Život žijeme jen jedenkrát. Jenže život se skládá z jednotlivých dnů a také tento den, a dá-li Bůh zítřejší, prožijeme jen jedenkrát, a proto máme žít tento den v plnosti živé víry a zasévat, i když někdy v slzách, ale ve víře! Jednou s radostí budeme žnout! Možná už i zde na zemi, ale rozhodně na věčnosti! Proto třeba žít plodně, žít intenzivně! To je ta největší moudrost: umírat sobě, ztrácet, být v bezmocnosti – být na kříži, ale nebýt sami, ale být s Ježíšem. On a já, my dva!

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Pokračování rozboru Halíkovy teologicko-literární činnosti:

5. Metoda neosobního přístupu k víře

Halík píše: „Pohoršuje mne christologická hereze tohoto filmu (Umučení Ježíše Krista od M. Gibsona), v němž je dílo spásy našeho Pána podáno jako lidský heroický výkon – Ježíš je tu pěkně po americku vylíčen jako šampión, jako přeborník v snášení bolesti, který v ringu s ďáblem, tisíckrát knokautován, zase vstane – a nakonec po zásluze stane na stupni vítězů…“ (Noc zpovědníka, 2006, str.174)

Je vrcholem rouhačství přirovnávat Kristovo spasitelného utrpení k sadomasochismu a nazývat Spasitele šampiónem a přeborníkem v snášení bolesti.

Jeden příklad: V době II. světové války tajná skupina civilistů bojuje za osvobození. Gestapo je jim na stopě, jednoho z nich zatkne a vyšetřuje. Slibuje mu, že ho pustí a navíc dostane odměnu, když prozradí, kdo je vůdce skupiny. On ví, že pokud by ho prozradil, zatknou ho a umučí. Za žádnou cenu proto nechce říci jeho jméno.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Pokračování rozboru Halíkovy teologicko-literární činnosti:

4. Metoda virtuální reality

Halík píše: „Vzkříšení je událost eschatologického charakteru – to chce naznačit onen výraz ,třetí den‘, který není jednoduše časovým údajem – prolamující se do času, potřebuje čas, aby (tato událost) vstoupila do srdce a mysli učedníků a přinesla tam světlo umožňující rovněž pochopit smysl Kristova utrpení a kříže.“ (Noc zpovědníka, 2006, str. 244)

Proč Halíkovi v Písmu vlastně tak vadí výraz „třetí den“? Protože nesnese žádné konkrétno a žádnou realitu. Vznáší se v samých imaginacích, eschatologiích a virtuálních realitách, ale konkrétní realitu nesnáší. Třetí den je třetím dnem, co na tom chce objevit? Číslo tři je tři a den je den. Každé malé dítě ví, že třetí je v pořadí po prvním a druhém a den, že to je den, že to není ani týden, ani měsíc, ani rok. A právě proto, že si s tím neví rady, tak na to musí vymyslet nějakou odrovnávací teorii, a tak jinými slovy řekne, že apoštolům až na třetí den došlo, že před třemi dny Pán Ježíš zemřel, a to bylo to vzkříšení v jejich hlavách, ve které my máme věřit, jak nás o tom přesvědčuje.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

„Prosím, daj mi silu!”

Mám 75 rokov. Jeden deň som cestovala na modlitbové stretnutie. Nikdy nehľadím na námahu, s ktorou je to spojené, pretože keď vidím, koľko trápenia majú ľudia vôkol mňa, musím to všetko odovzdať na modlitbách Tomu Jedinému, kto s tým môže niečo urobiť.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Pokračování rozboru Halíkovy teologicko-literární činnosti:

3. Manipulační metoda záměrného nevyjadřování se

Halík pokračuje ve své manipulaci se základními křesťanskými pravdami – Kristovou smrtí a vzkříšením: „Druhé čtení (lze číst) jako drama o jednom dějství, v němž se obě verze příběhu odehrávají současně. Avšak teprve to druhé čtení, ‚paralelní,‘ je čtení očima víry. Víra tu ovšem znamená dvě věci: jednak pochopení, že jde o paradox (že ta druhá rovina příběhu ‚vzkříšení‘ je reinterpretace té první, nikoli její následné šťastné vyústění).“ (Noc zpovědníka, 2006)

Z tohoto nesmyslu a kalení pojmů, které jsou protilogické, Halík udělá velkou mystiku, které kdo nevěří, je podle něj úplný primitiv, protože: „…teprve to druhé čtení, ‚paralelní,‘ je čtení očima víry.“ To znamená, že kdo si z evangelia nevykonstruuje totální nesmysly, které vůbec neodpovídají skutečnosti, jako např. že smrt a vzkříšení je prý totéž, a pak tyto nesmysly nečte očima víry, ten je nevěřící.

