V soukromé modlitbě jsem prožíval Ježíšova slova „Žízním“ a „Eli, Eli lema sabachtani“. Nejprve jsem si uvědomoval, jak Ježíš na kříži žízní, touží po naplnění Boží vůle – po přemožení kořene otroctví temnoty, kterým je hřích. Ježíš to chce. On po tom žízní. To je vůle Nebeského Otce. Ježíš žízní po jejím naplnění. Ale zároveň vnímám, že Ježíš teď ve mně žízní i po naplnění konkrétní vůle Otcovy v určitých záležitostech, které mě tíží a za které se modlím. Také však vnímám, že i za tuto věc na Golgotě trpěl. Žíznil tam po všeobecném naplnění Otcovy vůle, ale zároveň i po naplnění Boží vůle v této konkrétní věci, ve které jsem bezmocný, spoluukřižovaný s Ježíšem. Velmi mě oslovovalo, když jsem prožíval v určitém rytmu několik konkrétních úmyslů, a čas v modlitbě tak velmi rychle utíkal. Vždy jsem se intenzivně sjednotil s Ježíšem v tom konkrétním úmyslu, potom nastal kratinký oddech a pak, hned po malém sebezáporu, jsem znovu v modlitbě dával Bohu další konkrétní úmysl či problém, který Duch svatý ukázal. V tomto rytmu je potřeba malého sebezáporu. Řeknu si například: „Zapři se. Zapírám se.“ A hned to realizuji v modlitbě tak, že překonám určitý bod lenosti tím, že znovu zvednu ruce a pokračuji v duchu v modlitbě tak dlouho, jak v Duchu Božím vnímám potřebu se za konkrétní úmysl modlit.

Zvláště modlitební skupiny a stráže, a zvlášť v modlitbě ve svaté hodině, v tomto historickém čase, kdy v Americe probíhá duchovní boj, který se týká i Ukrajiny, je třeba si uvědomit, že každý z vás, ať jsou to děti, mládež, dospělí, nebo i starší muži a ženy, všichni máme na sebe vzít zodpovědnost za Kristovo vítězství nad systémem lži a smrti. Je to boj, v němž se rozhoduje o fyzickém bytí a nebytí na této zemi, ale rozhoduje se i o věčném životě a věčném zavržení mnohých.

K prorocké modlitbě, kterou je nejlépe se modlit ve svaté hodině, Bůh v tomto čase dává i pomoc, jak svou milostí, tak i prostředkem k vnitřní ztišenosti, a tím jsou určitá gesta. Tato gesta můžeme realizovat od chvíle, kdy v prorocké modlitbě prosíme za ducha pokání pro americký národ. Když prosíme o ducha pokání, je vhodné klečet a mít ruce nahoru, uvědomit si pohled vzhůru s vědomím, že Bůh tě vidí, tak, jako bys zároveň viděl nebe otevřené a Syna Božího po pravici jako sv. Štěpán. S vírou můžeš při vyslovení „Je-ho-šu“ třikrát mírně pohnout rukama, které jsou zvednuté, dlaněmi k sobě, a uvědomit si, že prosebně voláš k Bohu Otci, Synu i Duchu svatému. Potom, při prvním „á“, ruce pomalu spouštěj dolů a uvědom si, že stojíš ve světelném sloupu Boží přítomnosti.

Vidím Kristův kříž. V pozadí je světle blankytná modř, ohraničená kolem kříže elipsou. Malý zbytek prostoru za elipsou přechází do temného obdélníkového rámu. Světelné paprsky pod Kristovými rozpjatými pažemi pronikají blankytnou modř a vyúsťují jako cesta do ostrého světla, které je kolem hlavy. Nad Kristovou hlavou je světlo koncentrováno nejvíce. Zdůrazňuje přítomnost Nebeského Otce, který dal za mě svého Syna. Do Jeho rukou Ježíš ve chvíli smrti odevzdává svého ducha. Světelná elipsa s křížem prolamuje temnotu a otvírá prostor nového světa, nového života. Elipsa kolem je vytvořena přechodem z blankytné do světlehnědé barvy. Pak přechází do tmavohnědé a černé a pokračuje do čtyř koutů obrazu. Dole je na levé straně v tmavé barvě vidět lidská lebka a dvě rozhozené kosti symbolizující smrt. Na druhé straně je v tmavém koutě rakev s nápisem, který má připomenout, že mé tělo uloží do rakve a bude následovat soud a pak věčnost bez konce! Před rakví hoří svíce.

