Author Archive
Křest a matka Ježíšova
Kdo vírou přijal Pána Ježíše, přijal i Marii za svou matku. Bůh stvořil nového člověka, Marii, pro církev, kde Ježíš je hlavou a my máme být jeho údy. Ježíš přijal tělo z Marie. Slovo se stalo tělem v Marii a skrze Marii. My se nerodíme z Marie fyzicky, jako se rodíme z Evy a po ní dědíme kamenné srdce, nakažené hříchem. Při křtu svatém jsme byli naroubováni na Ježíše. Byli jsme ponořeni do Něho. Obdrželi jsme nový život a už tehdy jsme dostali novou matku. Přijetím Ježíše přijímáme i jeho matku, aniž si to uvědomujeme. Ježíš se stává naším bratrem a bratři mají společnou matku. Ježíš nazývá Boha svým Otcem – i my jej máme nazývat svým Otcem. Voláme Abba – Otče! A Ježíš nazýval Marii svou matkou a ona jí byla a je. A tak ji máme nazývat i my. Jsme přece křtem spojeni s Ježíšem, On je v nás. Skrze křest jsme se stali dětmi Marie, skrze to, že jsme srostli s Ježíšem.
Zprávy 30.5.2014
A od té hodiny ji ten učedník přijal do svého vlastního
„Když Ježíš viděl matku a učedníka vedle stojícího, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ A od té hodiny ji ten učedník přijal do svého vlastního“ /J 19,26-27/.
… do svého vlastního…
Naše překlady tohoto verše z řeckého originálu jsou: „..a přijal ji k sobě..“, kdežto latina překládá správně: „in sua“, což znamená doslova: „…přijal ji do sebe...“ V řečtině je napsáno: „Eis ta idia = eis – do, ta idia – vlastní.“
Porovnáme-li jiná místa, pak v evangeliu Janově je tohoto termínu použito celkem třikrát /eis ta idia/:
- Přijde hodina,… kdy se rozprchnete každý do svého vlastního /J 16,32/
- Do vlastního přišel a vlastní ho nepřijali /J 1,11/
- A od té hodiny ji ten učedník přijal do svého vlastního /J 19,27/
Tajemství se nepřijímá rozumem, ale vírou
„Když Ježíš viděl matku a učedníka vedle stojícího, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ A od té hodiny ji ten učedník přijal do svého vlastního“ /J 19,26-27/.
… přijal …
Ježíšův učedník má učinit to, co učinil Jan pod křížem, nic víc a nic méně. Přijal Ježíšovu matku, od té hodiny. Přijmout, tedy nediskutovat! Přijmout vírou. Jde o tajemství a tajemství se nepřijímá rozumem, ale vírou. Není nutno chápat tajemství, ale je nutno se před ním sklonit a nepohoršit se. Kolik lidí a různých sekt nechtělo přijmout to základní tajemství, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk. Své argumenty se snažili dokázat logicky i biblicky. A kolik slavných teologů ztratilo víru, když začali rozumovat a přestali se modlit a žít! Toto tajemství Kristova Božství je nutno přijmout. Co se týče jiných tajemství v Písmu, nejsou tak prvořadá, ale jsou tu proto, abychom z nich žili a ne jen o nich diskutovali. Když se člověk skloní před tajemstvím, které vůbec nechápe, časem se mu stane jasným a Duch svatý bude postupně odhalovat hloubku toho, co člověk přijal vírou. Tajemství nové matky není nutné ke spáse, ale je nutné k plnému a vítěznému životu.
Slovo života – J 12,24-25 (od 25.5. do 8.6.2014)
Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře,
zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život,
ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný
Rozjímání nad J 12,24-25
Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo.
Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej;
kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.
Ježíš potom, co vzkřísil Lazara, v den, kdy Mu provolávali Hosanna, pronáší slova o milování a nenávisti své duše, o její záchraně, o jejím zavržení a věčnosti. Ve 12. kapitole je popsána reakce na vzkříšení Lazara. Reakcí byl slavnostní průvod, v němž lidé provolávali Ježíšovi „Hosanna!“. „Velký zástup Židů se dověděl, že tam Ježíš je; a přišli nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. Proto se velekněží uradili, že zabijí i Lazara; neboť mnozí Židé kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše.“ (v. 9-11) Při slavnostním průvodu zástup, který byl svědkem Lazarova vzkříšení, vydával svědectví o tom, že Ježíš Lazara vzkřísil. Byli tam i poutníci z Řecka. Přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy Galilejské, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“ Filip šel a řekl to Ondřejovi.
