Hledej pravdu! část 18.: Bojové umění
Křesťanství nemá nic proti sportu a zdravému pohybu. Bohužel, východní bojová umění nejsou pouhým sportem. Tato realita je nám, Evropanům, úmyslně zamlčována. Judo, aikido, taekwondo, jsou cestou, životním stylem. Slovo „do“ znamená cesta. Není to cesta spásy, ale zavržení. Pro křesťana jde o cestu duchovní apostaze, neboť tato bojová umění jsou neoddělitelně spojena s orientální meditací a s orientálními náboženskými systémy a praktikami.
V čínském buddhismu se hovoří o tzv. všeobecném kosmicko-morálním pořádku obsaženém v pojmu „tao“. Orientální pseudomystika se opírá o falešnou myšlenku (ideu) směřování člověka k „harmonii“ s tzv. vesmírným pořádkem. (Rovněž pojmy „jing“ a „jang“ i s celou filosofií vedou křesťana k apostazi!)
Jednou z cest vedoucích k údajnému „překročení sebe samého“ a probuzení v sobě dřímajících potenciálních možností je tzv. cesta bojovníka. Po ovládnutí vlastní duše i těla (psyché a soma) dosahují prý nejvyšších poznání! Jaký je to podvod! Jen „v Kristu je plnost veškeré moudrosti a poznání…“ (Kol 2,3-4)
Meditace, spojená s bojem, spočívá v otevření zdrojů tzv. energie „Chi“. Bojovník se poddává silám, které ho obklopují a které si uvědomuje. /pozn. Jaké jsou to síly? Jsou to démonické síly, o kterých se hovoří v Písmu svatém. Tyto síly nemají nic společného s fyzickými silami, které může věda identifikovat. Je jasné, že celý systém stojí na náboženském, pohanském základě, je vybudován na sebezbožštění, na pýše, která Bohem nabízený prostředek spásy a Boží lásku pokládá za hloupost, a jde si jinou cestou, když poslouchá svého bůžka, který řekl už v ráji: „Budete jako Bůh!“ (Gen 3,5)/
Techniky:
1) Karate – používá metodu typickou pro filosofii – přetváření lidského ducha skrze kultivaci těla, což je též základem jógy! Hlásá také spásu vlastními silami bez Boží milosti. Higaonna, 10. dan tvrdí: „Neodmítám zcela myšlenku sportovního karate, které velmi zpopularizovalo naše umění, ale skutečné karate je jako hluboká řeka; když ho zregulujeme na sport, ztrácí svou podstatu. Naším cílem není někoho porazit v soutěži. Naším cílem bylo vždy učení a šíření tohoto učení! Toto se realizuje odevzdáváním technik a kata, které jsme zdědili po předcích, a musíme je odevzdávat budoucím pokolením!“ Během tzv. velkých slibů, které odpovídají osmi cestám buddhistické tradice, adept karate slibuje: „Budu vždy poslouchat Buddhu, Dharmu a Sanghu.“ Slibuje „splnění reinkarnace“: „Budu se vždy znovu rodit v příznivých podmínkách a rozšířím se do celého vesmíru.“ Pozn. Toto už nemá s křesťanstvím nic společného. V reinkarnaci se popírá 1) nesmrtelná duše, 2) osobní Bůh, 3) nebe či peklo, 4) je to ztráta přirozené víry i víry v Krista, bez něhož nikdo nemůže být spasen. „Kdo neuvěří, bude zatracen!“ (Mk 16,16) Víra v reinkarnaci je překážka spásy.
Postoj křesťana:
Protibiblické učení a postoje spojené s tímto „sportem“ můžeme shrnout do těchto bodů:
1. Úplná poslušnost Budhovi, a ne Pánu Ježíši!
2. Reinkarnace je popřením Evangelia.
Propagátor Higaonna tvrdí: „Karate se nedá zregulovat na sport, ztrácí tak svou podstatu… Jeho cílem je šířit učení skrze techniky a kata.“ Jaké učení? Jaká filosofie? Filosofie, která je základem karate, má své kořeny v buddhismu a hlásá panteismus a též kult násilí. Taková filosofie a takové učení je neslučitelné s křesťanstvím!
