Je za námi polovina doby postní. Každý den udělejme alespoň malý sebezápor: či už je to negativní myšlenka nebo lenost nebo nějaký strach, člověk to má překonat: „Pane, z lásky k Tobě, já se dívám na Tvůj kříž, co jsi Ty vytrpěl za mne – bičování, trnový věnec, křížovou cestu, ukřižování. Ty jsi za mne dal všechnu svou krev, Ty jsi za mne zaplatil, Ty mě miluješ! A co já dělám pro Tebe a pro spasení své duše? Pane, dej mi tu pravou horlivost a dej, abych se v konkrétních situacích dokázal zříci sebe, vzít svůj kříž a jít za Tebou.“

Ježíš vás miluje, On s vámi počítá. Nikdy neříkejte, že něco nemůžete. Bůh vždy dá sílu. Důvěřujte Božímu slovu, které říká: „Když jsem slabý, tak jsem silný.“ A ne ďáblovu slovu, které říká: Ty to už nevydržíš. Toto je slovo ďáblovo a starý člověk jako lišák plný pýchy inklinuje k tomu stále věřit těmto nesmyslům a lžím!

Každý den přináší starosti a bolesti, ale je třeba je dávat Pánu. Nezatěžovat se tím, a když to musím nést, tak spolu – Ježíš a já. To jediné potřebné je: spolu – Ježíš a ty!!! Já a Ježíš, my dva! Už nikdy sám! Ale v tom se člověk musí ne každý den, ale v praxi několikrát za den cvičit. A to ne den, ne dva dny, ale až do smrti. V tomto je ten zázračný lék na všechno: ve spojení s Ježíšem!!!

V neděli před začátkem Velkého postu budeme zde ve východní církvi slyšet část z Matoušova evangelia: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec; jestliže však neodpustíte lidem, ani váš Otec vám neodpustí vaše přestoupení. A když se postíte, netvařte se utrápeně jako pokrytci; ti zanedbávají svůj vzhled, aby lidem ukazovali, že se postí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí. Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce”. (Mt 6,14-21)

14. 9. 2021

V čem spočívá církevní a Boží autorita? Církev je postavena na dvou základech: na apoštolech a prorocích (Ef 2,20). Prorokem může být každý věřící. Kéž by i mezi pravověrnými biskupy byli skutečně zároveň i proroci, kteří budou hájit pravověrné učení a spasitelnou víru třeba i za cenu mučednické smrti!

Podmínkou církevní autority je podřízení se Boží autoritě, což je spojeno s přijetím pravověrného učení.

Je autorita úřadu a je autorita svatosti. Autoritu úřadu může zastávat biskup, který nemusí dosáhnout osobní svatosti, ale musí zachovávat pravověrné učení a bojovat proti herezím. Ideálem by bylo, kdyby mohl tak jako svatý Pavel říct: „Buďte takoví, jaký jsem já,“ „následujte mě, jako já Krista.“ Lidé si myslí, že kdo je biskupem, je jako svatý Mikuláš s mitrou, ale zapomínají, že Mikuláš bránil víru před herezemi i před heretikem Ariem, kterému dal veřejně poliček na Nicejském koncilu (325).

14. 9. 2021

Z životopisu svatého biskupa Zenobia, který zemřel za Krista v r. 290: Licius uslyšel o křesťanském biskupovi Zenobiovi a poslal vojáky, aby ho zajali. Když Zenobia přivedli, bezbožný soudce mu řekl: „Nechci s tebou vést dlouhý rozhovor. Řeknu ti proto jen krátce: nabízím ti dvě věci – život nebo smrt. Život – když se pokloníš římským bohům, smrt – když se jim nepokloníš.“ Svatý Zinovius s jistotou a odvážně odpověděl: „Dočasný život bez Krista není život, ale smrt. Smrt pro Krista není smrt, ale nesmrtelný život. Raději chci kvůli mému Spasiteli zemřít časnou smrtí a věčně s Ním žít, než od Něj odpadnout kvůli časnému životu a navěky umírat v pekle.“ Když to Licius uslyšel, přikázal hodit ho na rozžhavené železné mříže, pod nimiž hořel oheň. Posměšně řekl: „Ať sem přijde Kristus a pomůže ti!“ Svatý Zenobius odpověděl: „Můj Spasitel Ježíš je tu se mnou, posiluje mě svou milostí, neboť snáším muka, která se protiví lidské přirozenosti.“ Nakonec mučitel rozkázal vyvést ho za město a useknout mu hlavu.

Vážení biskupové Slovenska, uvědomujete si, že tento biskup a tisíce jiných mučedníků umírali jen proto, že odmítli veřejné modlářství? Bergoglio přímo pozval modláře a čarodějníky do vatikánských zahrad, kde se postavil do čela modlářského rituálu a pak modlu vnesl rovnou do chrámu sv. Petra.

