Zprávy 09. 10. 2012
► „Berou nám děti!“ – V Moskvě se konala veřejná konference na téma „Nové zákony ve sféře rodiny a vzdělávání“
► Jak funguje zákon o sociálním patronátu na Novém Zélandu (svědectví ruské emigrantky)
„Berou nám děti!“ – V Moskvě se konala veřejná konference na téma „Nové zákony ve sféře rodiny a vzdělávání“
Na podzim Státní Duma Ruské Federace posoudí balíček nových návrhů zákonů vztahujících se k rodině. Jejich iniciátoři navrhují zavést v Rusku juvenilní systém v jeho nejkrutější podobě. Pod rouškou líbivých frází o ochraně práv dětí se její propagátoři, kteří zastupují zájmy „světové spolupráce“, snaží získat plnou kontrolu nad rodinou až do odebrání dětí z rodiny.
Z toho důvodu se v Moskvě konala veřejná konference „Nové zákony ve sféře rodiny a vzdělávání (problémy, následky, nabídky)“. Organizátory akce bylo Ruské národní kulturní centrum sv. Bazila Velkého a Asociace rodičovských výborů a sdružení „ARKS“.
Na konferenci se hovořilo o juvenilních návrzích zákonů včetně zákonů „O sociálním patronátu“, „O veřejné kontrole nad zabezpečením práv sirotků“, „O zodpovědnosti rodičů za ponechání dětí bez dozoru“ a mnoha dalších tématech. Rodičovská veřejnost také diskutovala o „Národní strategii v zájmu dětí na rok 2012-2017“, kterou v létě přijal prezident Ruska, a nových mezinárodních dokumentech ve sféře ochrany dětí, k jejichž realizaci je Rusku nabízeno se připojit.
Na konferenci vystoupila ředitelka Občanského centra právních expertíz a legislativní činnosti, členka Ústřední rady Asociace rodičovských výborů a sdružení Ruska, Olga Letkova, ředitelka Institutu demografické bezpečnosti, publicistka, viceprezidentka a spoluzakladatelka meziregionálního Fondu pro sociální a psychologickou pomoc rodině a dítěti Irina Medveděva, známý politolog, občanský a politický aktivista a vůdce hnutí „Podstata času“ Sergej Kurgiňan, kněz Alexandr Iľjašenko, publicista, redaktor webových stránek „Kulturolog“ Andrij Karpov, zástupce odborového svazu občanů Ruska, Denis Hanyč, a další veřejné osobnosti a experti.
Na zahájení konference Irina Medveděva řekla, že „nemůžeme dopustit, aby se přijetí projuvenilních návrhů zákonů uskutečnilo v té formě, v jaké se podávají“, a vyjádřila přesvědčení, že veřejnost to bude moci ovlivnit.
Ve Státní Dumě se v dnešní době prosazuje veliký počet juvenilních návrhů zákonů, které ohrožují naše tradiční hodnoty, rodinu. Na prvním místě se jedná o návrhu zákona o sociálním patronátu. Sociální patronát není nic jiného než způsob kontroly státu nad rodinou. V souladu s koncepcí návrhu zákona mohou sociální služby na jakýkoli podnět kontrolovat rodinu, jak žije, zabezpečuje a vychovává své děti a určit, jestli se nachází v sociálně nebezpečném postavení. Navíc žádná kritéria, jakou by rodina měla být, a příčiny, pro něž může být rodina klasifikována jako sociálně nebezpečná, nejsou stanoveny. Nenachází se to ani v současném rodinném právu.
Podle definice tohoto návrhu zákona se v sociálně nebezpečném postavení nachází rodina, která nedostatečně správně vychovává a zabezpečuje své děti. Co je správné a co špatné, o tom rozhodnou sociální orgány. Budou mít právo přicházet do domů, což se však příčí ústavní normě nedotknutelnosti obydlí, soukromého vlastnictví a soukromého života. Podle návrhu zákona dostávají sociální orgány právo vstupovat do obytných prostor, sestavovat právní akty a podle výsledků těchto kontrol stanovit, že rodina se nachází v sociálně nebezpečné situaci, a určit pro ni nějaký plán “nápravy“.
V návrhu zákona se takový plán nápravy nazývá „pomoc“, ale přitom se stanovuje, že pomoc bude výhradně pedagogická a metodická, tedy, že to budou nějaké instrukce týkající se výchovy a zabezpečení dětí, které budou rodiče povinni vyplnit (co by měli dítěti koupit, jak se k němu chovat a pod.).
