Výklad k prorocké modlitbě za vzkříšení Čech a Moravy dle Ez 37,1-10
Nejprve se pročte slovo, které disponuje k pokání a vzbuzení lítosti nad svými hříchy. Úkon kajícnosti končí vzýváním svatého Božího jména Jehošua (k Ježíšovým pěti ranám). Následují otázky, které se vztahují k přikázání lásky k Bohu a k bližnímu a rovněž se týkají zřeknutí se závislostí na neopohanských praktikách spojených s okultními formami magie a věštění.
V druhé části je čteno Boží slovo z proroka Ezechiela. Následuje vyznání víry v Boží všemohoucnost, která se projevila stvořením všeho viditelného i neviditelného a rovněž vzkříšením Krista. Tato víra je základem i pro vyznání víry v duchovní vzkříšení Čech a Moravy.
V tomto modlitebním modelu je hlavní linií sjednocovat se vzýváním Božího jména „Jehošua“ s Bohem a koncentrovat se v určitých intervalech na vzbuzování víry v Boží všemohoucnost.
Jméno Boží „Jehošua“ vyjadřuje, že Trojjediný Bůh mě nejen stvořil, ale i spasil! Duše je paralyzována hříchem, a proto nemůže plně vládnout nad tělem ovládaným vášněmi. Hlavní ložisko hříchu je v duši. Projevuje se intelektuálskou pýchou rozumu, která se vzpírá přiznat základní pravdy: smrt, soud a věčnost i realitu vlastní bídy. Rovněž nechce přijmout ani spravedlivé zákony ve vzájemných vztazích, ale má dvojí metr – jiný na sebe a jiný na bližního. Urážíme se, když nám někdo poví ponižující pravdu. To je znak duchovní slepoty, která se projevuje zvlášť v rozumu. Rozum je spojen s pamětí, která uchovává informace. Vůle je ovlivňována rozumem i vášněmi. Tedy jde zde o určité tlaky a manipulaci systémem lži a systémem světa s cílem zotročení, tedy znesvobodnění, celé lidské bytosti. Ježíš říká: „Jestliže Syn vás osvobodí, budete opravdu svobodní.“ (J 8,36)
Jak se modlit?
Boží jméno JEHOŠUA
Vyslovím slabiku „JE“ – uvědomím si Boží přítomnost jako světelný sloup nade mnou. Přítomnost Boha Otce proniká světelným sloupem ovzduší, svět i mou bytost. Při vyslovení slabiky „HO“ si uvědomím, že druhá Božská Osoba, Ježíš Kristus, můj Spasitel, obklopuje a proniká mou duši. Při vyslovení slabiky „ŠU“ si uvědomím, že Duch, který z Otce a Syna vychází, proniká mé nejhlubší nitro, kde je můj i Boží Duch i nové srdce (Ez 36,26). Zároveň si při slabice „ŠU“ uvědomuji, že Boží moc svým světlem proniká hlubiny mého nitra a je koncentrována do nového srdce, živého svatostánku. V krátkém momentu víry si uvědomím tuto aktuální přítomnost Boží všemohoucnosti v mém nitru. Při prvním vydechnutí samohlásky „á“ si uvědomím, že Boží moc z nitra vchází do oblasti duše, konkrétně do paměti. Paměť si mohu symbolicky představovat jako tunel, který mě spojuje s jinými lidmi. Bůh stvořil mou duši stejně jako duše jiných lidí – každý člověk má paměť, rozum i vůli. Hřích vešel do mé duše i do duší mých bližních. Ježíš zemřel za mě, ale zemřel i za ostatní duše. Problém spásy spočívá v přijetí Ježíše a vzývání Jeho jména, v Němž je naše spasení. Boží slovo říká: „Kdo by vzýval Boží jméno, bude spasen“. A právě zde nastává záchranná Boží misie v oblasti lidské duše – mé i mých bližních. Jako přirovnání mohou posloužit internetové, tzv. sociální sítě: v jednom okamžiku je možno předat informaci mnoha lidem. Podobný obraz pro duchovní boj v oblasti ovzduší lze přirovnat k tzv. hvězdným válkám. Toto přirovnání se ale spíš vztahuje k modlitbě „zvedání hor“ dle Mk 11,23.