Hle, tvá matka!

Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Potom řekl tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka!“ V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: „Žízním.“ (J 19,26-28)

Zastavme se u slov: „Ježíš věděl, že vše je již dokonáno…“ To bylo poté, co řekl učedníkovi: „Hle, Tvá matka,“ a ten učedník ji přijal do svého nejvlastnějšího. A dále se píše: „… aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: ‚Žízním.‘“ Nejprve však dal svou matku učedníkovi, a ten ji přijal; přijal nové srdce. K čemu nám dal Pán Ježíš nové srdce skrze ta slova „Hle Tvá matka“? Abychom tím novým srdcem prožili tajemství Jeho smrti a umírání, tajemství toho největšího boje, který kdy na Zemi a vůbec ve vesmíru byl, boje, v němž Ježíš svým umíráním a svou smrtí přemáhá ložisko zla v nás, dědičný hřích i ďábla, který je zdrojem zla a také systém světa.

3. 3. 2021

Veřejnost klade otázky:

Otázka: Doporučili byste současné vakcíny proti covidu-19?

Odpověď: V žádném případě.

Otázka: Proč?

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/vemzq5-vrok-bible-o-ohnivm-jezee.html
https://ugetube.com/watch/NEaqSEseSIQ4vbB
https://cos.tv/videos/play/26528963987018752

Lukášovo evangelium začíná slovy: „Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém.“

Událost Kristova narození je zařazena do historického rámce, kdy byl prováděn soupis obyvatel v Římské říši, a to za císaře Augusta. Augustus, první římský císař, vlastním jménem Gaius Octavius, žil od roku 63 před Kristem až do roku 14 po narození Krista.

14. 12. 2020

Mnozí křesťané a lidé dobré vůle se obracejí na Byzantský katolický patriarchát (BKP) s otázkami v souvislosti s covidem-19 a očkováním. Ptají se: Komu máme věřit? Masmédiím? Politikům? Vatikánu s odpadlíkem Bergogliem? Anebo máme věřit skutečným odborníkům v medicíně a těm, kteří varují před nebezpečím nové vakcinace?

Člověk užívající rozum a svědomí přijímá pravdu od těch, o nichž ví, že 1) měli možnost pravdu poznat a 2) chtějí ji předat. Nikdo nemůže věřit těm, kdo 1) pravdu nechtějí poznat a 2) nechtějí, aby ji znali druzí.

Proto se obracíme na skutečné odborníky v medicíně, kteří pravdu znají a kteří o ní vydávají svědectví i za cenu persekucí.

Toto video je možné zhlédnout i zde:   https://rumble.com/v7d3epu-z-pozice-bozi-autority.html
https://cos.tv/videos/play/24690552132899840   

23. 11. 2020

Ježíšovo podobenství o zlých vinařích (Lk 20,9-19) se plně vztahuje na II. vatikánský koncil a pokoncilní období, vrcholící arciheretikem Bergogliem. Bergoglio a apostatická struktura okupují a likvidují Boží vinici.

Prosazením modernisty Roncalliho (Jan XXIII.) za papeže se skrze II. vatikánský koncil dostal k vládě modernismus, dříve odsouzený svatým Piem X. Herezemi a duchem světa (aggiornamenta) zpustošil Boží vinici církve. Tato anticírkev se však maskuje, jako by byla skutečnou Kristovou církví.

II. vatikánský koncil dvojznačnými pojmy a dokumentem Nostra aetate otevřel dveře synkretismu s pohanstvím a přijal do církve hereze modernismu, které popírají Kristovo božství, Jeho jedinečnou vykupitelskou oběť na kříži i samotnou božskou inspiraci Písma. Za modernismem a jeho historicko-kritickou metodou je filosofie ateizmu. Bible ukazuje na kořen sodomie. Je to nevěra v Boha – ateizmus – a otevřenost k pohanství v Nostra aetate. Nevěra + pohanství = sodomie (srov. Ř 1,18n)

29. 9. 2020

Kdybychom mladému člověku položili otázku: „Chceš být šťasten?“ určitě by řekl: „ANO!“ a zvedl by i obě ruce na souhlas. – Ale jak dlouho chceš být šťasten? Den, týden, rok? Deset let, třicet let, celý život až do smrti? A chceš být šťasten i po smrti?

Člověk má hluboko ve své duši touhu po štěstí, ale po pravém štěstí, které mu už nikdo nevezme. Už totiž jen myšlenka na to, že jednou skončí, vnáší smutek. Člověk hledá štěstí v lidských vztazích, v majetku, v množství peněz, v kariéře, v lidské slávě, v úspěchu, hledá štěstí v požitcích, v alkoholu, v narkotikách, ale tady štěstí nenajde. Přichází rozčarování, ještě větší prázdnota, opuštěnost a bolest v duši. Už sv. Augustin tuto touhu po štěstí vyjádřil slovy: „Stvořil nás pro sebe, ó Bože, a nepokojné je srdce lidské, dokud nespočine v Tobě.“

28. 9. 2020

Mluvit o sexualitě způsobem, jakým ji podávají masmédia a západní pseudokultura, znamená přijmout jejich lživý, dekadentní pohled.