V návrhu zákona se uvádí, že sociální patronát se uskutečňuje výhradně na základě dobrovolnosti, pouze na žádost samotných rodičů. Ale zároveň se tam nacházejí ustanovení, v nichž se říká, že pokud rodiče odmítají navrhovaný plán nápravy rodiny, sociální pracovníci podávají žalobu k soudu s požadavkem zbavení matky a otce rodičovských práv. Výsledkem je, že soud může omezit rodiče v právech na dítě nebo je rodičovských práv zbavit. Pokud soud nenalezne důvody pro zbavení nebo omezení rodičovských práv, sociální patronát je rodině vnucen. Tedy jestliže rodiče odmítají sociální patronát, beztak jim bude přidělen, a to buď nuceně nebo po soudu, a následně bude dítě z rodiny odebráno a rodiče zbaveni rodičovských práv.
Nicméně podle tohoto návrhu zákona může rodiče zbavit jejich rodičovských práv nejenom soud. V návrhu zákona se uvádí, že i sociální orgány mají právo stanovit sociální patronát, stejně jako umístit dítě do dětského domova, teda mají právo dítě kdykoli odebrat.
V současné době sociální orgány musí předložit žádost o odebrání dítěte z rodiny k vyšším orgánům, ale v novém návrhu zákona se mění jejich statut – samy se stávají vládními orgány a samy rozhodují o odebrání dítěte z rodiny nebo zbavení rodičovských práv. Tím vzniká velmi silný juvenilní systém západního typu, v němž sociální služby shromažďují dokumentaci na rodiče a kdykoli mohou vynést své rozhodnutí o jakékoli rodině.
Mezinárodní praxe nabízí obrovské množství příkladů: Nedávno ve Skotsku odebrali z rodiny dva chlapce – dvojčata – protože měli nadváhu. Sociální úřady nařídily rodičům snížit váhu dětí, a zavést jim dietu. Rodina žila půl roku pod drobnohledem videokamer, rodiče přesně vykonávali všechny instrukce. Děti nezhubly, a nakonec je vzaly do dětského domova.
V mezinárodní praxi můžeme najít mnoho příkladů, kdy sociální orgány nařizovaly během několika dní udělat opravu bytu, zabezpečit dítěti vlastní pokoj atd., s tím, že teprve potom vrátí dítě do rodiny (ale to se mnohdy ukázalo jako lež), jinak řešili otázku zbavení rodičovských práv.
Tato praxe již funguje i v Rusku, a to navzdory skutečnosti, že podle Ústavy Ruské federace je zakázána diskriminace ze sociálních důvodů. Nicméně právě tady dochází k diskriminaci ze sociálních důvodů, protože pokud rodiče nemají peníze a nemohou splnit požadavky, které jim dali, zbavují je dětí.
Podle návrhu zákona se sociální patronát bude provádět nejen na základě „žádosti“ rodičů, signálů od sousedů, ze škol, školek atd. Může být přidělen i na žádost dítěte po dosažení 10 let věku. Podle zákonodárců je 10 let pro dítě dostatečný věk, aby pochopilo, zda rodiče porušují jeho „práva“ a ohlásilo to příslušným orgánům, což bude mít za následek kontrolu nad rodinou. Je snadné si představit, jak to bude vypadat, když otec něco dítěti zakáže, něco mu nedá, někam ho nepustí… Okamžitě se objeví sociální orgány. Je zřejmé, že v této situaci je autorita rodičů, normální vztahy v rodině i sám proces výchovy ve velikém nebezpečí.
Podle návrhu zákona stát uděluje orgánům péče 870 mil. rublů. Ve vysvětlující části o finančně- ekonomickém zabezpečení tohoto návrhu zákona je uvedeno, že peníze půjdou na placení odborníků, kteří budou provádět patronát rodiny. Na podporu rodiny, na řešení jejích problémů na vytvoření odpovídajících podmínek pro výchovu a zabezpečení dětí peníze přiděleny nebyly a nebudou. Navíc systém financování sociálních orgánů je takový, že čím více rodin bude přijato pod patronát, tím více finančních prostředků tyto orgány obdrží. To vytváří přímý zájem sociálních orgánů uznat co nejvíce rodin za „sociálně nebezpečné“.
Ještě jeden nový málo známý návrh zákona se nazývá „O vytvoření Ministerstva dětství“. Zastánci juvenilní justice již dlouho hovoří o nevyhnutné potřebě vytvořit koordinační orgán, který bude nad všemi odděleními a jehož předpisy budou závazné pro všechny: jak pro rodiče tak pro organizace. Nyní již ve Státní Dumě představili návrh zákona o založení Komise pro ochranu práv dětí. Bude fungovat při vládních úřadech, nebude se nikomu podřizovat a bude řídit druhé komise. Tak se objeví struktura státu ve státě, která bude určovat politiku vlády ve vztahu k dětem.
Letos na podzim bude projednáván i návrh zákona „O odpovědnosti rodičů za zanechání dětí bez dozoru“. Navrhuje se, stejně jako na Západě, závazně zabezpečit nepostradatelnou přítomnost chůvy v blízkosti dítěte, když nejsou přítomni rodiče. Ve většině západních zemí je zakázáno nechávat děti samotné, v USA například, dokud děti nedovrší 12 let věku, musí rodiče někoho najmout, kdo by na děti dohlížel.
