Hledej pravdu! část 24.: Anamnéze a epikléze
V současné době ničí pravověrnou církev duch globalizace NWO – pod pozitivními pojmy zavádí satanizaci a vtěluje ducha antikrista. Prostředky, které k tomu používá, jsou hereze a synkretismus s pohanstvím praktikovaný v internáboženském dialogu. Západní církev, v čele s posledními papeži, vyhnala ze svého středu Ducha svatého. Po vzoru apostatického Západu o to usiluje i východní církev, v čele s patriarchou Bartolomějem a Kirillem. O současné církvi platí, že je údolím suchých kostí. Vize, kterou Hospodin ukázal proroku Ezechielovi, se vztahuje i na dnešní dny. „Tyto kosti, to je všechen dům Izraelský“ – současná církev bez ducha pokání a Ducha pravdy. Proto je třeba tak, jako prorok, volat k Bohu o nový příchod Ducha svatého, a to jak v soukromé modlitbě, tak zvláště v liturgii, konkrétně v epiklézi.
Když kněz pronese slova ustanovení (Mt 26,26), následuje anamnéze, neboli připomínka nejzákladnějších pravd spojených se spasitelným dílem Krista. Po anamnézi následuje epikléze, tedy intenzivní vzývání Ducha svatého 1) nad lidmi 2) nad posvěcenými dary.
Slova ustanovení
Kněz při východní liturgii staroslověnsky zpívá slova ustanovení: „Sie jesť Tilo moje, ježe za vy lomimoje vo ostavlenije hrichov“. Lid odpovídá: „Amiň“. Pak kněz zpívá: „Sia jesť krov moja jaže za vy i za mnohi izlivajemaja vo ostavlenije hrichov“. „Amiň“. Tato slova pronesl Ježíš při poslední večeři. Zároveň ustanovil, aby byla nekrvavým způsobem sloužena Jeho Nejsvětější oběť. Fyzicky byla uskutečněna na kříži druhého dne, v pátek.
Kristova smrt, to je moment vrcholné lásky, v němž Ježíš odevzdává svého ducha do náruče Otcovy. Zároveň tím přemáhá hřích i ďábla.
Padesátý den po Kristově vzkříšení sestoupil na apoštoly Duch svatý a zrodila se církev. Mezi čtyři základní principy, na nichž byla církev vybudována, patří i svatá liturgie – „lámání chleba“ (Sk 2,42) „První den v týdnu (neděle) se sešli k lámání chleba.“ (Sk 20,7) Co napsal apoštol Pavel o svaté liturgii? „Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal. Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: ‚Toto je moje Tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.‘ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, to čiňte, kdykoliv budete píti na mou památku.‘ Kdykoliv tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud On nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti Tělu a Krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.“ (1Kor 11,23-28)
Důležitý je vnitřní postoj kněze. Při pronášení slov ustanovení by měl tvořit vnitřní jednotu se samotným Kristem. Božský Spasitel už při těchto slovech duchovně vydal sám sebe až na smrt.
Co myslí apoštol tím, když píše: „Nemůžete pít kalich Páně a kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně a na stolu démonů.“ (1Kor 10,20) Myslí tím, že nemůžeme mít účast na pohanských okultních praktikách, jimiž jsou různé formy věštění, magie či spiritismu, a dnes i tzv. internáboženský dialog. „Jaké je společenství světla s tmou? Jaký je souzvuk Krista s Beliálem?“ (2Kor 6,15)
Tajemství Božího jména
Pomalu s vírou pronášej svaté Ježíšovo jméno, a to přímo v hebrejském originále: „JE-HO-ŠU-A“.