Svědectví studenta:
„Vyrostl jsem ve vzorné křesťanské rodině. Jako každý mladý člověk jsem toužil v něčem vyniknout a stát se mistrem. Jako vzor jsem si zvolil mistra ‚Mijagi‘, zakladatele stylu Gódžú-rjú. Vstoupil jsem do veřejné školy karate, která právě vyučovala tento styl. Trénink byl tvrdý, ale zvládl jsem ho. Ukončil jsem tehdy studium na střední škole. Na montáži, kde jsem začal pracovat, jsem se setkal s Korejcem jménem Korjo. Postupně se z nás stali dobří přátelé. K tématu – bojová umění – jsme dospěli až později. Začal mi vysvětlovat, co to vlastně bojové umění je. Právě tento muž mě přivedl ke kořeni celého tohoto systému – k přijetí bojového ducha. Dá se získat pomocí meditace, během které se člověk vědomě otvírá zlému duchu, který do něj vstoupí, přetvoří ho a vzbudí v něm bojového ducha. Okrade ho o Ježíše a z jeho nitra začne vystupovat jen zlo, nenávist a hněv. V každém člověku pak bude vidět jen nepřítele. Místo pokoje přijme do duše chaos, postupně ztratí víru a místo ní obdrží jakousi novou sílu.
Žil jsem ve lži, že jsem na správné cestě. Nastala však situace, že jsem byl sražen jako Šavel z koně na cestě do Damašku. Pán Ježíš mě zachránil prostřednictvím opravdových křesťanů, kteří mi ukázali směr k živému Ježíši a s vírou se za mě modlili. Tehdy jsem v hrozných bolestech padl na zem, svíjel se a křičel. Bratři se modlili. Najednou bolest odešla a já jsem nakonec přiznal: ‚Lehce jsem démona přijal, ale těžce odcházel!‘ Děkuji Pánu Ježíši, který je Vítězem nad silami temna. On mě osvobodil, uzdravil a povolal, abych šel za Ním. AŤ JE MU ZA TO VĚČNÁ SLÁVA!“
V bojovém umění není podstatou sport a pohyb, ale jde o cestu skryté duchovní apostaze (odpadu) od křesťanství.
2) Judo
Začátečníkovi je judo představováno pouze jako sportovní umění. Výjimku tvoří literatura na toto téma, kterou čte a která často obsahuje filosofii odporující křesťanství. Mladý adept juda tím nejprve získá sympatii k pohanským náboženstvím. Později, když už bez juda „nemůže být“, a když uvidí, že bez meditace a otevření se tzv. „energiím“ nebude schopen mít větší úspěch, otevře se úplně celému náboženskému systému, z kterého judo vychází. Judo se tak stává zákeřnou pastí pro tisíce mladých křesťanů, kteří jdouce za sportem, ztrácejí věčný život skrze odpadnutí od Krista.
Od doby 20. olympiády v Mnichově (1972) se bojová umění stala olympijskou disciplínou. J. Jazarin, který psal o duchu juda, podotkl: „Ti, kteří považují judo jen za sport, a sílu s vítězstvím za jediné cíle, se mýlí! Skutečným vítězstvím je naše osvobození: úplná elasticita ducha, který řídí tělo.“
Křesťan se ptá: Proč musí mít tak elastického ducha? Koho ten elastický duch poslouchá, aby pak následně řídil tělo? Poslouchá Boha, anebo démony (tzv. energie)? A jaké potom osvobození? Od čeho? Přece největším otrokářem je ďábel, hřích a starý člověk v nás! Od těchto tří otrokářů může osvobodit jedině Bůh! Ježíš jasně hovoří: „Když zůstanete v mém slově, poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ (J 8,32)
3) Aikido
Japonský název, který se dá přeložit jako cesta, která vede ke sjednocení se všeobecným duchem. ‚Ki‘ – znamená energii, sílu ducha obsaženou v kosmu – filosofickou kategorii Východu. ‚Ai‘ – znamená harmonizaci, spolupráci. ‚Do‘ – označuje cestu. Tvůrcem aikido byl Morihei Uešiba. Odmítl boj a vytvořil cestu harmonie s kosmickými energiemi. Řekl, že ten, kdo objeví tajemství aikido, má celý vesmír v sobě a může říci: „Já jsem celým světem.“ Pozn.: Jak je možné brát vážně člověka, který sám sebe pokládá za celý svět a kdo potom s ním může vydržet? „Náhle jsem pocítil, že se celý svět zachvěl v základech a zlatistá duchovní energie, zrozená ze země, obklopila moje tělo. Cítil jsem tuto jasnost mysli i těla“. Pozn.: Jde tu o posedlost zlým duchem, který je Biblí nazván anděl světla, či o ztrátu zdravé psychiky. „Porozuměl jsem řeči ptáků (pozn.: k porozumění řeči ptáků je třeba mít nejprve slepičí rozum) a začal chápat božské záměry. Právě tehdy jsem získal osvícení…“ Pozn.: Osvícení od koho? Od Boha, který je pravda, anebo od ďábla, který je duch lži?