Je zřejmé, že pro naše rodiny, a to i ty žijící ve velkých městech, je finančně neúnosné najímat chůvu pro děti, a což teprve obyvatelé obcí! Zabránit dítěti ve věku 10-12 let běhat po dvoře také není zcela normální. Tento návrh zákona lobuje zájmy klanu chův a co je nejhlavnější – koncepčně klade na rodiče odpovědnost za vše, co se s dítětem stane, a rodiče pak nesou vážnou kriminální nebo administrativní odpovědnost. Tím je také zrušené rodičovské právo rozhodovat a hodnotit, co je nebezpečné nebo co není nebezpečné pro jejich dítě.
Na konferenci byla přijata rezoluce o nepřípustnosti schválení návrhů zákonů, o nichž se diskutovalo v navrhované redakci, účastníci prohlásili za pomýlenou samotnou ideu juvenilního systému, zasahování státu do rodinných záležitostí, stanovení dohledu nad rodinami, patronátu dětí a rodin pod záminkou chránit jejich práva. Stát musí spolehlivě a účinně zajistit ochranu, právní nedotknutelnost a autonomii rodin, chránit převažující právo rodičů na výchovu svých dětí, bez ohledu na jejich přesvědčení, majetkový a sociální stav.
Zdroj: http://ruskline.ru/monitoring_smi/2012/09/20/u_nas_otbirayut_detej/
Jak funguje zákon o sociálním patronátu na Novém Zélandu (svědectví ruské emigrantky)
Olena Usťužanina, Ruska žijící na Novém Zélandu, z vlastní hořké zkušenosti hovoří o tom, co nás čeká po zavedení juvenilní justice:
„Navzdory tomu, že z rodinných důvodů žiji v zahraničí, miluji svou vlast a chci ji vidět jako prosperující stát, protože u nás jsou ještě zachovány morální hodnoty, náš národ má duchovnost. Bohužel, po dlouhou dobu jsme byli pod vlivem ‚zahraniční euforie‘. Zahraniční svět se nám zdál tajemným a krásným … Ale pojďme se podívat na druhou stranu onoho zahraničí, na jejich mentalitu, jejich normy, jejich zákony, obecně na jejich systém. Prvním pravidlem je poslušnost. Zdálo by se, že je to správné, ale existuje tu spousta úskalí. Například, když vám oznámí výrok soudu o tom, že vy, rodiče, jste povinni odevzdat své dítě pěstounské rodině, musíte být poslušní a bezpodmínečně své dítě vydat. Zatímco oni tvrdí, že prostě jen tak nevezmou dítě dobrý, rodičů,, je to jen extrémní opatření. Bohužel, v zámoří i na Novém Zélandu, kde bydlím, to tak není. Pravidlem je, že odebírají děti dobrým rodičům z vykonstruovaných důvodů. Proč? Protože je to výhodné podnikání založené na juvenilním systému. Není výhodné odebírat děti jenom z problematických rodin, protože za ty bude všechno muset platit stát. Ale pokud odeberou děti od dobrých rodičů, ti jsou povinni platit alimenty do státní pokladny. Stát vám odebral dítě, ale vy jste povinni v souladu se zákonem platit alimenty – polovina z alimentů půjde na zaplacení „práce“ nových rodičů vašeho dítěte, určených státem, a druhá polovina výživného musí zůstat ve státní pokladně. Proto sociální pracovníci dostávají bonusy za počet odebraných dětí.
Prožila jsem strašnou zkušenost s tímto systémem. Byla jsem násilně oddělena od mé dcery, které bylo v té době 4,5 roku. Neviděla jsem svou dcerku 16 měsíců. Návštěvy byly zakázány státem. Během mého boje o navrácení mého dítěte jsem se seznámila s různými skupinami lidí, které bojují s tímto systémem, s dobrými lidmi, kteří přišli o své rodné děti navždy, i s těmi, kteří ještě doufají, že je dostanou zpět. Jsou to skuteční lidé, skutečné příběhy, nebo, řekla bych, tragédie. Protože tyto děti jsou umístěny do rodin, kde je mohou bít, znásilňovat, ale nic nedokážete a ničeho nedosáhnete, protože úředníci vidí pouze peníze obdržené za vaše dítě.
Domnívám se, že slepě přijímat zkušenosti zahraničních zemí, včetně Nového Zélandu, Rusko nejen že nemůže, ale je to i velmi nebezpečné. Ať Ruští zákonodárci přijdou k nám na Nový Zéland a podívají se, k čemu rodiny přivádějí zákony o sociálním patronátu.
Zdroj:
http://ruskline.ru/news_rl/2012/09/28/kak_dejstvuet_zakon_o_socialnom_p atronate_v_novoj_zelandii/