Bůh Mojžíšovi v hořícím keři částečně zjevil tajemství svého jména. On je Všemohoucí, On vždycky byl a Je (JHWH) (srov. Jan 8,52). Plnost Božího jména ale Bůh zjevil až tehdy, když své jméno předal svému Synu (pozn. v Rusku má syn jméno po otci, př. Vladimír Vladimírovič). Boží jméno vyjadřuje nejen Boží podstatu JHWH, ale i jednotu a vnitřní vztah Otce, Syna i Ducha svatého a také vztah Trojjediného Boha k nám, lidem. Vyjadřuje tajemství spásy. Doslova jméno Jehošua znamená: Hospodin je spasení či (Trojjediný) Bůh je naše spása. Ježíš sám vyznává: „Oznámil jsem Tvé jméno, které jsi mi dal…“ (J 17,6) Jméno Ježíš (Isus) je řeckým překladem zkráceného Božího jména Ješua. Vlastní hebrejské jméno Spasitele je Jehošua. Toto jméno je Boží a svaté, o něm bylo řečeno: „Každý kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen.“ (Ř 10,13)
Protože toto jméno je svaté (viz 2. přikázání: „Nevezmeš jména Božího nadarmo“), aby nedošlo k jeho zprofanování, je lépe v běžném vyjadřování používat řecký, zkrácený překlad tohoto jména: Isus (Ježíš). V osobní a vnitřní modlitbě můžeš ale s velkou úctou vyslovovat toto svaté jméno plně: Jehošua. Obsahuje nejen jméno Otcovo a Synovo, ale i Ducha svatého. Zároveň je v tomto jménu vyjádřená Boží láska – tedy spása, záchrana každého, kdo s úctou a vírou vzývá jméno Páně. Když člověk vchází do vnitřního vztahu s Bohem, nemůže vyslovovat svaté jméno jen mechanicky. V modlitbě si mohu pro jednoduché prožívání pravdy Boží přítomnosti představit Boha Otce jako epicentrum intenzivního světla. Obklopuje Ho další světlo symbolizující Boha Syna – Ježíše. Mezi nimi je dokonalá jednota: „Já v Otci a Otec ve mně.“ (J 17,21) Boží přítomnost mohu vnímat jako světelný sloup, který sestupuje shora a prochází mnou. Sloup vychází z centra nadpřirozeného světla, kterým je Trojjediný Bůh. Písmo svaté říká: „On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle.“ (1Tim 6,16) Ježíš o sobě řekl: „Já jsem světlo světa.“ (J 8,12)
K soustředění pomáhá, když vzývám Boží jméno v určitém pozvolném rytmu. Při slabice „JE“ si uvědomím přítomnost Boha Otce, při slabice „HO“ přítomnost Boha Syna, při slabice „ŠU“ přítomnost Boha Ducha svatého jako světelného sloupu, ve kterém nyní vírou jsem. Samohlásku „A“ vydechujeme třikrát po sobě. Při prvním „A“ si uvědomím Boha Otce, který mě stvořil, miluje mě a nyní mě zcela proniká jako světelný paprsek. Při druhém „A“ si představím rovněž světelný paprsek, který je jakoby obalem prvního paprsku a tvoří s ním jednotu. Ten symbolizuje přítomnost Boha Syna, který mě vykoupil svou krví. On je nyní ve mně a proniká mě. Při třetím „A“ se cele odevzdávám Duchu svatému. Ten je jako světelný sloup sjednocen s oběma paprsky ve svém centru. Duch svatý zpřítomňuje celé Ježíšovo dílo, vtěluje tajemství spásy. Vlévá mi světlo a sílu tak jako prorokům, apoštolům i mučedníkům. Duch svatý jako světelný sloup vychází z nepřístupného světla, je jeho součástí a pokračuje dolů na zem, obklopuje mě a proniká celou moji bytost Boží přítomností.
Když Hospodin vyvedl izraelský národ z otroctví a vodil ho po poušti, svou přítomnost zjevoval ve světelném sloupu, který byl mezi nebem a zemí (srov. Ex 13,21-22). Rovněž, když se Mojžíš modlil se vztaženýma rukama ve stanu setkávání za národ, nad stanem se viditelně ukázal světelný sloup Boží přítomnosti (srov. Ex 33,9).
Anamnéze
Kněz vysloví: „Pominajušče ubo spasitelnuju zapoviď, i vsja jaže o nas byvšaja: krest…“ (staroslověnský text znamená: Pamětlivi tedy tohoto spasitelného příkazu a všeho, co se pro nás stalo: kříž,….)
