11. 1. 2023

Došlo k zločinným pokusům s výrobou lidských bytostí v umělé děloze. Matka je v tomto procesu už nepotřebná. Tento šokující experiment, který dostal název ektogeneze, má za následek degradaci lidské přirozenosti. Tato technologie vyřazuje přirozený zákon předávání lidského života, daný samotným Stvořitelem. Plnému rozběhnutí zločinné výroby dětí brání legislativa a rovněž etika spojená s morálkou.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v25sxg6-uzkon-ukrajina.html   
https://ugetube.com/watch/y4CCIj5ax149SVm   
https://cos.tv/videos/play/41766633756726272   
https://www.bitchute.com/video/ld9aXNu1pRCY/ 

„A když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil ihned z vody, a hle, otevřela se mu nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. A hle, hlas z nebe řekl: ‚Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem nalezl zalíbení.’“ (Mt 3,16-17)

V tomto Božím slově, které nám opisuje událost, kdy Ježíš přišel k Jordánu, kde Jan Křtitel křtil křtem pokání, aby byl pokřtěn, je ukázáno na celou Nejsvětější Trojici. On – Boží Syn – bez hříchu se zařadil mezi hříšníky, aby nám tak dal příklad, abychom my hříšní činili pokání.  Když byl pokřtěn v Jordánu, otevřelo se nebe a uviděl Božího Ducha, který na Něj sestoupil jako holubice. A bylo slyšet hlas Nebeského Otce: „Toto je můj milovaný Syn v něm jsem nalezl zalíbení.“

Bůh se nám opravdu zjevuje. Uvědom si: Ježíš je v tobě. On říká: „Kdo jí moje tělo a pije moji krev, zůstává ve mně a já v něm.“ My to svým rozumem i city nevnímáme, ale tak to je. Boží slovo o tom mluví jasně. Také apoštol Pavel říká: „Aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích.“ (Ef 3,17) Uvědom si: V tobě je Ježíš. Ty jsi živý svatostánek. Na jiném místě apoštol říká: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus.“ (Gal 2,20)

23. 11. 2022

Konsekrace je hlubokým tajemstvím, které činí Trojjediný Bůh, a spoluúčast na něm přijímá kněz skrze své kněžské pomazání.

Ježíš na Siónu v Jeruzalémě ustanovil svou nekrvavou oběť a přikázal apoštolům, aby ji přinášeli na odpuštění hříchů. Na druhý den po jejím ustanovení Ježíš, Boží Syn a neposkvrněný Beránek, dovršil výkupnou oběť za naše hříchy svou smrtí na kříži.

Ve východní liturgii jsou Kristova slova, pronesená na Siónu, brána jako slova ustanovení. Konsekrace zde vrcholí v epiklézi, kde se kněz výslovně obrací k Nebeskému Otci, aby On sám konsekraci učinil. Podobně je tomu i v latinské liturgii (v prvním kánonu): „Učiň Bože, Ty sám, ať se nám tato oběť… stane Tělem a Krví Tvého Syna…“

Ve východní liturgii je mezi Kristova slova ustanovení a epiklézi vložena anamnéze. Je to připomínka toho, co pro nás Ježíš učinil po tom, co na Siónu pronesl slova ustanovení své novozákonní oběti. Konkrétně se připomíná kříž (testament z kříže, smrt), hrob, vzkříšení třetího dne, pak nanebevstoupení a usednutí po pravici. Připomíná se zde i druhý Kristův příchod.  

Svatý Josafat, křestním jménem Jan, se narodil v roce 1580 ve Volodymyru na Ukrajině. Jednou v chrámu sv. Paraskevy, kam přišel ještě jako malé dítě spolu s rodiči, spatřil ikonu ukřižovaného Ježíše. Chlapec se své matky zvědavě zeptal, co ta ikona představuje. Když mu vysvětlila, že je to Spasitel světa, který z lásky k lidem sestoupil z nebe na zem a zemřel za ně potupnou smrtí, aby je zachránil před věčným zavržením v pekle a otevřel jim bránu do nebe, chlapec zahořel k Ježíši upřímnou láskou. Svému příteli později řekl: „V té chvíli jsem ucítil, jak z boku Ukřižovaného vylétla hořící jiskra a spadla do mého srdce.“

V roce 1604 vstoupil do kláštera ve Vilniusu a obdržel řeholní jméno Josafat. Vilniuský klášter byl v úpadku a prakticky prázdný, takže Josafatovi nezůstalo nic jiného, než se nechat vést Duchem Svatým. A ten jej brzy přivedl ke svatosti. Kromě denních modliteb vstával Josafat i o půlnoci a několik hodin se modlil ve své cele nebo na blízkém hřbitově, a to i v zimě, větru, nejednou stoje bosýma nohama na sněhu. Písmo svaté a životy svatých – to byli dva prameny, z nichž čerpal Boží moudrost. Ty ho inspirovaly k lásce k Bohu a následování Ježíše. Tak skrze Josafata začala v tichosti reforma mnišského života.

