První část

Komentář: Ještě v době, kdy lidé byli ve tmě a ve stínu smrti modlářského bláznovství, začalo hlásáním apoštolů prosvítat světlo víry. Po celém světě se šířila dobrá zvěst o spáse v Ježíši Kristu. V té době vládl ve městě Magedon v řecké Makedonii vladař jménem Licínius. Jeho manželkou byla Licínie a měli dceru Penelope. Když jí bylo šest let, její otec pro ni dal za městem vystavět zámek, který měl spoustu rozmanitých pokojů vyzdobených všelijakými nádhernými věcmi a přeplněných velkým bohatstvím. Pak tam spolu s třinácti vybranými služebnicemi zavedl svou dceru. Přinesl i své zlaté bohy – modly, aby prý jeho dceru chránili. Zamkl ji v zámecké věži až do té doby, dokud nedospěje a nenastane čas příhodný k jejímu sňatku. Najal pro ni chůvu i jednoho starce, ctnostného a moudrého muže, jehož jméno bylo Apelianus, aby se s ní každý den věnoval knihám.

část první

Komentář: V době panování nečestného římského císaře Hadriána žila v Římě vdova italského původu, jménem Sofie. Překlad jejího jména je moudrost. V souladu se svým jménem žila v křesťanské víře s touž moudrostí, kterou opěvuje apoštol Jakub slovy: „Ta moudrost, která je shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce…“. Když Sofie žila v ctnostném manželství, narodily se jí tři dcery – Věra, Naděžda a Ljuba. Brzy však ovdověla. Žila dále ctnostně sloužíc Bohu modlitbou, postem a milosrdnými skutky. Její dcery vyrůstaly vyučovány v poznání prorockých a apoštolských knih. Přivykly slovům vyučování, starostlivě četly, modlily se a snaživě vykonávaly domácí práce. Zvěst o jejich dobrotě se roznesla po celém Římě. Doslechl se o nich i císařův náměstek Antiochus a toužil je uvidět. Když se tak stalo, dozvěděl se, že jsou křesťanky. Ony totiž svou víru v Krista neskrývaly. Pronásledováním jejich naděje v Krista neslábla ani se jejich láska k Němu neumenšovala. Oslavovaly Krista jasně přede všemi a opovrhovaly modlami, které jsou Bohu ohyzdné. Toto vše zvěstoval Antiochus císaři Hadriánovi.

A Kurz istoty

B Kurz kresťanského života

C Rast v Kristovi

D Dozrievanie kresťana

Na cestu viery

CHCELA SOM SA MODLIŤ SV. HODINKU

Keď som raz cestovala z práce domov, zažila som takú malú skúsenosť s modlitbou. Ľudia v autobuse mlčali, len jeden muž veľmi nahlas hovoril o politike. Chtiac-nechtiac ho počúval celý autobus. Práve začínala svätá hodinka a ja som sa chcela modliť, avšak rušil ma hlasný monológ toho pána. Zdalo sa mi, akoby v tej chvíli zavisol nad naším autobusom mrak temnoty a ten zlý sa snažil upútať moju pozornosť na nejaký politický problém, len aby som sa nemodlila. Najprv ma hovorenie toho pána hnevalo, ale potom som sa spamätala a začala som za to odprosovať Pána Ježiša a spájať svoju bezmocnosť v tejto situácii s Ježišovou bezmocnosťou na kríži.

C1 – Růst v Kristu 

 

C2 – Boží slovo v tvém životě

 

C3 – Rozhovory s Bohem

Komentář: Svatá mučednice Taťána se narodila ve starém Římě zámožným rodičům. Její otec byl třikrát prefektem města. Byl dobrým, ale tajným křesťanem. I svou dceru, svatou Taťánu, vychoval ve zbožnosti a bázni Boží a předal jí poznání z Božských knih. Když Taťána dospěla, nechtěla se vdát. Rozhodla se po celý svůj život zachovat panenství, protože se zasnoubila Kristu, zasažena Jeho láskou. Pro Něj pracovala dnem i nocí v postech, modlitbách, umrtvovala své tělo podřizujíc je Duchu. Pro velkou horlivost a lásku k Bohu ji v mladém věku vybrali za diakonku. Byla to církevní hodnost, do které biskupové určovali nevinná, zbožná děvčata, jejichž povinností bylo starat se o chudé, opatřovat nemocné, přisluhovat při křtu a udržovat pořádek v chrámech. V jejím srdci se mocně zakořenila Kristova slova; On nepřišel na svět, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. A hle, tato láska k Bohu a bližním přinesla Taťáně zářivý mučednický věnec. Její utrpení pro Krista bylo takové:

