Rozjímání nad J 14,21
„Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a zjevím mu samého sebe.“
Podmínkou vnitřního poznání Ježíše je přijmout Jeho přikázání. To ale nestačí. Je třeba Ježíšova přikázání i zachovávat. Zachovávání Ježíšových přikázání je znakem lásky k Němu.
Proč máme milovat Ježíše? Protože On si dříve zamiloval nás a vzal na sebe naše hříchy, zaplatil za ně svou prolitou krví a svou smrtí na kříži. Tím nám získal věčné štěstí v nebi. Prvním stupněm lásky je alespoň vděčnost. I pes dovede být vděčný tomu, kdo mu prokázal dobrodiní. Dokonce i dravé zvíře, jak vidíme na příkladu lva z životopisu sv. Gerasima. Když mu svatý vytáhl trn z nohy a ošetřil ho, lev mu věrně pomáhal a pak i z vděčnosti k svému dobrodinci na jeho hrobě steskem pošel.
Nikdo nám neprokázal větší dobrodiní než Pán Ježíš. Navíc to, že milujeme Ježíše zachováváním Jeho přikázání, přináší užitek nám samým, a to už zde na zemi. Ježíšova přikázání nás chrání před otrockými závislostmi a zlem a disponují naši duši k čisté lásce a k prokazování pravého dobra druhým. Ovocem je pokoj v duši, který svět nikomu dát nemůže. A co se týče smrti a věčnosti, upřímný ctitel Ježíše má otevřenou bránu do života věčného. Prokazováním lásky k Ježíši vlastně správně milujeme sami sebe, protože si tak získáváme největší dobro v čase i po smrti. Jen velmi nemoudrý člověk by tuto realitu ke své časné i věčné škodě bojkotoval.
Ježíšova přikázání nejsou těžká, i když jsou spojena s určitým sebezapřením. Sebezápor paralyzuje ložisko zla v nás, ego, které nám působí škodu a druhým utrpení. Ježíšovo slovo „zapři sám sebe“ nenabádá k samoúčelnému sebetrýznění, naopak, sebezapřením získáváme pravé a věčné hodnoty. Máme se pro Ježíše zapírat v maličkostech. Láska, která je formou oběti, ať k Bohu či bližnímu, je přirozeně spojená se zapíráním naší sebelásky, tedy egoismu.
Dnes se lidé stávají počítačovými maniaky, jsou závislí na sociálních sítích, na smartphonech… Utrácejí tak spoustu času v horizontální rovině. Mnohé takto vytvořené vztahy a mnohé získané informace jsou nejen zbytečné a marné, ale i škodí duši. Proto musíme držet na uzdě svou zvědavost, která nás táhne k marnosti. Na pravé hodnoty, žel, zvědaví nejsme. Na to, abychom zkoumali Boží slovo, hledali Boží tajemství a Boží poklady, které nám rez nezkazí a zloději neukradnou, nám času nezbývá.
Ježíš slibuje, že když budu zachovávat Jeho přikázání a tím Mu projevovat pravou lásku, důsledkem bude, že Nebeský Otec mě bude milovat. Ježíš slibuje i to, že se mi pak dá poznat.
Svět neustále mluví o lásce, ale za tímto slovem skrývá nejhrubší egoismus, nemorálnost, zvrácenost, cynismus a tyranii. Příklad: zákony o ochraně dětí. Nejde o jejich ochranu, ale o jejich kradení rodičům, o jejich morální devastaci a působení jim největšího psychického i fyzického utrpení. Mluví o lásce, ale množí se rozvody, vraždy nenarozených dětí, soudní pře, a to všechno je prý z „lásky“. Ve skutečnosti je to sebeláska, hrubý egoismus.
Čteme-li 14. kapitolu, jsou v ní i jiné verše, které ukazují na ovoce lásky k Ježíši. Ve verši 23. Ježíš zaslibuje: „Můj Otec bude takového milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“ Tedy ten, kdo miluje Ježíše a zachovává Jeho přikázání – což je spojeno s oběťmi, někdy se zesměšňováním, s různým pronásledováním, ponižováním – zakusí, že tato oběť lásky k Ježíši nese ovoce: celá Nejsvětější Trojice sídlí v duši takového člověka, který se stává živým svatostánkem a nositelem Krista, pravdivým Christoforem.
Ježíš apoštoly ten večer, kdy pronáší tato slova – tedy večer před svou smrtí –, povzbuzuje, a také povzbuzuje každého, kdo přijal Kristova přikázání a kdo je zachovává, slovy: „Nezanechám vás osiřelé, přijdu k vám. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci, vy ve mně a já ve vás. Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje… dám se mu poznat.“
Ježíš zde ale hovoří i o opaku: „Kdo mě nemiluje, ten nezachovává má slova“, a toto platí i pro každého kněze, biskupa, a třeba i pro papeže. Mohu si položit otázku: Miluji já Ježíše? Odpověď je jasná: Pokud zachovávám Jeho slova, pak Ježíše miluji. Pokud je nezachovávám, tak Ho nemiluji. Proto musím konat pokání a Jeho slova zachovávat. To je logické.
Ježíš v dalších verších mluví o Duchu svatém, kterého nám zaslibuje i k tomu, abychom mohli Ježíše milovat, zachovávat Jeho přikázání a pro Něho třeba i svůj život obětovat po příkladu tisíců a statisíců mučedníků. Doba, ve které žijeme, nás k tomu motivuje.
Stáhnout: Rozjímání nad J 14,21