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Katolíci chtějí mít jasno, zda je katolický kněz Halík pravověrný, anebo kacíř. Nemůže být tím i oním, i když to o sobě tvrdí.

Druhá metoda, kterou Halík používá, je:

2. Metoda zesměšňování

Halík zesměšňuje pravdy víry, Kristovo vzkříšení dokonce nazývá mýtem a pohádkou s dobrým koncem. Citace: „Příběh Velikonoc lze číst dvojím, naprosto rozdílným způsobem. Buď jako drama o dvou dějstvích, přičemž v dějství prvním je spravedlivý a nevinný člověk odsouzen a popraven, a v následujícím, druhém dějství, je vzkříšen a přijat Bohem. To první čtení znamená, že ‚vzkříšení‘ je happyend a celý příběh je pak typický mýtus nebo optimistická pohádka s dobrým koncem.“ (Noc zpovědníka, 2006)

Ježíš je Láska, ale též Pravda. Ďábel je lhář a vrah. Naše stará přirozenost, starý člověk v nás, je v neustálé spolupráci s lhářem a úhlavním nepřítelem Ježíše. Snaží se nás naprosto přirozeně, skrytě, nenápadně zotročit, znesvobodnit určitými zlozvyky, vazbami, strachy z pravdy, z budoucnosti. Tato síla lži jako jed působí v nás, otravuje naši vůli k malátnosti a k lenosti v plnění Boží vůle. Snaží se nás klamat falešnými představami o sobě, o světě, rozbít ideál celostní a totální lásky k Ježíši a k duším! Tato síla klamu a lži působí ve světě. Lidé jsou zamořováni tímto otravným prostředím.

Kdo je a za koho je pokládán kněz Tomáš Halík? Vystupuje jako obhájce a zachránce jím pohrdnutého křesťanství, které údajně pozvedá na „vyšší“ úroveň. Halík je členem zednářské Rady moudrých v EU. Jeho snem je usednout na Pražském hradě v křesle prezidenta či alespoň pražského arcibiskupa. Kardinál Vlk vždy schvaloval jeho heretickou činnost a přidělil mu k tomu pastoraci vysokoškolské mládeže, kterou Halík systematicky infikoval duchem buddhismu. V Katolickém týdeníku jsou publikovány jeho články a doporučovány jeho knihy. Prostí věřící je proto berou jako hlas pravověrné katolické církve.

Mnozí katolíci však právem kladou otázku: Je Tomáš Halík pravověrným knězem, anebo je kacíř? Jaké metody používá?

1. Metoda profesionálního lhaní

Halík čtenáře či posluchače shazuje z pevného základu spasitelné víry. Obhájce pravověrnosti donutí, aby oni jako první formulovali jeho skryté hereze. Pak je na jejich vlastním vyjádření zesměšní a odrovná jako primitivy, kteří vůbec nedorostli do té výše, aby mohli pochopit jeho poznání.

22. 1. 2016

Celá oblast okultismu má závažný dopad, protože jde o hříchy proti prvnímu přikázání. Přitom je natolik skrytá (okultní), že mnohé praktiky magie a věštění z neznalosti propagují i mnozí řeholníci a kněží. Zde platí zásada: Jestliže je v nějaké praktice skryta magie, věštění a spiritismus, potom už je církevně odsouzena i její novodobá forma!

V Dt 18, 9-12 je vyjmenováno 9 oblastí okultismu:

1. Provedení ohněm – zasvěcení božstvům (démonům)
2. (hebrejsky: kósem) – věštění (asi 200 forem)
3. (mo‘nén) – astrologie (horoskopy, znamení zvěrokruhu…)
4. (manaheš) – bílá magie (léčitel magnetizér, psychotronik…)
5. (manašeb) – černá magie (čaroděj…)
6. (hóber haber) – lidová magie (zaklínání, odklínání, odlévání vosku, házení uhlíků…)
7. (šóel ob) – spiritismus jako věštění
8. (jiddóni) – jasnovidectví
9. (dóreš el hamatím) – spiritismus jako magie

„Kdo tyto věci činí, dopouští se ohavnosti před Bohem.“ (v. 12)

