S naší porušenou přirozeností, s tím starým člověkem v nás, je to tak, že i když chceme dobro, stejně hřešíme. A proto stále musíme konat pokání. Nakonec, je třeba mít odvahu dělat chyby, jinak bychom ze strachu o falešnou dokonalost nedělali nic. Pokora je učenlivost. Stále se musíme učit z vlastních chyb, ale i kdybychom se učili jakkoli snaživě, stejně chyby dělat nepřestaneme. Boží zákon je nám daný proto, aby nás usvědčil, aby nám ukázal, jací jsme a že potřebujeme stále konat pokání – abychom na jedné straně nespali a na druhé, abychom se v sebeklamu nevznášeli metr nad zemí.

Když je třeba pracovat, něco se staví a je třeba běhat po nákupech… to není k sehnání, to není k sehnání… Člověk si povzdechne: „Pane, radši bych se modlil…“, čas letí, člověk se motá, chodí po tržišti, hlava z toho bolí, všude je rachot,… máme alespoň tuto bolest dávat Pánu. Uvědomovat si, že i když se nedá modlit, mám dávat Bohu to konkrétno, být v Boží přítomnosti, počítat s Ním a spojovat se s Ním touto bezmocností: „. I když tady budu jen chodit a motat se, a bude mě to trápit, dávám Ti tuto svou bezmocnost. Ty to nakonec vyřešíš tak, jako jsi vždy vyřešil všechno ostatní!“ A to je ta konkrétní důvěra v každé situaci. Je třeba, abychom tam, kde žijeme a kde nás Bůh postaví, byli takoví, jako svatý Josef – spravedliví. Abychom se zastavovali, chtěli slyšet Boží pokyn. Abychom se nebáli skutečně dělat to, co Bůh po nás chce – i když je to určitá zkouška a možná se nám zdá, že to, co po nás Bůh chce, je spojeno s jakýmsi pohoršením. Bůh chtěl po svatém Josefovi, aby udělal krok víry, a on ho udělal. Dokázal poslechnout.

Tyto dny si připomínáme Rizdvo Kristovo – Bůh se stal bezbranným Dítětem, aby nás zachránil od věčné smrti. Na kříži dokonal svou oběť i za tebe.

Drahé ženy a matky, Bůh se obrací na vás, abyste se v duchovním boji zmobilizovaly k záchraně svého národa před morální, duchovní i fyzickou autogenocidou. Řídí ji amorální Západ prosazováním gender-homosexualismu, antidesatera, masového kradení dětí, jejich morální a psychickou devastací v tzv. profesionálních byznys rodinách, mezi nimiž děti stále kočují. Na Západě tyto pseudorodiny tvoří přednostně homosexuálové a pedofilové. Jde o zločiny neofašismu spojené s masovým užíváním zhoubných narkotik a zabíjením starých lidí skrze eutanazii (Holandsko, Belgie). Jde o plánovaný holocaust lidstva, naprogramovaný masony Římského klubu, na tzv. zlatou miliardu (tzn. 5-6 miliard vyhubit). Satanská globalizace, která ničí všechny morální hodnoty i křesťanství v kořeni už na Západě převzala vládu.

„Vždyť jestliže proviněním toho jednoho jich mnoho zemřelo, mnohem spíše se k mnohým rozhojnila Boží milost a dar v milosti toho jednoho člověka, Ježíše Krista!“ (Řím 5:15)

Co znamená slovo milost? Milost, to je dar. Odměna je za něco. Milost, to je něco, na co nemám právo, je to z lásky. A Bůh mi dává věčný život z lásky. Je něco jiného, když se s někým domluvím, že udělám nějakou práci a on mi za to zaplatí – to je spravedlivé. Jiná situace ale je, co se týká naší spásy. Zhřešili jsme a podle spravedlnosti bychom měli jít do pekla. Tak co teď? Sami sebe vykoupit nemůžeme. A to je ten problém. Proto se Bůh stal člověkem, vzal na sebe lidskou přirozenost, zemřel za mě na kříži a tak zaplatil za můj hřích. To vše udělal pro mne. Já jen vírou přijímám, co mi dává. On mi dává z milosti, tedy zadarmo, věčný život, věčné štěstí, které nikdy neskončí.

