Slovo otce patriarchy Eliáše: Maria – podmínka k životu
Někdy se stane, že většinu modlitby člověk zůstává v roztržitosti, i když jakoby v jakési nábožné roztržitosti. Je třeba se zapřít a uvědomit si: STOP! Kde tady je Ježíš v této takzvané nábožnosti, v této modlitbě?
K větší horlivosti si mohu pomoci takovým prostým obrazem, představou: Jako bych držel křídlové dveře – jednu polovinu čili jedno křídlo dveří jednou rukou a druhou rukou druhé křídlo, protože jinak se dveře stále chtějí zavírat. A uvědomím si, že teď skrze ty otevřené dveře vniká světlo – právě tím, že já je držím, čili jsem ukřižovaný s Kristem, jsem ve světle. Přede mnou je Kristův kříž. Dívám se Ježíšovi do očí a uvědomuji si, že z mých očí do Jeho očí vychází paprsek zvláště silného světla, který mě s Ním spojuje. A při pohledu na mě Ježíš pronáší slova. Jaká? Pronáší svůj testament. Komu? Učedníkovi. Kdo je učedník? Ten, kdo stojí pod křížem, kdo je s Kristem ukřižovaný, kdo opustil vše – své teorie, své plány a stojí v poslušnosti víry, v poslušnosti Bohu, v poslušnosti Jeho slovu. I já teď stojím v poslušnosti poslednímu Ježíšovu slovu, testamentu z kříže. A najednou, jako by do toho paprsku, který vychází z Jeho očí do mých očí, Ježíš vkládá slova: „Hle, tvá Matka.“ Učedník pod křížem – nyní i já jsem učedníkem – reaguje na to slovo. Jak? Vírou. Co udělal? Přijal Marii. Kam? Do svého nejvlastnějšího, eis ta idia. Jak? Vírou. Duchovně, ne fyzicky. V nás je program Evy. Jaký je to program? Poslušnost ďáblovi a pochybování o Božím slově – tedy nevěra. A jaký je program Nové Evy, kterou nám dává Ježíš a která je zároveň Jeho, ale i naší Matkou? Poslušnost víry. V ní se Slovo stalo tělem, ne v Evě. Maria je kecharitomene – plná milosti. Bůh si Ji vyvolil. Ona říká: Hle, jsem otrokyně Páně. Ať se mi stane podle Tvého, a ne mého, slova. Proto nám Ji Ježíš dává z kříže za Matku. Jde tu vlastně o duchovní transplantaci. Jaká je podmínka této transplantace? Být ukřižován. To znamená, že duševní a duchovní oblast v nás má být v tu chvíli nečinná a máme nechat plně jednat Boha. Stejně tak je nečinný ten, kdo prodělává fyzickou transplantaci srdce. Bůh říká: Já vám dám nové srdce, ne někdo jiný. Tuto operaci koná Bůh. Kde? Na Golgotě. Skrze koho? Skrze svého Jednorozeného Syna. Kdy? V hodinu Jeho smrti skrze slova: „Hle, tvá matka!“ Učedník Ji přijal. Neodmítl. A co já? Ano, Pane, i já jsem učedníkem. I já nyní vidím duchovně Tebe na kříži. Dívám se do Tvých očí. Mám stejnou víru jako apoštol Jan pod křížem – víru biblickou. A protože přijímám všechny pravdy Božího slova, všechny pravdy evangelia, ne jenom něco, co mi vyhovuje, tak přijímám i tuto pravdu.
Tedy je potřeba být pod křížem, být ukřižovaný, držet v duchu ty „dveře“, abych byl ve světle, mít pohled upřený do Kristových očí a vnímat Jeho pohled, ten paprsek světla z Jeho očí do mých. V tom paprsku spojení s Kristem přichází Jeho slovo. A v tu chvíli působí Duch svatý, analogicky jako působil při vtělení Božího slova. Než Ježíš přišel, nejprve připravil podmínky. Tou podmínkou byla nova půda, nové srdce, Nová žena předem uchráněná dědičného hříchu pro zásluhy Kristovy. Takový byl Boží plán. A tuto Novou ženu Ježíš dává v hodině své smrti nám, tobě. Přijímám! Už jsem ji kdysi přijal, ale mám každý den znovu obnovovat spojení s touto pravdou, stejně jako každý den přijímám tekutinu, životodárnou vodu, která je nutná k životu. Bez pokrmu vydržíme možná 40 dní a nezemřeme, ale bez vody tak dlouho nevydržíme. Žíznivý volá po vodě. Ona je podmínkou k životu. A Ježíš nám dává podmínky pro duchovní život – Přesvatou Bohorodičku. Přijetí Bohorodičky potřebujeme znovu a znovu obnovovat skrze víru, aby v nás tlouklo, žilo nové srdce, abychom svým duchem mohli vcházet do této komůrky, tohoto živého svatostánku v nás, kde tvoříme jednotu s Ježíšem.
Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše: Maria – podmínka k životu
