Memorandum k reformě papežství /dopis patriarchům a biskupům východních církví/

Lvov, Ukrajina, 8.3.2012

Vážení patriarchové a biskupové východních církví,

1.5. 2011 římskokatolická církev dovršila svou apostazi beatifikací zemřelého papeže apostaty Jana Pavla II. Gestem beatifikace byl postaven na oltář církve duch Assisi – duch antikrista. Katolická církev tímto gestem vyhnala ze svého středu Ducha svatého a dopadlo na ni Boží prokletí – anathema dle Gal 1,8-9: „Kdo by hlásal jiné evangelium, budiž proklet.“ Každý biskup, každý kněz a každý věřící, který tvoří jednotu s ex-papežem Benediktem XVI., tvoří jednotu s duchem antikrista, a proto všechny svátosti katolické církve jsou nyní neplatné. Tedy kněží už neslouží svatou liturgii platně, ani nezpovídají platně. Bez Ducha svatého svátosti nejsou svátostmi; spojením s duchem antikrista dostaly charakter magie.

V této apokalyptické době masového odpadu je třeba, aby nastala obnova pravověrných křesťanů a zároveň jejich pevná jednota v Kristu skrze Ducha svatého. Byzantský katolický patriarchát vám předkládá model jednoty a vnitřní obnovy všech pravověrných křesťanů:

1)      Obnova papežství

2)      Obnova věřících

Ad 1) Obnova papežství

Služba prvního mezi apoštoly byla ustanovena samotným Spasitelem (srov. Mt 16,16-19; J 21,15-19). Podstatou této služby je:

–    udržovat duchovní jednotu mezi místními církvemi,

–    chránit víru a mravy před herezemi,

–    „povzbuzovat bratry“ k vnitřní obnově (Lk 22,32).

V prvním tisíciletí tato služba chránila víru a mravy i vnitřní a zevnější jednotu. V roce 1054 nastalo oddělení Východu od Západu. Papežství na Západě procházelo i různými krizemi. V osobě Jana Pavla II. a Benedikta XVI. došlo ke kolapsu, oba zradili podstatu papežství. Sami se stali heretiky a vnesli prokletí na Západní církev.

22.2.2012 se na vás Byzantský katolický patriarchát obrátil dopisem „Reforma papežství“. Na otázku, jak tento proces reformy realizovat, bylo navrženo:

1)      pravdivě diagnostikovat současnou krizi církve a papežství,

2)      učinit pravdivou prognózu.

Neoariánská hereze – tzv. historicko-kritická interpretace Písma svatého a úcta k pohanským démonům (Nostra aetate), tzv. duch Assisi, stáhly na katolickou církev Boží kletbu. Ovocem je pedofilie a homosexualita v řadách kněžstva a neschopnost bránit základní pravdy víry a morálky. Je nutno oddělit  se od římského Babylonu, který odmítá spasitelné pokání, a vrátit se do Jeruzaléma. Obnova papežství i změna duchovního centra z Říma do Jeruzaléma má být historickým gestem. Současný ex-papež je pod prokletím a kardinálové a biskupové spolu s ním. Proto nemohou zvolit ze svého středu nového pravověrného a platného papeže. Mohou jen neplatně zvolit dalšího apostatu s duchem antikrista. Volba proto musí být provedena už jen z východních kandidátů, a to pouze z těch, kteří jsou pravověrní a kteří se osvědčili v boji proti herezím a za morální hodnoty. Kandidátem může být i osvědčený mnich, kterému východní biskupové udělí biskupské svěcení a zvolí ho jako nástupce apoštola Petra. Protože na stolci Petrově nastal stav sedes vacantis, volba může být provedena ihned, není už podmínkou odchod ex-papeže Benedikta XVI.

