Proč nemáme strach z hříchu?
Jak dovedou zneužívat strach ti, kteří chtějí člověka oklamat, využít, podvést! Ponižují ho, nutí dopustit se i zločinu. Pokud má např. člověk strach o kariéru, bojí se, aby ji získal, anebo pak zase neztratil, je tímto strachem svázán a lehce s ním lze manipulovat – bohužel většinou ke zlu. Člověk pak podlehne tlaku, který je na něj vyvíjen. Kdyby byl odvážný a postavil se, zachránil by svůj život a zločinu by se nedopustil.
Proč nemá člověk strach z hříchu? Proč si neuvědomí jeho důsledky; vždyť tolikrát v životě už je viděl?! Ale přesto ve chvíli pokušení člověku nepřijde říct si: „Už nebudu hřešit! Vidím, že je to zlé.“ Najednou jakoby člověk všechny negativní zkušenosti s hříchem zapomněl. Určitá vášeň ho doslova opije a on jde za ní, jak se říká, „přes mrtvoly“. Proč zde člověk nemá strach? Kdyby člověk měl strach alespoň před lidmi: „Třeba mě někdo uvidí!“ Jsou tu však kamery, které o mně vše zveřejní – vše bude promítnuto před Božím soudem. Tady najednou strach nefunguje. Člověk nad tím mávne rukou a jde za hříchem, jako by ztratil rozum. Nechce slyšet pravdu a jako slepec jde do záhuby. Co to jen je, že strach (bázeň Boží), který by člověka tlačil k dobru a chránil od zla, nefunguje. Ale když někdo jen postraší: „Neuděláš-li toto, bude následovat to i to…“, hned se bojí a nechá se tlačit ke zlu. Neřekne si: „Moment, já mám strach – Boží strach! Nic takového dělat nebudu!“
Stáhnout: Proč nemáme strach z hříchu?