21.10.2015

Vážený patriarcho Bartoloměji,

Vy vystupujete jako hlavní organizátor plánovaného Všepravoslavného koncilu 2016, který v současné době krize křesťanství nemá bohužel za cíl obnovu církve, ale pravý opak. Dne 28. 11 .2013 jste prohlásil, že nejste zednář, což vzbudilo velké podezření, že jím ve skutečnosti jste, protože přesně plníte program zednářů k likvidaci pravověrných a k vytvoření anticírkve New Age.

7.10.2015

Žijeme v historické době, kdy zodpovědnost za záchranu ruského národa před globalizační autogenocidou není otázkou jen schopného politika, ale zodpovědnost dopadá na každého občana Ruska! Jedinou účinnou zbraní proti prosazování vlády antikrista, je pravdivé pokání!

Co je pravdivé pokání? Je to nazvat hřích hříchem, je to pravdivý postoj sebekritiky před Bohem, který ale nevede k zoufalství a depresi, ale v pokoře s vírou přijímá odpuštění hříchů, které je v Kristu Ježíši. Pokání je spojeno s pravdou. V modlitbě si připomínám pravdu – realitu své vlastní smrti, realitu hříchu i realitu Božího soudu a věčnosti – slávy a štěstí v nebi, a utrpení v pekle. Pravdivá sebekritika před Bohem působí bolest, ale skrze pokání očišťuje duši. Člověk nic nezatají.

B1 – Žít v Kristu

B2 – Žít Božím slovem

B3 – Žít Božím Duchem

B4 – Žít vírou

B5 – Žít život lásky

B6 – Žít v křesťanském společenství

B7 – Žít jako svědek

B8 – Žít život štědrosti

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

A1 – Ujištění o spasení 

A2 – Ujistění o odpuštění

A3 – Ujištění o vyslyšené modlitbě

A4 – Ujištění o vítězství

A5 – Ujištění o Božím vedení

Komentář: Když v římské říši převzal žezlo Traján, biskupem antiochijské církve byl sv. Ignác, jehož nejenže nazývali Bohonoscem (Theoforem), ale skutečně i Bohonoscem byl. O tomto světci je známo, že ho ještě jako nemluvně dal náš Pán Ježíš apoštolům za příklad. Jednoho dne rodiče tohoto nemluvňátka stáli v zástupu blízko Ježíše a poslouchali Jeho Božská slova. Měli s sebou i své dítě. Pán na ně pohlédl a zavolal malého Ignáce k sobě. Postavil jej uprostřed, objal jej, vzal na ruce a promluvil:

Ježíš: „Pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do Božího království.“

Komentář: Jistě i proto byl svatý Ignác nazván Bohonoscem, protože jej Vtělený Bůh nosil na svých rukou. Ale i proto, že on nosil Boha ve svém srdci. Ignác byl spolu se svatým Polykarpem, biskupem ze Smyrny, učedníkem svatého evangelisty Jana. Bohonosec Ignác byl po čtyřicet let dobrým pastýřem. Postem, modlitbou, neutuchající horlivostí ve vyučování a silou Ducha přijatou od Boha dbal o své stádo. Bděl nad ním, aby se v čase pronásledování někdo z malodušných anebo nezkušených nezlomil. Když pronásledování částečně utichlo, svatý biskup měl jen jedinou starost – obával se, že ještě není naplněn tou pravou láskou ke Kristu, protože jako Kristův učedník doposud nepotvrdil svou víru mučednickou smrtí. Nadešel však čas, kdy se naplnila nejvroucnější touha jeho srdce – položit svůj život za Krista!

