Slovo otce patriarchy Eliáše: Myšlenka na nebe je pro nás motivací k boji, k vytrvalosti a k věrnosti našemu Pánu Ježíši Kristu
Ježíš den před svou smrtí řekl: „Jdu, abych vám připravil místo (v nebi).“ (J 14,2) Ježíš rezervuje pro tebe místo v nebi, v Boží slávě. Kdyby ti někdo řekl, že jsi zdědil krásný dům někde v horách, v přírodě, tak bys to místo, ten dar, který ti někdo dává, chtěl vidět. A ty máš připravené místo v nebi! Máme myslet na to, co je nahoře. Máme si být vědomi, že zde jsme jenom poutníci. Nic jsme si na tento svět nepřinesli a nic si neodneseme. Naše vlast je v nebi. Tu všechno jednou ztratíme… i vztahy k lidem či k věcem. Život je kratinký, je to období zkoušky. Je třeba přijmout Boží lásku, přijmout spásu, která je nám dána v Ježíši Kristu. V Něm přijímáme věčný život. A také máme přijmout Jeho slovo. Bůh nám ho dává. Kdo ho s vírou čte, toho proměňuje. Autorem, ale také vykladatelem, je Duch Boží, Duch svatý. Ne historicko-kritičtí teologové, kteří vykládají Písmo svaté tak, že člověk ztratí víru. Jejich výklady jsou na vysoké teologické úrovni, ale v podstatě je za nimi duch ateizmu, duch smrti. „Vím, komu jsem uvěřil,“ volá apoštol Pavel (2Tim 1,12). A my máme také vědět, že v Kristu máme všechno. I kdybychom všechno ztratili, pokud máme Jeho, nemusíme se ničeho bát. On je s námi, jak řekl: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20) Ano, Ježíš je s tebou po všechny dny tvého života. Jen ty buď s Ním skrze živou víru, a budeš mít zkušenost.
Pro toho, kdo přijal Ježíše, kdo s Ním chodí a má s Ním zkušenost, je působení Boží moci a Ježíšovo vzkříšení něco tak samozřejmého, jako že dýcháme vzduch a že bez něho nemůžeme žít. Apoštol Pavel volá: „Ať žijeme nebo umíráme, patříme Pánu!“ (Ř 14,8) Pánu, který zemřel a vstal z mrtvých a vstoupil do nebe, do své slávy.
Kristovo nanebevstoupení je vyvrcholením vykupitelského díla. Všimněme si citátu v listě Efezanům 2,6: „Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši…“ Kristovo nanebevstoupení je obrazem a zárukou našeho vlastního přijetí do nebe. A nejenom to, duchovně máme účast na tomto tajemství.
Jiný překlad tohoto citátu z Písma zní: „A v Kristu Ježíši nás spolu s ním vzkřísil a umístil nás v nebesích.“ To „a v Kristu Ježíši“ znamená naši duchovní jednotu s Kristem jako Hlavou. My jsme tajemné tělo Kristovo a On je Hlavou. Ježíš řekl, že jde, aby nám připravil místo v nebi. S tím bychom měli počítat. Když přijde nějaká zkouška, utrpení, je třeba říct: „To tady skončí, naše vlast je v nebesích!“ Jak říká jeden český básník: „V náručí Boží, odkud jsme vyšli, v náručí Boží se sejdeme zas. Kdo by se děsil, kdo by se třás?“
Kněz při mši svaté vyzývá věřící: „Vzhůru srdce!“ A oni odpovídají: „Máme je u Pána!“ Jak to ale uplatňovat v běžném životě? Když přijdou sebetěžší zkoušky a utrpení, obraťme pohled tam, kde je náš domov, tam kde se setkáme tváří v tvář s Kristem, s naší nebeskou Matkou i s našimi nejdražšími, tam kde se setkáme se všemi svatými, kteří bojovali dobrý boj víry. Jsou to především apoštolové, proroci, mučedníci a vyznavači, kteří žili z víry a jsou nám velkým příkladem odvážných bojovníků. Jsou to také duchové spravedlivých, kteří už zakoušejí věčnou slávu v Božím světle. Kéž i pro nás je myšlenka na nebe vždy motivací k boji, k vytrvalosti a k věrnosti našemu Pánu Ježíši Kristu.