Při vyslovení samohlásky „á“ si uvědomím, že nové srdce ve mně nyní aktuálně prozářilo jako při nějakém výbuchu oblast mé paměti. Při druhém vyslovení „á“ vnímám, že tato Boží moc se šíří ode mne doprava jakoby duchovním tunelem mé i všelidské paměti do ostatních duší. Při třetím „á“ vnímám, jak se Boží moc šíří na levou stranu ode mne; v ten moment jakoby prozářila celou síť lidských duší (na způsob tzv. sociální sítě).
Pak podruhé pomalu vyslovím jméno Boží. Znovu si při vyslovení třech slabik svatého jména (JE-HO-ŠU) uvědomuji světelný sloup přítomnosti Trojjediného Boha, který mě obklopuje a proniká jako světlo rentgenu. Při prvním „á“ z nového srdce v mém nitru, v kterém je nyní aktuálně přítomen Trojjediný Bůh, pronikne Boží moc jako světelný výbuch oblast mého rozumu. V tomto momentu vybíjí sílu hříchu intelektuálské pýchy ve mně, která se vzpírá přijmout Boží tajemství a bouří se proti pravdě. Při druhém „á“ je otevřen tunel v oblasti rozumu po mé pravé straně a Boží moc proniká a prosvětluje velkou síť duší. Konkrétně je nestačím ani vnímat. Vnímám jen světlo, které na krátký okamžik zasvítí. To se opakuje pak i při dalším vyslovení „á“ na levé straně duchovního tunelu.
Pak potřetí zopakuji po slabikách jméno Jehošua. Znovu si při třech slabikách uvědomím Boží všemohoucnost, která mě proniká a je koncentrovaná v oblasti nitra v novém srdci. Odtud při prvním „á“ vchází do vyššího (třetího) tunelu. Ten znázorňuje oblast lidské vůle ve mně i v ostatních lidech. Tunel napravo a nalevo se vždy sám uzavírá, když přestane působit skrze mou víru Boží moc. Při prvním „á“ světlo a Boží moc z nového srdce proniká mou vůli. Při vyslovení druhého a třetího „á“ se na pár sekund otvírá Boží všemohoucnosti a proniká do oblasti vůle i u jiných lidí, kteří jsou symbolicky po mé pravé straně a pak u lidí, kteří jsou po mé levé straně.
Tím, že sloup Božího světla proniká ve mně (paměť, rozum, vůli) i v nás tři oblasti – duchovní tunely – pomyslně se vytvořil symbol trojramenného kříže. Vertikála mě spojuje s Bohem a skrze mě třemi horizontálami prochází Boží moc do duší, do nichž teď skrze mě Bůh vlévá svou lásku, milosrdenství i světlo nutné k jejich záchraně. Uvědom si, že během tvé asi hodinové modlitby zemře množství duší. Až na věčnosti se dozvíš, jaké ovoce přinesla tvá misie poslušnosti víry a Božímu slovu!
I tato modlitba je spojena se sebezáporem fyzickým i duševním. Fyzický – že dodržuji určité polohy rukou. Při této modlitbě stojím, ale mohu i klečet. Zároveň je to boj s bdělostí, a to je duševní sebezápor. Navíc, pokud se modlím s několika lidmi, musím dodržovat určitý rytmus. Stačí malinká roztržitost, a uteče mi drahocenný čas, a tím i milost pro mě i pro mnohé. Zpočátku bude utraceného času dost, proto další den je touto modlitbou dána možnost k novému boji, k nové koncentraci. Ježíš říká: „Modlete se a bděte“. (Mt 26,41) „Oslavujte Boha ve svém těle“ (sóma řec. – tělo i duše) (1Kor 6,20).