21. 6. 2022

Freud ve své knize Výklad snů zmiňuje i návštěvy Prahy. O jedné z nich svědčí i vzpomínka známého iluzionisty Erika Jana Hanussena, který Freuda potkal v hotelu na pražské Flóře. Do deníku si zapsal: „Je tu jakýsi lékař z Vídně, jmenuje se Freud. Vyprávěl jsem mu, že experimentuji s hypnózou. Ten doktor řekl, že to dělá také, ale jen z terapeutických důvodů, jinak by to bylo pouhé šarlatánství.“

Honza z Prahy na to zřejmě Freudovi řekl: „Podle vás jsem šarlatán, ale to vaše terapeutické šarlatánství má horší a masovější dopad než to moje.“

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v1jils9-kritick-pohled-3.html  
https://ugetube.com/watch/O6FYri9ST9BUHjH   
https://cos.tv/videos/play/38873206840398848  
https://www.bitchute.com/video/h33AjXtmTJdW/  

3. 9. 2022

Vážení účastníci VII. kongresu tzv. světových náboženství!

Mnozí křesťané i nekřesťané si kladou otázku: Jaký smysl a cíl mají tato setkání? Když se setkáváte, zdá se samozřejmostí, že každý stručně vyjádří podstatu své víry. Letos se tohoto setkání zúčastní i neplatný papež František Bergoglio, který se za své antievangelium (Gal 1,8-9) vyloučil z katolické církve, a proto nemůže být její skutečnou hlavou. Proto my, jako pravověrní katolíci, vám všem, účastníkům setkání, místo něho krátce představíme nejzákladnější pravdy křesťanství.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v1ivkoe-astnci-kongresu.html
https://ugetube.com/watch/P825kPF9PmJTDBP
https://cos.tv/videos/play/38776487272812544
https://www.bitchute.com/video/eihSWEM3H9zF/ 

21. 6. 2022

Podle Freuda dítě kolem třetího až osmého roku života pochopí, že otec s matkou mají mezi sebou cosi, co dítě rovněž chce, a čehož lze dosáhnout odstraněním konkurenta, rivala, obvykle rodiče stejného pohlaví.

Toto je kolosální lež. Dítě v normální rodině nikdy netouží po odstranění jednoho z rodičů, naopak, jak dokazuje bolestná realita při rozvodech, dítě ztrátou jednoho z rodičů velmi trpí. Dokonce větší děti jsou z rozvodu rodičů tak zoufalé, že některé trpí sebevražednými myšlenkami, protože mají rády oba rodiče a nemohou snést jejich odloučení. Samozřejmě výjimkou může být, když nějaký zvrhlý alkoholik či narkoman rodinu tyranizuje. To ale není norma. V přirozené rodině rodiče milují své děti a děti milují své rodiče. Freud sugestivně vnucuje své zvrhlé myšlení všem a lži podává jako všeobecně platnou pravdu. Přiznal se, že své analýzy s absurdními závěry odvozuje z vlastní zvrhlosti.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v1hk8os-kritika-freuda-2.html
https://cos.tv/videos/play/38596387797242880
https://www.bitchute.com/video/DKROFldYcBDo/  

1. část: Freud, nečistý duch a okultismus

2. část: Freud a perverzní myšlení

3. část: Hypnóza a „vědecká činnost“

1. část

Freud, nečistý duch a okultismus

Vždy existovali lidé, kteří páchali smilstvo a dopouštěli se manželské nevěry. V některých případech dokonce žili jako homosexuálové či jiným perverzním životem. V určitých obdobích historie amorálnost a perverzity zcela převládly a přivedly celé kultury do trosek, například Sodomu a Gomoru, starověké Řecko i Římskou říši. Žijeme v době, kdy jsou perverzity přímo uzákoňovány a privilegovány. Jedním z hlavních viníků, který této masové amorálnosti připravil cestu, je Sigmund Freud (1856-1939).

