4.6.2016

Kongres Spojených států, Washington, DC 20515, zaslal 27. 5. 2016 přes velvyslance dopis ukrajinské vládě. Píše se v něm:

Citace: „Žádáme, aby ukrajinská vláda vyzvala systém trestního soudnictví, aby postavil viníky před soud a podpořil nadcházející gay pride (12. 6. 2016).“

Odpověď: Ať si tito kongresmani zkusí přikázat Turecku, Číně, Saudské Arábii, Pákistánu, Iránu či Iráku, aby byl v jejich hlavním městě gay pride, a když neuposlechnou, že zavedou systém trestních sankcí.

Koho vlastně chtějí američtí kongresmané odsoudit a potrestat? Odpovědí je citace z jejich dopisu: „Aktivisté hlásili alarmující prohlášení duchovenstva a členů místních městských a oblastních rad, kteří vyzvali jednotlivce, aby ‚bojovali‘ proti gay pride“. Z toho vyplývá, že kněží, mniši, biskupové, pastoři, ale i členové místních a oblastních rad, kteří vyzývali k záchraně morálních hodnot i ukrajinského národa před amorální degradací, mají být odsouzeni a potrestáni. Jak absurdní požadavek USA!

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v58nwo5-sedmdestnkm-v-hluku.html   
https://cos.tv/videos/play/54404895653270528   
https://youtu.be/xpEWm-906no   

Viz: Nástup do Litoměřic v roce 1966

Stratené kľúče a pokánie

Môj otec nemohol už niekoľko dní nájsť kľúče od garáže. Ja som bola povzbudená svedectvom o kľúčoch uverejnenom v jednom z minulých čísel MZ, tak som mu s nadšením povedala, že musíme za to začať ďakovať (veď v Písme je napísané: „Za všetko ďakujte…”) a určite ich hneď nájdeme. Ale nenašli sme ich ani potom. Nadšenie vystriedal smútok. Napadla mi myšlienka, že sú to často hriechy, ktoré bránia vypočutiu modlitieb. Začala som odprosovať Pána Ježiša za konkrétne hriechy, ktoré som si uvedomila…

Úvod

Než začneš v této modlitbě vystupovat v Boží autoritě, je třeba nejprve odmaskovat kořen hříchu v sobě i jeho různé projevy: odsuzování druhých, nepřijímání kritiky, neschopnost sebekritiky, chorobná urážlivost, pomstychtivost. Starý člověk v nás (hříchem narušená přirozenost) nekriticky věří lžím, ale o pravdě pochybuje a vyhýbá se jí. Je nutno si sebekriticky přiznat tento kořen v nás i jeho ovoce – hříchy. Duchovním pohledem na kříž vzbudíme úkon lítosti, při němž vzýváme svaté Boží jméno.

Pak následují otázky, jestli chceš milovat Boha, bližního, zda přijímáš Ježíše za svého Spasitele, i testament z kříže a rovněž zda přijímáš v plnosti Ducha svatého. Pak jsou otázky, zda se odříkáš okultismu a sympatie k pohanství. Rovněž si máš uvědomit tajemství sv. křtu.

V další části je zdůrazněna víra v Boží všemohoucnost uvědoměním si, že Bůh stvořil nebe i zemi, vyznání víry, že Kristus vstal z mrtvých, a pak konkrétní víra v duchovní vzkříšení svého národa.

Vlastní prorokování předchází vyslovení autoritativní formule: „Toto praví Panovník Hospodin“ (hebr.: „Ko amar Adonai Jahve Elohim“).

S Ježíšem máme umírat a s Ním také vstávat z mrtvých. V listě Římanům jsou podstatné pravdy, které nám ukazují na naše naroubováni na Ježíše skrze víru – tato jednota je nám dána už ve křtu. „Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s Ním budeme i žít.“ (Ř 6,8). Zde je důraz na slově „věříme“. V našem životě máme aktualizovat jednotu s Ježíšem. Jakmile zůstáváme v sobě, přicházejí problémy. Člověk, který je spojený s Kristem, má stále pokoj v duši. Má pokoj, ať mu někdo nadává, ať přijde choroba, např. může být i mrzákem, paralyzovaný na invalidním vozíčku i 40 let, anebo dokonce odsouzen i k trestu smrti, ale bude šťastný, protože má Ježíše. Totiž ten, kdo je spojený s Ježíšem, má pokoj, který svět dát nemůže. To je zákon, který funguje: takový člověk v problémech, které přijdou, zakouší vnitřní pokoj. Bůh ho dává duši, která se Mu otevře. Každý si to může vyzkoušet.