Poloha rukou a gesta při vzývání Božího jména
Ruce mám vztaženy, dlaněmi k sobě. Při tom opakuji pomalu tři slabiky Božího jména „Je-ho-šu“. Při prvním vyslovení „á“, kdy vírou prožívám, jak Boží moc přichází z oblasti nitra, z nového srdce, do oblasti mé duše (paměti) a nastává silný impuls světla, se obě dvě dlaně u vzpažených rukou obrátí dopředu. Při druhém „á“ se mírně vytočí dlaň pravé ruky doprava. Dveře tunelu se otvírají a skrze mou pravou ruku vychází Boží moc do jiných. Toto je misie modlitby víry. Boží moc vychází, ať to cítím či necítím. Při třetím „á“ se mírně otočí dlaň levé ruky doleva. Dveře tunelu se na tu chvíli otevřou po levé straně a skrze moji dlaň vyšla Boží moc. Ta byla vírou aktualizována z nového srdce v mém nitru. Tento jednoduchý model pomáhá při vzývání Božího jména.
Výrok Boží autority
Při modlitbě za duchovní vzkříšení všichni třikrát pronesou výrok Boží autority: „Ko amar Adonaj Jahve Elohim“. Pak jeden tlumočí Boží slovo: „Já, Hospodin Bůh dám vám Ducha a ty, český národe, skrze pokání ožiješ.“ Pak všichni pomalu opakují třikrát Boží jméno „Je-ho-šu-a-a-a“.
Při prvním „Ko amar“ si uvědomíš, jako bys mluvil před televizní kamerou a v moci oznamoval, že teď zvěstuješ v nejvyšší autoritě určité pravdy, které se týkají všech dotyčných bez výjimky, ať se jim to líbí nebo nelíbí.
První „Ko amar“ – tento alarmující výrok zároveň vychází doprava i doleva tunelem paměti. Při druhém „Ko amar“ je tento alarm vyhlašován rovněž doprava i doleva tunelem, který působí na lidský rozum jednotlivých duší. Při třetím „Ko amar…“ působí na lidskou vůli (jakoby přes sociální sítě), aby se lidé probrali a věnovali pozornost, protože bude následovat konkrétní Boží výrok. Pak samotný Bůh vynáší konkrétní slovo, které bude působit navzdory tvé slabosti skrze tvou poslušnost víry. Skrze proroka Ezechiela Bůh dal zaslíbení vzkříšení národa, který Boha přijal a pak opustil. Duchovní vzkříšení činí sám Bůh. On dal několikanásobné zaslíbení (Ez 37). Nejprve oznamuje, že dá Ducha (pokání), potom dar modlitby neboli šlachy, potom v procesu vzkříšení dá sílu – svaly, tedy Boží zákony do mysli (Žid 8,10) a vytvoření živého společenství. Potom sešle v plnosti Ducha svatého (srov. Sk 2). Toto prorocké slovo Bůh dává suchým kostem – od Boha odpadlému národu! Pak se prorok na Boží příkaz obrací v autoritě samotného Boha Otce výrokem „Ko amar“ k Duchu Božímu. Proč to Bůh nečiní přímo, bez nás? Protože Bůh chce lidskou spolupráci. Chce, aby Mu někdo jménem lidstva dal prostor dokonat dílo duchovního vzkříšení u toho, kdo se modlí, i u těch, za které se modlí.
Na závěr se všichni otočí tváří k východu a jeden řekne po společném zopakování slova „Ko amar…“: „Duchu Boží, mocně zavěj na celý český národ, ať ožije!“ Zde je projev víry doprovázen gestem silného vydechnutí při vyslovení samohlásky „á“ třikrát po sobě. Uvědom si, že tu působí Boží všemohoucnost na lidské duše a nastává duchovní vzkříšení konkrétních členů národa. Jde o vzkříšení lidských duší, ne lidských těl. To bude až při druhém příchodu Krista. Uvědom si, že z tvých úst, z tvého výdechu vychází Boží všemohoucnost. Stůj ve víře a nepochybuj o tom aspoň těch několik sekund. Bůh působí skrze tvou slabost a poslušnost víry. Pak se otočíš na jih, západ a sever a činíš to samé.
Na závěr je píseň na poděkování. Zůstáváš ve víře a vnímáš nebe otevřené a anděly, kteří oslavují Boha. Písní chval Boha, že On sám zasáhl svou všemohoucností a láskou skrze tebe k záchraně mnoha duší!
Stáhnout: Výklad k prorocké modlitbě za vzkříšení Čech a Moravy dle Ez 37,1-10
Viz: Prorocká modlitba za vzkříšení Čech a Moravy