Vánoce 2015

Christos raždajetsja! [1]

Drazí křesťané a lidé dobré vůle ruského národa!

V tomto vánočním čase je třeba, aby si každý z nás uvědomil Boží lásku, která se projevila tím, že Stvořitel celého vesmíru, všeho viditelného i neviditelného, vzal na sebe lidskou přirozenost. Z lásky k nám lidem se narodil ve stáji za Betlémem, a to už před 2015 lety.

Boží slovo svědčí: „Tak Bůh miloval svět (tebe), že dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v Něho věří – i ty – nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16)

Při narození Krista se pastýřům zjevil Boží anděl a oznámil jim: „Nebojte se, zvěstuji vám velkou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán v městě Davidově.“ (Lk 2,9-11) „On spasí svůj lid z jeho hříchů.“ (Mt 1,20-21)

Christos raždajetsja, a to duchovně i dnes. On k tobě mluví: „Hle, stojím u dveří tvého srdce a klepu. Každý, kdo mi otevře, k tomu vejdu a budu s ním a on se mnou.“ (Zj 3,20-21) Řekni mu s vírou: „Otvírám ti své ubohé srdce. Přijď, Pane Ježíši! Maran ata!“ On tvé slovo a gesto víry bere vážně! O tobě nyní platí: „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12)

Máme každodenní zkušenost, že nejhorší je to s tou naší duchovní slepotou, praktickou nevěrou. Člověk se může naučit i zbožně, psychologicky a zároveň duchovně hovořit, takže to vypadá jako vysoká mystika, ale v tom svatost nespočívá. Boží slovo říká: „Spravedlivý žije z víry“. O svatém Josefovi je řečeno, že byl spravedlivý. Tedy, aby byl člověk spravedlivý nestačí jen dávat Bohu to, co náleží Bohu, a člověku to, co náleží člověku. Žít z víry znamená počítat s tím, že i když mám o určitých věcech sebesilnější přesvědčení, sebelepší logické poznání či citový dojem, stále se musím umět zastavovat a ptát se: „A co chce Bůh?“ Umět postavit celý svůj problém před Boha. A právě v těchto momentech se najednou ukáže naše pýcha, jak se držíme něčeho, co je naše – mám svou pravdu, své dobro, svou zkušenost, kterou ale když povýším nad hledání vůle Boží, ďábel mě skrze ni tahá za nos.

Máme před sebou ještě několik posledních dní do konce roku. Čas, který uběhl, se už nikdy nevrátí. Využijme proto ještě poslední chvíle a poděkujme Bohu za všechno, co nám v tomto roce dal, a taky čiňme pokání – abychom upřímným pokáním obnovili svůj vztah k Bohu, abychom si uvědomili, že jsme hříšní a že potřebujeme Jeho odpuštění.

V novém roce nás znovu čeká duchovní boj. Co nám ten další rok přinese? Musíme si být vědomi: „Nestaví-li příbytek Hospodin, marně se namáhají stavitelé“. Co s námi Pán Bůh bude chtít i kde nás bude chtít, ještě přesně nevíme, ale důležité je, abychom při každém rozhodování s upřímným srdcem hledali Jeho vůli a pak byli tam kde máme být a dělali to, co dělat máme. Co On pak bude skrze ty naše malé kroky poslušnosti dělat, to už není naše věc, je to Jeho boj a Jeho vítězství.

Slavíme svátky Narození Páně. Kristus se narodil v obyčejném chlévě. Ten, který stvořil celý vesmír, se stal kvůli každému z nás malým dítětem.

