Hledej pravdu! část 3. – Dědičný hřích: a) ložisko zla v nás
25. 11. 2015
Boží slovo říká, že na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a Bůh byl to Slovo. Dále je napsáno, že všechno bylo učiněno skrze Něho a pro Něho (J 1,1-3). Každý člověk je stvořen tak, že touží po nejvyšším, dokonalém štěstí, které chce realizovat v osobním vztahu. Člověk touží po Bohu, i když si to neuvědomuje, protože nikdo jiný tuto touhu, která je do něj vložena, nemůže naplnit. „Stvořil Jsi nás pro sebe, ó Bože, a nepokojné je srdce lidské, dokud nespočine v Tobě“. (sv. Augustin). Tato silná touha, která je v každém člověku, je dobrá a je přímo podstatou lidské existence. Ale člověk zhřešil, zradil Boha, uvěřil duchu lži, a tím přerušil spojení s Bohem. Trvalým následkem je dědičný hřích. Touha po Bohu, po absolutním štěstí, které nikdy neskončí, v nitru člověka zůstala, ale hřích – lež v nás – působí, že člověk realizaci tohoto štěstí hledá tam, kde ji nemůže najít. Jde o esenciální sebeklam. Hříchem nastoupil na cestu lži. Spojení s Bohem svou zradou zaměnil za spojení s duchem lži a touhu, která v něm zůstala, chce falešně naplňovat v novém a novém sebeklamu – v alkoholu, v narkotikách, v morální nečistotě, kariéře, v penězích, zločinnosti. Tato cesta lži a egoismu končí v záhubě. Člověk se stal otrokem hříchu, ale protože toto otroctví je vnitřní, sám si pomoct nechce a nabízenou pomoc odmítá.
Př.: Dvanáctiletá dívka dostala rakovinu. Byla léčena s velkou nadějí, že se podaří zhoubný proces zastavit. Operačně museli vzít část nohy, nad kotník. Pak měli pokračovat v léčbě, aby se zabezpečilo, že rakovina už nebude dál postupovat. Otec děvčete se ale z inzerátu dozvěděl o „zázračné“ léčitelce, která tzv. energiemi „uzdravuje“. Ta mu řekla, že musí okamžitě dceru z nemocnice odvézt, a že ona ji už vyléčí. Otec ji poslechl. Lékaři byli rozhodnutím otce šokováni. Nemoc se obnovila. Když přišla prudká bolest, léčitelka stahovala tzv. magnetismus a „pálila“ nad svíčkou, a ejhle, bolest přestávala. To otce utvrzovalo ve víře v nadpřirozené schopnosti této okultistky. Proces zhoubné nemoci pokračoval. Otec dítěte tehdy navštívil svého přítele a ten ho věcnými argumenty před léčitelkou varoval. Doporučil návrat do nemocnice, dokud léčitelka svým šarlatánstvím nezaviní smrt dítěte. Otec neposlechl, hrubě se na přítele urazil a přestal s ním komunikovat. Za několik týdnů se přítel dozvěděl, že děvče zemřelo. Uběhlo už 20 let. Otec dítěte však dodnes za největšího nepřítele pokládá svého upřímného přítele a na léčitelku, která zavinila smrt dítěte, nedá dopustit.
Je to paradox! Jaké zatemnění působí dědičný hřích – toto ložisko zla v nás! Podobných případů jsou tisíce. Zde prostě rozum nefunguje
Reakce naší porušené přirozenosti – „starého člověka“
Jak reagujeme když nám někdo poví tvrdou pravdu, která se týká naší minulosti, nebo chyby, kterou děláme či zlozvyku či zanedbávání povinností vůči rodině či na pracovišti? Reakcí je, že se člověk urazí, začne vypočítávat chyby toho druhého a často to skončí hádkou. Nesneseme pravdu. I to je dalším důkazem ložiska zla v nás, které je obranným systémem proti pravdě. Nechceme přijmout pravdivou kritiku ze strany druhého, ani v případě, že o své chybě sami víme.