Pravý sektor ohlásil založení nové organizace „Svaz ochrany rodinných hodnot“. Jejím hlavním úkolem je bojovat proti vnucování „idejí homosexualismu“ Ukrajině.

V prohlášení organizace, opublikovaném na stránkách Pravého sektoru, je uvedeno, že zakladateli jsou občanští i političtí aktivisté, dobrovolníci a veteráni ATO. Podle ideologů svazu je utvrzení rodinných hodnot i tradice základní motivací Ukrajinců k boji za budoucnost svého státu. Proto má svaz za cíl bojovat proti „extrémistickým ideám, a to zvláště homosexualismu“.

Podmínka, aby Bůh odpustil mně, byl ke mě milosrdný, je spojena s tím, abych i já odpustil svým bližním, tedy s mým milosrdenstvím. Toto je jeden z principů, kterému se musíme učit. V modlitbě Otčenáš se denně modlíme: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Bůh po mně chce, abych ve svém životě vtělil zkušenost s odpuštěním. Prakticky to je velmi jednoduché. Pokud se postavím do Božího světla a uvědomím si svůj dluh vůči Bohu, tak potom klidně odpustím bližnímu. Ale kdybych se na to díval city, nebudu mít sílu odpustit. Musím vzít Boží slovo, které je postaveno na realitě – tedy musím udělat gesto – skutek víry: „Pane, já odpouštím toto, toto.“

Teraz prišiel čas vydať svedectvo!

Kvôli viere sme zažili viacero nepríjemností, ale ako hovorí apoštol Pavol: „…tým, čo milujú Boha, všetko slúži na dobré” (Rim 8, 28). Prinajmenšom sme vďaka tomu zosilneli a viac sa zakorenili vo vzťahu k Pánovi Ježišovi.

Moja 12-ročná dcéra zažívala tlak zo strany dvoch učiteliek. Keď však potom vyhrala krajskú olympiádu z literatúry, obidve učiteľky boli nadmieru prekvapené a útlak z ich strany ustal.

„Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti.

Každý den má dost na svém trápení.“

„Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti.

Každý den má dost na svém trápení.“

Starosti si děláme automaticky. Co dělat se starostmi? Musíme se je naučit každý den odevzdávat v modlitbě Bohu. To je jediné správné řešení. Často jsou starosti tak velké a složité, že nevidíme východisko. Každou modlitbu potřebuji začít pokáním: „Pane, odpusť mi, že Ti tak málo důvěřuji, že nehledám na prvním místě Tvé království, že se každý den dostávám do vleku svých svévolností a pak mě často zavalují starosti, které neumím řešit. Dostávám se do napětí, ve kterém se projevuje má netrpělivost vůči blízkým, až hněv, a pak je slovem či gestem zraňuji a narušuji vzájemné vztahy. Odpusť mi to, prosím Tě. Ty vidíš, že v této konkrétní starosti nevidím řešení, jsem v tom bezmocný, ale dávám tento problém Tobě. Ty jsi, Pane, řešením tohoto mého neřešitelného problému. Teď už v něm nejsem bezmocný sám, teď jsem v něm bezmocný spolu s Tebou. Děkuji Ti za pokoj, který mi dáváš do duše. Vím, že se, Pane, ve svůj čas i v této věci oslavíš. Už nemám strach, děkuji Ti, že i tato, pro mě neřešitelná věc, je ve Tvých rukou.“

Za sto roků tady nikdo z nás nebude. Všichni budeme na hřbitově a bude z nás všech jen trochu kostí a prachu. Jenže naše duše je nesmrtelná, a ta bude buď v pekle, nebo v nebi. Očistec je jen přechodný stav. Abychom se dostali do pekla, na tom pracuje: 1) naše pýcha s nezřízenou smyslností, 2) svět se svým systémem lži a 3) duch lži – lhář a vrah. Tito tři mají jediný úkol: dostat nás do pekla. Tedy je třeba se tvrdě a nekompromisně postavit do světla i tyto tři nepřátele s jejich vražedným plánem a vypovědět jim válku. Nemůžeme sloužit dvěma pánům. Buď budeme jednoho milovat a druhého nenávidět nebo opačně. Nemůžeme sloužit Bohu a démonu (ať mamonu či jiným modlám). Musíme povědět jasné „ano“ Bohu a jasné „ne“ nepříteli. Jde o věčnost, a to nejen o naši; na nás závisí i věčnost lidí kolem nás.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