Po zvolení by měl být nově zvolený papež v monastýru (v Jeruzalémě) a tvořit jednotu s týmem pravověrných mnichů. Spolu s nimi by měl bojovat proti herezím i morálnímu úpadku a zároveň iniciovat vnitřní reformu – obnovu církve. Dnes může z tohoto uzavřeného kláštera prostřednictvím internetu řídit boj za obranu víry v celém světě. Nikde nemusí cestovat. Papežská služba musí znamenat službu ochrany víry a mravů, ne jurisdikční moc.

Každá východní místní církev z výše jmenovaných by měla mít patriarchální strukturu. Papežský monastýr by měl mít v každém patriarchátu alespoň jeden svůj klášter. Měl by kromě ochrany víry také zodpovědnost za duchovní obnovu všech mužských monastýrů v patriarchátu. Jurisdikční moc v místní církvi by měl patriarcha spolu s biskupy, jim by nebyl podřízen papežský monastýr, který by byl podřízen centrálnímu papežskému monastýru, v němž by byl nástupce apoštola Petra. Ideálem by byl, aby patriarcha i biskupové prožívali jeden a půl dne v týdnu na modlitbách a v bratrském společenství v místním papežském monastýru. Bez tohoto duchovního zázemí je představitel církve vystaven jednostrannému negativnímu vlivu světa. Nemá šanci, aby duchovně obstál a nemůže správně rozlišovat duchovní vlivy a ani odvážně bojovat proti lži a zlu. Proto biskupové našeho patriarchátu tráví čas od neděle večera do úterka oběda na modlitbách (8 hodin intenzivních modliteb) a ve společenství. Modlitby a duchovní rozhovory vedou k tomu, abychom se oddělovali od ducha světa a zakořeňovali se v Krista a v Jeho Ducha.

Ad 2) Obnova věřících

V současné době šířících se herezí a morálního rozvratu je nutné, aby každý křesťan, tím spíše biskup, učinil jasné a konkrétní vyznání víry:

1)   Přijímám Nicejsko-Cařihradské vyznání víry. Věřím, že Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý Člověk, který svou krví na kříži a svou smrtí zaplatil i za mé hříchy. Věřím, že skrze pokání a víru v Jeho jméno jsou mi odpuštěny hříchy. Věřím, že Ježíš jako Bůh vstal z mrtvých historicky a reálně.

2)   Věřím, že Písmo svaté je Bohem inspirované. Odříkám se ducha ateistické, historicko-kritické metody.

3)   První Boží přikázání Desatera ukazuje na úctu k jedinému Bohu: „Já, Hospodin, jsem tvůj Bůh… nebudeš mít jiného boha mimo Mě…“ (Dt 5,6-10). Pohanství je bytostně spojeno s různými formami magie, věštění a spiritismu. V současné době přijetí ducha Nostra aetate a ducha Assisi znamená úctu k pohanským démonům. Jde o apostazi, vyhnání Ducha svatého.

Odříkám se ducha Nostra aetate, ducha Assisi – ducha antikrista – i všech forem věštění, magie a spiritismu.

4)   Odříkám se falešné tolerance k démonům, kteří jsou za homosexualismem, transsexualismem a gender ideologií.

5)   Vyznávám, že štěstí v nebi je věčné a rovněž utrpení v pekle je věčné (Mt 25,41).

6)   V roce 1983 ex-papež Jan Pavel II. přijal zednáře do církve. Žádný zednář nemůže být členem pravověrné křesťanské církve, protože zednářství je ve své podstatě zasvěcením se ďáblu. Zříkám se jakékoliv jednoty či spolupráce se zednáři.

Obnova svěcení neděle – vzkříšení církve

Neděle je dnem, v němž Kristus vstal z mrtvých a v němž Duch svatý sestoupil na apoštoly. Duchem svatým byli pokřtěni rovněž všichni věřící v Jeruzalémě. Měli jedno srdce a jednu duši (Sk 4,32) a byli v jednotě s apoštoly i s Ježíšovou Matkou Marií. Zachovávali čtyři základní principy:

a)   apoštolské učení,

b)  společné modlitby,

c)      bratrské společenství,

d)     eucharistie. (Sk 2,42)