Jak máme reagovat na pravdivou kritiku? „Pokud je to pravda, tak proč se hněvám? Je třeba se nad tím zamyslet a vzít si z toho to, co mi bude k užitku. Pokud je to lež, tak nestojí za to se kvůli ní hněvat.“ V konfliktní situaci je třeba hlavně zachovat klid a vypnout emoce. Je možné na výtku odpovědět: „Už delší dobu jsem cítil, že ten problém mám, ale stále nebyl čas s tím něco dělat. Co bych podle tebe měl konkrétně udělat jako první věc? Poraď mi, co bys dělal ty.“
Převrácenost v chápání hodnot
Systém dědičného hříchu degraduje ty nejvznešenější hodnoty jako je svoboda, pravda, láska… Za svobodu pokládá to, že se dobrovolně zotročuje narkotiky, alkoholem, sexuálními zvrácenostmi, jenom proto, že uvěřil lži. Skutečná svoboda je ale v tom, že se člověk, nezávisle na vlastní sebelásce a pýše i nezávisle na mínění lidí, v pravdě postaví proti ložisku zla v sobě i proti duchu lži. Duch lži spolu s ložiskem zla v nás vytváří lživé veřejné mínění, kterým terorizuje lidi a zesměšňuje je, aby se báli postavit proti lži a prosazovat pravdu. Ctnost podává jako něco staromódního, méněcenného a pokořujícího.
Zdroj konfliktů – svá pravda
Je objektivní pravda, ale lidé mají svou, subjektivní pravdu, které se drží. A proto nastávají konflikty mezi lidmi. Proto v každé společnosti v historii lidstva vždy byly zákony, které trestaly ty, kteří prosazovali subjektivní pravdu, kterou vážně ubližovali druhým.
Př.: Před rozvodem všichni přítomní svědci na soudu, když slyšeli výpověď muže, dali mu plně za pravdu, že on je nevinen a žena je mimořádně zlá. Když pak mluvila žena, téměř jim tekly slzy ze soucitu, jakou se stala obětí a jaký je on zločinec.
Toto je subjektivní podaní pravdy dvěma lidmi, kteří nerespektují objektivní pravdu. Jedna i druhá strana si musí uvědomit i své chyby a přestupky svědomí i Božího zákona, a pak přijmout objektivní pravdu. A to je proces očisty. Hledání pravdy musí být spojeno s pravdivou, obětavou láskou, která je opakem egoismu a sobectví a pomáhá nést chyby druhého (viz 1Kor 1,13). Pravidlo objektivní pravdy je základem zdravých vztahů mezi lidmi i mezi národy.
Základní pravidlo
Velmi důležitým pravidlem v boji proti duchu lži, který má dvojí tvář, je položit si otázku: Kdo je za tím a co sleduje?
Příklad: Při vzájemných, rusko-amerických jednáních musí mít dnes ruská strana stále na vědomí, že základní, skrytý postoj americké strany je podřídit si Rusko. Při všem, co Američané dělají, i kdyby to vypadalo jako sebeefektivnější pomoc, sebevýhodnější spolupráce, zůstává tento skrytý cíl. Pokud by se Rusko Americe upřímně otevřelo, skončí tak, jak skončily země, které už Amerika pomocí svých revolučních technologií globalizovala.
Podobnou moudrost musí mít člověk vůči neznámé osobě, u níž tuší, že ho chce podvést.