Získáváme znovu a znovu zkušenost, jak Bůh do podrobností řídí naše záležitosti. A jak tomu bylo v těch věcech, které se týkaly Bohorodičky nebo i samotného Spasitele! Svatý Josef byl ve snu napomenut, že se nemá bát přijmout Marii k sobě, viděl totiž, že je těhotná. Podle Mojžíšova zákona měla být ukamenována. On byl její snoubenec, nežil s ní manželským životem, a ona je těhotná?! Před lidmi, před lidským zákonem to vypadalo, jakoby se dopustila cizoložství. Kdo může dokázat, že počala z Ducha svatého? Byl to přece jediný případ v celých dějinách.

Misii můžeme dělat i modlitbou. Hlavním slovem je: „Ty ve mně. Ty ve mně, Ježíši“. V duchu řeknu: „Ty ve mně“ a pak dodám „i v bratrovi i v sestře“. V této misii modlitbou začínám v druhém vidět vírou Krista. Musím ale nejprve pohledem víry vidět Krista v sobě.

Ježíš na posledním soudu řekne: „Co jste učinili jednomu z mých nejmenších bratří, mně jste učinili a co jste neučinili, ani mně jste neučinili.“ Ježíš mluví o činnosti a nečinnosti. Máme vyvíjet pozitivní činnost, která má být spojena se vztahem k bližnímu, ale v podstatě má být motivována tím, že ji člověk dělá pro Krista. Pán Ježíš sám říká: „Mně jste učinili.“ Tedy to znamená, že Kristus se skrývá v tom svém nejmenším, je v něm. Ale v podstatě neskrývá, spíše – je v něm skrytý jako ve vězení.

V evangeliu svatého Lukáše 10,25-37 čteme, jak učitel zákona přišel k Ježíši a zeptal se Ho, aby Jej vyzkoušel: „Pane, co mám dělat, abych získal věčný život?“ Tato otázka se týká každého z nás, protože je to podstatná – fundamentální otázka. Co mám dělat, abych získal věčný život? Učitel zákona dává Ježíšovi aktuální otázku, ale maskuje svou úskočnost. Ve svém srdci není upřímný.

I dnes učitelé zákona a teologové, kteří na západních teologických fakultách dostávají doktoráty, vystupují jako profesionálové, kteří znají Boha a Písmo svaté, přesto však Boha ani Boží slovo neznají.

Milovat Boha znamená ztratit svou duši pro Něho. Jiná cesta není. Svou duši i s jejími duševními mohutnostmi, které jsou infikovány prvotním hříchem, touto ztrátou zachráním pro věčnost.

Pomocí systému lži a různých slibů dnes ďábel chce, aby člověk falešně miloval svou duši, a nakonec se cele odevzdal jemu a věčné záhubě. On slibuje peníze, kariéru, požitky, ale to vše je podvod. V nikom jiném není spásy, jedině v Kristu (srov. Sk 4,12). On mě miluje, On za mě zemřel na kříži. On pro mě ztratil svůj život a já mám pro Něho ztratit svou duši – cele se Mu odevzdat, abych ji zachránil.

Svaté jméno „Jehošua“ pronáším tiše, uvědomím si v sobě Boží přítomnost celé Nejsvětější Trojice a při samohlásce „a“, kterou dlouze pronáším dechem, teď vědomě miluji Boha a ztrácím svou duši pro Něho.

Co to je – Kristova přikázání? Co je Desatero, je jasné. To jsou Boží zákony, vyjádřené 1., 2., 3., až 10. – jasným, Božím přikázáním. A co to jsou Kristova přikázání? Je to to samé, nebo je to něco jiného? Vůbec se o tom nemluví, nezdůrazňují se. Nikdo nás jim neučil. Kristova přikázání jsou částečně vyjádřena v Ježíšově horské řeči, dále ve slovech, která pronesl Ježíš v noci před svou smrtí a rovněž je Ježíš pronáší na jiných místech v Písmu svatém. Jeho přikázání zasahují srdce, týkají se toho, co člověk prožívá vnitřně. Například: 6. Boží přikázání říká: „Nezesmilníš!“, ale Kristovo přikázání říká – už když očima hledíš žádostivě, zhřešil jsi ve svém srdci.

„Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe,

nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“

Zůstaňte ve mně, a já ve vás

Když Pán otevře duchovní zrak, je to jako když slepý prohlédne! První šok má z toho, jak tak dlouho mohl žít pod vlivem ducha lži! Falešní proroci, heretičtí teologové předkládají ty největší hereze obalené zbožnými frázemi. Masy lidí jdou pak do záhuby. Člověk by plakal a křičel: Křesťané, probuďte se! Nevěřte lži a služebníkům lži! Věřte Ježíši! Jeho apoštolům! Přijměte Boží slovo, ne lidské filosofie, lživé psychologie a heretické teologie! Přijměte Ježíše skrze pravdivé a upřímné pokání!

Co máme dělat, abychom mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Apoštol píše: Řím 12:1-2 Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Jak máme proměnit své myšlení, abychom přijímali Boží slovo, abychom měli zkušenost s Bohem, abychom Mu důvěřovali a abychom žili z víry? Naše duše má rozum, vůli a srdce – tedy city. A pokud je mezi nimi disharmonie, nedobré a hříšné city začnou člověkem manipulovat, zotročí si ho a vůle i rozum se jim musí podřídit.

Když sám sebe soudíš, to znamená – zde v čase si přiznáš v pravdě před Bohem hřích, máš možnost v tomto světle zažít odpuštění. Boží slovo říká: „Jestliže sami sebe soudíme, Bůh je tak dobrý a spravedlivý, že nám hřích odpouští“.

Nad hříchem lidé nezvítězí ani pomocí psychologií ani moderních teologií ani orientálních meditací… Vítězství závisí na našem hlubokém spojení s Kristem. Podstatou je být vírou v Kristu Ježíši, našem Pánu. To znamená, že v konkrétním, přítomném momentu nejsem v Něm jen pasivně, ale v tu chvíli Ho miluji celým srdcem, celou duší a vší silou.

Dnes je svátek Krista Krále. Ježíš v evangeliu řekl: „Mé království není z tohoto světa.“ „Pilát se Ho ptá: Ty jsi král? Odpověděl mu Ježíš: Ty sám říkáš, že jsem král.“ (srov. J 18,36-37)

Každý si položme jednu nejdůležitější otázku: Je Ježíš králem v království mé duše? Je tam skutečně králem? Pokud jsme nepřijali Boží království, králem tam není. Ježíš říká, že máme nejprve hledat Boží království a všechno ostatní nám bude přidáno. První tedy je Boží království hledat. V Božím království je králem Ježíš. Kdo je králem v království tohoto světa? Tam je králem kníže tohoto světa. Ježíš mluví o pravdě, kdežto království ďáblovo je postaveno na lži. Ježíš je Pravda, jak sám říká: „Proto jsem se narodil, a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ (J 18,37)

Od chvíle, kdy se Ježíš narodil a přišel na svět, Boží království v tomto světě trpí násilí. I my, pokud přijmeme Boží království a přijmeme Ježíše do svého srdce, zakusíme pronásledování.

Žid. 10,17 A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nevzpomenu více. Kde pak jest odpuštění jich, není potřebí více oběti za hřích.

Když se stavíme do světla, pod moc Ježíše Krista a Jeho krve a dáváme Mu své hříchy – připomeňme si den, měsíc a rok svého narození: „Pane, od tohoto data, kdy jsem se narodil, do dnešního dne, všechno dávám do světla. Všechny mé nepravosti, všechny zlé myšlenky, všechny skutky a slova, Pane teď stojím před Tebou, já jsem hříšník, já toto všechno dávám pod moc Tvé svaté krve a věřím, že Ty Jsi, Ježíši, zemřel za všechny mé hříchy.“ „…a krev Ježíše Krista nás očišťuje od každého hříchu.“

Ježíš Kristus řekl: „Když se někdo rouhá Duchu svatému, neodpustí se mu ani v tomto životě ani v budoucím.“ (Mt 12,32) Tedy hřích proti Duchu svatému Bůh neodpustí v našem pozemském životě ani po naší smrti. Když se někdo z lidí bude rouhat Duchu svatému, půjde po smrti do pekla.

