Základ zločinného byznysu s dětmi = pěstounské rodiny
Slovo „adopce“ je ve vědomí lidí vštípeno jako něco velmi ctnostného. Kdo se v minulosti rozhodl adoptovat děti, vyznačoval se nezištnou láskou a soucitem k opuštěným dětem, které nikoho neměly. Často s adoptovanými dětmi, když dorůstaly, byly velké problémy a bylo třeba mnoho lásky a trpělivosti, aby se z psychických krizí dostaly. Navíc adoptivní rodiče byly před tím, než jim byly děti svěřeny do adopce, dlouhodobě prověřováni, zda skutečně mohou garantovat, že vytvoří takové rodinné zázemí, ve kterém by děti dostaly láskyplnou a zdravou výchovu. Zkušenost byla i taková, že i když se jim adoptivní rodiče snažili dát maximum, děti, jejichž rodiče byli alkoholici nebo narkomani nebo recidivisté, se často v dospělosti dostaly do podobných závislostí. Není tedy vůbec prostou záležitostí mít zodpovědnost za duši dítěte.
Co se ale děje dnes? Psychologická a informační válka skrývá pod pozitivními pojmy nejtěžší zločiny. V plné míře se obrátila proti dětem. Celosvětově se zavádí nejkrutější systém krádeží dětí zločinnou juvenilní justicí spojenou se sociálními službami. Psychologicky se ale hovoří nejprve o sirotcích. V první fázi ještě nikdo netuší, že pěstounské pseudo-rodiny, prosazované pod rouškou „milosrdenství“ k sirotkům, budou brzy sloužit systému, který zplodí tisíce sirotků ukradených milujícím rodičům! Ve Francii bylo za jediný rok ukradeno 180 000 dětí milujícím rodičům. Celkově je ve Francii 2,5 milionu umělých sirotků. Podobně jsou děti kradeny v Německu, Anglii, Itálii, Skandinávii…
Tento nelidský systém by samozřejmě v žádné zemi nešlo zavést, pokud by se na rovinu definovalo, o co jde. Psychologicky se proto používá manévr pozitivních pojmů, který v první fázi paralyzuje odpor. V některých zemích na to stačí heslo „práva dítěte“. Na Ukrajině, kde je rodina velmi pevně stmelená, to však nestačí. Zde se mistrovsky využil vliv církevníků, kteří mají největší důvěru národa. Ti, když se navíc zaštítí tzv. milosrdenstvím vůči sirotkům a modlitbou za ně, zmanipulují bez nejmenšího podezření všechny své věřící. Pak stačí, aby byl mechanismus pěstounských rodin podvodně zaveden, a když ukáže svou pravou tvář, je už pozdě. Navíc je zde velmi silná hnací komerční síla. Takzvaní pěstounští byznys-dozorci, kteří vystupují v roli adoptivních rodičů, dostávají na jedno ukradené dítě za měsíc 2500 – 6000 hřiven. Za co? Za to, že projdou školeními a tréninky, kde je naučí neprojevovat vůči ukradenému dítěti, které je bez mámy jako kupka neštěstí, žádné „emoce“, a přitom se ho naučí rychle uklidnit. Takového cynismu nebyli schopní snad ani kápa v koncentráku. Obyčejný člověk by toho také nebyl schopný. Ale po psychologickém školení, kde se mu odůvodní, že to je dobro pro dítě, které na sebe nesmí vázat, protože ho bude mít pouze tři měsíce a hlavně, když se mu zdůrazní, že za ně obdrží pořádnou sumu, se pak rád nechá oklamat. Poprvé je to pro normálního člověka, i když ho motivují církevníci, těžké. Tak jako je ve válce vojáku těžké poprvé zastřelit člověka. Když to ale udělá jednou a podruhé, prolomí se přirozená bariéra v psychice a je schopný bezcitně střílet desítky dalších. Podobně to funguje i zde.
Ruský chlapec Alexandr, který se v Norsku dostal do tzv. pěstounské rodiny, kterou už před ním prošlo 37 dětí, svědčí o tomto krutém systému. V Norsku za jedno dítě, ukradené mámě tzv. pěstounská rodina dostává 9000 euro měsíčně. Jde o byznys v pravém slova smyslu. Dítě je jen prostředkem k obohacení, jakoby ani nebylo živou bytostí. Chlapec dostával jíst dvakrát denně, a to v tak minimálních dávkách, že byl podvyživený a dehydrovaný, ale pěstounské rodiny nikdo nekontroluje, takže si to mohou dovolit. Navíc, byl v místnosti, kde kromě lůžka a jedné knihy – kuchařky, nic nebylo. Dokonce ani do školy ho nepouštěli, přestože byl po všech stránkách nadaný.
Ještě horší osud čeká děti, které se dostanou do tzv. pěstounských rodin homosexuálů a pedofilů. V Kalifornii dokonce nechaly dvě lesby adoptovaného chlapce přeoperovat na děvčátko, aniž by je za to čekal jakýkoliv postih. Toto všechno mohou dělat pod rouškou práv sexuálních menšin. Kdyby se například ve druhé světové válce zjistilo, že někdo tímto způsobem zmrzačil dítě, byl by souzen za zločin proti lidskosti!
Na Ukrajině tento bestiální mechanismus tzv. pěstounských rodin začíná nevinně – dokonce ctnostně – na výzvu oficiální církevní hierarchie. I kdyby v první fázi nikdo děti fyzicky netyranizoval, už jenom to, že putují z jedné pseudo-rodiny do druhé, znamená totální devastaci dětské psychiky. Dítě je zcela okradeno o rodinné zázemí, o vědomí bezpečí, že někomu, kdo ho má rád, patří. Stává se zbožím, které si předává pásová výroba s cílem zisku. Není divu, že masový norský vrah Breivik, který vyrostl tímto kočováním mezi tzv. pěstounskými rodinami, zastřelil během dvou hodin 69 mladých lidí a ani brvou nehnul.
Až lidé zjistí, proč se vlastně mechanismus pěstounských rodin založil, a bude už plodit tisíce umělých sirotků exportovaných za hranice, bude pozdě. Má-li být zastaven zločinný byznys s dětmi, musí být zastaven mechanismus zavádění pěstounských rodin. Ne až zítra, to už bude pozdě. Na celém světě, kde funguje zločinný byznys s dětmi, začal právě tzv. pěstounskými rodinami. Po zavedení tohoto zločinného mechanismu žádný národ nebyl schopen se proti této kruté autogenocidě jednotně vzbouřit. Proč? Protože byl vnitřně rozdělen. Na jedné straně jsou cyničtí byznysmeni s dětmi, kteří bohatnou z neštěstí zoufalých rodičů a nevinných dětských obětí na straně druhé. Ukradené děti se pak zpětně mstí kruté společnosti, která zavinila jejich životní tragedii.
STOP zločinnému mechanismu pseudorodin!
Stáhnout: Základ zločinného byznysu s dětmi = pěstounské rodiny