Lež v systému
Dnes vystupují celé systémy lži, které lidi masově klamou, takže už ztrácejí smysl pro rozlišování pravdy. Mezi ně patří současné globalistické programy a ideologie NWO. Příkladem je tzv. gender. Oficiálně lžou a popírají tu nejprimitivnější pravdu, že člověk je buď muž, anebo žena, a ne žádný hermafrodit, anebo jakési „ono“ – lidské neutrum. Všichni se musí tvářit, že tuto kolosální lež je třeba brát vážně, mění školní osnovy, uzpůsobují státní zákony,… Například parlament ve Švédsku úplně vážně řeší jako prioritní otázku unisex-toalety. Jsou o tom televizní pořady, organizují se diskuze,… Proč může taková debilita fungovat? Protože působí duch lži, vytváří klamné veřejné mínění a ložisko zla v nás ho přijímá. Gender je jedna z forem převýchovy celé generace na schizofreniky a sexuální devianty. Stávají se oběťmi systému lži NWO, který má za cíl autogenocidu národů skrze amorálnost a antizákonodárství.
Proč jsou lidé lehce klamáni?
Lidé jsou klamáni proto, že dbají především na zevnějšek, na image, na to, z čeho mají příjemný dojem, ale nejdou k podstatě věci, tedy k pravdě. Zmetek v pěkném balení se prodá dřív, než kvalitní věc bez něj. Aby Finanční podvodník úspěšně oklamal, dbá na to, aby vzbudil mimořádně dobrý dojem. Jen málo lidí se ptá: Jaký duch je za tím člověkem a co vlastně sleduje? Nechají se oklamat lichotivými slovy a úsměvy. Mnoho lidí tímto způsobem přijde o celoživotní finanční úspory či vejde do destruktivních sekt…
Př.: Běžně dnes můžete obdržet dopis, v němž je napsáno: Gratulujeme vám! Vyhráli jste milion dolarů! A pak následuje výčet instrukcí, co máte udělat a do čeho a kolik investovat, abyste si mohli tzv. cenu vyzvednout. Když by člověk instrukce poslechl, bude ho to stát spoustu peněz, a nakonec samozřejmě žádnou slíbenou výhru neobdrží.
Je vybudována celá série psychologických metod, jak člověka oklamat. Nejprve ho chválí, projevuje se mu pozornost, lichotí se mu, slibují se mu hory doly, dokonce se používají manipulační způsoby objímání, jen aby člověk získal dojem, že podvodník to s ním myslí upřímně a dobře, a vletěl do utajené pasti.
Podobně to funguje i při manipulaci lidskými city při vtažení do nečistého vztahu, který způsobuje závislost.
Př.: Celá rodina děvče přesvědčuje, aby si nebrala alkoholika. I kdyby jí dávali jakékoliv argumenty, nechce je přijmout a myslí si, že v jejím případě to bude něco jiného. Po svatbě a po tom, co se narodí děti, zjišťuje, že všechna ta varování byla pravdivá. Muž děti i manželku bije a s alkoholem nepřestává, ba naopak. Společný život se stává galejemi, ne-li peklem.
Toto je ovoce ložiska zla v nás, které má subjektivní pravdu a objektivní pravdu odmítá.
Člověk je klamán módou, falešnými idoly, popularizací toho, co škodí na zdraví i co škodí morálně. Lež je spojena s pýchou, s tzv. úrovní. Například zpopularizuje se jóga, takže každý ve společnosti začne pokládat za prestižní cvičit jógu. Už se ale zamlčí, že cvičencům se doporučují další jogínské metody, které už s gymnastikou nemají nic společného. Vedou skrze různé meditace, dechová cvičení a zbožšťování guru k narušení psychického zdraví a k morální degradaci. Negativní jevy se na principu zpopularizování masově šíří. Amerika tento princip už desetiletí používá jako součást manipulace lidstvem. Jedinec pak už nerozlišuje pravdu od lži, morální hodnoty od amorálních, zločin od hrdinství. Tuto metodu využívali podvodníci ve všech generacích, ale Američané dnes vybudovali celý systém, a podvod, který je propagován, má hrozné následky, obzvlášť pro mladé lidi, kteří nemají kritické myšlení a naivně přijímají sugestivní reklamu. Hořkým ovocem popularizace, kterou je šířena dekadentní hudba, narkotika, pornografie, zvrácenost, celá pseudo-kultura, je morální devastace a otrocké závislosti. Čím větší lež, tím větší katastrofa. Jen pravdivý člověk se nenechá zmanipulovat výsměchem a dovede rozlišit skutečnou hodnotu od falešné.
