Slovo Patriarchy Eliáše k svátku Zjevení Páně

Dnes, kdy slavíme svátek Zjevení Páně[1], si připomínáme, jak Ježíš přišel na Jordán, aby byl pokřtěn. Byl to křest pokání. Jan Křtitel říkal mnohokrát s bolestí pravdu těm, kteří k němu přicházeli. Farizeům řekl otevřeně, že jsou hadí plemeno, pokrytci…

Ježíš žil 30 let v Nazaretu ve skrytosti. Nikdo z lidí nevěděl, že je Božím Synem. Až pak, když Jan křtil v Jordánu, přišel a postavil se do řady těch, kteří chtěli přijmout křest pokání na odpuštění hříchů. Všichni tam na Jordánu vyznávali hříchy. Ježíš žádný hřích neměl a neměl ani z čeho konat pokání, ale udělal to kvůli nám. Dal nám příklad. Postavil se do řady hříšníků a čekal na křest. Jan Křtitel byl osvícen Duchem svatým a řekl: „Já nejsem hoden Ti rozvázat řemínek u obuvi. Já bych měl být pokřtěn od Tebe, a Ty jdeš ke mně?“ Ježíš mu odpověděl: „Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všechno, co Bůh žádá.“ Pak mu Jan již nebránil. Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na Něj. A z nebe bylo slyšet hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“

Ježíš byl pokřtěn, aby nám dal příklad. On je Cesta, Pravda a Život. Dává nám příklad, i když sám je bez hříchu, abychom činili pokání. Podstatou celého našeho života má být pokání. Každý den hřešíme, nechodíme v Boží přítomnosti, jsme svévolníci, nezastavujeme se, nehledáme Boží vůli, jednáme živelně… Měli bychom být nástroji Ducha Božího a plnit Boží vůli jako Ježíš. My ale potřebujeme být vysvobozeni z otroctví hříchu, kterému jsme byli podrobeni dědičným hříchem. Ta síla hříchu je v nás, drží naši duši ve tmě, takže nevnímáme Boží věci, jen někdy se nám otevře nebe a my si na krátký moment uvědomíme pravdy Božího slova.

Vzpomínám si na moment, kdy jsem stál u hrobu svého otce. Tehdy jsem vnitřně požíval: Tito lidé tady tak lhostejně stojí, ale vždyť všichni budeme dáni do hrobu!! Proč jsme tak otupělí? Proč nerealizujeme Boží slovo? Jednou i na nás budou dva metry hlíny. Co tady na světě chceme? Do truhly si beztak nevezmeme ani jediný haléř. Proč jsme tak hloupí? Proč mezi sebou bojujeme, proč? Nejsme si vědomi podstatné věci, že jsme tady tak krátce, že nevíme dne ani hodiny, a proto máme být moudří. Jde o věčnost! Všechno tady na zemi jednou opustíme, a my si přesto žijeme jako v nějaké temnotě. Jsou mezi námi rozbroje, sebelítosti, jsme jako v otroctví, ale koho? Toho, který je lhář a vrah. Proč jen jsme tak hloupí? Drží nás dědičný hřích, jsme jakoby za závěsem, nevidíme světlo a všechno stavíme na hlavu. To proto, že nám chybí dar Ducha Svatého a pravá moudrost. Pravá moudrost počítá se smrtí a s věčností.

Aby člověk mohl prohlédnout, potřebuje Ducha svatého. A k tomu, aby Ho mohl přijat, je jediná podmínka – činit pokání. Pokání znamená hrdinsky se postavit do pravdy před Boha, uvědomit si, kdo jsem já a kdo je Bůh. Uvědomit si, co Bůh pro mě udělal: stal se kvůli mně člověkem, aby mi daroval život. I v Jordánu se postavil do řady jako hříšník, i když hříšníkem není, aby mi dal příklad. My lidé si však často o sobě myslíme, že jsme bohové, nebo že jsme bezhříšní jako andělé. A to je největší hloupost. Každý den vidíme, že hřešíme. Sám apoštol Pavel říká: „Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci.“ (Ř 7,18-19). Proč? Protože je ve mně hřích, továrna, která ve mně pracuje 24 hodin denně. Člověk buď v myšlenkách odsuzuje druhé, nebo se vyvyšuje, anebo kritizuje, anebo se bouří proti Bohu… Toto vše je v každém z nás. Proto se musíme umět zastavit: „Bože, odpusť mi tuto myšlenku, odpusť mi, že jsem teď odsoudil svého bratra, soud náleží Tobě, a já odsuzuji automaticky. Pokud je lepší než já, závidím, pokud je horší, vyvyšuji se ve své pýše a opět hřeším…“

Co máme dělat? Pokání! Ježíš nám dal příklad.

Když činíme pokání, přichází na nás Duch svatý a světlo. I Jan uviděl světlo, které bylo nad Ježíšem a Bůh mu zjevil, že Ježíš je Bohem: „Toto je můj milovaný syn“. Kéž by tuto milost dal Bůh teologům, kteří učí o Ježíši, aby si uvědomili, že On je skutečně Božím Synem. Oni o tom mluví, ale sami tomu nevěří, nemají s Ním zkušenost. Proč? Protože nečiní pokání. Mohou hlásat, vyučovat, mohou mít tituly před jménem i za jménem a psát metry knih, a to všechno je k ničemu. Pokud člověk nečiní pokání, nic z toho nemá smysl. Pokání musí konat každý člověk. Sám Ježíš říká: „Nebudete-li činit pokání, všichni zahynete!“ (Lk 13,3)

