za naše hříchy, 2)vstal z mrtvých a my jsme toho svědky. A dnes to všechno mistrovsky popřou! Člověk by nevěřil, že v takovém stavu je organizace, která si stále ještě říká církev.

Byť presvedčený, že média poskytujú objektívne informácie (informujú), je jeden z najtragickejších omylov človeka televízneho veku. Viera v túto lož je základným pilierom, na ktorom stojí TV-centrická spoločnosť. Sama predstava, že média budú len sprostredkovávať informácie, tak ako sa skutočne stali, je utopistická a iluzórna. Medializácia nielen aktuálnych informácii, ale najmä morálnych tém, je jednou z najväčších mocenských pák celospoločenského rozmeru, ako sa spievalo v jednej, dnes už zabudnutej piesni: informácia je zbraň hromadného ničenia. A to netreba nijako dokazovať, že nezávislé média prosto neexistujú, práve preto, že túžba po moci je v každom človeku.

Aj dnes ste si sadli k televízoru, aby ste unikli do bezstarostného a zdanlivo nevinného sveta vašej obľúbenej situačnej komédie? Vezmime si napr. „Priateľov“. Z pozadia scénok zaznieva jeden umelý smiech za druhým a vlny dobrej atmosféry sa každý deň pred televíznymi novinami plynulo valia do vašej obývačky, práve vďaka tomuto svetoznámemu americkému seriálu. A vďaka tejto „nezištnej mediálnej misii pohody“ ste si televízor naozaj obľúbili. Zdá sa vám teda prirodzené podarovať mu s vďačnosťou váš voľný čas.