Slovo otce patriarchy Eliáše na třetí neděli paschální*

„Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: ‚Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?‘ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: ‚Neděste se! Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘ Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.“ (Mk16,1-8)

„Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ – to byla otázka myronosic, když šly v neděli ráno k hrobu, aby pomazaly Ježíšovo tělo. Nemyslely na to, co Pán řekl svým učedníkům, že totiž třetího dne vstane z mrtvých, a přitom to slyšeli všichni, kteří byli v Ježíšově blízkosti. Tu však vidíme, že když přišla Jeho smrt, ani na to nepomyslely. Jejich hlavní starostí bylo pomazat tělo myrem – vonnými mastmi – a připravit je k pohřbu.

Každý z nás má různé osobní problémy a vnímá i krizový stav společnosti, v níž žijeme. Když pak vidíme, že řešení není v našich silách, prožíváme podobnou situaci: pro naši malou anebo žádnou víru se nám zdá, jako by Kristus ještě ležel v hrobě a nevstal z mrtvých, jako by živé křesťanství ani neexistovalo, a proto je vše tak, jak je.

Kdo odvalí kámen od hrobu? Kdo dá vzkříšení? Kdo zachrání Česko, Slovensko, Ukrajinu? To může jedině Bůh. „…když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký.“

Mnoho lidí žijících kolem nás je pokřtěno, ať už jsou to římští katolíci, řečtí katolíci, či pravoslavní… Křtem svatým jsme všichni byli naroubováni na Krista. Bible říká: „…vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, také jste Krista oblékli. Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši.“ (Gal 3,27-28) Tedy živý Ježíš je v každém pokřtěném. Položme si však otázku: Kdo podle toho i žije? Žel, ve většině křesťanů je Ježíš pochován jako v hrobě. Kdo odvalí z jejich srdcí kámen lži a temnoty, která způsobuje, že si neuvědomují pravdu, že Ježíš je v nich, že je čeká smrt, Boží soud a věčnost? Co je potřebné, aby nastalo duchovní vzkříšení?

V knize proroka Ezechiela je napsáno: „Spočinula na mně ruka Hospodinova. Hospodin mě svým duchem vyvedl a postavil doprostřed pláně, na níž bylo plno kostí, a provedl mě kolem nich. A hle, na té pláni bylo velice mnoho kostí a byly velice suché. I otázal se mne: ‚Lidský synu, mohou tyto kosti ožít?‘ Odpověděl jsem: ‚Panovníku Hospodine, ty to víš.‘ Tu mi řekl: ‚Prorokuj nad těmi kostmi a řekni jim: Slyšte, suché kosti, Hospodinovo slovo!‘“ (Ez 37,1-4) Hospodin pak ještě řekl: „Tyto kosti, to je všechen dům izraelský (křesťanské národy).“ Jsou to mrtvé duše. Potřebují slyšet slovo pravdy, slovo, které dává život a které konkrétně ukazuje, jaký krok víry a pokání je pro vzkříšení nezbytný. Je to Boží slovo. Člověk je má přijat a vtělit.

Mládenec, kterého myronosice uviděly v hrobě, jim řekl: „Neděste se! Hledáte Ježíše Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili.“ Tento Ježíš, který vstal z mrtvých před 2000 lety, může a chce vstát z mrtvých v každém z nás i v celém Česku, Slovensku i Ukrajině. Ale chce jedno – naši víru, chce, abychom s vírou prosili o duchovní vzkříšení, abychom nebyli jako myronosice, které šly namazat mrtvé Kristovo tělo. Bůh od nás očekává takovou víru, jakou měla Přečistá Bohorodička, když stála pod křížem a viděla umírat svého Syna. Ona i tehdy věřila Božímu slovu, že Ježíš vstane z mrtvých. Pán Ježíš řekl: „Proste a bude vám dáno.“ (Mt 7,7)

Bohužel lhostejnost mladé generace co do vlastní budoucnosti je dnes jako ten kámen u hrobu. Ne kámen, ale přímo beton. Bůh však může zvednout i tento beton. Co máme dělat my? Prorokovat, volat, křičet k Bohu a prosit – a On sešle svého Ducha, který učiní nemožné možným. Boží slovo říká, že ten Duch, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá v nás (srov. Ř 8,11).

Každý z nás má v životě takové „kameny“ – problémy, na které nemá sílu. Bůh však má moc je odvalit, ale chce, abychom ty problémy nedrželi ve svých rukou, abychom se nebáli a dali je Bohu, spoléhali na Něho a důvěřovali v Jeho všemohoucnost.