Kulturní Evropa i Amerika byly postaveny na křesťanských základech. Základní buňkou vždy byla zdravá rodina, postavená na doživotní manželské věrnosti a nerozlučitelnosti. Sv. Vladimír vládl Kyjevské Rusi. Když přijal křesťanství, propustil své tři ženy i otrokyně a zůstal až do smrti věrný jedné manželce.

Ježíš o manželství řekl: „Opustí muž otce i matku a přidrží se své manželky a budou jedno tělo“ (Mt 19,5), jedna bytost. „Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj.“ (Mt 19,6) Manželství je proto povýšeno na svátost a je spojeno s nerozlučitelností. Manželé, když skládají slib před Bohem a uzavírají manželství, slibují, že budou spolu snášet dobré i zlé až do smrti.

27. 9. 2020

První list – osobám zasvěceným Bohu

Druhý list – osobám žijícím v manželství

Třetí list – mládeži o čistotě

První list

Vážení biskupové, kněží a řeholníci,

BKP v sedmidílném komentáři reagoval na propagaci sodomie jezuitou J. Martinem. Jak se v kontrastu s Martinovým postojem k nemorálnosti stavěl pohanský mudrc Diogenes? On chodil ve dne po aténském náměstí se svítilnou v ruce, jako by něco hledal. Když se ho tázali, co hledá, odpověděl: „Hledám člověka.“ Řekli mu: „Copak nevidíš tolik lidí?“ Odpověděl: „To nejsou lidé, to jsou zvířata, neboť se nechávají vést pouze zvířecími pudy a vášněmi.“ Nemorálnost však činí z lidí navíc i dravá a nebezpečná zvířata – šelmy –, ne-li vtělené démony. Naproti tomu Kristovo evangelium dává člověku pravou důstojnost.

28. 8. 2020

Drazí američtí kněží, pastoři a věřící,

Amerika letos stojí před prezidentskými volbami. Ty rozhodnou, zda se elitám podaří či nepodaří celosvětový reset ekonomiky, započatý umělou pandemií. V plánu globalistů je vypnout všechny ekonomické systémy a způsobit kolaps. Cílem je dostat nejen Spojené státy, ale i celé lidstvo do bezvýchodné krize. Proč? Aby pak přijalo jakékoliv takzvaně záchranné řešení. Ve skutečnosti půjde o sebevraždu v podobě čipované vakcinace. Klíčovou roli v tom hraje vyvolávání nových vln umělé pandemie a sériových vakcinací, směřujících ke genocidě 6 miliard lidstva.

Co jsme jako křesťané povinni dělat k záchraně? Musíme v tomto čase ještě více usilovat o spásu svou i druhých. To není možné bez komunikace s Bohem v osobní modlitbě.

8 (21). V září slavíme svátek Narození Panny Marie. Jak děti slaví narozeniny své matky? Přijdou k ní, dají jí nějaký dárek, přinesou květy. Když dávají ten dárek, tak čekají, že máma jim také něco dá – nějaké bonbóny nebo něco sladkého. A mají z toho radost.

Když Ježíš umíral na Golgotě, tak řekl učedníkovi: Hle, tvá Matka! Přesvatá Bohorodička je matkou Ježíše Krista, ale je i tvojí matkou. On ji na kříži, v poslední hodině svého života, dal za Matku každému z nás. Prožíváme radost z toho, že slavíme narození Ježíšovy i naší Matky.

Když Adam s Evou zhřešili neposlušností a přišel první hřích, tak jakoby celá zem byla zahalena do temnoty, jakoby démoni okupovali vládu nad celou zemí a lidé jsou v  temnotě, jakoby ve vězení, v koncentračním táboře, ale modlí se a prosí Boha o vysvobození. Kolik staletí uplynulo, než se  naplnil čas! A teď přichází naděje – Bůh sám přijde a zachrání lidi. A počátek té naděje je, že Bůh dává pro svého Syna Ježíše Krista Bohorodičku, tu která byla uchráněna dědičného hříchu, která se narodí z neplodné stařičké Anny.

22.6.2020

Máme „katolický“ Vatikán a Řím, „katolického“ papeže, kardinály a biskupy, „katolické“ školy, semináře a diplomacii, „katolické“ diecéze a farnosti…, ale už nemáme katolické učení ani katolickou víru ani katolické sentire cum Ecclesia.

