Pán dává pokoj těm, kteří druhým dovedou ze srdce odpouštět

Pán dává pokoj těm, kteří v pokoře, v pravdě, druhým dovedou ze srdce odpouštět. Totiž, když si člověk uvědomí svůj hřích, své hříchy a prohřešky vůči jiným, to jak je posuzujeme, kritizujeme, pomlouváme atd., tak potom jsme si schopni i uvědomit: To si zasluhuji, tak mi patří, Pane, děkuji Ti.

Pýcha jen spekuluje, jak se obhájit a jak vést dialogy proti druhým, ať už je to závist či vrtání se v sobě či v kritizování či v odsuzování druhých. Ano, my se máme vrtat v druhých a v sobě, ale správným způsobem a to tak, že sebe budeme odsuzovat, ale pozor, ve světle Božím; to nesmí vést do depresí. Totiž, když Duch Svatý usvědčuje, tak ukazuje na konkrétní hřích a je to spojeno s pokáním, že Bůh mě miluje, že mi odpouští můj hřích. A právě i přijetí odpuštění a pravý pokoj s tím spojený, je závislý na tom, jestli jsem v pravdě, jestli se umím pokořit, tedy správným způsobem, ne se v sobě vrtat, ale konkrétně si přiznat hřích a tento hřích dát Pánu. A vrtat se v bližním – že si uvědomím jeho hřích, jak mi ublížil, a říci si, že já jsem ještě dvakrát či desetkrát horší a proto prosím: „Odpusť, Pane, jemu a teď odpusť i mně.“ A mohu pravdivě volat prosbu Otčenáše: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“

Stáhnout: Pán dává pokoj těm, kteří druhým dovedou ze srdce odpouštět