Lež a zlo je pro člověka přitažlivé, samo ho táhne dolů z kopce. To je zákon gravitace zla v člověku. Když chce ale člověk prosazovat pravdu, musí jít proti proudu, je zesměšňován, musí se namáhat, obětovat, a nakonec žádné uznání nedostane. Naproti tomu lehkou cestou podvodu se vyhne obětem, námaze, problémům, a ještě získá slávu a rychlý finanční úspěch.
Aby člověk mohl jít cestou pravdy, musí se naučit zapírat své ego, které je sjednoceno s ložiskem zla v nás. Musí být ochoten vidět jasně pravdivý cíl – časný i věčný. Nesmí se nechat od tohoto cíle odlákat falešnými polopravdami a výhodami.
Český mučedník za Pravdu, Jan Hus († 1415), zdůrazňoval: „Hledej pravdu, miluj pravdu, uč se pravdě, bojuj za pravdu, pravda tě vysvobodí od hříchu a ďábla a od smrti věčné.“
Evropská kultura byla vybudována na křesťanských principech, tedy byly dány zákony, které chránily dobro a trestaly zlo. Proto i systém školství nejen předával vzdělání, ale i připravoval na morální život v rodině i ve společnosti. Přijmout pravdu a konat dobro je spojeno s určitým sebezáporem a hrdinstvím. Ježíš říká: „Zapři sám sebe“(Lk 9,23). Pravda musí být poznávána i srdcem, a také ve vztahu ke Zdroji pravdy – k samotnému Bohu. Ježíš řekl: „Já jsem Cesta, Pravda a Život“ (J 14,6) a „pravda vás osvobodí“ (J 8,32).
Př.: Mladý člověk, kterému našli rakovinový nádor ještě v zárodku, musí okamžitě podstoupit účinné léčení k zastavení této smrtelné nemoci. Falešné milosrdenství, že se mu neřekne pravda a nezdůrazní se nutnost konkrétního jednání, je vůči němu podvodem, který zapříčiní smrt. Zde není řešením falešná útěcha ani nějaký léčitel s homeopatií a akupunkturou či s tzv. energiemi, ani alkohol či narkotika. Řešením je přijmout pravdu a učinit konkrétní kroky.
Mladý člověk, který hledá pravdu, by měl hledat poučení i povzbuzení právě u těch morálních, pravdivých lidí, kteří mu zároveň předají zkušenost, jak bojovat se lží. Pokud hledá pravdu u lidí, kteří jsou úspěšní, ale zároveň i profesionální podvodníci, svedou ho na scestí, zamění pravdu za tzv. úspěch, ale štěstí ani pokoj nenajde. Na této cestě ho čeká trest časný i věčný.
Člověk nechce slyšet plnou pravdu, nechce přijmout realitu. Snadnější je být v irealitě, ale to je sebeklam a nezodpovědnost vůči bližnímu. Tento sebeklam je produktem ložiska zla v nás, dědičného hříchu, který má biblický termín „starý člověk“.(Ř 6,6)
Mladí lidé chtějí mít ideál, chtějí vidět určitý vzor, těmi vzory morálního života, pravými hrdiny, kteří pro pravdu časnou i věčnou přinášeli největší oběti, jsou svatí a mučedníci. Ve skutečnosti prosazovat pravdu a hledat ji, vyžaduje nekrvavé a někdy i krvavé mučednictví. Největším příkladem je nám samotný Boží Syn Ježíš Kristus, který je vtělená Pravda.
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
http://vkpatriarhat.org/cz/?page_id=27936
Stáhnout: Hledej pravdu! část 3. – Dědičný hřích: a) ložisko zla v nás (25.11.2015)