Co je a co není katolická víra? Katolická víra je v katechismu nejstručněji vyjádřena šesti základními pravdami:

1) Bůh je jeden.

2) Bůh je nejvýš spravedlivý: všechno dobré odměňuje a všechno zlé trestá.

3) Bůh je ve třech Osobách.

4) Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil.

5) Duše lidská je nesmrtelná.

6) Milost Boží je ke spáse nevyhnutelně potřebná.

V současnosti nejvyšší církevní autorita narušila všechny základní pravdy katolické víry. Nová víra katolické církve už není katolická.

„Kdo chce zachránit svou duši, ten ji ztratí a kdo ztratí svou duši pro mně a pro evangelium, ten ji zachrání!“ To je podstata – ztratit duši pro Krista a pro evangelium. A v tom je nám příkladem Přesvatá Bohorodička v momentu Zvěstování, když řekla: „Hle, otrokyně Pána, ať se mi stane podle Tvého slova“.

Když Panna Maria řekla: „Jsem otrokyně Pána!“, sestoupil Duch Boží. Jak se to nemožné stane možným? Duch svatý to učiní. Skrze Přesvatou Bohorodičku a Ducha svatého chce v nás Ježíš žít. Jak? Chce, abychom Mu do poslední věci dali svou vůli. Abychom Mu dali všechno. Abychom milovali Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Podstatou toho, aby Bůh v nás mohl žít, aby se v nás Ježíš mohl vtělit, je Mariina poslušnost: „Hle, otrokyně Pána!“ Tedy všechno dát Bohu, jako Přesvatá Bohorodička. Dát Mu svou vůli: „I když tomu nerozumím, ale chci sloužit Tobě, Pane!“

Slavíme svátek Obětování Panny Marie. Boží slovo říká: „Blahoslavení, kteří slyší Boží slovo a zachovávají ho“. To samé řekl Ježíš na závěr horského kázání, které začíná blahoslavenstvími a končí podobenstvím o dvou stavitelích. Jeden stavitel stavěl na písku a druhý na skále. Kdo Boží slovo slyší a nezachovává ho, staví na písku, ale ten, který ho slyší a realizuje, staví na skále. A v tom je vyjádřena podstata cesty naší spásy.

Bohužel, dnešní teologická studia vedou jen k teoretizování a racionalismu. To vše je dům na písku – místo pokání, zřeknutí se samého sebe a následování Krista, pouhé mudrování.

Panna Maria byla už jako malé dítě zasvěcena v chrámě Bohu. Je potřebné, abychom i my, kteří jsme se zasvětili Bohu a chceme Mu patřit jako Ona, si své zasvěcení skutečně jasně uvědomovali.

7.8.2019

Otázka: Jaká je pravá úcta k Panně Marii?

Odpověď: Pravá úcta k Panně Marii je ta, která je plně biblická a vede ke Kristu. Falešná úcta je protibiblická a od Krista odvádí.

Panna Maria o sobě řekla: „Jsem otrokyně Pána“ – Hé dúlé Kyriú (Lk 1,38.48). Z přirozenosti jsme jako děti Evy otroky hříchu. Jako děti Marie se stáváme otroky Pána. Apoštol říká: „Jsme otroky toho, koho posloucháme.“ (Ř 6,16) Být otrokem Pána přináší svobodu od hříchu.

1.8.2019

Tajemství dědičného hříchu je možné pochopit jenom ve vztahu ke Kristově smrti a vzkříšení. Boží slovo nám ukazuje na dvě protichůdné polarity – na Adama a na Krista. Kdo zůstává v Adamovi, je ve smrti a otroctví. Kdo vchází do Kristovy smrti, ten má nový život a pravou svobodu.

My jsme se narodily jako děti Adamovy bez Božího života. Pokud se znovu nenarodíme a zůstaneme v tomto stavu duchovní smrti, budeme věčně zavrženi. Ježíš řekl: „Musíte se znovu narodit. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ (J 3,6n) Jak se máme znovu narodit? Jde o přijetí Pána Ježíše do svého života skrze metanoiu a víru! „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12)

31. 7. 2019

Chtěli bychom upozornit na aktuální témata, která jsou nutně spojena s pravdivou obnovou církve. Je to otázka dědičného hříchu a Kristovy smrti na kříži.

Prvním hříchem se vtělila lež a s ní i duchovní smrt. Člověk se nestal jako bůh, ale od té doby nosí v sobě bůžka, ego. Člověk přestal respektovat Boha i objektivní pravdu. Má svou subjektivní pravdu a subjektivní dobro, které ho však táhne do zavržení. Prosazuje pod pozitivním názvem všechno to „své“ a ve své pýše se staví nad Boha. Ježíš říká: „Kdo hřeší, je otrok hříchu.“ (J 8,34) Toto otroctví ale ve své duchovní slepotě pokládá za své dobro.