Člověk miluje lež, a pravdu slyšet nechce

Zlo a klam, který vede k rozkladu, starý člověk v nás přijímá a realizuje, ale když se mu poví pravda k jeho dobru a k dobru blízkých, buď pro to nic neudělá anebo ji dokonce odmítne. Můžete mu i vše názorně vysvětlit, ukázat, že jde o rozumné, jasné a logické věci, ale to nic nepomůže. Když někdo chce např. ve škole udělat přednášku proti narkomanii, najde se jeden drzoun, který hodí nějakou poznámku, a všichni se začnou smát, protože uvěří jeho frázím. Když však přednášející poví něco rozumného, to už mládež nebere. Anebo když se rodiče snaží vštípit dítěti rozumné zásady osvědčené životem, aby ho varovali a ochránili před zlem, jeho reakce je: „To je zastaralý názor.“ Když však nějaký frajer udělá úplnou hloupost, všichni ho v tom napodobují. Jak přijde jedno děvče do školy neslušně oblečené, všechna děvčata jej také hned napodobují. Rodiče pak mohou prosit: „Nechoď tak vyzývavě oblečená. Nechoď na diskotéku. Nechoď s tím chlapcem… Můžeš se ještě nakazit AIDS…“ Ale to nic nepomůže.

Hřích v nás je zlem, je to de facto plánovaná genocida jedince i společnosti. Proto je třeba ho pranýřovat a stavět do světla: „Nebudu v sobě chránit tohoto podvodníka, zrádce, vraha, který má jeden program – spojit se s ďáblem a táhnout mě do pekla, způsobit mi peklo i na zemi, když budu poslouchat lež a hřích!“ Místo toho však člověk hřích v sobě chrání a miluje, ba i život za něj dává. Jaká je to bolest vidět, kolik má ďábel mučedníků, kteří sami oklamáni se stávají nástroji genocidy a konají plánovanou sebevraždu lidstva.

Toto je ovoce ložiska zla v nás, které má subjektivní pravdu a objektivní pravdu odmítá. Duch lži spolu s ložiskem zla v nás vytváří lživé veřejné mínění, kterým terorizuje lidi a zesměšňuje je, aby se báli postavit proti lži a prosazovat pravdu. Ctnost podává jako něco staromódního, méněcenného a pokořujícího. Je třeba se v pravdě postavit proti ložisku zla v sobě i proti duchu lži.

Stáhnout: Člověk miluje lež, a pravdu slyšet nechce