Postoj křesťana:
Tu nejde o sport, ale o cestu ke sjednocení s tzv. všeobecným duchem (andělem světla)! Co, anebo kdo, je tzv. všeobecný duch? Není to snad ten duch, který měl podobu hada a sugestivně se dokázal postavit proti Božímu slovu, zpochybnit ho a chytit do pasti první lidi, že prý budou mít mimořádné poznání (osvícení) a mimořádnou moc, a že budou jako Bůh (srov. Gen 3,17)?
‚Ai‘ – tedy znamená harmonii, spolupráci. Ale s kým? S jediným a pravým Bohem, který je láska? S Jeho Synem, který je jediným a pravým Spasitelem? S Duchem Svatým, který uvádí do tajemství spásy a jen v Něm můžeme volat k Bohu: Abba, Otče!? Ne! Je nám tu prezentován jiný, skrytý bůh s malým ‚b‘! Jde o jiného ducha – s malým ‚d‘! Tou harmonií a spoluprací je samozbožštění, odpad od pravého Boha, a modlářství!
‚Ki‘ je ten duch, ale ne Duch Boží! ‚Do‘ je cesta modlářství, cesta do záhuby!
4) Tai-Chi
„Bojovník“ tai-chi máchne obloukovitým pohybem rukou a jeho protivník padá k zemi.
Tai-chi je v současné době velmi moderní a rozšířené. V každém větším městě dnes jsou kurzy cvičení tai-chi.
Svědectví: Při studiu rehabilitace jsem měla možnost poznat i tai-chi. Bylo nám doporučováno jako „zdravotní tělocvik“. Hned od první hodiny se začíná s uvolňováním energetických kanálů a s prací s energií –„chi“. Práce s „energiemi“ je v tai-chi na 1. místě. Tedy ne posilování a uvolňování svalů, jak by se dalo očekávat, ale uvádění do světa falešného duchovna. Každá vyučovací lekce začíná „uvolňováním zablokované energie“ a koncentrací. Při nácviku sestavy (jejíž části se člověk postupně učí) se klade důraz na synchronizaci dýchání s přesným, pomalým prováděním cviků, které často napodobují pohyby zvířat. Co je na tom nebezpečného? Při práci s tzv. energiemi se člověk otevírá na neznámé duchovní síly, které se mu podřizují (tím roste pýcha), má zážitky s tzv. teplem (pocity tepla, hřání v dlaních…). Do tai-chi chodí lidé toužící po duchovnu a tady ho nalézají, zejména ženy, které to berou jako jakýsi orientální tanec. Člověk si připadá duchovní a studuje dál – čakry, aury, meditace, všechna orientální náboženství… Dostává se do pasti, aniž to vůbec tuší. Je to cesta pozvolné apostaze – odpadu od živého Krista a výměny Ducha Svatého za ducha anděla světla, kterým je ďábel.
V bojovém umění není prostor pro lásku, tu je všechno zaměřené na ego, na pýchu, na cestu falešného sebespasení! Sebeláska vede ke zbožšťování samého sebe. Je to cesta („do“ pekla), která ve své pýše odmítá poznání pravého Boha a jediného Spasitele Ježíše Krista a končí v uctívání zvířat jako bohů. Je to cesta („do“) vedoucí k věčné záhubě.
Závěr: Křesťanství nemá nic proti sportu, ale východní bojová umění nejsou pouhým sportem. Jde v nich o neoddělitelné spojení s pohanským duchovnem popírajícím podstatu křesťanství a spásy v Ježíši Kristu. To, že zde nejde o pouhý sport, zdůrazňují i samotné autority v oblasti východních bojových umění! Bylo by hříchem nás pastýřů mlčet a nevarovat mladou generaci před touto mimořádně závažnou realitou: falešným duchovnem!
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
http://vkpatriarhat.org/cz/?page_id=27936
9. 1. 2016
Stáhnout: Hledej pravdu! část 18.: Bojové umění (9.1.2016)