V Ježíši máme vykoupení skrze Jeho svatou krev – totiž odpuštění hříchů. Každý hřích musí být potrestán, a to buď na hříšníku samém, nebo na zástupci hříšníka. Žádný člověk, i kdyby jeho hřích byl sebemenší, tomuto soudu neujde. Buď přijmu, že hřích byl už potrestán na kříži Krista, anebo bude potrestán v ohnivém jezeře, jak o tom mluví Boží slovo. Jak vzácná a drahá tedy je krev Ježíše Krista, která nás zbavuje všech našich hříchů! Při svaté liturgii slyšíme slovo: „Toto je moje krev, která se za vás prolévá na odpuštění hříchů.“ Pronikla skutečně tato pravda náš každodenní život? Počítám já ve svém životě s mocí této krve? Měli bychom se skutečně cvičit v tom, jak toto Boží slovo praktikovat.

Kniha se skládá ze čtyř témat, která jsou mimořádně aktuální pro dnešní dobu a vedou k pokání a k uvědomění si své křesťanské identity.

Stáhnout: ČTYŘI SLOVA Z UKRAJINY (2., revidované vydání) (celá knížka)

V nebi budeme mít všechno, po čem touží lidské srdce. Naše srdce touží po cti, bohatství i po moci. To vše dostaneme pravdivým způsobem v nebi. Čest, bohatství i vládu. V 1 knize Samuelově je napsáno: „Kdo mě uctívá, slibuje Pán, toho uctím i já.“ Můžeme si představit větší úctu, než když nás uctí Bůh? A když nám projeví úctu Bůh, uctí nás i všichni obyvatelé nebe – za to, že jsme zůstali věrni Kristu a Jeho pravdě a nenechali se strhnout lží. Bude zveřejněna všechna naše snaha, námahy, které jsme vynaložili ve službě Bohu.

Toužíme po bohatství a po moci? V nebi budeme dědici Boží. Jen uvažme, jaký bohatý je náš Otec a jaké dědictví čeká na nás! Vše, co náleží Bohu, On nám dá. On říká, že budeme spoludědici v Kristu.

Musím mít také zkušenost s tím, co to znamená, být před tváří Pána. Neznamená to, že budeme mít vidění, zjevení Krista. Stát před Pánovou tváří je velmi prosté: Zastavím se, uvědomím si Boží přítomnost a postavím se před Boha v pravdě, jako hříšník. Vyznám Mu aspoň jeden hřích a jsem ochoten přijmout od Něj odmaskování i jiných mých hříchů. Jsem také ochoten odpustit všem, kdo mi ublížili, protože chci, aby mi Bůh odpustil.

Když vcházíme před Boží tvář, musíme si také uvědomit, že čistá láska k Bohu je – znovu Mu vše nabídnout. To je pravdivý vztah. My chceme ale stále něco držet. Musíme to však pouštět.

Kdo jsou liberální teologové? Nejsou to muži víry ani obhájci pravověrnosti, nejsou to lidé hluboké duchovnosti a modlitby, rovněž to nejsou lidé, kteří by byli spravedliví před Bohem, zachovávali by Boží zákony a nepřekrucovali by je a neobcházeli.

Liberální teologové jsou ignoranti skutečného duchovního života i duchovního boje za spásu nesmrtelných duší. Nejde jim o osobní vztah k Bohu. Nečiní pravdivé pokání – nepřiznávají si hřích ani hříšnost před Bohem. Naopak, hříchy zamlčují, posvěcují je a z hříšnosti dělají normu. Tím odstraňují Boží zákon a nastolují lidská ustanovení (srov. korban; Mk 7,11). Navíc jsou to lidé, kteří vpravdě nemilují bližního, protože neusilují o jeho největší dobro – aby pravdivě poznal Krista a spasil svou duši. Sami Krista nenásledují a druhé, kteří by Ho chtěli následovat, zesměšňují a zastrašují. Neví, co to je pravá moudrost, která počítá se smrtí, Božím soudem a realitou věčnosti. Dovedou mluvit, ale tak, že pravdu ubíjí, takže ztrácí motivační sílu. Tito teologové (falešní proroci) rozpitvávají literu Písma a naplňuje se na nich to, co řekl Ježíš: „Litera zabíjí.“ Mají ducha hereze, ducha falešné lásky, která rozmělňuje Boží pravdy a Boží tajemství bojkotuje. Vysvětlují je ne v Duchu Božím a v Boží moudrosti, ale podle svého rozumu.