A co je to pokání? Pokání je postavit se do pravdy před Bohem a vpravdě si uvědomit, že jsem hříšník, že v každém z nás je jed dědičného hříchu, který nás vede do sebezničení, a to pomalu, skrze lež, lenivost, bezbožnost… Neustále se musíme tohoto jedu odříkat a znovu a znovu se vracet do pravdy – na cestu pravdy. Pokání, to je cesta. Pokání není chození v žíněném rouše. Pokání je odvaha a hrdinství: postavit se do pravdy a přiznat si: „Ano, zhřešil jsem, udělal jsem hloupost“. Přiznat to před Bohem i před druhými. A to je podstatná věc celého evangelia. Pak přichází Duch svatý a ukazuje nám, že Ježíš je s námi, že Ježíš je v nás a že máme chodit v Boží přítomnosti. Chození v Boží přítomnosti je podstatou svatosti. Znamená to uvědomovat si, že Bůh mě vidí, že všechny mé činy a také všechny mé myšlenky snímá nebeská kamera. Proto se potřebuji zastavovat a říct: „Bože, toto a toto nebylo dobré. Tobě se to nelíbí. Odpusť mi. Pane, smiluj se nade mnou hříšným!“ Znamená to učit se ze svých chyb a mít předsevzetí bojovat s hříchem. I když budu znova padat, být rozhodnut, že znovu a znovu vstanu. Je to jako křížová cesta. Naším křížem je často naše přirozenost s tím negativním, co v nás je. Máme jej odvážně vzít a jít touto křížovou cestou za Ježíšem.

Když byl Ježíš pokřtěn v Jordánu, byl naplněn Duchem svatým. Jde na poušť a tam je pokoušen ďáblem. 40 dní se tam modlí a postí a pak se vrací nazpět, jak říká Boží slovo: „plný moci“.

Co dnes chybí křesťanům? Nemáme sílu a moc, abychom byli kvasem, abychom byli světlem a solí pro svůj národ a pro tento svět. Potřebujeme Boží moc. Jak ji obdržíme? Boží slovo nám dává odpověď: „Duch svatý na vás sestoupí… Až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete sílu (dynamis) a budete Mými svědky.“ Duch svatý nám dá Boží moc.

Jak přichází Duch svatý? Skrze pokání. Co řekl apoštol Petr zástupu v den Letnic? „Čiňte pokání a dostanete dar Duch svatého!“ Je to tak jednoduché! Boží slovo je pravda a dává nám život, život věčný. Ježíš však chce, abychom nejen Boží slovo poslouchali, ale i realizovali. Pokud je jen posloucháme a nerealizujeme, žádnou moc nemáme.

Pokud budeme činit pokání, Bohojavlenja se uskuteční i v naší duši. Bůh bude konat v nás. Musíme si být vědomi, že zde na zemi probíhá tvrdý boj o každou duši. Proto je třeba, abychom se modlili a vyprosili, aby nastala duchovní obnova, aby naše církev byla vzorem, modelem pokání a přijetí Ježíše. Musíme dělat, co můžeme, aby Ježíš přišel a aby Duch svatý mohl působit v srdcích. A celé to velké dílo může začít od tebe! Ty můžeš činit pokání, ty se můžeš pravdivě stavět před Boží tvář a ty také můžeš získat milost pro mnohé, aby našli těsné zakořenění v Kristu a mohli v každé chvíli říct: „Vse žittja naše Christu Bohovi vyddajmo.“ Aby všichni mohli v každé chvíli vydat svědectví, že Ježíš je našim Pánem a Bohem. Že chceme, aby On vládl a řídil náš život a my abychom byli Jeho služebníky, aby, když přijde naše poslední hodina, jsme dostali odměnu do Toho, komu sloužíme.

V den Zjevení Páně je potřeba, aby si každý položil otázku: Komu sloužím? Buď Ježíšovi anebo hříchu. Pokud sloužím hříchu a ďáblu, ďábel mi dá svou odměnu. Postav se před Boha a řekni: „Pane, já nechci jít za žádnou cenu do pekla. Pane, já chci teď, v tento moment, skutečně učinit ve svém srdci pokání. Já chci, aby dnes bylo i moje Bohojavlenja, aby mi Duch svatý dal světlo, aby i v dnešní epiklézi Duch svatý sestoupil na mě tak, jako na předložené dary“. Ať Duch svatý sejde na nás, vždyť jsme Tajemné Tělo Kristovo. Každý z nás jsme vykoupeni drahocennou krví Krista, na každém z nás jsou kapky Ježíšovy krve – takovou cenou nás vykoupil! Máme tak velkou hodnotu v Božích očích. Proto chceme patřit Ježíšovi, chceme jít za Ním, neboť On je Cesta, Pravda a Život.

I dnes sestupuje Duch svatý tak, jako kdysi. Ježíš je stejný včera, dnes i navěky. Duch svatý chce působit, ale i dnes je zde ta jediná jedna podmínka: POKÁNÍ. Pravdivě se postavit před Boha: „Pane, já jsem udělal to a to. Smiluj se nade mnou hříšným!“ A to radíme i všem ostatním: Uvědom si největší hřích ve svém životě. Uvědom si, že za všechny tvé hříchy Ježíš zemřel na kříži. Vyznej víru, odřekni se lži, všech herezí, ducha světa a pak Duch svatý sejde do tvé duše a bude konat. To je cesta pro každého člověka. Jenom s vírou v Krista a evangelium budeme spaseni, jiná cesta není.

Prosme tedy, aby se dnes nad celým našim národem Bůh zjevil jako Ten, který je Jediný Spasitel, jako Ten, který Jediný nám dává život věčný.

Stáhnout:  Slovo Patriarchy Eliáše k svátku Zjevení Páně