KŘÍŽOVÁ CESTA
1. Odsouzení na smrt: Pilát si pokrytecky umyl ruce se slovy: „Nevinen jsem krví tohoto spravedlivého.“ Ale vydal Ježíše na smrt!
Gesto Piláta neomlouvá, má na svědomí justiční vraždu. I můj hřích byl příčinou Kristovy smrti.
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
2. Ježíš bere na sebe kříž. Ježíšova slova platí i pro mě a každý den: „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a pojď za mnou.“
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
3. Ježíš padá pod křížem. Těžký kříž sráží ztrýzněného Ježíše k zemi. I mě kříž sráží k zemi, sotvaže jsem se rozhodl ho přijmout a nést. Je třeba se zapřít a vstát. Co je konkrétně v současné době mým křížem? Křížem je mnohdy duševní či fyzické utrpení, které mám zanalyzovat před Bohem z perspektivy věčnosti a přijmout ho jako Boží vůli, s kterou má Bůh svůj záměr k mému dobru i dobru mých bližních.
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
4. Ježíš potkává svou Matku. Nikdo netvořil hlubší jednotu s Ježíšem než Jeho Matka. Ona je Jeho nejvěrnějším učedníkem. Vidí, že Ježíše vedou v potupení na smrt. Co prožívala při tomto setkání? Co prožívala pod křížem a co, když umučené tělo sňali z kříže?
Jaký je můj vztah k Ježíšově Matce a jaký k samotnému Ježíši?
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
5. Šimon z Kyrény: Přinutili Šimona, aby nesl Jeho kříž.
I já, když mám něco vykonat pro Ježíše či pro bližního, musím se přinutit – zapřít se. Mnohdy je to přinucení užitečné, i když přichází ze strany nepřátel. Když ho přijmu s vírou, Ježíš mi dá pokoj do srdce.
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
6. Veronika: Tradice svědčí, že tato žena podala Pánu Ježíši roušku. To nebyl jenom čin soucitu, ale i velké odvahy. Veřejně se hlásit k osobě, která je krutě lynčována, ocejchována jako persona non grata, je riskováním a velkým hrdinstvím.
Když budu Krista zapírat, i On mě zapře před svým Otcem. Vyznávej odvážně Ježíše a přihlas se i k čestným lidem, kteří pro pravdu nasazují všechno!
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
7. Druhý pád: Ježíš padá pod křížem. I já mnohdy padám. Kolik dobrých předsevzetí; ale učiním pár kroků a následuje pád. Je třeba znovu vstát a pokračovat na cestě nesení a řešení svých problémů, svého každodenního kříže.
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
8. Plačící ženy: Ježíš je napomíná: „Dcery Jeruzalémské, neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi.“
Pláču v modlitbě nad sebou, nad svými hříchy? Pláču nad svými nejbližšími, kteří jdou širokou cestou do záhuby? Bylo by znakem cynismu, pokud bych k jejich dobru časnému i věčnému zůstal lhostejný.
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
9. Třetí pád: Poslední pád byl nejbolestivější. Ježíš mi dává příklad povstání. I já mám zmobilizovat všechny duševní i fyzické síly a jít za Ním.
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
10. Obnažení Ježíše: Ježíš přišel na Golgotu. Vojáci z Něho strhli oděv, srazili na zem, aby Ho ukřižovali.
Zneužívám oděv ke hříchu? Móda vytváří teror a zesměšňuje každého, kdo chodí slušně oblečen. Jak chodím já oblečen?
Ježíšův oděv byl prosáklý Jeho krví. A na mnoha místech byl uschlou krví spojen s Jeho ranami. Když surově strhli oděv, obnovili rány, krvácení i bolesti. Ježíš nyní téměř nahý stojí v ponížení, aby byl přibit na kříž.