9. 5. 2016

Kněžím a členům fokoláre

1) Pozitiva hnutí fokoláre:

Zakladatelka Chiara Lubichová se svými přítelkyněmi v době, kdy končila válka, zažila hluboké duchovní zkušenosti, které mohly být mnohým povzbuzením ve víře.

Dnes největším pozitivem je, že se kněží fokoláre pravidelně scházejí. Když byl arcib. J. Graubner kaplanem ve Valašských Kloboukách, přijela za ním návštěva, ale bohužel nebyl doma. Na nástěnce byl vyvěšen bohatý program hodin náboženství, ale úterek byl volný. Rezervoval si ho na setkání s fokoláre-kněžími. To je třeba ocenit. Čas si našli i ostatní fokolaríni. Jiní kněží diecéze to nedokázali. Každý byl individualista, i když mnozí byli velmi horliví v opravách chrámů, v katechezi či pastoraci. O setkání s bratřími a společný duchovní program však zájem neměli, pokládali to za utracený čas. Pravidelné setkávání fokolarínů bylo v individualistické struktuře skutečně něčím revolučním. Když chtěli jiní kněží tvořit bratrské společenství na modlitbě, Božím slově i vzájemném povzbuzování, po několika pokusech to vždy zkrachovalo.

Pravdivá kritika hnutí fokoláre, kterou zde uvádíme, je projevem čisté lásky a touhy, aby usilovali o skutečnou jednotu s Kristem ukřižovaným a chodili v Duchu pravdy. Kéž by se stali světlem a příkladem v této době mimořádné zkoušky, do které se církev dostala, a to nejen v ČR.

8.5.2016

Biskupům katolické církve

Dvě stě šedesáti stránková apoštolská exhortace Františka vyvolala rozruch. Liberálové ji opěvují. Kard. Kasper prohlásil, že to je největší revoluce v katolické církvi za 1500 let. Naproti tomu se zvláště rodinné organizace vyjádřily, že jde o heretický dokument, prosazující likvidaci křesťanské morálky a rodiny! Vina za katastrofální stav v církvi dnes dopadá

1) na papeže Františka Bergoglia

2) na otrávené kořeny II. Vaticana

Ad 1) Heretická exhortace Amoris laetitia má za cíl podkopat katolické učení ve vztahu k nerozlučitelnosti svátostného manželství, k antikoncepci, k metodám umělého oplodnění, k amorální homosexualitě, ke „genderové schizofrenii“.

Amoris laetitia v celé VIII. kapitole (odstavce 291–312) obsahuje jakýsi zmatený výklad katolické nauky, takže povědomí o povaze a účincích smrtelného hříchu zcela zaniká. Místo jasných formulací František používá ideologický jazyk a uvádí selektivní a zavádějící citace z předchozích církevních dokumentů.

6. 5. 2016

Kňazom a rehoľníkom na Slovensku

Duch Svätý osvecuje rozum pre prijatie pravdy. Homeopatia rozum zatemňuje. Kiež v deň Zoslania Ducha Svätého skrze odvážnych kňazov, ale aj lekárov nastane na Slovensku duchovný zlom!

Čo je v skutočnosti homeopatia?

Homeopatia je propagovaná ako nový, neškodný a lepší liečebný systém. V skutočnosti však ide o zamaskovanú mágiu. Čo o homeopatii hovoria vedci?

Predseda Akadémie vied Českej republiky, prof. Dr. R. Zahradník, DrSc., charakterizuje homeopatiu takto: „Je to svet iracionálna, výmyslov a povier“. Podobná charakteristika je v knihe „Alternatívna medicína, možnosti a riziká“ od 12 profesorov a doktorov vied z Karlovej univerzity.

„Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost,

a všechno ostatní vám bude přidáno.“