Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek proroka Eliáše

Prorok Eliáš působil za vlády modlářského krále Achaba. Písmo svaté o Achabovi svědčí: „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním. Bylo mu málo chodit v hříších Jarobeáma, syna Nebatova. Vzal si za ženu Jezábelu, dceru Etbaala, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Baalovi a klaněl se mu. Postavil Baalovi oltář v Baalově domě, který vystavěl v Samaří. Achab také udělal posvátný kůl. Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním.“(1Kr 16,30-33)

Jméno Eliáš znamená „Hospodin je Bůh“. A dalo by se říct, že toto bylo vlastně také programem a náplní života tohoto proroka. Jeho horlivost za věrnost Hospodinu ho vedla k mnoha velkým duchovním střetům s modlářstvím.Nejznámější je boj na Karmelu, kde on sám v Hospodinově jménu bojoval s 450 Baalovými a 400 Ašéřinými proroky. Oni i prorok Eliáš měli připravit oběť, ale nezapalovat ji. A prorok Eliáš řekl: „Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“ (1Kr 18,24) Jeho touhou bylo, aby národ nekulhal na dvě strany, neklaněl se jiným bohům, ale aby uctíval jako Boha jen Hospodina. Proto Jej prosil: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ (1Kr 18,36-38) Bůh svého věrného služebníka vyslyšel. Oheň Hospodinův pozřel jeho zápalnou oběť. Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: „Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!“ Pak Eliáš pobil všechny Baalovy proroky.

Po tomto vítězství však přišlo pronásledování ze strany Jezábel.

V  Písmu svatém čteme: „Achab oznámil Jezábele vše, co udělal Eliáš, že pobil všechny Baalovy proroky mečem. Jezábel poslala k Eliášovi posla se slovy: ‚Ať bohové udělají, co chtějí! Zítra v tento čas naložím s tebou, jako ty jsi naložil s nimi!‘ Když to Eliáš zjistil, vstal a odešel, aby si zachránil život.(1Kr 19,1-3)

Jezábel se chtěla pomstít Eliášovi. Ten před ní utíká. Nemyslí takto: „Jsem přece Bohem pomazaný. Když Bůh udělal takový zázrak na Karmelu, může lehce zničit i čarodějnici Jezábel.“ Bůh tentokrát zázrak neudělal a prorok Eliáš utíká. Po cestě na něj dolehl smutek, přál si zemřít a řekl: „Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.“ (1Kr 19,4) Hospodin jej však posilnil skrze svého anděla a Eliáš znovu v poslušnosti Bohu šel čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k Boží hoře Chorébu. To je hora, kde dostal Mojžíš Desatero. Tam vešel do jeskyně a v ní přenocoval. Tu k němu zaznělo slovo Hospodinovo.

Bůh se zeptal: „Co tu chceš, Eliáši?“ Prorok by mohl říct: „Proč se mě ptáš, vždyť jsi mě sem zavedl Ty? Já neměl v úmyslu sem jít, chtěl jsem zemřít. Poslal jsi přece anděla… tak jsem přišel. Co si teď přeješ, Pane?“ Eliáš si však posteskl: „Velice jsem horlil pro Hospodina, Boha zástupů, protože Izraelci opustili tvou smlouvu, tvé oltáře zbořili a tvé proroky povraždili mečem. Zbývám už jen sám, avšak i mně ukládají o život, jak by mě o něj připravili.“

Bůh Eliášovi odpověděl: „‚Vyjdi a postav se na hoře před Hospodinem.‘ A hle, Hospodin se tudy ubírá. Před Hospodinem veliký a silný vítr rozervávající hory a tříštící skály, ale Hospodin v tom větru nebyl. Po větru zemětřesení, ale Hospodin v tom zemětřesení nebyl. Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný. Jakmile jej Eliáš uslyšel, zavinul si tvář pláštěm, vyšel a postavil se u vchodu do jeskyně.“

Vítr, rozervávající hory a tříštící skály, zemětřesení, oheň… a až pak hlas tichý, jemný. Když přichází Hospodin, napřed přichází očista. Až pak se ozve tichý hlas, který vnáší život. To první zničí všechno, co pochází od Božího nepřítele… a pak přichází Hospodin.

Bůh na jeho stížnost odpovídá: „Vrať se!“ A pověřuje ho, aby udělal tři věci: pomazal Chazaela za krále nad Aramem, Jehúa za krále nad Izraelem a Elíšu za proroka místo sebe.

Eliáš se tedy vrací v poslušnosti víry… Někdy Bůh použije člověka k velké věci, ale je to spojeno i s křížem – předtím nebo potom – a nakonec může přijít i mučednická smrt. S tím je třeba počítat. V životě svatých Bůh dělal zázraky: když je mučili, nic jim neškodilo, a přesto jim nakonec setnuli hlavu. Beztak by jednou zemřeli přirozenou smrtí, a tu vstoupili v jediném okamžiku do věčné slávy.

Hned, když se Eliáš vrátil z Chorébu, pomazal místo sebe za proroka Elíšu. Další dva úkoly už on sám osobně neučinil, ale předal je svému žákovi, který je v pravý Boží čas naplnil.