Anamnéze je připomenutím si konkrétních spasitelných pravd, ale zároveň i kratinké sjednocení se s nimi. Uvědom si, že Kristus je stejný včera dnes i navěky (Žid 13,9) a že On je jako Bůh nad časem. U Něj je minulost, přítomnost i budoucnost jedno. My zde ale žijeme život v etapách, v čase. Proto se máme naučit posvěcovat čas, a doslova se vírou prolamovat do věčnosti. To se děje prožíváním tzv. přítomného okamžiku ve víře. Stručně jde o to, že se plně koncentruješ do Boží přítomnosti a do Boží pravdy a necháš se jí proniknout. Anamnézi koná Duch svatý, kterého Otec poslal ve jménu Kristově, aby nás všemu naučil a připomenul nám (anamnein) všechno, co k nám Ježíš hovořil (srov. J 14,27) a co pro nás učinil.
Když se kněz modlí anamnézi potichu, lidé nejsou zapojeni. Jak prakticky postupovat, aby měl užitek kněz i věřící? Kněz ať pronese hlasitě každou pravdu zvlášť, a mezi jednotlivými pravdami nechá několik okamžiků ticha. Během nich potichu pronese svaté jméno Boží „Je-ho-šu-a-a-a“ a zároveň se duchovně spojí s podstatou vyslovené pravdy. Totéž dělají i věřící.
Kněz pronese:
1) „Krest i Christova krov (Kříž a Kristova krev) – Je-ho-šu-á-á-á.“ (Pozn.: spasitelné pravdy spojené se slovem „kříž“ jsou obsaženy v prvních čtyřech bodech). Na Kristově kříži byla prolita Jeho krev na odpuštění hříchů. Svatá krev nás očišťuje od každého hříchu, jestliže chodíme ve světle (1J 1,7); to znamená, že si přiznáme před sebou i před Bohem své hříchy a vírou přijmeme, že Kristova krev nás od nich nyní očisťuje. Pozn.: Při tichém vyslovování prvních třech slabik Božího jména „Je-ho-šu“ si uvědomuji přítomnost Otce, Syna a Ducha svatého. Při trojím vydechnutí „á-á-á“ si uvědomím konkrétní vyslovenou pravdu.
2) „S Christom rozpjatyj (S Kristem ukřižován) – Je-ho-šu-á-á-á“ (Gal 2,20, Řím 6,6). Dennodenně prožíváme konkrétní bezmocnost. Tato bezmocnost nás má motivovat k úkonům víry – spojování se s Kristovou bezmocností na kříži.
3) „Christov testament (Kristův testament) – Je-ho-šu-á-á-á“. Pokud se Kristu cele vnitřně vydáváme, zříkáme se v tu chvíli sebe (Mt 16,24) i své vůle a přijímáme vůli Boží. Jsme pak disponováni pro duchovní transplantaci srdce (Ez 36,26). Kristus mi dal nové srdce svým slovem: „Hle, tvá matka.“
4) „Christova smerť (Kristova smrt) – Je-ho-šu-á-á-á“. Ježíšovou smrtí jsme byli vysvobozeni z moci hříchu a ďábla a byl nám otevřen přístup do věčné slávy.
5) „Hrob Christov i moj (Hrob Kristův a můj) – Je-ho-šu-á-á-á“. Uvědom si tuto pravdu.
6) „Na třetí den vzkříšení – Je-ho-šu-á-á-á“ (Tridnevnoje voskresenije). Uvědom si realitu Kristova vzkříšení.
7) „Na nebesa voschoždenie (Nanebevstoupení) – Je-ho-šu-á-á-á“. Uvědom si, že Ježíš vstoupil do své slávy a že ti připravil místo v nebi.
8) „Odesnuju sidinije (Sedět po pravici Otce) – Je-ho-šu-á-á-á.“ Ježíš Kristus je nyní v Boží slávě. Uvědom si své spojení s Ním.
