30. 7. 2018

V rádiu v Česku hovořil velmistr zednářské lóže a kromě jiného řekl: „Zednářství je víceméně spirituálně charitativní organizace.“

Ve světě jsou dvě základní spirituality, a to křesťanská, která uctívá pravého Boha, a protikřesťanská, která uctívá pohanská božstva neboli padlé anděly – démony.

Bůh stvořil svět viditelný, ale i neviditelný. Do neviditelného světa patří duchové či andělé. Ve zkoušce se velká část andělů postavila proti Bohu. Z pyšných andělů se stali antibohové, démoni. Akbar, tedy nejvyšší z démonů – Lucifer, je později nazván satanem.

2.7.2018

Vlivem elit je dnes programovaná lež a nese už katastrofální ovoce. Chtěl bych ukázat na východisko.

Český mučedník Jan Hus řekl: „Hledej pravdu, miluj pravdu, braň pravdu, pravda tě vysvobodí od hříchu a ďábla, a nakonec od smrti věčné.“

Dnes je ale elitami nastolen diktát: nehledej pravdu, nemiluj pravdu, braň lež… Konec toho je však smrt věčná.

První neděle po Letnicích je ve východním obřadu zasvěcena všem svatým. Jde především o mučedníky, k nimž Církev později přiřadila také apoštoly, biskupy, askety, řeholníky a řeholnice.

Dnes si připomínáme veliký příklad těchto mužů, žen a dětí z dávnější i blízké minulosti, kteří jsou hrdiny víry a jsou nám vzorem života víry, čisté lásky k Bohu, k bližním i k národu.

Dnes se nám však bohužel nabízejí jiné vzory, především mladé generaci, a to negativní. Vidíme různé rockové zpěváky, kteří užívají narkotika, a pak umírají na následky svého nevázaného, zlého způsobu života. Toto rozhodně není příklad k následování, protože přináší nejen peklo na zemi, ale také peklo po smrti. Svatí jsou v nebi. Tím, že jsme přijali Pána Ježíše za svého Spasitele a Pána, jsme se narodili do Boží rodiny.

20.4.2018

Tento otevřený list je reakcí na váš úmysl uvést divadelní představení „Naše násilí, vaše násilí“, v němž se zobrazuje scéna rouhavého charakteru, hrubě urážející osobu Ježíše Krista.

Kdyby někdo chladnokrevně znásilnil Vaši dceru, patřil by před soud a do vězení. Ale ani tento spravedlivý trest pro zločince by neodstranil z duše Vaší dcery trauma, které ji bude provázet celý život. Vás, jako otce, by denně sžíralo potupení a utrpení Vaší dcery.

Ježíš Kristus přinesl vzor nejdokonalejšího mravního a ctnostného života.On ustanovil zákon zakazující znásilnění, cizoložství anebo jakoukoliv sexuální zvrácenost.

On shrnul celý Zákon do dvou přikázání: „Miluj svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a ze všech svých sil a bližního jako sebe samého.“

Jaký je vztah našeho patriarchátu k Ježíšově Matce?

Plně biblický, ve shodě s celou církevní tradicí. Ježíš je pravým Bohem a Maria je matkou Boha – Bohorodičkou – Theotokos. Tak to vyhlásil koncil v Efezu r. 431. Plně si od každého, kdo přijal Ježíše, zaslouží zvláštní úctu, jak stanoví Písmo: „Budou mě blahoslavit všechna pokolení.“ (Lk 1,48)

Kritický pohled na papežství nemá za cíl jeho likvidaci, jak o to usilují někteří kardinálové a liberální teologové. Má za cíl jeho očištění.

Jak chápal papežství apoštol Petr i jeho nástupci v prvních třech stoletích? Tak, že na prvním místě sami svědčili o Kristu jako mučedníci. Ježíš je Boží Syn, zemřel za naše hříchy a jako Bůh vstal historicky a reálně z mrtvých. V nikom jiném není spásy (Sk 4,12).