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v1hdxs5-kritika-freuda.html
https://cos.tv/videos/play/38515224864657408
https://www.bitchute.com/video/uCG4fKu0xeqL/

12. 7. 2022

Jeho Blaženost Rastislav

arcibiskup prešovský

metropolita českých zemí a Slovenska

 Vladyko Rastislave,

obrací se na Vás patriarcha Byzantského katolického patriarchátu. Vy víte, že zde titul patriarchát a patriarcha není použit v tradičním slova smyslu. Je nás několik uniatských biskupů – řeholníků – žijících v klášterech a jsme vyčleněni z podřízenosti současnému papeži Františku Bergogliovi. Patriarchát je v současnosti doslova hlasem volajícího na poušti, chránícím základní dogmata víry a morálky, které jsou bezpodmínečně nutné ke spáse. V současné římskokatolické církvi jsou obzvlášť narušovány. Tolik na úvod.

Sám žijete v prostředí, kde je silný katolicismus a kde je v převaze řecko-katolictví (uniatství). Vy i Vaši věřící jsou vystaveni silnému vlivu katolicismu a ten nepozorovaně zasáhl i svatou liturgii.

10. 7. 2022

Nejtěžším církevním trestem za porušení církevní disciplíny je církevní exkomunikace, tedy vyloučení z církevní organizace. To ale ještě neznamená, že potrestaný je vyloučen z Tajemného Těla Kristova. Příkladem je svatá Johanka z Arku, mučedník Jan Hus či arcibiskup Lefebvre. Na ně byla vyhlášena církevní exkomunikace, ale Boží anathema na ně nedopadla.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v1c9ccl-rozdl.html   
https://cos.tv/videos/play/37559301221684224   
https://www.bitchute.com/video/oSnbIfjnpSfi/   

4. 7. 2022

V současné době se začíná rozvíjet diskuze kolem abdikace pseudopapeže Františka. Zároveň se ozývají hlasy, že platným papežem je Benedikt XVI. Realitou však je, že v současné době je stav sede vacante. Arcikacíř Bergoglio popírá základní učení, které je podmínkou naší spásy, a prosazováním modlářství a sodomie boří morální zákony. Proto nemůže být pokládán za platnou hlavu církve! Biskup Schneider i jiní církevní preláti ho ale mylně vyhlašují za legitimního papeže.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v1bbj1t-ortodoxie-a-ortopraxe.html   
https://cos.tv/videos/play/37380018541465600  
https://www.bitchute.com/video/VP57otPYMP9g/   

Duchovní prožití svaté liturgie (mše svaté) pro věřící,

kteří z určitých důvodů nemohou být přítomni na mši svaté

Boží Syn Ježíš Kristus se skrze Ducha svatého a Marii Pannu stal člověkem a svou smrtí na kříži nás vykoupil z věčné záhuby. S tajemstvím vykoupení je úzce spojena Ježíšova matka, kterou nám v hodině své smrti odkázal za matku. „Hle, tvá matka!“ To je Ježíšův testament z kříže i pro tebe! Ona, jako Ježíšova i naše Matka, prožila pod křížem nejhlubší a nejvnitřnější jednotu s umírajícím Ježíšem. Ona tě bude provázet při duchovním prožívání tajemství eucharistie – zpřítomnění Kristovy smrti.

Jaký je účel této brožurky? Má pomoci k hlubokému prožívání svaté liturgie.

Žijeme v období apostaze. Přesto je Duchem svatým Kristova oběť ve svaté liturgii neustále zpřítomňována skrze pravověrné kněze, kteří zůstali Kristu věrni. Věřící, kteří z důvodu nemoci, stáří či jiných příčin nemají možnost být fyzicky účastni na platné liturgii, mohou z tohoto pokladu čerpat duchovně. Jak? Tak, že se na toto tajemství Kristovy smrti napojí vírou.

29. 6. 2022

Zamysleme se nad liturgií z pohledu duchovního užitku. Podmínkou k hlubšímu prožívání Kristovy kalvárské oběti jsou dvě chvíle ztišení. Jedna před konsekrací a druhá po ní.

V první chvíli ticha si kněz uvědomí duchovní kořeny novozákonního kněžství. Ty sahají až k vylití Ducha svatého na apoštoly.

Na Siónu byla ustanovena nekrvavá oběť a také dán Duch svatý. On i dnes skrze svátost kněžství zpřítomňuje Kristovu oběť kříže!