Představím si veliký stadion. Vepředu je opona, na níž je nápis: „Odplata za hřích je smrt.“ (Ř 6,23) Před ní se odehrává soud. Stojí zde soudní stolice, místo pro obžalovaného, kam ho postaví s pouty na rukou. Na jedné straně jsou démoni, na druhé andělé. Démoni se spokojeně šklebí, andělé jsou smutní. Stojím vepředu na místě obžalovaného a koná se Boží soud. Za mnou je celé lidstvo. Je to velmi nepříjemná záležitost, když se mnohé věci odkrývají a dávají do světla. Chtěl bych se někde skrýt, ale ukrýt se nedá nic. „Nic není skryto, co nebude odkryto.“ Všechny mé hříchy jsou zachyceny nebeskými kamerami. Nic neunikne! Ani jedna minuta mého života. Přede mnou jsou dvě řady knih, každý rok mého života je zaznamenaný v jedné knize. Démoni žalují. Je tu realita – svědectví a důkazy v knihách. Na oponu se mohou promítnout ještě záznamy některých mých hříchů, ale to už je zbytečné. Během několika okamžiků je rozsudek jasný: Odplata za hřích je smrt. Smrt – spravedlivá odplata. Ruce mám spoutány, a držím v nich dlužní úpis.

Je to velmi nepříjemná situace. Každý z nás bude jednou stát před Božím soudem. Ale je možnost, jak tomuto soudu uniknout. Boží slovo říká: „Jestliže sami sebe soudíte, už nebudete souzeni.“ Máme v duchu prožít, že se skutečně postavíme před Všemohoucího Boha, před celý vesmír a odmaskujeme svůj hřích, svou hříšnost. A vyznávám: Jsem svévolník. Například: dnešní den jsem dělal tolik a tolik věcí bez Tebe, Pane. Jednal jsem jenom ze sebe, ze svého rozumu a svých citů.

Úvod

Než začneš v této modlitbě vystupovat v Boží autoritě, je třeba nejprve odmaskovat kořen hříchu v sobě i jeho různé projevy: odsuzování druhých, nepřijímání kritiky, neschopnost sebekritiky, chorobná urážlivost, pomstychtivost. Starý člověk v nás (hříchem narušená přirozenost) nekriticky věří lžím, ale o pravdě pochybuje a vyhýbá se jí. Je nutno si sebekriticky přiznat tento kořen v nás i jeho ovoce – hříchy. Duchovním pohledem na kříž vzbudíme úkon lítosti, při němž vzýváme svaté Boží jméno.

Pak následují otázky, jestli chceš milovat Boha, bližního, zda přijímáš Ježíše za svého Spasitele, i testament z kříže a rovněž zda přijímáš v plnosti Ducha svatého. Pak jsou otázky, zda se odříkáš okultismu a sympatie k pohanství. Rovněž si máš uvědomit tajemství sv. křtu.

V další části je zdůrazněna víra v Boží všemohoucnost uvědoměním si, že Bůh stvořil nebe i zemi, vyznání víry, že Kristus vstal z mrtvých, a pak konkrétní víra v duchovní vzkříšení svého národa.

Vlastní prorokování předchází vyslovení autoritativní formule: „Toto praví Panovník Hospodin“ (hebr.: „Ko amar Adonai Jahve Elohim“).

1) Pokání

a) Jsem svévolník. Svévolník nehledá ve vážné situaci vůli Boží, nepočítá s Bohem, přestupuje Boží zákony. Uvědomím si konkrétní svévolnost a potichu opakuji: „Jsem svévolník, jsem svévolník…“

b) Hedonismus je fyzický – požitkářství v jídle, v pití, nečisté pocity, alkohol, narkomanie. Duševní hedonismus – závislost na televizi, rockové hudbě, internetu, lidské chvále… Uvědomuji si aspoň jeden konkrétní projev hedonismu u sebe а potichu opakuji: „Jsem hedonista, jsem hedonista…“

c) Odsuzování bližního: Uvědomuji si konkrétní odsuzování Boha či bližních v myšlenkách či slovech a že ze sebe dělám nejvyšší normu. Tiše při tom opakuji: „Jsem sudič…“

„Odplata za hřích je smrt.“ Ježíš zemřel za mě i za mé hříchy. V duchu hledím na Kristův kříž, do Jeho pěti ran, а 5krát opakuji: „ JE-HO-ŠU-Á-Á-Á [*]“ a zároveň srdcem vyjadřuji: „Pane, smiluj se!“.