Co je to hřích proti Duchu svatému? Zatvrzelost lidského srdce, že člověk nechce poznat pravdu. Nechce dělat pokání, i kdyby takový člověk žil tisíc let, nechce. V jakém kontextu to Ježíš řekl? Řekl to tehdy, když ho obviňovali, že Belzelebula vyhání knížetem zlých duchů. Udělal zázrak a oni řekli: „Dělá je ve jménu Belzebula, knížete zlých duchů.“ To znamená, že tam, kde působí Boží moc, síla, řekli: „To je ďábelská síla“. Konkrétně toto je hřích proti Duchu svatému. A opačně, když působí magie, věštění a oni řeknou – to ne, to není okultismus, to jsou dary Ducha svatého – pak se rovněž jedná o hřích proti Duchu svatému.

„A proto, když bys obětoval na oltáři svůj dar a tam si vzpomněl, že tvůj bratr má něco proti tobě,nech svůj dar tam před oltářem a jdi a nejprve se smiř se svým bratrem a potom přijď a obětuj svůj dar. Dohodni se se svým odpůrcem rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení. Amen, říkám ti: Rozhodně odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“ (Mt 5,23-26).

Kdy se mám smiřovat se svým protivníkem? (Mt 5,25) Ještě na cestě, to znamená v čase. Když já odpustím, Bůh vidí, že jsem milosrdný a bere i vůči mně míru milosrdenství. Jestliže se dožaduji spravedlnosti a chci, aby Bůh bratra trestal a mám hněv ve svém srdci, Bůh řekne: „Dobře, ty chceš, aby na druhého dopadla spravedlnost, ale ty pod ní spadáš taky. I od tebe bude vzata míra milosrdenství“. Bez milosrdenství však nikdo nemůže být spasen.

„Nebeské království je totiž podobné králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. … byl přiveden jeden, který mu dlužil deset tisíc hřiven. Když pak neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a  aby se zaplatil dluh. Ten služebník tedy padl a začal se mu klanět se slovy: ‚Pane, měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!‘ Ten pán se tedy nad ním slitoval, propustil ho a dluh mu odpustil. Když ale ten služebník odešel, našel jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu dlužil sto denárů, chytil ho a začal ho škrtit se slovy: ‚Zaplať mi, co dlužíš!‘ Ten spoluslužebník tedy padl k jeho nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!‘ Ale on nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud by nezaplatil, co dluží. Když pak jeho spoluslužebníci viděli, co se stalo, velice se zarmoutili; šli ke svému pánu a pověděli mu všechno, co se stalo.  Tehdy ho jeho pán zavolal a řekl mu: ‚Zlý služebníku! Odpustil jsem ti celý ten dluh, protože jsi mě prosil.  Neměl ses i ty slitovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se slitoval já nad tebou?‘ A tehdy se jeho pán rozhněval a dal ho katům, dokud nezaplatí všechno, co mu dlužil. Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru jejich prohřešky.” (Mt 18,23-35)

1) dokonalá lítost (5 minut)

(poloha – klečíme)

(Jeden pronese): „Effata, otevři se! Jsem svévolník, jsem hedonista, jsem sudič.“

„Svévolník nehledá ve vážné situaci vůli Boží, nepočítá s Bohem, přestupuje Boží zákony.“ Uvědomím si konkrétní svévolnost a potichu opakuji: „Jsem svévolník, jsem svévolník…“ (1,5 minuty)

(Potom jeden řekne): „Hédonismus je fyzický: požitkářství v jídle, v pití, nečisté pocity, alkohol, narkomanie. Duševní hédonismus – závislost na televizi, rockové hudbě, internetu, lidské chvále…“ Uvědomuji si aspoň jeden konkrétní projev u sebe а potichu opakuji: „Jsem hédonista, jsem hédonista…“ (1,5 minuty)