Ježíš den před svou smrtí řekl: „Jdu, abych vám připravil místo (v nebi).“ (J 14,2) Ježíš rezervuje pro tebe místo v nebi, v Boží slávě. Kdyby ti někdo řekl, že jsi zdědil krásný dům někde v horách, v přírodě, tak bys to místo, ten dar, který ti někdo dává, chtěl vidět. A ty máš připravené místo v nebi! Máme myslet na to, co je nahoře. Máme si být vědomi, že zde jsme jenom poutníci. Nic jsme si na tento svět nepřinesli a nic si neodneseme. Naše vlast je v nebi. Tu všechno jednou ztratíme… i vztahy k lidem či k věcem. Život je kratinký, je to období zkoušky. Je třeba přijmout Boží lásku, přijmout spásu, která je nám dána v Ježíši Kristu. V Něm přijímáme věčný život. A také máme přijmout Jeho slovo. Bůh nám ho dává. Kdo ho s vírou čte, toho proměňuje. Autorem, ale také vykladatelem, je Duch Boží, Duch svatý. Ne historicko-kritičtí teologové, kteří vykládají Písmo svaté tak, že člověk ztratí víru. Jejich výklady jsou na vysoké teologické úrovni, ale v podstatě je za nimi duch ateizmu, duch smrti. „Vím, komu jsem uvěřil,“ volá apoštol Pavel (2Tim 1,12). A my máme také vědět, že v Kristu máme všechno. I kdybychom všechno ztratili, pokud máme Jeho, nemusíme se ničeho bát. On je s námi, jak řekl: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20) Ano, Ježíš je s tebou po všechny dny tvého života. Jen ty buď s Ním skrze živou víru, a budeš mít zkušenost.

„Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte.

Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘“

Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte.

Vždyť Bůh řekl: „Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.“

Před tímto výrokem z listu Židům apoštol píše: „Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh.“ A pak následuje tento výrok: „Nedejte se vést láskou k penězům; buďte spokojeni s tím, co máte. Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘“

Apoštol dále pokračuje: „Proto smíme říkat s důvěrou: ‚Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?‘ Mějte v paměti ty, kteří vás vedli a kázali vám slovo Boží. Myslete na to, jak dovršili svůj život, a následujte je ve víře! Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami.“ (v. 3–9a)

Pán nás často vychovává, abychom na ničem nelpěli,

na žádné formě, na žádné představě, byli úplně chudí duchem a usilovali jen o jedno – o Něho samého,

aby nám Ho nic nenahradilo a v ničem abychom neměli hluboké uspokojení jedině v Něm,

který nás od věčnosti miloval a kvůli nám se ponížil až k smrti a to k smrti kříže.

Na kříži řekl Ježíš učedníkovi: „Hle tvá matka.“ My jsme spaseni ve svatém jménu Ježíš: „Kdo by vzýval Pánovo jméno, bude spasen.“ (srov. Ř 10,13) Ježíš vzal na sebe lidskou přirozenost skrze Marii a skrze Ducha svatého. Maria není Bohem, ale je matkou Boží a je milostiplná (srov. Lk 1,48). I do našeho nitra přichází Ježíš skrze Marii a Ducha svatého. Maria nás – lidstvo – ve skutečnosti pouze ty, kteří přijali Krista, zastupuje. Ona stála pod křížem a prožívala jednotu tajemství spoluukřižování a smrti s Kristem. Ona také prožila zástupně pravdu z Ef 2,6: „Spolu s Ním nás vzkřísil a spolu s Ním nás posadil v nebesích.“ Ona prožila spoluvzkříšení s Kristem ve chvíli, kdy se jí Kristus ukázal. Písmo o této události mlčí, ale tradice ji vyznává. Do tohoto tajemství i do tajemství smrti s Kristem jsme byli naroubováni křtem. Vírou a milostí Ducha svatého mají být v nás tato tajemství realizována.

Bůh slíbil, že nám dá nové srdce i nového ducha (srov. Ez 36,26). Na kříži Bůh tuto transplantaci srdce uskutečnil skrze Ježíšovo slovo: „Hle, tvá matka“ a skrze její přijetí učedníkem. Každý z nás má být učedníkem, který odvážně stojí pod křížem jako Jan. Tam se uskutečňuje spása i transplantace srdcí.

Jak jsme byli klamáni různými pohledy na Písmo! Zapomněli jsme žít Písmo. Ono je návod k životu. Čili začít se pomalu a vážně učit konkrétnÍ abecedu: např. Ježíš říká: „Má-li tvůj bratr něco proti tobě, ty jdi a smiř se se svým bratrem.“ Tedy – nastane napětí, třeba, že bratr řekne hněvivé slovo, pokárá nespravedlivě. On si pak uvědomí, že to neměl, ale teď je ve smutku. Neví, co dělat, jak se omluvit a mezitím napětí roste. Říká se, mlčeti zlato, ale v tomto případě mlčeti je peklo, které narůstá mezi dvěma a přeskočí i na ostatní. Zamračené tváře a u jednoho i druhého sebelítost pracuje na plné obrátky. Ďábel a starý člověk nacházejí tisíc argumentů proti, vidí ten čin druhého jako vrcholný zločin. Co dělat? Kdo má udělat první krok, či spíše, kdo je povinen? Povinen je podle evangelia ten, komu bylo ublíženo. Bylo mi ublíženo, a navíc druhý má ještě něco proti mně! Já mám udělat první krok a ne čekat, až to učiní ten druhý!

„Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit, ale pro něho i trpět.“

Neboť vám je z milosti dáno netoliko v Krista věřit,

ale pro něho i trpět.

Před tímto citátem apoštol píše: „Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium a v ničem se nestrachujete protivníků. Jim je to předzvěst zahynutí, vám však spasení, a to od Boha.“ (v. 27-28) A dále apoštol píše: „Vedete týž zápas, jaký jste u mne viděli a o jakém nyní slyšíte.“ A dále: „Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe.“ (2,1-3)

20. 5. 2024

Vážení biskupové Slovenska,

kontroverzní církevní organizace zvaná KBS se svým předsedou arcib. Boberem vámi svými rozhodnutími manipulovala, až vás nakonec přijetím Fiducia supplicans dovedla do nejtěžšího zločinu, a to do veřejné vzpoury proti Bohu! Veřejně jste se tím odřekli Kristova evangelia a přijali sodomské antievangelium, za které na vás dle Božího slova dopadl nejtěžší trest, a to anathema – prokletí a vyloučení z Kristovy církve. Kristovo evangelium je nutnou podmínkou věčné spásy, a na druhé straně jeho odmítnutí je příčinou věčného zavržení. Zločinem, kterého jste se dopustili a kterým jste stáhli Boží prokletí na sebe i na celý slovenský národ, je právě tato vaše duhová synodální cesta, která vyvrcholila záměrně skrytou, ale reálnou transformací katolické církve na satanskou anticírkev New Age. Ta je nadále pod vedením tzv. Svatého otce, který se veřejně zasvětil satanu v Kanadě za asistence čaroděje. Věřící katolíci na Slovensku o této zločinné transformaci církve ani neví.

19. 5. 2024

(reakce na atentát, kterého se dopustil stoupenec LGBT)

Ve středu 15. května na Slovensku došlo k atentátu na slovenského premiéra Roberta Fica. Nástrojem k realizaci zločinu byl starý homosexuál.

Duch sodomie, duch smrti, narušuje psychiku a vyřazuje svědomí. Postupně si tento démon z člověka učiní své médium. Sodomií padají morální zábrany, otvírají se dveře rozkladu společnosti a veškeré zločinnosti. Řečeno biblickou terminologií, jde o invazi nečistých démonů.

9. 5. 2024

V neděli 19. května 2024 je svátek Seslání Ducha svatého. Apoštol Petr v den Letnic promluvil v moci Ducha a vybídl poutníky k obrácení a pokání. Řekl: „Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“ Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli: „Co máme dělat, bratři?“

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://rumble.com/v4udtnu-duch-svat-contra.html   
https://cos.tv/videos/play/52648593393751040   
https://youtu.be/_RB5hmRyrm0   

Ježíš předtím, než vstoupil na nebesa, zaslíbil: „Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Sk 1,8). „Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“ (Sk 1,5) Apoštolé měli zůstat v Jeruzalémě, dokud na ně nesestoupí Duch svatý. Společně s Pannou Marií se modlili a prosili, aby je Duch svatý naplnil. Co se odehrálo v den Letnic? „…všichni byli jednomyslně spolu. A náhle nastal zvuk z nebe, jako valícího se prudkého větru, a naplnil celý dům, kde seděli. Tehdy se jim ukázaly jakoby rozdělené jazyky ohně a posadily se na každém z nich. A všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.“ (Sk 2,1-4). Když nastal ten zvuk, sešlo se tam množství lidí, zbožných Židů, kteří tehdy přišli do Jeruzaléma z různých krajů – asi z dvaceti národů. Každý z nich slyšel svou vlastní řeč, když apoštolé mluvili o velikých Božích věcech. Apoštol Petr vysvětlil těm, kteří se posmívali projevům Ducha svatého, že On působí právě tak, jak to vidí, a že o tom píše prorok Jóel. Citoval proroka Jóela, žalmy a pak ve svém kázání ukazuje na Ježíše: „‚Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.

Apoštolové po seslání Ducha Svatého šli a zvěstovali dvě věci: že Kristus zemřel za naše hříchy a že vstal z mrtvých… Bůh doprovázel jejich evangelizaci mocnými divy a zázraky. Tak by to mělo být i dnes. I my máme svědčit o těchto dvou základních pravdách. To je náš program. Máme být „martyrés“ – svědky Ježíše Krista. O zázraky se už postará Duch Svatý.

„Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město, které přijde.“

Vždyť zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme město,

které přijde.

Apoštol Pavel připomíná tehdejším věřícím, ale i nám, hlubokou pravdu, na kterou často zapomínáme. Nemáme zde na zemi trvalý domov. Na druhé straně je třeba zde na zemi mít a vytvářet domov. Bohužel, současná dekadentní kultura, kterou masově prosazuje i nadnárodní politický systém se svou genderovou ideologií, usiluje o rozbití základní buňky společnosti, kterou je rodina. Rodinu tvoří otec, matka a děti, mají společný domov. Atmosféru domova vždy v minulosti vytvářela matka. Dokonce už i dospělé děti, které měly své vlastní rodiny, dokud matka žila, přicházely v těžkých chvílích, aby u stařičké matky čerpaly povzbuzení a útěchu. Dnes bohužel staré rodiče dávají do domova důchodců či dokonce někteří v západní Evropě usilují o to, aby jim byla co nejdříve dána eutanázie neboli asistovaná sebevražda. To všechno přináší tato smrtelná dekadentní ideologie, která se ale masově šíří a ovlivňuje i východní Evropu.

Čteme Sk 1,6-12, J 14,1-4

Ježíš nám rezervoval místo v nebi. Je to naše místo. Tam je náš domov, naše vlast. Nejlepší by bylo, abychom na to místo šli hned v hodině smrti. Abychom se netrápili někde v očistci pro naši lhostejnost, vlažnost a slabou víru. Má v nás hořet oheň horlivosti, abychom v hodině smrti byli uchráněni od jiného ohně. Každý den v 15:00 vzbuďme dokonalou lítost opakováním jména Ježíšova: „Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou!“ Máme milovat Ježíše a uvědomovat si, co pro nás udělal. Žít tak, abychom mohli říct jako sv. Pavel: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. Nyní je pro mne připraven věnec spravedlnosti, který mi dá v onen den Pán, ten spravedlivý soudce. A nejen mně, nýbrž všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.“ (2Tim 4,7-8) Čtyřicátý den po svém vzkříšení Ježíš vystupuje do nebe, kde nám rezervuje místo. Je třeba si uvědomit, že nebe je naším domovem, naší otčinou. Můžeme prožívat tuto realitu: vidět Krista na Olivové hoře, jak se ukazuje apoštolům. Je tam i Přesvatá Bohorodička.

V modlitebních zastaveních, která se modlíme 7× za den, vždy dva týdny opakujeme určité Boží slovo zpaměti, což je velmi důležité. To slovo totiž, naučíme-li se ho nazpaměť, působí potom na duši jaksi samo i bez aktivity rozumu. Něco jiného je Boží slovo jen povrchně znát a něco jiného se tomu slovu otevřít a vštěpovat si ho pomalu do paměti. Můžeme se také učit nazpaměť i určité části Písma, např. evangelia či listy. Už při učení působí Duch Svatý, takže se nám mnohé věci otevírají. Když si člověk opakuje Boží slovo, a tím se ho učí nazpaměť, je v tu chvíli celou myslí i duší aktivně zapojen.

Moderní psychologové, kteří jsou ovlivněni ezoterikou a jinými protikřesťanskými proudy, chtějí ukazovat ztrápenému člověku a křesťanu, jak se má chovat, ale bez evangelia – a to je falešná cesta. Evangelium je pro život! Boží slovo je pro nás, pro náš konkrétní život! Z něho máme čerpat světlo a také sílu. Duch Svatý je autorem Písma, ale i jeho vykladatelem. Jen je třeba se na Něho obracet. Máme evangelizovat tím, že se budeme v modlitbě zastavovat nad zásadami z evangelia, a pak se je budeme snažit žít. Dnes už ani není třeba nových a nových myšlenek. Ty mohou být sice také dobré, ale církev či lidé vůbec dnes potřebují jednoduchý návod, jak tu či onu větu z evangelia konkrétně žít.

„Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku,

ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.“

Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku,
ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

Před tímto veršem je napsáno: „Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.“ Ta společná shromáždění, když apoštol psal tento list, byla malá asi tak jako ta naše. Ono to ale platilo a platí především na malé modlitební skupiny, které nesly břemeno církve a volaly, tak jako i dnes, k Bohu o světlo, sílu a záchranu.

My vnímáme, že biblický požadavek koinonie, tedy vytváření bratrského společenství, je dnes velmi aktuální. Jde o skupinu věřících mužů, kteří se scházejí na modlitbu a volají k Bohu za sebe a za jim svěřené duše. Zároveň se snaží jeden druhého povzbuzovat, aby uprostřed tohoto světa, navzdory různým tlakům, zůstali věrni Kristu i přikázáním, která nám dal. Kristova přikázání nejsou těžká, ale za určitých okolností mohou vyžadovat i velké oběti. Tím větší je pak ale i odměna v nebi, pokud vytrváme.