„Nemohli jste alespoň hodinu (denně) se mnou bdít? Bděte a modlete se.“ (Mt 26,40n) Ježíš volá, volá z celého svého srdce! A přece nikdo nepozvedl svůj hlas tak často a marně jako Ježíš Kristus. Žádná výzva nebyla tak málo pochopena– a to dokonce i těmi, kteří poznali Ježíše jako svého Spasitele a Pána.

Zde nalézáme největší protiklad; totiž lidé, kteří Jej sice nazývají Pánem, Ho nenásledují. Jak tomu rozumět? Cestu k následování Ježíše lze otevřít jen jediným klíčem, klíčem čisté lásky. Jiný neexistuje. Proto Pán též praví, že v plnění prvního přikázání: „Milovat budeš Pána Boha svého nade všecko“, je zahrnuto všechno správné konání.

Cesta následování našeho Pána a vytrvalosti na ní, není možná bez lásky, která se nejvíce realizuje v kontemplativní modlitbě. Alespoň hodinu (denně) s Ježíšem (sr Mt 26,40).

Téměř každá křesťanská rodina potřebuje duchovní znovuzrození, které není možné bez společné modlitby. Je to čas, kde se můžeme naučit prakticky odevzdávat Bohu své životní problémy. Pro začátek vystačí, když se aspoň dva členové rodiny začnou modlit každý večer společně, nejlépe v čase od 20-21:00, takzvanou svatou hodinu. Všichni členové rodiny v tuto hodinu vypnou televizor, počítače, internet a společně se modlí k Bohu. Začátky jsou nejtěžší. Když se však překážky prolomí a vytvoří se tento svatý zvyk, stane se základem požehnání a utvrzení vztahu k Bohu i ke svým nejbližším. Rodina začne fungovat jako zdravý organismus. Bude formována Božím slovem, Boží moudrostí a ne programem světa, který vnucuje lež a amorálnost.

Pravoslavní věřící v Rusku měli ve svém domě koutek, kde visel obraz Bohorodičky s Ježíšem v náručí. Zde se celá rodina večer společně modlila.

Na konci svaté hodiny ve 21:00 pravověrní biskupové a kněží dávají požehnání všem, kteří se v tomto čase modlili.

Co se modlit?

Ježíš řekl: „Nemohli jste jednu hodinu bdít se mnou? Bděte a modlete se.“ (Mt 26,40-41) Základem modlitby je uvědomit si Boží přítomnost, že Ježíš tě vidí, slyší a miluje tě. Nejprve dej své hříchy do Božího světla a vzývej s vírou jméno Ježíš (aramejsky Jehošua). Je možno opakovat: „Ježíši, Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ (Jehošua, chanéný) Pak platí: „Krev Kristova vás očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7) Toto je dokonalá lítost. Tu budeš potřebovat v momentu své fyzické smrti, na ní pak závisí věčný život ve slávě s Bohem. Pokud odmítneš pokání, budeš věčně zavržen! (srov. Lk 13,3)

Byzantský katolický patriarchát vybízí křesťany, aby se obrátili v nepřetržité modlitbě k Bohu. On vám dá moudrost i odvahu k boji proti démonským silám temnoty. On skrze vaši víru zachrání tvůj národ. Proto zakládejte modlitební stráže. Všichni ať se modlí denně svatou hodinu od 20-21 hodin po celý rok. 23 lidí pak obsadí dalších 23 hodin dne, to je jedna modlitební stráž, která se modlí týden. Pak tři týdny se modlí jiné tři modlitební stráže, rovněž po týdnu. Tento rytmus se stále opakuje celý rok. Změna stráží je v neděli večer ve 21 hodin. Ty sám sepiš na 23 hodin dne 23 lidí na modlitební stráže a začněte v nejbližší neděli večer s modlitbou víry. Po skončení týdne modliteb máte tři týdny přestávku a čtvrtý týden znovu začínáte. Tak to čiňte celý rok. Bůh slibuje záchranu tvého národa. Pokud se ti nepodaří sehnat 23 lidí, začni s tolika, kolik vás je, anebo kdybys byl úplně sám, vyber si konkrétní hodinu dne, která ti nejlíp vyhovuje, dej slib Bohu na 1 rok a vytrvej! Čím více lidí to udělá tak jako ty, tím dříve bude vytvořena nepřetržitá modlitba, i když o sobě vzájemně nevíte. Nezapomeň, Bůh tě vidí a počítá s tebou!

Nejprve se pročte slovo, které disponuje k pokání a vzbuzení lítosti nad svými hříchy. Úkon kajícnosti končí vzýváním svatého Božího jména Jehošua (k Ježíšovým pěti ranám). Následují otázky, které se vztahují k přikázání lásky k Bohu a k bližnímu a rovněž se týkají zřeknutí se závislostí na neopohanských praktikách spojených s okultními formami magie a věštění.