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
11. Ukřižování
Slyším údery kladiva. Vidím, jak voják vráží do Ježíšových rukou hřeby – protržená kůže, probitá ruka, bolestně přetržená nervová vlákna, cévky, teče krev… V těchto velkých bolestech Ježíš pronáší slova: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Pak odpovídá kajícímu lotru a za jeho víru a kajícnost mu slibuje ráj. Před smrtí Ježíš dává svůj testament církvi, kterou zastupuje apoštol Jan, ve slovech: „Hle, tvá matka“. Učedník ji přijímá. Zároveň jde o duchovní transplantaci nového srdce (Ez 36,26). Marie je nová Eva, Matka těch, kteří se skrze víru a křest stali Božími dětmi. Ježíš pak volá: „Žízním!“ Nejtěžší utrpení, nejen tělesné, ale i duševní a duchovní, vyjadřuje slovy: „Eli, Eli, lema sabachtani!“
Ježíš toto vše trpí i za mě, na odpuštění i mých hříchů. Přijetí odpuštění je ale z mé strany podmíněno odpuštěním tomu, kdo ublížil mně. V Horském kázání Ježíš řekl: „Jestliže neodpustíte lidem, ani váš Nebeský Otec vám neodpustí vaše přestoupení.“ (Mt 6,15) V tuto chvíli si uvědomuji konkrétní křivdu a ze srdce odpouštím. S Tebou, Ježíši, opakuji: „Otče, odpusť mu, neboť si plně neuvědomoval, co činí. Byl oklamán duchem lži, podobně jako i já jsem byl mnohokrát oklamán duchem lži či sebeklamem vycházejícím z ložiska zla v mé duši. Ježíši, Ty navíc přikazuješ modlit se za své nepřátele. Já nyní dotyčnému nejen odpouštím, ale se za něho i modlím a žehnám mu. Amen.“
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
12. Ježíš umírá na kříži
Bylo už kolem poledne a nastala tma po celé zemi až do tří hodin, protože se zatmělo slunce. Silné záchvěvy křečí stahují Ježíšovi svaly v neúprosných záchvěvech bolestí. Přicházejí cykly dušení a prudkých bolestí. Perikard se pomalu naplňuje sérem, tlačí na srdce, a tím omezuje jeho pohyby… Po smrtelně bledé Ježíšově tváři tečou potůčky krve, která je čím dál tmavší. Líce plné ran se prodlužují, hlava se sklání k hrudi. Ježíšovi přestává bít srdce. Uvědomuje si, že je na prahu smrti. Z posledních sil se vzpírá na nohy a mocným hlasem volá: „Otče, do Tvých rukou odevzdávám svého ducha!“ Jeho ruce, předtím sevřené, se teď otevřely a klesly. Kolena se vyhnula na jednu stranu. Hlava se bezvládně sklonila k hrudníku. Pán Ježíš vydechl naposled, byla třetí hodina odpoledne. „Země se zatřásla, skály pukaly… Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno, co se dálo, velmi se zděsili a řekli: ‚On byl opravdu Syn Boží!‘“ (Mt 27,51-54)
Křtem jsme byli ponořeni do Kristovy smrti (Ř 6,3). Křest má charakter smlouvy, a stejně tak i svatá liturgie. Toto je smlouva nová a věčná. Ježíš dal za tebe život, to je Jeho „ano“ tobě z Jeho strany. Tvé „ano“ je podmíněno aktualizováním podstaty křtu a ochotou odumírat zlu a lži.
V tuto chvíli si uvědomuji Ježíšovu smrt i svou vlastní smrt a v jednotě s Ježíšovým duchem i já teď vírou odevzdávám do Otcovy náruče svého ducha. Přitom pomalu pronáším Boží jméno, v němž je moje spasení (Ježíš): „Je-ho-šu-á-á-á“.
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
13. Ježíše snímají z kříže
Ježíš před chvílí, kdy ještě žil, předal svou matku všem Božím dětem, synům a dcerám, kteří uvěří a zrodí se z vody a z Ducha svatého. Odvážní muži, dokonce členové velerady, Josef z Arimatie a Nikodém, spolu s apoštolem Janem snímají Ježíše z kříže. Ježíšovo mrtvé tělo vkládají do náruče Jeho svaté matky. Před třemi desetiletími Ho Maria chovala ve svém náručí jako bezbranné dítě. Znovu Ho drží v náručí, vidí teď umučeného Ježíše zblízka. Co by v takové chvíli prožívala pozemská matka? Bůh vložil zvláštní lásku do srdce matky k svému dítěti. Kolik lásky, čisté, mateřské lásky vložil Bůh do srdce té, která není poskvrněná ani sebemenším hříchem, která je milostí plná. Ten láskyplný pohled na zmučeného Syna, to láskyplné políbení hlubokých ran… V té chvíli matce prolétly myslí vzpomínky na celý uplynulý život umučeného Syna. Vzpomínky i na to, kdy přinesla malého Ježíška v náručí do chrámu, a prorok Simeon pronesl slova: „Tvou duši pronikne meč bolesti.“ (Lk 2,35) Jan se soucitně dívá na tu, kterou mu Ježíš jako zástupci apoštolů, ale i celé církve, odkázal za matku. I já nyní spolucítím s Ježíšovou Matkou, navíc si uvědomuji, že hluboké rány a bolestnou smrt Ježíši způsobil i můj hřích, který mě oddělil od milujícího Boha. Ježíš ho vzal na sebe. Pán Ježíš zemřel i za mě. Nyní volám: „Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu mé smrti, amen!“
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
14. Ježíšův pohřeb
Pohřeb se konal přímo na popravišti, několik metrů od kříže, na kterém Ježíš dokonal svůj boj za spásu celého lidstva. Spaseni ale budou jen ti, kteří uvěří, přijmou Krista a dají Mu své hříchy.
Z Boží prozřetelnosti si Josef z Arimatie nechal na tomto místě vytesat ve skále hrob. Do této hrobky vnesl s Nikodémem a Janem Ježíšovo tělo, zabalené v bílých plátnech. Ke vchodu přivalili velký náhrobní kámen ve tvaru neúplného kola. Blížila se noc. Ježíšova matka se zbožnými ženami i s apoštolem Janem ještě dlouho stáli u hrobu. I v této chvíli zdánlivé prohry a ďáblova vítězství Maria stojí ve víře v Boží slovo, které Ježíš několikrát apoštolům zdůrazňoval, když říkal, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších a velekněží i zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen (Mt 16,21). Maria zůstávala ve víře ve vzkříšení i v této bolestné chvíli.
Matko, vypros mi víru. Věřím v duchovní vzkříšení současné církve.
(Pane Ježíši Kriste, smiluj se nade mnou! /3x/)
Pomodli se k získání odpustků Otče náš, Zdrávas Maria, Sláva Otci.
5-10 minut: zpěv postní písně
Stáhnout: formát doc formát pdf