Antirodinný holocaust v Norsku

Každý den pracovníci sociální péče v Norsku odebírají 34 dětí z rodin, a ne pouze u Norů, ale hlavně u občanů jiných zemí, kteří zde žijí. Koncem března oficiální norský web v ruském jazyce Norvegia.ru zveřejnil dokument s názvem „Norské právní předpisy o ochraně dětí“.

Pravděpodobně se Norské úřady rozhodly vysvětlit všem, kteří se chtějí přestěhovat do této země, na co by měli být připraveni, aby si pak nestěžovali, že nebyli varováni. „Norské právní předpisy o ochraně dětí se vztahují na všechny děti v Norsku, bez ohledu na jejich národnost, bydliště a kulturní původ“ – píše se v dokumentu.

Proto odvolávaní se na odlišnou kulturní tradici ve výchově se nebere v úvahu. Zákon zdůrazňuje toto: „Nedostatek péče a nevhodné zacházení v žádném případě nemůže být odůvodněno odvoláváním se na kulturní rozdíly.“

Co však přesně spadá do neurčitého a tajemného kritéria „nedostatek péče a nevhodné zacházení“? „V praxi to znamená, že normou výchovy a rozvoje dítěte je to, co odpovídá kulturním stereotypům dané krajiny, jak to chápe konkrétní sociální pracovník. Je to kulturní diktatura“- říká Pavel Parfentiev, předseda meziregionální občanské organizace „Za práva rodiny“.

Například v mateřské škole si všimli, že dítě se málo usmívá, je hlučné nebo má zubní kaz. To všechno jsou skutečné důvody, kvůli kterým odebraly děti ruským rodičům a předali do adoptivních rodin. Indickému páru, který přišel do Norska na základě smlouvy s geologickou výzkumnou společností, odebrali dvě děti, protože v jejich bytě nebyl závěsný stolek a samostatná místnost pro hry. Ještě jedna „závažná příčina“: rodiče prý nechápou citové potřeby dítěte. Nebo naopak – dělají na něj „příliš velký tlak“ svou péči: nutí je dělat domácí úkoly a načas se vrátit domů.

Jednáním orgánů opatrovnictví trpí i místní obyvatelé. Podle Norvegia.ru v roce 2010 „pomoc“ od orgánů opatrovnictví obdrželo 49 800 dětí a dospívajících. Přibližně 8 000 z nich bylo odloučeno od svých rodin a předáno v adoptivní. Skutečné údaje mohou být mnohem větší: publikace Lailand.net poskytuje jinou statistiku – asi 50 000 dětí bylo v průběhu posledních čtyř let odděleno od svých rodičů. V loňském roce orgány opatrovnictví odebrali z rodin 12 492 dětí.

Pokud počítáme, že každý rok se rodí v Norsku asi 60 000 dětí, vychází, že jedna pětina z nich bude odloučena od rodičů. A tato čísla neustále rostou. „Copak Norové jsou tak hloupí rodiče?“ – spravedlivě se ptá autor článku v Lailand.net.

Úřady mají jedinou odpověď. „V každém případě, co se týče ochrany dítěte, je základním bodem počítat se zájmy dítěte.“ Ale kdo tyto zájmy definuje? V západních zemích to dnes není rodina, ani rodiče, a už vůbec ne děti samotné, ale stát.

Při odvolávání se na zabezpečení nejlepších zájmů dítěte platí, bohužel, ta samá norma, která umožňuje dávat zákonům jakýkoliv výklad.

Interpretovat „zájmy dítěte“ úředníci mohou libovolně široce. A navíc nejsou ani povinni oznámit důvody pro odebrání dětí z rodin: v zákoně se zvláště zdůrazňuje povinnost nesdělovat fakta, v souladu s níž norské úřady takové případy nekomentují. Ruské matky, které se zklamaly v možnosti získat pomoc v místních soudech, a řekly o svém trápení v tisku, byly obviněny, že porušují status důvěrnosti informace. „Ve skutečnosti takové normy nechrání ani rodinu ani děti samotné. V praxi chrání sociální služby, které zasahují do rodin. Naši kolegové z organizací pro lidská práva ve Skandinávii, kteří pracují v oblasti ochrany rodiny, hovoří o mnoha případech, kde nebyl absolutně žádný důvod k odebrání dítěte. Pravidlo mlčenlivosti vytváří nekontrolovatelnost a všemocnost sociálních služeb v této oblasti,“- říká Pavel Parfentiev.