24. 3. 2018

Drahý bratře v kněžské službě,

není podstatné, zda mě osobně znáš či neznáš, podstatné je, abys znal svého Pána, který za Tebe zemřel na kříži a který Tě povolal podobně jako apoštoly slovy: „Pojď za mnou!“ Ty jsi šel: gymnázium, seminář, kněžské svěcení a pastorační služba. Uprostřed všech starostí si polož otázku: Kde je Ježíš? Ty pro Něho pracuješ, ale jaký je Tvůj osobní vztah k Němu? V knize Zjevení Ježíš napomíná: „Vrať se k první lásce! Nejsi studený ani horký.“

V cestě následování našeho Pána musíme počítat s denním křížem, se slinami do obličeje, s trnovou korunou, ale i s pády. Zadívej se v této postní době Ježíšovi do očí a řekni Mu, kolik to bylo pádů po prvním nadšení v kněžské službě. Ježíš se na Tebe dívá, jako se podíval na kajícího Petra nejen v tu noc, kdy Ho zapřel a kdy pak zakokrhal kohout, ale také když se na něj zadíval s láskou u Genezaretského jezera. Tehdy mu položil jednu otázku, kterou třikrát zopakoval: „Šimone, synu Janův, miluješ mne?“ „Romane, syne Pavlův, miluješ mne?“ Se slzami v očích apoštol Petr odpovídá: „Pane, Ty víš všechno, Ty víš, že Tě miluji.“ Po tomto vyznání Ježíš svému apoštolu předpověděl mučednickou smrt. Polož si otázku: A co já dnes? A kde je Ježíš v mém osobním životě? Miluji Ho opravdu? Jsem ochoten Ho následovat, tedy hledat a plnit Jeho vůli? Co chce Bůh dnes ode mne? Pane, buď Tvá vůle – konkrétně v čase a v situaci, ve které jsem dnes, v sobotu večer. Ty víš, Pane, kolik všedních starostí přes týden bylo.

18. 2. 2018

Odpověď Patriarchy Eliáše katolíkovi upřímně hledajícímu pravdu:

Na závěr svého dopisu jsi, Mirku, položil otázky: Jak je to s církví a jak je to s vámi?

Otázka: Jak je to s církví?

Odpověď: Náš Pán Ježíš Kristus založil svou církev, která je prostředkem k spáse duší. Tato Kristova církev je založena na apoštolech a prorocích (srov. Ef 2,20). Církev je sloupem a oporou pravdy ve světě (srov. 1Tim 3,15).

Církev je bojující a vítězná. Vítězná, to jsou svatí v nebeské slávě. Bojující je ta, která je na zemi.

16. 2. 2018

Někteří němečtí teologové nepokládají dnes papežství za potřebné. Tito teologové rovněž už prosazují nejen gender deviace, ale i církevní sňatky homosexuálů.

Začíná postní doba. Každý křesťan by se měl zastavit a znovu si uvědomit nejzákladnější věci týkající se jeho života a spásy. Pokud člověk uvěřil lži a přijal hereze, i kdyby to bylo v dávné minulosti, musí činit pokání. To znamená postavit se pod Kristův kříž, oddělit se od herezí a cesty hříchu a dát se na cestu pokání, pravdy a následování Krista.

6. 2. 2018

Německý kardinál R. Marx zavedl v rámci pastorace udílení svátosti manželství homosexuálům. Kněz, který chce udělovat tuto novou „svátost“, dostane k tomu od svého biskupa kompetenci. (britský časopis Catholic Herald; bavorské rádio Bayerischer Rundfunk 3. 2. 2018).

Podobně se k propagaci homosexualismu přidal patriarcha Kirill v RE.

Jaký je postoj Písma svatého a Tradice církve?

