Zprávy 31.10.2013
► Humanitární krize přímo v Evropě: Přes 40 miliónů lidí nemá na jídlo
► Unisexuální Francie: soud rozhodl, že všichni starostové musí registrovat homosexuální „manželství“
► Britský novinář Booker přirovnává adopci dětí k prodeji domácích mazlíčků
Humanitární krize přímo v Evropě: Přes 40 miliónů lidí nemá na jídlo
Je to dost šokující zjištění: nejen obyvatele rozvojových zemí, ale stále více Evropanů žene hospodářská krize do stravovací bídy. Na starém kontinentě už trpí nedostatkem potravin 43 miliónů občanů. Konstatuje to ve své zprávě Mezinárodní červený kříž s tím, že jde o nejhorší humanitární krizi od konce 2. světové války.
„Lidské životy jsou uvrženy do chaosu. Jde o postupnou degradaci života, milióny lidí žijí z ruky do úst, bez úspor a finanční rezervy na jakékoli nepředvídané výdaje,“ řekl v Ženevě generální tajemník federace Červeného kříže a Čeveného půlměsíce (IFRC) Bekele Geleta. „Evropa čelí nejhorší humanitární krizi za posledních šest desetiletí,“ dodal.
Zpráva založená na průzkumech jednotlivých organizací Červeného kříže konstatuje, že jen jejich pobočky, kromě jiných organizací, evidují 3,5 miliónu Evropanů odkázaných na potravinovou pomoc, což je ve srovnání s rokem 2010 růst o 75 procent.
Přibližně 120 miliónů Evropanů je na prahu pádu pod hranici chudoby. Milióny jsou nuceny žádat o základní zdravotní ošetření zdarma, finanční pomoc k nákupu zdravotnického materiálu a léků, varuje zpráva.
„Roste počet lidí v bídě, rozšiřuje se propast mezi bohatými a chudými a stále více lidí žádá o potravinové dávky a další druhy pomoci, protože nejsou například schopni platit nájem či účty za plyn nebo elektřinu,“ konstatuje IFRC.
Ekonomický deník The Financial Times v této souvislosti upozornil na názor řady expertů, že současná krize je více než podobná době před nástupem nacismu a začátkem světové války.
Unisexuální Francie: soud rozhodl, že všichni starostové musí registrovat homosexuální „manželství“
Ústavní soud nařídil starostům všech francouzských měst registrovat svazky homosexuálních párů. Nyní již primátoři a starostové nebudou mít právo odmítnout gaye a lesby s odvoláním na „článek o svědomí“, i když to je v rozporu s jejich náboženským nebo morálním přesvědčením.
Soud ve svém rozhodnutí zdůraznil, že normy zákona o sňatcích osob stejného pohlaví neporušují svobodu svědomí úředníka. V úřadu jsou starostové prý povinni být k takovým párům neutrálními.
Již dříve prokuratura Carpentras v departmentu Vaucluse zahájila vyšetřování zamítnutí registrace „manželství“ dvou leseb starostkou města obce Bollène, Marie-Claude Bompard. Úřednice prý nesplnila svou povinnost ani nepředala záležitost městskému poradci, kvůli čemuž jí teď hrozí trest odnětí svobody až do 5 let. Žena již dostala pokutu 75.000 eur.
Režim v evropských státech již nelze nazvat demokracií, ale homosexuální totalitou. Kam se najednou poděla lidská práva, právo na svobodu, respektování náboženského přesvědčení…?
Zdroj: http://top.rbc.ru/
Britský novinář Booker přirovnává adopci dětí k prodeji domácích mazlíčků
Kritikou a popisem britského sociálního systému se ve Velké Británii zabývá jeden z nejslavnějších novinářů Christopher Booker. Slovenský případ Boorová označil jako historické vítězství – fenomenální průlom v systému britské sociální služby. Ve svých reportážích a přednáškách odhaluje „zákoutí“ systému adopce.
V Britském systému „ochrany dětí“ se uplatňuje přísné dodržování pravidel „důvěrnosti“. Odůvodňuje se potřebou chránit totožnost dětí, které byly odebrány ze svých rodin. Zákony přijaté parlamentem nařizují utajit jen samotnou totožnost dětí, to znamená, že jména a fotografie nesmí být nikde zveřejněny. Nicméně soudy si toto opatření rozšířili na nařízení, podle kterého nelze identifikovat nikoho, kdo se účastní soudního procesu. Všechno se to děje „ve jménu ochrany identity dětí“. Pokud však jde o adopci dětí, všechna daná pravidla přestávají platit.
Booker poukazuje na internetovou stránku Britské asociace pro adopci a pěstounskou péči, která svou činností vydělává 2 000 000 liber ročně. Na stránce je zveřejněno 22 internetových stran s fotografiemi, jmény a popisem dětí, které by měly být umístěny v novém domově. Popisy dětí obsahují slova jako „milující“, „společenský“, „slušný chlapec se smyslem pro humor“, „aktivní“, „bratr a sestra, kteří mají kladný vztah“, „bratr a sestra, kteří podporují jeden druhého“, „temperamentní“ či „rozkošné děvčátko“. Booker tyto inzeráty přirovnává k rodokmenům psů a koček, které jsou nabízeny k prodeji jako domácí mazlíčci.
Novinář zároveň popisuje případ jedné rodiny, v níž rodiče během soudního řízení, kdy jim odebírali jejich dítě, seděli tiše. Když však soudce rozhodl, že místní úřady mohou uvést inzerát se jménem dítěte, pohár trpělivosti otce přetekl a přes soudní síň hodil prázdný plastový kelímek, který padl nedaleko soudní lavice. Následně soudce rozhodl, že ze strany otce došlo k pohrdání soudem. Nařídil ho eskortovat do vězeňské cely. Pokud by Booker zveřejnil jméno soudce, mohl by být stejně potrestán za pohrdání soudem, který samozřejmě chrání totožnost dítěte. Takto vypadá britská „ochrana dětí“, nebo přesněji rozmach soudní svévole.
Zdroj: http://bemyparent.org.uk/?childIndex=76