Komentář: Císař Julián, který zpočátku věřil v Krista, a pak se od Něj odvrátil, odpadl k ďábelské zlobě a stal se synem satana, shromáždil velké množství vojska a táhl do války proti Persii. Po cestě proléval mnoho krve svatých. Za vlády tohoto kata žili v egyptských poustevnách dva Bohu milí muži Patermutius a Koprius. Byli jedné mysli a společně sloužili Pánu. Patermutius byl věkem starší, v mnišském životě zkušenější, utvrzen v ctnostech. Koprius byl mladší, a ještě ne zcela utvrzen. Patermutius jej vyučoval jako učitel učedníka a duchovní otec syna. Nějaký čas před tím než byli podrobeni mučení za svědectví pro Krista, svého Pána, Koprius vyprávěl Patermutiovi o svém zvláštním nočním vidění.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Jde o velký a závažný boj za spásu duší. V tom boji potřebujeme živou modlitbu, protože v něm neobstojíme sami. Boží slovo nám říká, co máme dělat: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li moje slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ (viz J 15,7) Je třeba splnit tyto dvě podmínky. Slovo zůstávat, je spojeno s vytrvalostí, nestačí jen něco udělat nárazově, ale jedná se už o jakousi zakotvenost, zabydlenost, zakořeněnost. Je to opak náladovosti, jednorázovosti. Zůstávat v Kristu, není tak jednoduché, když tisíce marností nás od Něho odvádí! A jak zůstávat v Jeho slově? Je třeba si vyprosit Jeho slovo a v něm zůstávat tam,  kde jsme. Může to být třeba slovo: „JENOM JEŽÍŠ!“

„Neboť vám pravím, nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat

spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“

Ježíš mluví o dvojí spravedlnosti. O spravedlnosti zákoníků a farizeů, a o spravedlnosti, která je z víry. Pokud tuto spravedlnost z víry mít nebudeme, nevejdeme do Božího království.

Slovo spravedlnost znamená, že je třeba dát každému to, co mu náleží. Boží slovo říká: „Odplata za hřích je smrt“ (Ř 6,23) a dále: „Všichni zhřešili“ (Ř 3,23). Tedy všem lidem náleží spravedlivě za hřích smrt, a to nejen časná, ale i věčná, tedy odloučení od Boha – peklo.

1.část – Kryptofašismus na II. Vatikánu

2.část – Citace z Nostra aetate a vyhlášení anathemy

3.část – Největší neštěstí 20. století

2.část

Citace z Nostra aetate a vyhlášení anathemy

V roce 50. jubilea II. Vatikána je rozumné dělat bilanci a pravdivě ukázat na zhoubné, katastrofální ovoce. Ježíš říká: „Po ovoci se pozná strom: špatný strom nemůže nést dobré ovoce“ (Mt 7,18). V souvislosti s tím zdůrazňuje: „Varujte se falešných proroků (heretických teologů). Přicházejí k vám v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou to draví vlci.“ (v.15) „Po ovoci je poznáte.“ (v.16)

Realizováním dokumentu II. vatikánského koncilu, především pod heslem „úcta k jiným religiím“, došlo k masovému rozšíření pohanství nejen v Evropě. Mnozí řeholní představení začali zvát buddhisty a hinduisty do svých klášterů. Nostra aetate tím vytvořila půdu pro invazi asiatského pohanství. To popírá jediného Boha Stvořitele a Spasitele Ježíše Krista.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

1. část – Žaloba na patriarchu Kirilla a požadavek vyznání víry od pravoslavných biskupů

2. část – II. vatikánský koncil a jeho ovoce za 50 let (1965-2015)

3. část – Diagnóza

4. část – Prognóza: obnova církve skrze pravdivé pokání

3. část

Diagnóza

Globalizační ekumenismus s islámem

V téže době, kdy Amerika prostřednictvím vedení EU diktuje jednotlivým evropským národům povinné kvóty k přijetí desetitisíců muslimů, papež František dává příkaz (6.9.2015), aby katolická církev zabezpečila celoplošnou islamizaci Evropy tím, že do každé farnosti i do každého kláštera i na každé poutní místo přijme alespoň malou skupinu muslimů. Vybudování velké mešity v Moskvě je silným strategickým bodem pro Ameriku. USA vyvolaly bratrovražednou válku mezi křesťany i mezi muslimy. Rovněž zneužily muslimy i v Ruské federaci (Čečensko). V Moskvě je údajně koncentrováno už 2 miliony muslimů. V šesti mešitách se muži jen nemodlí, ale především plánují šíření islámu i za cenu války. Počítá USA při prosazování globalizace s tímto bojovým potenciálem i v RF?

► V italských školkách učí děti „měnit role“

► V USA se budou školáci učit historii sexuálních menšin