9) „Vtoroje i slavnoje paki prišestvie (Druhý a slavný Kristův příchod) – Je-ho-šu-á-á-á.“. Ježíš Kristus přijde podruhé. Při Jeho příchodu budou vzkříšena i lidská těla.
10) Anamnéza je završena zpěvem: „Tvoja od tvojich, Tebi prinosjašče, o vsich i za vsja (Tvoje z Tvého Tobě přinášíme za všechny a za všechno)“. Přitom kněz drží diskos s posvěceným chlebem i kalich s posvěceným vínem.
Co zde znamená slovo „Tvoja“? Jde o Ježíšovu oběť – prolitou krev, smrt, ale pak i vzkříšení a nanebevstoupení.
„od tvojich“ – my, Ježíši, patříme Tobě, jsme Tvoji. Byli jsme Tebou vykoupeni…
„Tobi prinosjašče…“ – Kristova oběť je znovu skrze kněze přinášena Bohu Otci
„…o vsich…“ – kteří byli pokřtěni a hledají pravdu
„za vsja“ – za všechno, co bylo Kristem vykoupeno a posvěceno (chrámy, ikony, domy, misie, za lidskou námahu, dobročinnost…).
Epikléze
Sbor zpívá: „Tebe pojem….“
Kněz se modlí: „Ještě prinosim tu slovesnuju siju i bezkrovnuju službu i prosim, i molim, i milisja dijem …“ (Přinášíme Ti tuto duchovní a nekrvavou službu, vzýváme tě, modlíme se k tobě a úpěnlivě Tě prosíme…)
Kněz klekne a řekne: „Nispošli Ducha Tvojeho svjataho na ny! Na ny! Na ny! (Sešli svého Svatého Ducha na nás! Na nás! Na nás!)“
Při epiklézi se v první části prosí o seslání Ducha svatého na nás. Tu jde o zpřítomnění Letnic. Na shromážděné apoštoly v den Letnic sestoupil Duch svatý.
Kněz může prosit, aby Duch svatý sestoupil nejen na přítomné, ale i na celý ruský (český, ukrajinský) národ a nastalo duchovní vzkříšení podle prorocké modlitby Ezechiela (kap. 37).
Kněz během zpěvu „Tebe pojem“ polohlasně nebo potichu pronáší: „Slovo Hospodně: Nispošlu Duch moj vo vás i oživete! (Slovo Hospodinovo: Sešlu do vás mého Ducha a oživnete!“ )
„Nispošli!(Sešli!) – Je-ho-šu-á-á-á.“
„Nispošlu Duch moj vo vás i oživete! (Sešlu do vás mého Ducha a oživnete!)“
„Nispošli! (Sešli!) – Je-ho-šu-á-á-á.“
„Prijdi Duše i vduňi na mertvija sija! (Přijď Duchu a zavěj na tyto povražděné!)“
„Da oživut na vostoci! (Ať ožijí na východě!) – Je-ho-šu-á-á-á.“
„Da oživut na juge! (Ať ožijí na jihu!) – Je-ho-šu-á-á-á.“
„Da oživut na zapadi! (Ať ožijí na západě!) – Je-ho-šu-á-á-á.“
„Da oživut na severe! (Ať ožijí na severu!) – Je-ho-šu-á-á-á.“
Kněz vstane, nastává druhá část epikléze. V první části prosil, aby Duch svatý sestoupil na kněze a na lid („na ny“). Nyní, v druhé části, svolává Ducha svatého na svaté dary. Udělá gesto – dvěma rukama ukáže na svaté dary a přitom řekne: „Nispošli Ducha Tvojeho Svjataho – i na predležaščyja dary sija (Sešli svého Svatého Ducha – i na tyto předložené dary)“. Polohlasně pronese „Je-ho-šu-á-á-á“.
Udělá kříž nad diskosem a řekne: „I sotvori ubo chlib sej čestnoje Tilo Christa Tvojeho. (A učiň tento chléb drahocenným Tělem Tvého Krista.)“ Polohlasně pronese „Je-ho-šu-á-á-á“.
