Malověrný, proč jsi pochyboval?
Často jsme postaveni do situací, kdy Bůh chce naši víru. A my máme strach.
Víme, jak tomu bylo například s Petrem. Ježíš mu řekl, aby šel za Ním po vodě. Petr udělal pár kroků, ale pak když viděl, že vane silný vítr, lekl se a začal se topit.
Vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ I my jednáme podobně: začneme uvažovat, jaké je veřejné mínění, jaké následky by naše kroky mohly mít, zda to je pro nás výhodné nebo nevýhodné, bezpečné nebo nebezpečné… a pak dojdeme k závěru: „Tak se přece nemůžeme chovat, nemůžeme realizovat Boží slovo ani žít z víry, to bychom měli jen problémy…“
Když člověk začne takto uvažovat a jedná ve shodě se starým člověkem – dědičným hříchem, s tím velvyslanectvím ďábla v nás, které nás stále klame, pak už jedná ne z víry, ale zdánlivě logicky. A jaký je výsledek? Nakonec se začne topit. Pokud je však člověk pokorný, pak alespoň potom zvolá: ,,Pane, zachraň mě!“, jako to udělal Petr.
Je napsáno: „Ježíš hned vztáhl ruku, uchopil ho a řekl mu: ‚Ty malověrný, proč jsi pochyboval?‘ Když vstoupili na loď, vítr se utišil.“ Když toto vše viděli jiní apoštolové, řekli: „On je Syn Boží.“ Ježíš je opravdu Syn Boží. On je stejný včera, dnes i navěky – i v tuto chvíli. On je živý a chce, abychom každý den udělali nějaký krok z víry, abychom v určitých situacích, v určitých zkouškách, žili z víry, abychom se vraceli do spojení s Ním. A nakonec, abychom spolu s Ním také řekli: „Ne má, ale Tvá vůle se staň.”
Stáhnout: Malověrný, proč jsi pochyboval?