Chazael se stal nástrojem Božího hněvu a Jehú se postaral o vyhlazení Achabova rodu, jenž se provinil proti Hospodinu modlářstvím, a také o zničení kultu Baala v Izraeli. Stalo se to jiným způsobem, než by člověk očekával, ale stalo se to. Bůh má tisíc možností, jak zachránit národ – i ten náš. Jehú se však nezřekl zlatých býčků, kteří byli v Bételu a v Danu, proto jako král před Hospodinem neobstál a jeho potomci seděli na izraelském trůnu jenom do čtvrtého pokolení.

Vraťme se ale k Achabovu synu Achazjášovi. Po smrti svého otce odpadl znovu od Hospodina. Co o něm říká svaté Písmo? „Dopouštěl se toho, co je zlé v Hospodinových očích. Chodil po cestě svého otce a své matky i po cestě Jarobeáma, syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu. Sloužil Baalovi a klaněl se mu a urážel Hospodina, Boha Izraele; všechno konal tak jako jeho otec.“ (1Kr 22,53-54)

Když pak propadl mříží svého pokojíku na střeše v Samaří a churavěl, vyslal posly zeptat se Baal-zebúba, boha Ekrónu, zdali z tohoto ochoření vyvázne živ. Když byli na cestě, setkali se s prorokem Eliášem, který je poslal zpět se vzkazem od Hospodina, že král z lože, na které ulehl, nepovstane, ale zcela jistě zemře, protože se neobrátil na Boha, ale na démona. Prorok jen řekl pravdu, a přesto rozhněvaný král poslal padesát vojáků i s velitelem, aby ho zabili. Avšak na slovo Božího muže sestoupil oheň z nebe a vojáky spálil – tedy žádné falešné milosrdenství. Tu se odehrával boj s modláři i s duchem, jaký je za nimi.

Po druhé se opakovalo totéž. Až potřetí, když vojáci přišli v pokoře, měl Eliáš dle slova anděla, který k němu mluvil, sestoupit dolů a předstoupit před krále. Opět ne z vlastní vůle, ale na Boží slovo. To neznamená, že musel slyšet hlas. Možná přišla silná myšlenka a on věděl: „To je od Boha. To mluví Bůh.“

Pak zopakoval Boží ortel nad králem za to, že se šel doptávat skrze věštící praktiky démonických sil v Ekrónu. „‚Protože jsi poslal posly do Ekrónu s dotazem Baal-zebúbovi, jako by nebyl Bůh v Izraeli, aby ses dotázal na jeho slovo, proto z lože, na které jsi ulehl, už nevstaneš, ale zcela jistě zemřeš.‘ I zemřel podle Hospodinova slova, které promluvil Eliáš.“ (2Kr 1,1-17) I když poslové Achazjáše do Ekrónu nedošli, přišel trest. Stačilo, že král udělal gesto…

Prorok Eliáš dvakrát na Boží slovo svolal oheň, ale potřetí mu Bůh řekl: „Stop!“ Podobně je to často i s námi. Když ti Bůh řekne, abys udělal nějakou malou věc, nestarej se, co bude dál. Udělej teď to, co chce Bůh. Pak ti Bůh dá jiný úkol, abys v nové situaci udělal to a to. Člověk však má rád stereotyp a nechce se mu pokaždé hledat Boží vůli. Proto prohrává a pak se ještě navíc bouří proti Bohu. Tedy je zapotřebí chodit ve víře, nebát se nejistoty a nechtít vědět dopředu celý Boží plán.

Kolik lidí a křesťanů nehledá Boží vůli, ale chodí za různými věštci a psychotroniky a zapomínají, že podle Božího slova ve Starém zákoně byl trestán smrtí nejen věštec, ale i zákazník, který hledal jeho služby, i když to byl samotný panovník! V Písmu svatém čteme: „Kdyby se někdo uchyloval k duchům zemřelých a k věštkyním, aby s nimi smilnil (duchovně), proti takovému se obrátím a vyobcuji jej ze společenství jeho lidu.“ (Lv 20,6)

Dějiny Izraele se odehrávaly kolem tohoto prvního a zároveň hlavního přikázání. Duch modlářství byl však tak silný, že ani velcí proroci jako Eliáš a Elíša ho nedokázali odstranit. Konali mimořádně velké zázračné činy, oba vzkřísili mrtvé chlapce, a také mrtvý muž, který byl vhozen do Elíšova hrobu, byl rovněž vzkříšen. Přesto se jim nepodařilo vyhladit kořen modlářství. Bylo zakořeněno velmi hluboko.

Proroci Starého zákona často porovnávali modloslužbu s cizoložstvím. Když se národ přiklonil k modlářství, které má svou sílu v magii, věštění a spiritismu (viz Dt 18,9-14), přicházely války, zajetí, nemoci… Jestliže národ konal pokání v této oblasti, Bůh zázračně zasahoval.

Cíl a smysl našeho života je, abychom zůstali věrní až dokonce na Cestě, kterou je Kristus. On je zároveň Pravda i Život. Vydržme, jeden druhého povzbuzujme, abychom vytrvali do konce a potom přijali věnec věčné slávy, který nám Bůh připravil. Kéž bychom, tak jako byl vzat prorok Eliáš do nebe na ohnivém voze, i my přišli v ohni Božího ducha až do náruče Nebeského Otce.

 

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na svátek proroka Eliáše (2019)

 

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Já nešťastný člověk! Kdo mne vysvobodí z těla této smrti? Bohu buď dík (že to učinil) skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy tentýž já svou myslí sloužím jako otrok zákonu Božímu, ale svým tělem zákonu hříchu.“

Ř 7,24-25 (8. 9. – 22. 9. 2019)