Systém prodeje ruských dětí do zahraničí

12. března 2012 Rada ruské státní Dumy projednávala návrh zákona „O veřejné kontrole zabezpečení práv sirotků a dětí, které zůstaly bez rodičovské péče“, který učiní z některých veřejných činovníků monopolisty ve sféře prodeje dětí – sirotků. Aby bylo možné kontrolovat činnost institucí, kde se nacházejí dětí – sirotci, zákon vyžaduje založení institutu veřejných pozorovatelů, utvoření veřejných monitorovacích komisí, jejichž členové budou mít zákonné právo na přístup do těchto zařízení bez zvláštního povolení a bez předchozího uvědomění vedení zařízení, právo na přístup k informacím obsahujícím osobní, rodinné a lékařské tajemství dětí, které se tam nacházejí, právo na jejich kopírování, právo odvolat se k soudu a výkonným orgánům vlády v případě neposkytnutí informace, právo na rozhovor s dětmi beze svědků a právo na vyhledání jiné formy umístění dětí.

Členové „monitorovacích komisí“ obdrží neomezené pravomoci a nepřesně vymezené povinnosti, budou moci kopírovat osobní dokumenty dětí, k nimž budou mít ničím a nikým neomezený přístup.

Až do nedávné doby bral děti – sirotky do své péče a ochrany stát, a dlouhou dobu se to dělo více méně úspěšně.

Domácí a zahraniční „přátelé dětí“ se však snaží zajistit těmto dětem přijetí v „rodinách“ v zahraničí (Např.: paní Fratto vyvezla do Itálie 1260 ruských dětí, jejichž osud je neznámý.)

V jednom z regionů Ruska (a možná i v mnohých) vypadá prodej dítěte do zahraničí takto: osudem dítěte-sirotka se zabývají dva lidé – odborník z federální databanky a odborník ze sociální služby. Dítě nabízejí „na prodej“ na oficiální veřejné internetové stránce. Pomocí falešných „rodičů“ vyhotoví tři povinná odmítnutí ruské adopce, potom zaranžují prostřednictvím stínové zahraniční organizace návštěvu „zahraniční rodiny“ do Ruska, okamžitě vypracují dokumenty potřebné k adopci, a dítě odvážejí.

Nebudou tito veřejní činovníci, kteří budou mít podle nového zákona právo prověřovat zdravotní záznamy a osobní údaje, kopírovat je a zabývat se „umístěním“ chovanců, dělat to samé?

Je to správné, když ústavní funkce státu na ochranu rodiny a dětí přechází na občanské struktury? Kdo pak bude zodpovědný za děti a bude je vůbec někdo chránit?

Zdroj: http://ruskline.ru/analitika/2012/03/15/prodazha_detej_zagranicu_pochemu_by_i_net/