Jaká byla reakce myronosic poté, co uslyšely, že Kristus vstal z mrtvých? „Vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.“ Místo radosti je ovládl strach.

Existuje užitečný strach, a to strach před peklem, před hříchem, strach, aby se člověk nestal závislým na narkotikách, alkoholu nebo nečistotě. To je dobrý strach. Takový strach je spasitelný. Jenže lidé se často bojí, ani sami nevědí čeho a proč. Existuje také speciální duch strachu. Například někdo přijde a začne vás drze očerňovat. Beze studu to říká všem. Strach, že druhého špiní, nemá. Když však někdo zjistí, že to všechno, co ten člověk říkal, byla lež, už nemá odvahu to říci nahlas. Přijde na něj strach. Může mít i fakta, dokumenty v rukách, a přesto se pravdy nezastane. Takového člověka je potřeba doslova jeřábem zvedat, aby udělal krok a zastal se Ježíše a tupeného Božího díla. Až tak nás dokáže paralyzovat naše porušená přirozenost.

Člověk se bojí hlásat pravdu, protože má strach. Ale ti, kteří lžou a zabíjejí lidské duše, jsou plní zvláštní horlivosti, jdou a i tisíckrát opakují svou lež… Nejednou jsem řekl Ježíši: „Pane, já mám strašnou závist, že nejsme tak horliví jako Tvoji nepřátelé, kteří ničí Boží dílo. Oni dokážou pracovat ve dne v noci, ničeho se nebojí. A tu, když má člověk říct někomu do očí pravdu pro jeho dobro, bojí se, ani sám neví proč.“

Vzpomínám, že ve věku 18 let jsem dělal u nás ve městě misii. Sepsal jsem si několik lidí, za nimiž jsem potom zašel, abych jim pověděl o Ježíši. Hodiny jsem musel bojovat se strachem, modlit se, a až pak jsem byl schopen jít. A přitom tolikrát Bůh v Bibli říká: „Neboj se!“

Dědičný hřích v nás působí, že my, kteří bychom měli druhé povzbuzovat, se bojíme. A ti, kteří dělají zlo, jsou horliví. Když jde nějaký opilý po ulici, hlasitě zpívá a nikoho se nebojí. Ale když má člověk někomu říct pravdu, schová se deset metrů pod zem. To způsobuje ten Jidáš v nás – dědičný hřích. Máme se bát hříchu v nás, máme se bát pekla… Ale toho se nikdo nebojí, ani pekla, ani smrti. Máme vůbec rozum? Každý z nás zemře a čeká ho věčnost, ne 100 nebo 1000 let, ale věčnost! A buď bude šťastná, nebo nešťastná – tedy plná hrozného utrpení! Avšak z toho nemáme žádný strach! Když však je potřeba někomu pomoct, povědět mu pravdu, nejsme toho schopni, odehrává se v nás duchovní boj. Boží nepřítel často používá ponižování, vyhrožování… Ten však, kdo se bojí Boha, na nic takového nereaguje, nebojí se nikoho. Mohou mu i naplivat do obličeje, on setře slinu a jde dál.

Pamatujme však na to, že už dnes můžeme stát před Božím soudem. Všechno tady je zkouška, jestli obstojíme a zůstaneme Bohu věrni… Proto prosme o odvahu, jakou měli proroci, apoštolové a mučedníci, kteří dali za Krista i své životy a nezalekli se, když je házeli dravé zvěři v Koloseu. Vždyť jednou i tak zemřeme. Ježíš však praví: „Každý, kdo se ke mně přizná před lidmi, k tomu se i já přiznám před svým Otcem v nebi; kdo mě však zapře před lidmi, toho i já zapřu před svým Otcem v nebi.“ (Mt 10,32-33)

V tomto čase si připomínáme Kristovo vzkříšení, zjevení Marii Magdaléně, ženám, apoštolům a pak i Jeho nanebevstoupení. Když jsme tedy byli naroubováni do nového života Krista vzkříšeného, je potřebné, aby Duch svatý oživil to, co v nás už je. Kéž tedy zavane, aby začal proces duchovní obnovy! Kéž sám Bůh udělá tento zázrak a vzkřísí nás i naše národy.

* tzv. „neděle myronosic“; myronosice jsou nazývány ve východní církvi ženy, které šly ke hrobu pomazat Ježíšovo tělo vonnými mastmi (myro je vzácný vonný olej; byla to velice drahá, silně aromatická látka)

 

Stáhnout: Slovo otce patriarchy Eliáše na třetí neděli paschální*

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Kdo zachovává Jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha“

1J 3,24 (14. 7. – 28. 7. 2019)