Když člověk přestane bdít, chodit ve víře
Ježíš říká: „Bděte a modlete se!“ Boží nepřítel dovede i uvnitř mezi námi rozbít vztahy a zapříčinit, že jeden druhého zraní. Proto člověk musí dávat pozor na vzájemné vztahy, i když ho to mnohdy blokuje, pokořuje, brzdí a někdy úplně paralyzuje dobré a Boží dílo.
Někdy člověk sleduje určitý úkol, který je Bohu milý, a skutečně i ve vůli Boží, tedy žádná svévolnost. Ale v určité etapě přestane bdít, nebo spíše chodit ve víře, vnímá jen daný úkol, např. že je nutno začít a nezdržovat se, zapomene na bdělost – a tu, kdž má dokončovat Boží dílo, se objeví nějaká překážka. Boží nepřítel použije třeba jen malé lpění na věci či neočiyštěnost a nastane vzájemné zranění, a to často skutečně kvůli maličkostem. Lidé ve světě jsou na to už zvyklí. Nějak si to nepřipouštějí a jsou vůči tomu otrlí, jaksi to dokáží překonávat, snad právě tím, že jsou hozeni do víru jiných starostí. Avšak v duši jim dál zůstává zraněnost, která se potom projeví v krizové chvíli pomstou, a to slovem či skutkem. Jedině chozením ve víře, v neustálém pokořování, je možné i tyto drobné záležitosti zpracovávat. Když dojde k určitému vzájemnému zranění, je třeba se omluvit, ale přesto se to ještě musí hojit pokořováním a láskou. Je to daň za to, že člověk nebyl v bdělosti. Musíme se z konkrétní situace poučit i pro budoucnost, protože my chceme Ježíše následovat, žít Jeho evangelium. On sám řekl: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“
Stáhnout: Když člověk přestane bdít, chodit ve víře