Citace apoštola Petra: „Také města Sodomu a Gomoru odsoudil k záhubě a obrátil v popel. Tím dal výstrahu budoucím bezbožníkům.“ (2 Pet 2)

Citace apoštola Judy: „Podobně jako oni i Sodoma, Gomora a okolní města se oddaly smilstvu, propadly zvrhlosti, a jsou nám výstražným příkladem trestu věčného ohně.“ (Jud 1)

„Za těch dnů vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské.’ …tehdy vycházel k němu celý Jeruzalém i Judsko a celé okolí Jordánu, vyznávali své hříchy a dávali se od něho v řece Jordánu křtít.“ (Mt 3, 1-6) Přicházel tam nejenom prostý lid ale také farizeové a saduceové.

Ti si nalhávali, že uniknou Božímu trestu, a to proto, že sebe považovali za duchovní elitu. Mýlili se však. Jan jim řekl, že Božímu trestu neunikne nikdo. Přísně k nim promluvil: „Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně. Já vás křtím vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm.“ (Mt 3,10-12)

„Tu přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale Jan mu bránil a říkal: ‚Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty jdeš ke mně?’ Ježíš mu odpověděl: ‚Připusť to nyní; neboť tak je třeba, abychom naplnili všecko, co Bůh žádá.’

 Dnes je ve východní církvi svátek Obřezání našeho Pána Ježíše Krista a zároveň je počátek nového roku. Tento první den roku si připomínáme jméno Ježíš a v tomto jménu i do tohoto nového roku vstupujeme. V evangeliu je napsáno:„Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.“ (Lk, 2,21) Obřízka byla znamením smlouvy mezi Hospodinem a vyvoleným národem. Tento zvyk byl už od Abraháma, kterému dal Hospodin tento příkaz. Chlapce osmého dne života obřezali a dali mu jméno. Také Boží syn, který se stal člověkem, byl osmého dne po svém narození obřezán a bylo mu dáno jméno Ježíš. V tomto jménu „Ježíš“ je naše spása. Před ním se musí sklonit každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí. Ve jménu Ježíš je nejen naše spasení, ale i vysvobození od hříchu a od démonských sil. My totiž hřešíme proto, že v nás je jed dědičného hříchu, který disponuje člověka k tomu, že poslouchá lež. Proto se musíme rozhodnout: Buď přijmeme Ježíšův program pravdy a života, který vede k věčnému štěstí, anebo lži a smrti, který vede do věčné záhuby.

Jak jsou dnes lidé manipulováni lží, dokonce celé národy! Je to až nenormální. Stojí za tím opravdu démoni. Ale Bůh nám dal vládu v Ježíšově jménu zvedat tyto hory démonů.

V 19. století, vlivem modernismu, liberální teologové z ideologických důvodů zpochybnili všechny základní pravdy víry i autenticitu a hodnověrnost Bible včetně data narození Pána Ježíše Krista. Skrytě šlo o zpochybnění podstaty křesťanství vůbec. Jejich metoda byla jednoduchá, narušit všeobecně známá historická fakta s cílem zpochybnění historické existence Ježíše Krista. Aby mohli liberální teologové a odpůrci křesťanství realizovat svou ideu, vymysleli si, že konjunkce Jupitera se Saturnem v roce 7 před n. l. byla onou Betlémskou hvězdou. Podle toho pak datovali smrt krále Heroda na 4. rok před. n. l. Z toho jim potom vycházelo, že se Ježíš Kristus měl údajně narodit kolem roku 7 př. n. l. Tito pseudovědci dále tvrdili, že přesné datum narození Ježíše Krista se nedá vlastně určit, možná je to 4, možná 6, možná 7 a možná i 9 let před n. l., a de facto tak došli k závěru, že není jisté, zda vůbec Kristus existoval, zda to není jen vymyšlená náboženská postava. Je bolestné, že mnoho známých křesťanských teologů a historiků jako např. Ruffini, Ricciotti, Hejčl, Hudec a jiní pod tlakem pseudovědy a chtějíce být tzv. na „úrovni“ přijalo tyto mylné názory a ve svých dílech tohoto ducha lži a nevěry nevědomě propagovali.

