Juvenilní justice pod maskou sociálního patronátu
23. března 2012 byl do Státní dumy Ruské federace podán návrh zákona pod názvem „O vnesení změn do některých legislativních aktů Ruské federace o otázkách sociálního patronátu a činnosti orgánů péče a opatrovnictví“. Podstatou zákona je zavedení instituce sociálního patronátu v Rusku. Co to je? Zákon definuje sociální patronát následovně: „forma individuální preventivní péče prováděná sociální službou a zaměřená na prevenci ztráty rodičovské péče poskytováním rodině v sociální krizi sociální, vzdělávací, zdravotnickou a psychologickou pomoc, pomoc při výchově, rozvoji, realizaci a ochraně práv nezletilého“.
Definice používá mnoho libozvučných slov. Rodině v sociální krizi slibují pomoc; a to vše s ušlechtilým cílem: zabránit ztrátě rodičovské péče, tj. že rodiče zůstanou rodiči svým dětem.
Рod sociální patronát se dostávají rodiny v sociální krizi. Současná právní úprava považuje za takovou rodinu, „v níž rodiče nebo zákonní zástupci nezletilých neplní své povinnosti co se týče výchovy, vzdělávání, nebo negativně ovlivňují jejich chování anebo s nimi krutě zacházejí“. Podle nového zákona bude však za rodinu v sociální krizi považována i ta rodina, kde rodiče „vytvářejí svou činností podmínky, které překážejí normální výchově a rozvoji“ dětí.
Ale kdo bude určovat „normu“? Samozřejmě, že ne rodiče. A co když za normu bude vyhlášena sexuální výchova se všemi jejími „kouzly“, jako je rovnost pěti pohlaví, vyučovací hodiny o používání prezervativů a masturbaci? Nebo se bude předpokládat, že podle normy se dítě musí dívat na televizi či surfovat na internetu bez jakéhokoli dohledu.
Sociální patronát je určen právě pro ty rodiny, kde „neexistují dostatečné důvody pro omezení nebo zbavení rodičů (či jednoho z nich) rodičovských práv“.
Vyžaduje se písemné prohlášení od rodičů, a dokonce i písemné prohlášení dítěte, které dostává v juvenilních otázkách právo hlasu už od 10 let. Dítě, obvykle emocionální, není schopné posuzovat situaci objektivně a je snadné jím manipulovat. Řeknou mu: „Máš právo na samostatné získávání informací. Chceš, aby rodiče byli povinní pouštět tě k počítači každý den a bez dozoru? Podepiš souhlas pro ustanovení patronátu.“
Kromě písemných žádostí zákon také předpokládá zavedení patronátu rozhodnutím soudu. V tomto případě odmítnutí rodičů podepsat akt o ustanovení patronátu bude automaticky znamenat ztrátu (případně omezení) rodičovských práv.
Následně organy péče tvoří plán sociálního patronátu, na který už shoda rodičů není nutná. Jinými slovy, když státní úředníci přinutí rodiče podepsat akt o zavedení patronátu, mohou od nich vyžadovat všechno, co chtějí.
Podle zákona plán „zahrnuje opatření zaměřené na zajištění přiměřených podmínek života, výchovy a rozvoje nezletilého v rodině, jeho bezpečnosti, péče o něj, poskytnutí sociální, vzdělávací, zdravotní a psychologické pomoci rodině, pomoci rodičům či jiným zákonným zástupcům nezletilého ve výchově, vzdělání atd.“. V čem spočívá slíbená pomoc?
Vysvětlivka k zákonu nabízí poměrně podrobný seznam – sociálně-psychologickou diagnostikou rodičů a dalších rodinných příslušníků počínaje, a finanční pomocí v případě nouze konče. Pojmy jsou záměrně nepřesné, jako např.: „poskytování právní podpory v případě potřeby chránit právo dítěte na bydlení a jiná práva v procesu řešení sporů o výchově dítěte“. Co se tím myslí? Nejspíše akce právníků, které umožňují odebrat byt rodičům údajně ve prospěch dítěte, pokud se ho snaží vychovávat jinak, než jak to chtějí dozorci.
Sociálně-pedagogická a lékařsko-psychologická pomoc může být nebezpečná. Pod takovými pojmy se může skrývat sexuální výchova nebo povinné očkování.
Co se týče finanční pomoci, stanovují se zde pouze dvě položky výdajů – plat zaměstnance patronátu a jeho náklady na dopravu. Žádná finanční podpora pro rodiny se ve skutečnosti neplánuje.
Zákon dále uvádí: „V případě, že do konce lhůty, na niž byl sociální patronát ustanoven, nedojde k odstranění příčin, které vedly k jeho ustanovení, pak, budou-li k tomu opodstatněné příčiny, sociální orgány musí žádat o zbavení rodičů (či jednoho z nich) rodičovských práv nebo o omezení rodičovských práv“. Zdá se, že toto je skutečný cíl.
Prostí lidé mylně věří, že juvenilní zákony se vztahují pouze na afunkční rodiny. Když umožníme legalizaci juvenilních technologií (jako je sociální patronát), odebírání dětí ze sociálních důvodů (chudoba) se stane samozřejmostí. Zákon dává možnost odebrat dítě z jakékoli rodiny, která se odchyluje od „progresivního“ směru.
Ale co je nejdůležitější: podobné zákony jsou potřebné ani ne k odebírání děti, ale ke kontrole rodiny. Společnost, ve které nad rodiči visí gilotina ve formě možnosti ztráty dítěte, je jako poslušné stádo ovcí. S takovou společností lze provést cokoliv.
Zdroj: http://www.taday.ru/text/1551136.html
