Rozjímání nad Mt 18,18

Amen, pravím vám, cokoliv svážete na zemi,

bude svázáno i na nebi a cokoliv rozvážete na zemi,

bude rozvázáno i na nebi.

Toto zaslíbení platí v několika rovinách. Vztahuje se na církevní představitele, kteří mohou ve shodě s učením církve konkretizovat některé požadavky evangelia a svazovat naše svědomí církevním předpisem; například určí, že jíst v pátek maso je hřích. Rovněž ho mohou i rozvázat a povědět, že člověk může v pátek půst nahradit například modlitbou anebo kajícím skutkem. Toto je oblast, která se týká těch, kteří před Bohem zodpovídají za církev na daném území.

Samozřejmě dnes může být církevní autorita hrubě zneužita proti podstatě, a to už se děje. V tom případě ale na dané církevní představitele dopadají úměrně jejich přestoupení nejtěžší tresty, až vyloučení z církve. To se týká těch, kteří dnes prosazují sodomii a jiné podobné nemorálnosti a zneužívají k tomu biskupskou či papežskou autoritu.

Tento výrok o svazování a rozvazování se ale týká i každého z nás osobně. My budeme souzeni za své hříchy, a proto je třeba, abychom znali nejen svou zodpovědnost, ale věděli i o duchovní moci, která také je každému pokřtěnému svěřena.

Člověk může druhého svazovat hříchem, a to skrze myšlenku nebo i představu spojenou s pocity, ať už nenávistnými, pomstychtivými či nečistými. Také je třeba si dávat pozor na slova, ta dávají největší prostor působení ducha. Dobrým slovem můžete zachránit duchovní i fyzický život svého bližního. Naproti tomu zlým, nenávistným či lživým slovem můžete zapříčinit jeho velkou tragédii. Za slovem je myšlenka. Myšlenku ovlivňuje buď Boží slovo, anebo ji ovlivňuje duch lži, spojený s naší pýchou. Je proto třeba, abychom usilovali o čisté myšlení, tedy o čistotu srdce. To není možné bez světla Božího slova a bez naší spolupráce. Ta je zase spojena s určitým sebezáporem, s určitým pokořováním a s určitými oběťmi.

Ježíš říká, že se máme modlit dokonce za své nepřátele a že jim máme odpouštět. Pokud to realizujeme, očišťujeme tím své nitro a Bůh skrze nás může působit. Pokud zůstáváme v hněvu, sebelítosti či nenávisti, jsme v duchovní slepotě, a Bůh skrze nás působit nemůže. Působí pak skrze nás duch lži a smrti, aniž si to uvědomujeme. Proto je nutná nejen modlitba, ale i realizování Kristových přikázání, o kterých jsme ve slově života uvažovali už delší dobu. Především je třeba se učit odpouštět. Tím, že odpouštíme, rozvazujeme pouta, kterými jsme svazovali druhého, anebo kterými i druhý svazoval nás, a osvobozujeme tím sebe i jeho. Navíc získáváme ještě i velké zaslíbení, že Bůh odpustí i nám, a to daleko víc, než my jsme odpustili našemu bližnímu. Ježíš říká: „Odpouštějte a bude vám odpuštěno!“ (Lk 6,37) Moudrost je realizovat Boží slovo. Ono má ještě hlubší rozměr, ale nyní se zaměřme jen na jedno – učme se konkrétně odpouštět těm, kteří nám ublížili, a také se modleme za ty, kteří mají něco proti nám, i když se cítíme úplně nevinnými. Ježíš říká: „Má-li tvůj bratr něco proti tobě, ty jdi nejprve a smiř se se svým bratrem.“ Někdy není možné, aby to člověk realizoval doslova, ale v modlitbě může v duchu jít a odpustit mu, a to zároveň s pohledem na Kristův kříž. V duchu může poprosit: „Odpusť, bratře, čím jsem ti nevědomě či dokonce vědomě ublížil či dal pohoršení.“ Tím rozvážeš pouto, kterým duch lži spoutal jeho a kterým do určité míry spoutal i tebe. Právě odpuštěním to můžeš rozvázat.

Co znamená, že je to svázáno i na nebi anebo, že to bude rozvázáno i na nebi? Znamená to, že tam je to zapsáno a vše čeká na Boží soud. Tím ale, že ty odpustíš na zemi, tam nahoře se to vymaže a je to vymazáno i na zemi i na nebi. Tu moc máš, je třeba ji využívat. Navíc pokud to děláš, je to nejvíce záslužné pro tebe. Pokud zůstáváš v sebelítosti a uraženosti, škodíš i druhému, ale nejvíc škodíš sám sobě. Buď moudrý, rozvazuj!

Stáhnout: Rozjímání nad Mt 18,18