Kdo je kněz Tomáš Halík? část 4. Je kněz T. Halík kacíř?

Pokračování rozboru Halíkovy teologicko-literární činnosti:

4. Metoda virtuální reality

Halík píše: „Vzkříšení je událost eschatologického charakteru – to chce naznačit onen výraz ,třetí den‘, který není jednoduše časovým údajem – prolamující se do času, potřebuje čas, aby (tato událost) vstoupila do srdce a mysli učedníků a přinesla tam světlo umožňující rovněž pochopit smysl Kristova utrpení a kříže.“ (Noc zpovědníka, 2006, str. 244)

Proč Halíkovi v Písmu vlastně tak vadí výraz „třetí den“? Protože nesnese žádné konkrétno a žádnou realitu. Vznáší se v samých imaginacích, eschatologiích a virtuálních realitách, ale konkrétní realitu nesnáší. Třetí den je třetím dnem, co na tom chce objevit? Číslo tři je tři a den je den. Každé malé dítě ví, že třetí je v pořadí po prvním a druhém a den, že to je den, že to není ani týden, ani měsíc, ani rok. A právě proto, že si s tím neví rady, tak na to musí vymyslet nějakou odrovnávací teorii, a tak jinými slovy řekne, že apoštolům až na třetí den došlo, že před třemi dny Pán Ježíš zemřel, a to bylo to vzkříšení v jejich hlavách, ve které my máme věřit, jak nás o tom přesvědčuje. Toto bylo to drama o jednom dějství, v němž se prý obě verze příběhu odehrávají současně. A tuto stupidnost prý apoštolé hlásali po celém světě. Klademe otázku: Jak Halík přišel k závěru, že „třetí den není jednoduše časovým údajem“? Termínem „eschatologický“ úmyslně kalí nejen samu podstatu křesťanství, ale i konkrétní den Kristova vzkříšení. Tento den popírá a dává mu „eschatologický“, to je v tomto případě nekonkrétní časový výměr. Jistě, např. v knize Zjevení v 11. kapitole se symbolicky mluví o tři a půl dnech, o tisíc dvě stě šedesáti dnech, ale tyto údaje každý chápe v dané souvislosti a rozumí, že mají symbolický význam. Podobně je tomu u proroka Daniela ve 12. kapitole i jinde. Nemůžeme ale zaměňovat roviny, jak to úmyslně dělá Halík. Třetí den ve vztahu ke vzkříšení je třetím dnem – tzn. Kristus zemřel v pátek a třetím dnem je neděle, která je dnem vzkříšení. Proto také celý křesťanský svět slaví historickou událost vzkříšení právě v neděli. Duchu, kterého Halík reprezentuje, vadí ale jakékoli konkrétno a jakákoli realita, proto vše zamlžuje a zpochybňuje. Potřebuje učinit evangelium nevěrohodným a udělat z něho nezávazný příběh nebo mýtus, o němž si každý může myslet, co chce. Reálné události v čase a prostoru učinit imaginárními a přesunout je do virtuální reality. Tam už je Halík jako ryba ve vodě. Jenže do virtuální reality přesouvá nejen historické události z minulosti, ale přesouvá sem i náš reálný život, a pak je z toho to tzv. paradoxní křesťanství a život z vykonstruovaných paradoxních nesmyslů. Takový nereálný a nepravdivý život, který postrádá zdravou sebekritiku a zdravý rozum, směřuje k tragickému konci zde i po smrti. Tento nový pohled je u Halíka prý výsledkem mimořádného „osvícení“, a tak proti vší normální zkušenosti tvrdí, že všechno je v jádru jedno, že prý i on sám „je plně tím i oním“. Analogicky bychom mohli pokračovat – když je tedy člověk plně tím i oním – pak je tedy například plně člověkem i plně oslem. Toto poznání by v některých případech znamenalo skutečně užitečné osvícení.

Za člověka na úrovni je pokládán ten, kdo věří Halíkovým bajkám, ale evangelium popírá. To je „intelektuál“ na nové duchovní úrovni. Ale s takovou vírou žít, to znamená ne nový život, ale blázinec a peklo na zemi a pak i po smrti. Podle Halíka to je ale všechno jedno – peklo anebo věčná spása.

Realita pravdivého křesťanství je však Bohu díky jiná. Za ní stojí miliony mučedníků a miliony světců, kteří jsou skutečným vzorem blíženské lásky, kterou v žádné jiné religii ani u buddhistů, ani u hinduistů, ani u muslimů nenajdeme. My Čechové máme drahocenné dědictví, poklad víry, o němž se zpívá v cyrilometodějské písni: „Bože, cos ráčil před tisíci roky rozžati otcům světlo víry blahé… K tobě hlas prosby z této vlasti vane: Dědictví otců zachovej nám, Pane! … Přinesliť nám oni Písmo svaté, bychom ze studnice této zlaté moudrost nebes povždy vážili, Bohu sloužiti se snažili… Snahou Cyrila a Metoda – známe Krista, spásu národa.“

Závěr: Když dnes po 26 letech veřejné činnosti T. Halíka zkoumáme jeho spisy, ducha, formy projevu a zhoubné ovoce, docházíme k jednoznačnému závěru: T. Halík není pouze kacíř, ale je arcikacíř.

+ Metoděj OSBMr                      + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři Byzantského katolického patriarchátu

http://vkpatriarhat.org/cz/?page_id=27936

26. ledna 2016

Stáhnout: Kdo je kněz Tomáš Halík? část 4. Je kněz T. Halík kacíř? (26. ledna 2016)