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Hinduismus je pohanské náboženství, které uctívá zvířata jako bohy, věří v reinkarnaci, tedy převtělování lidí i do zvířat, hadů či hmyzu, zavádí kastovnický systém, v němž páriové mají menší cenu než nějaké zvíře či hmyz! Z důvodu reinkarnace je zakázáno jíst maso. Co se týče vztahu k člověku, v Indii uvidíte ležet nemocné lidi na ulici a nikdo si jich ani nevšimne, protože prý to je jejich karma, a kdo by je ošetřoval, tak jim vlastně podle hinduismu škodí. Z důvodu reinkarnace se nesmí zabíjet ani komáři, ani krysy, ani žádná jiná zvířata, ale na druhé straně mnozí hinduisté před několika léty napadli křesťanské vesnice, které vymordovali. Toto je konkrétní příklad tzv. hinduistického „nenásilí“, o kterém ctitelé Gándhího mlčí. Zde už nemají úctu k živému – k člověku. Zvláštní úctě se těší naopak kráva, která je pokládána za bohyni. Známý hinduistický vůdce Gándhí, napsal ódu na krávu, která je mu z pěti důvodů dražší než jeho vlastní matka. Dokonce tvrdí, že z krávy je posvátné i její lejno. Proto se mnozí guruové tímto lejnem mažou.

Plánovaný koncil má za cíl spustit sebevražedný mechanismus k likvidaci zdravých kořenů církve skrze internáboženský dialog.

Už samo slovo „dialog“ vyjadřuje v oblasti ortodoxie zradu podstaty víry. Jak může pravoslavná církev vést internáboženský dialog s muslimy, nebo dokonce s buddhisty a hinduisty, kteří místo Boha uctívají démony ve zvířatech? Dialog dovoluje neměnné Boží pravdy znevážit a vyměnit je za relativní lidské názory!

Ovocem internáboženského dialogu na Západě je neomodernismus, synkretismus, okultismus a sodomismus (Ř 1,18n). Aggiornamento II. vatikánského koncilu musí být pro křesťany Východu varováním, a ne modelem k sebevražednému následování! Hlavní iniciátoři Všepravoslavného koncilu – patriarcha Bartoloměj a patriarcha Kirill – tvoří duchovní jednotu s internáboženským dialogem Vatikánu. Na oba už pro jejich hereze dopadla Boží anathema dle Gal 1,8-9.

14. 1. 2016

O patriarchovi Kirillovi je známo, že prosazuje internáboženský dialog s muslimy a celý jeho nejbližší team to bere jako prvořadý úkol. Prosadit globalizační internáboženský dialog po vzoru Vatikánu je cílem 8. Všepravoslavného koncilu. Tento dialog otevřel skrze II. vatikánský koncil dveře islamizaci Západní Evropy spojené s terorismem. Bez koncilu by islamizace byla nemožná. Dnes je v zájmu USA, aby byl tento globalizační dialog prosazen i v ruské pravoslavné církvi k jejímu vnitřnímu rozkladu, stejně tak jako v katolické církvi.

Loňského roku bylo výročí 100 let od genocidy v Arménii. Čekalo se, že patriarcha Kirill jasně, před celou pravoslavnou církví, ukáže na tento holocaust a učiní konkrétní gesto uctění památky arménských mučedníků. Nic takového se v jubilejním roce nestalo. Také v roce 2015, když řezali krky křesťanům v Egyptě a záběry byly zveřejněny na videu, jak Vatikán tak i Kirill jednotně mlčeli, nezastali se křesťanských mučedníků ani neodsoudili islámské teroristy. Prezident Putin k tomu nemlčel, ale vyjádřil potřebu postavit se na ochranu křesťanů.

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: „Oko za oko, zub za zub“.

Já však vám pravím, abyste se zlými nejednali jako oni s vámi.

Ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou.“

Ježíš dále pokračuje: „A tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit a vzít ti košili, dej i plášť. Kdo tě nutí jít s ním jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.“

Nám se zdá přikázání „oko za oko, zub za zub“, kruté, ale zde šlo o nastolení aspoň základní spravedlnosti a zamezení lavinovité pomstě. Totiž člověk za jedno oko vyrve dvě a za jeden zub všechny zuby. Ježíš ale říká, že máme odpouštět a na zlo reagovat dobrem a na nenávist odpouštěním.

V listě k Římanům je v duchu této výzvy napsáno: „Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré… Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud… Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu. Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“