V druhé části je čteno Boží slovo z proroka Ezechiela. Následuje vyznání víry v Boží všemohoucnost, která se projevila stvořením všeho viditelného i neviditelného a rovněž vzkříšením Krista. Tato víra je základem i pro vyznání víry v duchovní vzkříšení Čech a Moravy.

V tomto modlitebním modelu je hlavní linií sjednocovat se vzýváním Božího jména „Jehošua“ s Bohem a koncentrovat se v určitých intervalech na vzbuzování víry v Boží všemohoucnost.

Jméno Boží „Jehošua“ vyjadřuje, že Trojjediný Bůh mě nejen stvořil, ale i spasil! Duše je paralyzována hříchem, a proto nemůže plně vládnout nad tělem ovládaným vášněmi. Hlavní ložisko hříchu je v duši. Projevuje se  intelektuálskou pýchou rozumu, která se vzpírá přiznat základní pravdy: smrt, soud a věčnost i realitu vlastní bídy.

Na počátku této modlitby je rovněž úkon kajícnosti. Uvědomíme si tři oblasti, skrze něž působí hřích, který sídlí v duši a negativně ovlivňuje i tělo: Jsem svévolník, hedonista a sudič. Pak vzbudím lítost pohledem do pěti ran Kristových na kříži a znovu si uvědomím, že tyto rány, bolest, Kristus obětoval za mne na odpuštění mých hříchů. Z těchto ran vytékala Ježíšova krev za mě!

Pak, podle textu modlitebního modelu, procházíme základní pravdy a za každou vzýváme jméno Ježíšovo podobně jako v prorocké modlitbě (Ezechiel 37). Jde o obnovení lásky k Bohu, zřeknutí se okultismu a obnovení křtu prožíváním čtyř posledních slov na kříži. Po každém slově vzýváme třikrát jméno Jehošua, přičemž skrze toto slovo vnímám zpřítomnění Kristova umírání na kříži a zároveň, že Ježíš teď pronáší tato slova ve mně.

Pak si znovu uvědomím přítomnost Trojjediného Boha v sobě. Bůh po mně chce v následujícím historickém času mou víru bez pochybností! Trojjediný Bůh svou všemohoucností bude zvedat duchovní horu démonských sil, která je nad určitými oblastmi či nad celým národem. Je zde jasně řečeno, že tuto horu zvedá Boží moc, ne já, já pouze spolupracuji vírou tím, že „nepochybuji ve svém srdci“ (Mk 11,23).

1) dokonalá lítost (5 minut)

(poloha – klečíme)

a) Jeden pronese: „Jsem svévolník.“ „Svévolník nehledá ve vážné situaci vůli Boží, nepočítá s Bohem, přestupuje Boží zákony.“ Uvědomím si konkrétní svévolnost a potichu opakuji: „Jsem svévolník, jsem svévolník…“ (1 minuta)

b) Jeden řekne: „Hédonismus je fyzický: požitkářství v jídle, v pití, nečisté pocity, alkohol, narkomanie. Duševní hédonismus – závislost na televizi, rockové hudbě, internetu, lidské chvále…“ Uvědomuji si aspoň jeden konkrétní projev svého hedonismu а potichu opakuji: „Jsem hédonista, jsem hédonista…“ (1 minuta).

c) Jeden poví: „Odsuzování bližního: Uvědomuji si konkrétní odsuzování Boha či bližních v myšlenkách či slovech a že ze sebe dělám nejvyšší normu.“ Tiše při tom opakuji: „Jsem sudič.“ (1 minuta).  

Na závěr jeden řekne: „Odplata za hřích je smrt. Ježíš zemřel za mě i za mé hříchy.“

1) dokonalá lítost (5 minut)

(poloha – klečíme)

(Jeden pronese): „Effata, otevři se! Jsem svévolník, jsem hedonista, jsem sudič.“

„Svévolník nehledá ve vážné situaci vůli Boží, nepočítá s Bohem, přestupuje Boží zákony.“ Uvědomím si konkrétní svévolnost a potichu opakuji: „Jsem svévolník, jsem svévolník…“ (1,5 minuty)

(Potom jeden řekne): „Hédonismus je fyzický: požitkářství v jídle, v pití, nečisté pocity, alkohol, narkomanie. Duševní hédonismus – závislost na televizi, rockové hudbě, internetu, lidské chvále…“ Uvědomuji si aspoň jeden konkrétní projev u sebe а potichu opakuji: „Jsem hédonista, jsem hédonista…“ (1,5 minuty)