Připravil jsem ti místo v nebi! Za co?

Ježíš se před svou smrtí při poslední večeři modlil tuto modlitbu: „Otče, chci, aby i ti, které jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby hleděli na mou slávu, kterou jsi mi dal; neboť jsi mne miloval před založením světa.“ (J 17,24) A nyní, kdy je Ježíš už ve slávě u svého Otce, ti říká: „Připravil jsem ti místo v nebi!“

Co znamená mít připravené místo v nebi a co znamená mít místo na zemi? Tu na zemi jsou různé choroby, zima, problémy v mezilidských vztazích, egoismus, cynismus, podvádění… Co tu z toho člověk má? Bez vztahu k Bohu je vše jen marnost. Naštěstí to vše jednou skončí, a přijde smrt. My máme proto tento život přijímat jako kříž, šanci zachraňovat nesmrtelné duše.

Ježíš říká: „Připravil jsem ti místo v nebi!“ Každý z nás se může osobně nad tím zamyslet: Ale za co, Pane? Za mé hříchy, za mou lenost? Za co mi to dáváš? Za to, že Tě nemiluji? I když tě chci milovat, tak nakonec i má láska není čistá, je prolezlá egoismem, leností, polovičatostí, hledáním sebe sama. Za toto mám mít připravené místo v nebi? Za mé hříchy, kterými jsem Tě duchovně křižoval? Za nevěru, za odřeknutí se Tebe třeba v maličkostech, za lhostejnost k Tobě a za stálé chorobné motání se jen kolem svého ega: Běda, kdyby se ho jen někdo dotknul; jen se někdo škaredě podívá, zvýší hlas… už má člověk pomalu deprese. Ale že Kristus je křižován v mé duši, k tomu je člověk lhostejný. Tak za co mám nebe? Jenom se pohnu, a už hřeším, pohnu se, a už kritizuji druhé, odsuzuji v srdci, povyšuji se. Jsem jako nádoba plná špíny – egoismu, který sleduje své zájmy. Člověk si zasluhuje trest. Smrt za hřích je spravedlivá. A Ježíš přichází do této špíny a bere všechny hříchy na sebe a říká mi: „Připravil jsem ti místo v nebi.“ „Pane, ale to hraničí až s bláznovstvím z Tvé strany! Za co?!“ Člověk nemá ani kapku vděčnosti, nepoděkuje ani za zdraví. Kolik lidí je slepých, mají uřezané nohy, nebo různé choroby. Člověk má zdraví a bere to jako samozřejmost, ani nepoděkuje. Přijde však nějaká maličkost, a už zvedá pěst vůči Bohu. Zlý nás oklame, my mu uvěříme a sloužíme mu, ale Bohu se vzpíráme. Když se má člověk zříci vlastní vůle – ale ke svému dobru časnému i věčnému – starý člověk to nechce.

„Já jsem ti připravil místo v nebi!“ Místo toho by bylo potřebné vzít bič, hůl – patří mi bití, utrpení…, ale Ježíš to bere na sebe. A dále taková lhostejnost! Za co mi to dáváš, Pane? Musím se stydět. Když se podívám Ježíšovi do tváře, na trnovou korunu, a já chodím, jakoby ani Ježíše nebylo, cynicky bojkotuji realitu, co On vytrpěl za mě, jak se ponížil. A jdu si dál. Nezajímá mě to. Ježíš říká: „Následuj mě!“ Ale kdepak, jdu si svými cestami. „Připravil jsem ti místo v nebi.“ Za co? „Pane, je mi hanba, že Ti ani nepoděkuji. Ty jsi mi připravil místo v nebi – a to není nějaká jednorázová odměna, to je věčné štěstí. A já mám v něm žít. Vždyť já jsem Tě nemiloval. Jsem vlažný, chladný.“ Uvědomím si: O jaké lásce může být řeč? Bod mrazu. A co Ježíš pro mě vykonal? Bičování – každá rána za hříchy nečistoty, nečisté myšlenky, pohledy. Trnová koruna, sliny na Jeho tváři za projevy pýchy, egoismu. Křížová cesta – za mou lenost, že nechci jít cestou spásy, ale jdu cestou do záhuby, utrácím čas v marnostech, nevyužívám ho. Na všechno mám čas, jenom ne na Ježíše a na svou duši. „Za co tedy, Pane, jsi mi připravil místo v nebi? Pane, to je bláznovství! Za co?“ Až skončí běh tohoto života, člověk přijde do věčnosti, podívá se Ježíšovi do očí, a řekne: „Pane, co byl můj život? Vrtání se v sobě, neustálé vibrace kolem svého ega.“ A láska znamená: Vyjít z toho! Milovat sebe, ale pravdivě, a bližního jako sebe. Ale nejprve musím milovat Ježíše.

Někdy Bůh dá určitý moment, a člověku je v tu chvíli všechno jasné – naše minulost s hříchy a zároveň Boží láska. Naším úkolem je usilovat o živý vztah ke Kristu, a ten není možný bez modlitby. Musíme si na ni najít čas, i když se to zdá utrácením času. Člověk by raději seděl u internetu – díval se na filmy, hledal informace, utrácel čas. Ale teď je tu čas na mou duši a Boha. Proč? Protože přijde smrt a člověk prospí život: neprožije ho, ale prospí. „Pane, Ty mi dáváš tento čas, abych se Ti mohl otevřít a s vděčností přijmout, co jsi pro mě udělal, vytrpěl. Chci Ti dát místo v mém srdci, chci, abys mě očišťoval, vysvobozoval z různých závislostí, okovů starého člověka, s kterým do Božího království nevejdu. Chci ztrácet svou duši, protože chci být věčně s Tebou. Nechci ztratit místo, které jsi mi připravil.

Stáhnout: Připravil jsem ti místo v nebi! Za co?