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/rYvrlUBCSFU   
https://rumble.com/v1athr4-liturgie-a-knstv.html   
https://cos.tv/videos/play/37284487735316480   
https://www.bitchute.com/video/gTfWBILwhDCA/  

Úvod

Ve čtvrtek večer, den před svou smrtí, Ježíš Kristus ustanovil Eucharistii, Nejsvětější svátost. „Když nastala hodina, usedl ke stolu a apoštolové s ním. Řekl jim: „Velice jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět. Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.““

Na druhý den Ježíš na potupném kříži vydal samého sebe v oběť za nás. Je to smlouva nová a věčná, potvrzena Jeho Krví. Ježíšova smrt na Golgotě je projevem největší Boží lásky ke každému z nás.

Svatá Eucharistie (mše svatá) je nekrvavou Obětí, je zpřítomněním Kristovy oběti na Golgotě. Má být centrem našeho života. K tomu je ale zapotřebí, abychom se mši svatou naučili správně prožívat. Tajemství, s nímž se křesťané setkávají ve svátosti Svaté Eucharistie, je má přetvářet v nového člověka: zde přijímají nové srdce i nového ducha, zde se vírou spojují s Kristovou smrtí, prožívají spoluvzkříšení spolu s Ním a sjednocují se s Kristem ve svatém přijímaní.

„Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem a vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí a rozvážně, spravedlivě a zbožně žili v tomto věku, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista, který dal sebe samého za nás, aby nás vykoupil z veškeré nepravosti a očistil si svůj zvláštní lid, horlivý v dobrých skutcích.“ (Tit 2:11-14)

„Zjevila se totiž Boží milost, která přináší záchranu všem lidem.“ Kde? V Ježíši Kristu! „Vychovává nás, abychom se odřekli bezbožnosti a světských žádostí“, abychom nesloužili duchu světa a zlu. Ano, žádosti vládnou ve světě, ale jed dědičného hříchu je i ve mně, a když se obojí sjednotí, učiní ze mě otroka. Proto se musím vzepřít a radikálně se jich odříci: „Toto je temnota a lež, já se toho odříkám!“ Pokud se nevzepřu, zotročí mě. Zříci se bezbožnosti a světských žádostí, to je první věc, a to už je pokání. A co dělat pak? „Máme žít v tomto světě rozvážně, spravedlivě a zbožně, očekávajíce tu blahoslavenou naději, zjevení slávy velikého Boha a našeho Zachránce Ježíše Krista.“ Tedy máme Ježíše očekávat.

Pokud řešíme problémy jen svým rozumem a svými city, dají nám určitou zkušenost, ale to nestačí. Nejdůležitější věc v našem životě je, abychom chodili v pravdě, tedy byli pokorní. Ďábel je velmi, velmi inteligentní duch. I ten poslední duch lži je inteligentnější než Einstein anebo kdokoli jiný. Pokud chceme logikou bojovat proti duchu lži, tak nás oklame. Každého potáhne za to k čemu má sklon – u žen jsou to city, u mužů logika. Ale pokud chceme být opravdu vedeni Duchem svatým, aby On skrze nás mohl působit, pak je třeba, abychom se zastavili: „Pane, já to vidím, cítím či rozumím takto, ale teď se stavím do Tvého světla.“ Ježíš říká: „Já jsem světlo světa.“ Když se tedy postavíme do Božího světla, Ježíš nám otevře oči, jako je otevřel Marii Magdaléně po svém vzkříšení. Ona Jej nepoznala, myslela si, že je to zahradník. Až když ji Ježíš oslovil jménem, otevřely se jí oči, a zvolala: „Rabbuni!“ Ten samý den šli učedníci do Emauz a Ježíš se k nim přidal jako poutník. Hovořili o aktuálních věcech, které se udály.

Bůh k nám mluví, ale celý problém je v tom, že my Jej neslyšíme. Problém je v našem přijímači. Musíme naladit své srdce, abychom slyšeli Jeho hlas. On chce působit i skrze vás, skrze vaši víru. I když jsme slaboučcí, tím více máme důvěřovat Pánu, protože „když jsem slabý, tehdy jsem silný“. Ježíši, důvěřuji ti.

Nezůstávat v sobě, ale jít za Ježíšem, držet se Jeho a učit se od Něho. On dá pravou moudrost, On dá sílu, On je živý a přítomný a miluje tě více než tví rodiče či děti. On tě miluje více, než ty sám sebe. On dal za tebe na kříži svou krev a On je stále s tebou, je jen jediný problém – abys ty byl s Ním.

