Amazonie, hrob ortodoxie

11. 7. 2019

24.–26. června 2019 skrytě proběhlo přípravné setkání na Synodu o Amazonii. Mezi hlavními aktéry jsou kardinálové Hummes, Barreto, Kasper, Baldisseri…

V roce 1986 Jan Pavel II. v Assisi otevřel dveře církve pohanství. Zrealizoval dokument II. Vaticana o úctě k pohanům – de facto o úctě k démonům, kterým pohané přinášejí oběti. Arciheretik Bergoglio zneužívá papežství a prosazuje do liturgie pohanského ducha zaváděním animistických prvků. Místo přinášení obětí Bohu tak bude skrytě uctíván ďábel a pohanští démoni.

Dalším bodem Amazonské synody je úskočné zrušení kněžského celibátu, a tím vyvolání chaosu s cílem vyhnout se pravdivému pokání. Pokrytecky se odvolávají na východní církve. Zrušením celibátu to však nemá skončit. Bergoglio a jeho heretický tým směřují k zavedení svěcení žen na kněžky. Precedentem pro tzv. obnovu církve má být svěcení domorodých čarodějek v Amazonii. Je to další krok k přechodu na antikristovskou církev New Age. Bergogliova anticírkev se stává synagogou satanovou a táhne lidi do pekla. O Bergogliovi a kardinálech majících téhož ducha satanismu platí slova sv. Pavla: „Jsou to falešní apoštolé, nepoctiví dělníci, přestrojení za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se převléká za anděla světla!“ (2Kor 11,13-14)

Bergoglio tvrdí, že plně realizuje II. Vaticanum. Tým falešných apoštolů, přestrojených za apoštoly Kristovy, kope spolu s Bergogliem hrob církvi. Bůh dopouští tento stav, abychom si pravdivě přiznali, že otráveným kořenem masové apostaze je II. Vaticanum. Likvidační proces se nezastaví, dokud nebude dosazen pravověrný papež, který odsoudí hereze a ducha modernismu i synkretismu II. Vaticana! Nestačí kosmetické úpravy biskupa Schneidera s absurdním závěrem, že heretický papež Bergoglio musí za každou cenu zůstat v úřadě.

Bůh chce po nás v této době jedno, a to pravdivé pokání. Vrátit se ke zdravým kořenům naší víry! Jsou jimi evangelium a apoštolská Tradice, spojená i s mučednickou smrtí apoštolů a milionů mučedníků. Pro Krista a Jeho evangelium máme být ochotni nasadit i život. Když ho pro Ježíše Krista ztratíme, získáme život věčný. O radikálnosti evangelia mluví Ježíš jasně: „Kdo by chtěl svoji duši zachránit, ten ji ztratí; kdo však ji ztratí pro mě a pro evangelium, ten ji zachrání.“ (Mk 8,35) Ježíš tvrdě odmítá jen ty, kteří se vyhýbají pokání: „Odejděte ode mne pachatelé nepravosti, neznám vás.“ (Mt 7,23)

Pravdivé pokání znamená především nazvat hřích hříchem, herezi herezí, zradu zradou. Je cílevědomou manipulací zdůrazňovat místo záchranného pokání okrajové problémy, jako je ekologie a zrušení celibátu. Argumentovat zabezpečením eucharistie pro domorodce a současně vyžadovat udržování domorodých kultů je škodlivá antimisie! Plán zneužití liturgie spojením s duchem animismu, vede k vrcholnému rouhání Bohu. Náboženští podvodníci v čele s Bergogliem prosazují model Amazonie jako program satana – anděla světla – pro celou církev.

Co se týče ženatých kněží, my, biskupové východní církve, dobře známe tuto problematiku. Můžeme proto zodpovědně tvrdit, že v dnešní době rušit v západní církvi celibát způsobí rozkladný chaos. Nebude pak možné začít s nutnou reformou církve. Ta musí být postavena na pravdivém pokání a návratu k evangeliu a jeho Duchu.

V Česku je náboženská společnost, která zrušila celibát. Vznikla před 100 lety z katolických kněží, kteří byli stoupenci modernismu. Po zrušení celibátu brzy začali světit ženy na kněžky. Velmi bolestnou je statistika rozbitých rodin rozvedených kněží a kněžek. V žádném případě to není model k pravdivé obrodě církve. Katechismus této církve z dob jejího založení je proniklý modernismem a liberalismem. Je to týž duch, který byl skrze modernistu Roncalliho prosunut na koncil a tím se ujal vlády v katolické církvi. Bergoglio má tohoto ducha už v plnosti.

Pravdivé východisko

Konkrétním prostředkem k obrodě kněžství je vytvoření kněžských společenství. Skupina 4–7 kněží se v neděli večer sjede na určeném místě. Jeden a půl dne prožijí po vzoru prvních křesťanů. Základními principy křesťanské obce v Jeruzalémě jsou: 1) modlitby, 2) apoštolské učení, 3) bratrské společenství a 4) eucharistie (Sk 2,42). Vnitřní modlitba trvá vždy hodinu s krátkými přestávkami. Myšlením se zaměřujeme na nejzákladnější pravdy víry (http://vkpatriarhat.org/cz/?p=31461). Je to boj s duševní roztržitostí a tělesnou slabostí, zvláště když máme klečet nebo stát. Je užitečné mít chvílemi ruce nahoru, aspoň při prožívání odevzdávání se Bohu (1Tim 2). Při dokonalé lítosti si přiznáváme hříchy a dáváme je pod moc Kristovy krve. Přitom můžeme pomalu s vírou vzývat jméno Ježíšovo (Jehošua). „Jestliže chodíme ve světle, krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu.“ (1J 1,7) Ve vnitřní modlitbě si rovněž připomínáme realitu své smrti, Božího soudu i otázku šťastné či nešťastné věčnosti. Pak s Kristem prožíváme duchovní jednotu ve spoluukřižování (Ř 6,6, Gal 2,20). S vírou přijímáme Ježíšův testament z kříže ve slovech: „Hle, tvá matka“.

Vnitřní modlitba je spojena s vnitřním i zevnějším sebezáporem. Modlitebník tak ale přijímá moc Ducha Božího a s Ním i světlo a sílu k duchovnímu boji proti hříchu a lži. Po hodině modlitby je bratrské společenství. Sdílíme si zkušenosti z modlitby. Hodinová modlitba a po ní svědectví se v pondělí opakuje celkem čtyřikrát. Jednu hodinu z těchto čtyř je užitečné prožít se zaměřením na texty Písma. V modlitbě z nich získáme prorockou aktualizaci pro nedělní kázání. Setkání končí v úterý v poledne společným obědem.

Kněz, který má zkušenosti z bratrského společenství a z modliteb, si pak ve vlastní farnosti vychová učedníky, kteří budou sdílet stejného Ducha a vnášet zdravý program obrody rodin i pravdivého křesťanství. Reforma musí začít od počátku, už od prvního ročníku semináře. Základem je získat habitus vnitřní modlitby. Denně je jí třeba věnovat dvě hodiny. S modlitbou souvisí i formace bratrského společenství.

Řešit krizi církve ekologií či zrušením celibátu je nonsens.

 

+ Eliáš

Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

+ Metoděj OSBMr                 + Timotej OSBMr

Biskupové sekretáři

 

Stáhnout: Amazonie, hrob ortodoxie (11.7.2019)

 

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.“

Ř 7,18-20 (11. 8. – 25. 8. 2019)