Viděla jsem ho v pekle. Svědectví Angeliky Zambrano o Janu Pavlu II.
Komentář:
Uveřejnili jsme zde část svědectví Angeliky Zambrano Mora. Hovoří v něm o tom, že viděla papeže Jana Pavla II. v pekle. Nebudeme zde rozebírat, zda byla skutečně mrtvá (jak tvrdí její matka) nebo měla nějakou vizi. To není podstatné. Podstatné je to, zda je pravdivým svědkem a ještě podstatnější, zda to, co hovoří je v souladu s naukou Písma a Tradicí církve. Každé vidění musíme rozlišovat, ale ducha nesmíme ubíjet.
Svaté Písmo říká, že proroctví toho, kdo prorokuje od dveří chrámu se liší od proroctví toho, kdo prorokuje zevnitř chrámu, a to opět od toho kdo prorokuje ze svatyně, a ze svatyně svatých. Nakolik je vztah člověka k Bohu hlubší a čistší natolik čistě podává pravdy Boží. Musíme tedy rozlišit, co je zde Boží zrno a co se do svědectví dostalo „lidským prvkem“ na základě ovlivnění protestantskými herezemi. A Boží zrno, co je zde obsažené, je aktuálním proroctvím pro dnešní dobu.
Celé svědectví nepublikujeme proto, že s některými věcmi nemůžeme souhlasit. Např. Když Angelika hovoří o Panně Marii. Jsme si vědomi faktu, že je protestantka a zde tedy vyslovila hereze týkající se Matky Boží, které její církev zastává. Ovšem, musíme rozlišovat hereze, které jdou proti podstatě, a hereze, které sice nejsou shodné s naukou církve, ale pouze ve věcech, které neohrožují spasení. Když někdo neuznává Pannu Marii, může být spasen, ale pokud někdo ničí základy víry, spasen nebude. Přijme-li někdo ducha Assisi, přijímá ducha antikrista, a automaticky se tím vylučuje z církve.
Známe výroky Jana Pavla II. i to, co obnášela jeho apostatická činnost po celém světě, která vrcholila jeho účastí na dvou modlářských setkáních v Assisi. Ovocem jeho pontifikátu je masový odpad od Krista i církve, pedofilní skandály, úpadek v řeholích, antimisie orientálních náboženství a rozmach zednářství v řadách kléru.
To, co je o něm řečeno, plně koresponduje s naukou Písma. „Nemylte se! Smilníci ani modláři, zženštilí ani homosexuálové, …. nebudou dědici Božího království.” (1Kor 6,9-10) a „Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači,modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra.“ (Zj 21,8) Jan Pavel II. byl modlář, vědomě se klaněl démonům. Co ještě k tomu dodávat? Může být takový člověk prohlášen za blahoslaveného?