Proč pláčeš, koho hledáš? To je otázka každému z nás. Proč pláčeš? Pláčeme, když něco ztratíme nebo když máme bolest v duších.

Teď je doba, kdy berou Ježíše z duší už bezbranných dětí. I my, když ztrácíme živého Ježíše, měli bychom plakat. Pokud je v duši bolest z hledání Boha, takové duše se může Bůh dotknout.

Koho hledáš? Ježíše! A koho hledáme my? Jak často hledáme své potěšení, peníze, slávu od lidí, marnost… ale všechna sláva je k ničemu. Máme hledat Boha, hledat pravdu, hledat morální hodnoty, hledat to, co nám dává život věčný, a život věčný máme v Ježíši. Máme mít v srdci bolest nad tím, že živý Kristus je vyháněn z duší. Bez něho není život věčný, bez něho je věčný trest a morální devastace.

Několik myšlenek otce patriarchy Eliáše k době postní

Pokora

Chtěl bych vás trošinku povzbudit a znovu ukázat na základní ctnost – pokoru, která má pronikat všechno i všechny ctnosti. Jakákoli ctnost bez opravdové pokory je ukradená. Proč? Protože pokora je pravda. Ona si nic nepřivlastňuje, vidí vše ve světle. A dále, opakem pokory je pýcha. Pýcha vede k neposlušnosti. Skrze pýchu se z andělů stali démoni. Pýcha stála na začátku prvního hříchu Evy. Je třeba rozejít se s Evou a přijat novou ženu, Marii. Maria je vaše Matka. Ona svou poslušností, vírou, přemohla hada, ďábla. Ona je pokorná: „Shlédl Bůh na ponížení (pokoru) své otrokyně“ (Lk 1,48).

V konfliktní situaci je vždy základem postavit se do světla a obviňovat sebe. Když to zkusíme – tak se pokořovat – ďábel uteče a není místo na sebelítost, hořkost a zlobu na bližního! Je to stoprocentně fungující!

V době postní je třeba si uvědomit tyto základní reality: Ty zemřeš. Ty budeš stát před Božím soudem. Tebe čeká šťastná nebo nešťastná věčnost. Syn Boží, Ježíš Kristus, trpěl a zemřel za tebe, aby ti dal věčné štěstí po smrti. Utrpení při krvavém bičování bylo za tvou nečistotu, ponížení při korunování trním a plivání do obličeje Kristova za tvou pýchu, křížová cesta za tvé falešné cesty hříchu. Kristova smrt přemohla hřích i ďábla a otevřela ti cestu do věčné slávy. Ježíš tobě dnes říká: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě.“ Kam? Na Golgotu. Tam je úzká cesta (Mt 7,14) skrze Kristovu smrt do života věčného.

V době postní si dej předsevzetí, každý den alespoň jedno zřeknutí se sebe. Přijde myšlenka sebelítosti, závisti, nečistoty, hněvu, hned Ježíšovi řekni: „Ježíši, zříkám se sám sebe, zříkám se sám sebe… Odděluji se od ducha lži a marnosti.“

Někdy je pro nás doba postní časem podobným tomu, který prožil Ježíš na poušti. Modlil se, postil, ale také byl pokoušen od ďábla. I my v určitých zkouškách vnímáme útoky Božího nepřítele. Nepřítel působí skrze lež. Snaží se vzbudit odpor proti těm nejbližším a nakonec i proti samotnému Ježíši a Nebeskému Otci. Útočí různými rouhačskými myšlenkami a snaží se na Boha svalit zodpovědnost za zlo, které sám způsobil a jehož je původcem. Bůh dal člověku svobodnou vůli a respektuje ji. Zlo, které způsobil a působí Boží nepřítel, i zlo, které působíme sami sobě, když se necháme svést svými neočištěnými city, rozumem, žádostivostí a pýchou, Bůh obrací v dobro, jestliže se před Ním skloníme a snažíme se před Ním chodit v pravdě, pokoře, kázni a lásce a neseme břemena jeden druhého a prokazujeme milosrdenství těm, kteří nám buď vědomě či nevědomě ublížili. Bůh je LÁSKA. On dal za nás svého Syna (J 3,16) a v Něm máme věčný život. „Koho Bůh miluje, toho šlehá“ (Žd 12,6) a křížem navštěvuje.