Tiše udělá kříž nad kalichem a řekne: „A ježe vo čaši sej čestnuju Krov Christa Tvojeho. (A co je v tomto v kalichu, učiň drahocennou Krví Tvého Krista.)“ Následně pronese polohlasně „Je-ho-šu-á-á-á“. Pak udělá kříž nad svatými dary a vloží nad ně ruce a přitom řekne: „Preloživ Duchom Tvojim Svjatym (Proměniv je svým Svatým Duchem)“. Proces vyvrcholení Boží moci, kterou Duch svatý dovršuje proměnu svatých darů v Tělo a Krev Kristovu, je koncentrován ve slově: „Preloživ Duchom Tvojim Svjatym“ a zároveň i ve vzývání svatého jména „Jehošua“. Kněz v první části epikléze přijal plnost Ducha svatého pro sebe a pro lid. Nyní pronese svaté jméno Je-ho-šu-á-á-á; při trojím vyslovení posledních samohlásky „á“ dechne s vírou na dary. Tím je vyvrcholena epikléze a kněz slovy: „Amiň, amiň, amiň (Amen, amen, amen)“ potvrdí před sebou, před přítomnými a celým vesmírem, že nyní už je na oltáři skutečné Kristovo Tělo a skutečná Kristova Krev. Pak kněz odstoupí od oltáře, klekne si a hlavou se dotkne země. Pak vstane a ještě chvíli se tiše modlí následující modlitbu z Liturgikonu, přitom sbor zpívá závěr zpěvu „Tebe pojem“. Pak kněz zazpívá: „Izrjadno o presvjatij, prečistij, preblahoslovennij, slavnij Vladyčici našej Bohorodici i Prisnodivi Mariji (Zvláště za přesvatou, přečistou, nade všechny blahoslovenou, slavnou vládkyni naši, Bohorodičku a vždy Pannu Marii )“
Sbor zpívá: „Dostojno“. (viz video: http://vkpatriarhat.org/ru/?p=17883, https://youtu.be/VIzWuRbZxI8)
Duch pokání
K aktuálnímu prožívání liturgie je pro kněze i lid potřebné, aby měli Ducha pravdy. Co to znamená? Pokud se dopustí hříchu či udělají nějakou chybu, je třeba si to umět před sebou i před Bohem přiznat. Toto je pravdivé pokání. Bez tohoto postoje jsou zevnější kající formy neúčinné a vedou spíš k pýše. To ale neznamená, že by člověk nesměl konat zevnější kající praktiky, jako je například půst, noční bdění, bití poklon…
Metanoia je změna myšlení. Naše myšlení se točí kolem egoismu – sebelásky a marnosti. Změnit myšlení znamená na první místo postavit Krista a Boží království. Písmo říká: „Mějte to smýšlení, které bylo v Kristu Ježíši…“ (Flp 2,5-11). Máme věřit evangeliu (Mk 1,15), a ne lidským filosofiím a psychologiím (Kol 2,8). Poutníkům z různých národů, kteří se v den Letnic setkali s apoštoly, Petr řekl: „Čiňte pokání… a dostanete dar Ducha svatého“ (Sk 2,38). Epikléze je zpřítomněním Letnic.
Zpřítomnění Kristovy smrti
Podstatou liturgie je, že se Tělo Kristovo vydává a Krev Kristova vylévá na odpuštění hříchů. Jde tu o zpřítomnění Kristovy smrti, kterou Ježíš přemohl hřích i ďábla, a otevřel nám cestu do nebeského království. Máme-li užitečně prožívat tajemství liturgie, musíme být ochotni jako apoštolé a mučedníci obětovat pro Krista v krajním případě i svůj život.
Kristova smrt je moment, v němž Ježíš dává svého ducha do náruče Otcovy. Uvědom si jednotu s Kristovou smrtí, do níž jsi byl ve křtu ponořen (Ř 6,4). Ve své osobní modlitbě si připomeň realitu, že budeš umírat, a proto se už nyní cele odevzdej, alespoň na několik okamžiků, ukřižovanému Ježíši. Dej mu celou svou minulost a celou svou budoucnost. V jednotě s Kristem můžeš pak prožít Jeho slovo: „Otče, v ruce Tvé vydávám svého ducha!“ Duch svatý tě bude uvádět do tohoto tajemství v modlitbě, ale pak i ve svaté liturgii, kde je Kristova smrt reálně zpřítomněna.
