Tragický osud dětí adoptovaných do zahraničí

Bohužel, na Ukrajině neexistuje legislativa, která by sledovala osudy dětí adoptovaných do zahraničí. Ukrajina patří do zemí třetí třídy – dodavatelů živého zboží. Proud dětí se z Ukrajiny do zahraničí stále zvyšuje. Kyjevští odchovanci dětského domova hovořili o tom, jak je vozili na samostatných letadlech do zahraničí, a tam ukazovali cizincům – ti, kteří se jim zalíbí, si tam nechají, ostatní zůstávají v dětském domově.Do dětských domovů neustále přicházejí cizinci, v adopci mají přednost před Ukrajinci; je pro ně připraven zvláštní seznam dětí, které zůstaly bez rodičovské péče – vyberte si, koho chcete! Na Ukrajině je možné dostat dítě rychleji a levněji než například ve Francii nebo v jiných zemích. A co je nejdůležitější, na Ukrajině se pak nikdo nebude ptát: „Kam jsi ho poděl? Co se s ním stalo?“

Co čeká naše děti v zahraničí? Legislativa, která chrání děti prodané do zahraničí (a ne za malé peníze) pravděpodobně nebude přijata, protože je nevýhodná pro ty, kteří stojí za tímto odlivem dětí. Není výhodná pro pornografický průmysl, dětské transplantology a další, kteří platí velké peníze za to, aby situace naprosté beztrestnosti za ztracené děti zůstala nezměněna. Například zahraniční rodiče dítěte s nemocnými ledvinami si vyberou k adopci naše dítě s odpovídajícími údaji a převezou jej do své země. Pak transplantují ledvinu ukrajinského adoptovaného dítěte svému nemocnému dítěti. Jejich dítě je živé, zdravé, a naše umírá. A to vše zcela legálně, nikdo na nikoho nemá žádné stížnosti. Je to rychlejší, levnější a spolehlivější než čekat na vhodného dárce. Takových schémat využití našich dětí je bezpočet.

Toto vše je pokračování dávné historie přinášení děti za oběť zlatému teleti – mamonu – v oběť nenasytné chtivosti, ziskuchtivosti, zrady. To je moderní modlářství. Taková je morální strana juvenilní justice.

Vícenásobný nárůst počtu sociálních pracovníků od 1. června má pouze jeden účel – pronásledovat rodiny, které se dostaly do krizové situace a zvyšovat tento tok dětí do zahraničí. Konec konců sociální služby nedávají svým zaměstnancům pravomoci pomáhat rodinám – zajistit bydlení, zaplatit chůvu, pomoc při opravách, najít místa v mateřských školách.

Samozřejmě, že existují děti, které měly to štěstí, že se dostaly k dobrým adoptivním rodičům – dobří lidé jsou všude, ale je jich neznatelný počet.

Kupříkladu uvedeme údaje o osudu ruských dětí adoptovaných do Spojených států. V Rusku se starají o děti prodané do zahraničí přece jen více než na Ukrajině, ale i tak často není jejich osud méně tragický než osud našich ukrajinských dětí. Podle odborných odhadů bylo více než 100 tisíc dětí v posledních letech vyvezeno z Ruska do USA. Hlavní část tvoří sirotci předaní k mezinárodní adopci. Jenom podle oficiálních údajů za posledních deset let američtí občané zabili 19 ruských dětí (podle některých údajů dokonce 40), a několik dětí v této zemi zemřelo následkem nehod a nemocí.

Všechny tyto zločiny má na svědomí juvenilní justice, která se halasně ohání frázemi o právech dítěte, ale ve skutečnosti vytrhuje děti z rodinného prostředí a zbavuje je všech práv, včetně práva na život.

Zdroj: http://sovest.dnepro.org/2012/4949.html