Zasahování do rodiny kvůli „krutému zacházení“

V centru sociální pomoci rodinám a dětem „Choroševskyj“ (Rusko) uspořádali kulatý stůl na téma „Zásah do rodiny v případě krutého zacházení: předpisy a právní omezení“. Podáváme hlavní teze příspěvků: »V posledních letech se zasahování do rodiny kvůli tzv. „ochraně dětí“ před „krutým zacházením“ stává stále vážnějším problémem pro rodinu i pro společnost jako celek. Pojem krutého zacházení se dnes interpretuje čím dál tím šířeji: například jako jakýkoli tělesný trest, který je dnes chápán jako fyzické násilí, či „nedostatek lásky a pozornosti k dítěti“, „ponižování lidské důstojnosti dítěte“, „hrubost“ (slovní urážky, vyhrožování, atd.), „nedostatek podmínek pro normální život dítěte“… Hrozby mohou být různé, ale kruté zacházení může zahrnovat i hrozbu nekoupit zmrzlinu.

Co mají dělat rodiče, když dítě chodí za školu, odmítá dělat domácí úkoly nebo záměrně chodí domů až po půlnoci? Když se dostane na policii, jsou za něj zodpovědní ti samí rodiče, kterým je zakázáno nutit dítě dělat něco proti své vůli a vůbec kazit mu jakkoli náladu.

Několik příkladů z „boje s krutým zacházením“:

– Třídní učitelka s pracovníky orgánů sociální péče odebírá dítě za nepřítomnosti matky, poté, co v domě nalezli „nehygienické podmínky“, a v lednici „potraviny s prošlou záruční lhůtou“. Dítě umístili na infekční oddělení pro bezdomovce. Naštěstí se dítě podařilo rychle vrátit v důsledku operativního zásahu občanských organizací. Učitelka pak prohlásila, že prostě chtěla dát matce „za vyučenou“. (Rodina Jakovlevových).

– Při koupání matka udělala neopatrný pohyb a škrábnula dítě na krku. Na druhý den ze školky obdrželi příslušnou reakci. Následovalo odebrání dítěte, započetí trestního řízení podle článku 156 a žádost o zbavení rodičovských práv. Rodiče vyhráli oba procesy (také prostřednictvím občanských organizací) a dítě bylo po mnohých slzách vráceno rodině. (Rodina Lapinových)

Problémů je v ruské rodině dost. Prakticky žádná není ideální. Ony však potřebují ne zásah ale pomoc při zabezpečování právní a morální suverenity. A i když tato suverenita v zákonodárství mizí, musí zůstat v našem vědomí.

Bohu díky, že kromě práva je zde i vědomí práva, které se nemění tak rychle jako zákony. Ne všechny sociální orgány jsou hotovi odebírat děti kvůli prošlým sýrům v ledničce nebo za to, že dům není opravený. Ne všichni zdravotníci bojují s rodiči, kteří porušili „očkovací plán“. Ne všichni učitelé se snaží dát rodičům na pamětnou skrze odebrání dětí. Ne všichni sousedé vyrovnávají účty prostřednictvím žalob za kruté zacházení. Problém je v tom, že dnes se to všechno může stát záminkou k odebírání dětí, jehož následky mohou být pro dítě nezvratné.

I kdyby stav konkrétní rodiny byl sebetěžší, odebrání dítěte může být morálně odůvodněno pouze v případech, kdy je jeho život v nebezpečí a musí být stanoven způsob návratu do rodiny, jakmile nebezpečí pomine. Jde pouze o nebezpečí pro život a ne pro zdraví, protože oddělení dítěte způsobuje škodu jak duševnímu tak i tělesnému zdraví dítěte.«

Zdroj: http://ruskline.livejournal.com/2220695.html