Duch svatý a živá církev
Kristus žil na zemi 33 let, zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil do své slávy. Duch svatý zde až do konce časů zpřítomňuje Krista i Jeho dílo. On inspiroval Písmo svaté skrze mnohé svatopisce, dokonce už před příchodem Krista. Věčné Slovo se stalo Tělem (J 1,14) skrze Ducha svatého a svatou Bohorodičku. Duch svatý v Jordánu sestoupil na Krista a zjevil tajemství, že Ježíš je Jednorozeným Synem Otce, tedy je „Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha“ (Credo). Ježíš je po křtu Janově veden Duchem svatým na poušť. Tam přichází plný Ducha a po duchovním boji s ďáblem se vrací plný moci. Ježíš nám dává i zde příklad. Křest v Jordánu pro nás znamená rozhodnutí změnit svůj život a uvést ho do souladu s Božími zákony. Na první místo máme postavit Krista. Křest pokání je základem k přijetí Ducha svatého v plnosti. Ježíš večer před smrtí zdůrazňuje, že Duch svatý uvádí do plné pravdy a ukazuje na tajemství Kristovo: „Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to neunesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy“ (J 16,12-13a). Když Ježíš vstupoval do nebe, řekl apoštolům: „Až na vás sejde Duch svatý, dostanete sílu (dynamis) a budete mými svědky (martyres) v Jeruzalémě, Judsku, Samařsku a na konec země“ (Sk 1,8). V den Letnic sestupuje Duch svatý na apoštoly a oni mluví novými jazyky a prorokují. Apoštol Petr, plný Ducha svatého, ukazuje na Ježíše, na Jeho vykupitelskou smrt i na Jeho vzkříšení. Apoštolé jsou svědky těchto základních pravd a událostí. Duch svatý proměnil jejich slabost v hrdinství víry – nakonec obětovali za Krista i životy.
Brzy po seslání Ducha svatého apoštolé „lámali chléb“ (Sk 2,42). Byli poslušní Ježíšova příkazu, který dal při poslední večeři, když na závěr vzal chléb a kalich s vínem a nekrvavým způsobem se obětoval. Svatou liturgii Písmo nazývá „lámání chleba“. Duch Boží skrze toto tajemství zpřítomňoval Kristovu smrt už v první církvi v Jeruzalémě. Apoštolé a věřící s vírou přijímali Kristovo Tělo a Krev. Byli si vědomi slov: „Kdo jí mé Tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.“ (J 6,56) S jakou vírou byla Svatá Bohorodička účastna tohoto tajemství, které vysluhoval apoštol Jan! Jak hluboce prožívala ve světle Ducha svatého přítomnost Kristovu a jednotu s Ním, když přijala Tělo a Krev Kristovu pod způsobou chleba a vína.
Žijeme v době vnitřního odpadu od křesťanství. Hlásat pravdivé křesťanství bez světla a síly Ducha svatého je dnes víc než jindy nemožné. Nadnárodní struktury, které mají ducha smrti, prosazují globalizaci a programují satanizaci lidstva a současně likvidaci křesťanství. Pokud se najdou pravdiví křesťané, kteří se postaví proti této satanské struktuře, musí reálně počítat s mučednictvím (vzpomeň na 21 mučedníků v Egyptě, kterým uřezali hlavy, rok 2015). K mučednictví je ale třeba síly Ducha svatého. „Až na vás sejde Duch svatý, budete mými svědky – martyres – mučedníky“ – tak, jako byli i všichni apoštolé a miliony mučedníků. Jejich hrdinství víry je ovocem Ducha svatého. Duch svatý se podivuhodně proslavil i ve svatých, mezi ně v Rusku patří zvláště Serafim ze Sarova.
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
http://vkpatriarhat.org/cz/?page_id=27936
28. 2. 2016
Stáhnout: Hledej pravdu! část 24.: Anamnéze a epikléze