Tichost a pokora
Ježíš říká: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ Tyto dvě věci jsou základní: tichost a pokora! A učitel jsem Já, Ježíš! Ode Mne se učte, v Mé škole. Já učím skrze Ducha Svatého a skrze svou matku, kterou jsem v těchto základních ctnostech vyučil víc než apoštoly. Proto ji dávám za matku i vám. Ona vás bude učit těmto dvěma ctnostem. Ona má Mého Ducha v plnosti! Ona nebude prosazovat něco v jiném duchu. V ní působím Já! Ona byla a je živou svatyní. Moje tichost a pokora je vtělena v ní. Ona je otrokyně Pána. V tomto titulu je vrcholná tichost a pokora, které lze vůbec dosáhnout. V ní není žádná pýcha. Ona je ta žena, to nepřátelství, ta vzpoura proti satanovi. Ona je vtělená tichost, proto nikdy nepřeslechne Boží hlas. K vám lidem mluvím, ale vy jste hluší: „Mají uši a neslyší.“ Proč? Protože tukem obrostlo jejich srdce. Její srdce neobrostlo tukem představ. Její duše velebí Pána a její duch plesá v Bohu. Ne v sobě, ne ve své duši. A její duše velebí Pána. Učte se, jsem tichý a pokorný srdcem. To nové srdce jsem Já stvořil a pak přijal od své matky. To nové srdce je jedno /srov. Ez 1,18/, ne dvě: Já jsem prvorozený syn Panny, ona je Má Matka, pravá matka. Vy jste druhorození skrze víru a křest.
Símě ženy… Já jsem z jejího semene, ale i vy, kteří jste Mě přijali, ne však pouze povrchně, kteří Mě přijali do svého vlastního /srov. J 1,12/.
Je jen jedno srdce, jeden nový začátek, nové stvoření, a tím je moje matka: Maria. To stvořené jsem přijal od Marie, ale dříve jsem to jako Bůh stvořil. Z ní a z Ducha Svatého jsem Já, věčný Bůh, přijal na Sebe vaší přirozenost. Chápete, že jsem nemohl přijmout přirozenost porušenou a naplněnou hříchem. Nemohl jsem přijmout to staré a kamenné srdce, které je nepřátelské Bohu. Já jsem stvořil nové srdce, nový počátek, Marii, a v ní a skrze ni jsem se stal prvorozeným novým člověkem, ne zdánlivým. A takoví máte být i vy! Plně lidé, ale osvobození z moci hříchu!
Copak nechápete, že Já jsem vám dal to nové srdce na Golgotě při svém umírání? Copak nechápete, že to nové srdce není žádné abstraktum? To nové srdce můžete nazvat: Matko! Hle, tvá matka! Kdybych řekl na Golgotě: „Jene, dávám ti nové srdce,“ nastal by zmatek. Kdo můžeš pochopit, pochop! Kdo můžeš přijmout, přijmi!
Stáhnout: Tichost a pokora