Jóšafat, zbožný judský král, jednoho dne zjistil, že jeho království je obklíčeno obrovským vojskem. Věděl, že proti takové přesile nemá nejmenší naději. Proto padl na tvář před Hospodinem a úpěnlivě volal: „Nemáme sílu proti tomuto velikému množství, které táhne proti nám. Nevíme, co máme dělat, proto vzhlížíme k Tobě.“ (2Pa 20,12) Tak se modlil král Jóšafat. Všimněme si zde jedné věci, která je velmi důležitá: je potřebné, abychom při chválení Pána odvrátili svůj pohled od hrozivých okolností a obrátili se k Bohu. Jóšafat nezavírá oči před nebezpečím, které hrozí jeho zemi, nechová se, jakoby nepřátel nebylo. Naopak situaci velmi dobře zná, vidí svou úplnou bezmocnost, a proto se obrací k Bohu o pomoc. Ani my nemáme být slepými k reálnému nebezpečí v našem životě. Ale také se nesmíme zabývat pouze dílem toho Zlého kolem nás. Vše máme vidět tak, jak to je. A právě pravdivé vidění skutečností má být důvodem našeho chválení Boha, protože věříme, že On v tom všem ukáže svou Božskou moc a autoritu.

7.10.2017

František ve své exhortaci Amoris laetitia de facto zrušil existenci všeobecně platných morálních norem a místo objektivních skutečností prosazuje jen subjektivní postoje, které vedou k zrušení Božích zákonů. Pokrytecky to nazývá milosrdenstvím. Biskup Holub, v protikladu signatářům Korekce, maskuje a zároveň prosazuje Františkovy hereze.

Citace T. Holuba (z Českého rozhlasu): „Riziko je v tom, že je zde představa naprosto neměnného učení, které skončilo Janem Pavlem II., a pak přišla nějaká změna s Františkem. Ale právě v rodinných záležitostech je v církvi krásně vidět vývoj toho, jak se k lidem ve velmi složitých situacích chovat.“ 

8.10.2017

V rozhlasové relaci T. Holub hájil a prosazoval heretickou exhortaci Amoris laetitia. Vystoupili proti ní kromě jiných i signatáři Korekce. Exhortace de facto ruší objektivní Boží zákony a subjektivismus zavádí jako normu. Jde o heretický fenomén, který církev od svého založení ještě nezažila.

„Základem církve jsou apoštolé a proroci a úhelným kamenem je sám Ježíš Kristus“ (Ef 2,20). Církev není žádným spolkem holubářů! „Církev je sloup pravdy“, a ne holubník! (srov. 1Tim 3,15)

Ježíš vzal bič a vyhnal z chrámu prodavače holubů a penězoměnce, kteří z něj učinili peleš lotrovskou (J 2,14n, Mt 21,12n). Jan Křtitel církevním pokrytcům a liberálním saduceům řekl: „Pokolení zmijí, kdo vám ukázal, jak byste unikli budoucímu hněvu? Neste ovoce hodné pokání!“ (Mt 3,7-8).

 Dnes je svátek všech svatých ukrajinského národa. Tito svatí a mučedníci – to nejsou jen ti nám známí z daleké minulosti, ale je také mnoho hrdinných svědectví víry z poslední doby…

Jedna svědomitá, věřící žena z Ukrajiny, které bylo už více než 85 let, vyprávěla: Když mi bylo 16 let, vyváželi naši rodinu na Sibiř. Ve vagónu byla s námi ještě naše známá, která měla s sebou v tašce své dvouměsíční dítě. Velmi se bála, že zemře. Měla jen jednu starost: Jak dítě zachránit? Ve vagóně tedy všichni společně přemýšleli, co dělat, pomáhali jí a modlili se. Ještě než se vlak dal do pohybu, zahlédli, že jde kolem jiná žena, kterou znali. A tu jim přišla myšlenka, co udělat. Matka vzala tašku s dítětem a šla k policistovi se slovy: „Moc vás prosím, dejte tuto tašku té ženě.“ Žena nevěděla, co je v tašce, ale přijala ji, a tak bylo dítě zachráněno.

„V Jeruzalémě u Ovčí brány je rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, a u něho pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých čekajících na pohyb vody. Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.“ (J 5,2-4) Byl tam i jeden člověk, který byl nemocný 38 let. To je velmi dlouhá doba. Představte si, že byste byli 38 let nemocní. To není půl roku nebo rok, ale 38 let! A on čekal… Měl naději, že bude uzdraven. Nikdy k tomu však nedošlo. Proč? Neměl nikoho, kdo by mu pomohl. Ježíš se ho zeptal: „Chceš být zdráv?“ Nemocný neřekl přímo „ano“; řekl to jiným způsobem. Odpověděl Ježíši: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ (J 5,7) Jinými slovy řekl: Nemám možnost. Jiní jsou uzdravováni, ale já ne. Ježíš mu nevysvětluje, kdo je. Promluvil k němu jen velmi krátce, jen jednou větou: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ (J 5,8) A co se stalo? „A hned byl ten člověk uzdraven, vzal své lože a chodil.“ (J 5,9)

24.4 2017

K boji za zachování morálních hodnot proti globalizačnímu systému zla a smrti je nutná motivace!

(předcházející části: 1. část http://vkpatriarhat.org/cz/?p=37033, 2. část http://vkpatriarhat.org/cz/?p=37045)

V 1. části byla zmínka o globalizačním programu vytýčeném ředitelem CIA A. Dullesem už v roce 1945: „Nepozorovaně lidem zaměníme jejich hodnoty za falešné a donutíme je těmto (pseudo)hodnotám věřit…“ V církevní oblasti tomuto programu posloužil II. vatikánský koncil (1962-65) takzvaným aggiornamentem, „Štrasburské memorandum“ programem sebelikvidace křesťanství (2014), Krétský sněm (2016) takzvaným ekumenismem prosazujícím panhereze neomodernismu a synkretismu s pohanstvím. Vyhlášením Lisabonské smlouvy (2009) EU likviduje pomocí legislativy křesťanské kořeny Evropy prosazováním homosexualismu a gender ideologie. Proces sebelikvidace křesťanských národů pokračuje zásluhou zrádné církevní hierarchie a zneužitím kultury, školství, legislativy a masmédií podle programu globalistů NWO.

30. 3. 2017

Vyhlášení stanného práva a znárodnění majetku oligarchů, to je varianta reálného řešení, o které se vzhledem k vyhrocené situaci zmínil Byzantský patriarchát v dopise ruskému prezidentu V. Putinovi. Tak může být zastaven rozpad RF i proces globální satanizace a vytvořeny podmínky pro duchovní obnovu národa (viz http://vkpatriarhat.org/cz/?p=37033).

Křesťanská Theokracie, neboli Kristokracie, má své hluboké kořeny v tisícileté tradici ruského národa i dvoutisícileté tradici Evropy. Současná demokracie je naopak jen předstupněm totální satanské diktatury NWO. K záchraně národů musí být nastolena moudrá diktatura, vycházející z přirozených a Božích zákonů! V žádném případě však tato Kristokracie nesmí být postavena na vládě jidášských klerikálů, jako je vatikánský František, a rovněž jim musí být znemožněno do ní zasahovat.

Kristokracie musí být budována na základech pravdy o Bohu a člověku.

Člověk má rozum, kterým může hledat pravdu, má i svědomí, aby rozlišoval dobro a zlo. Jenže v člověku je i dědičný hřích, který zlo produkuje. Proto jsou války, a proto musí být i v každém národě soudy a věznice.