Smírná oběť

V jedné brožurce byl krátký příběh: Mladá řeholnice v Itálii se chtěla stát smírnou obětí, složila slib a obětovala se za konkrétní úmysly. Potom přišlo utrpení, zůstala paralyzovaná, ale vše statečně snášela s vědomím, že je to i pro ni potřebná cesta očisty. Zároveň ji utrpení i neustálé bolesti motivovaly, aby vše obětovala za spásu duší, za misie. Někdo by se mohl zeptat: A to máme prosit, aby nám Pán Bůh dal nějakou nemoc a udělal z nás mrzáky? Realita je taková, že, pokud se pak v utrpení nebudeme s vydaností modlit, nakonec se z nás stane spolek reptalů anebo hypochondrů, kteří si navíc navyrábějí i další nemoci. To není smyslem oběti. Pokud Bůh chce dát nemoc, tak ji máme samozřejmě bez reptání přijmout. Bůh však chce, abychom využili zdraví, které máme, a dali ho do služeb Bohu. Chce, abychom hledali Jeho tvář, a právě na modlitbě usilovali o spojení s Ním. Máme být Bohu za zdraví vděčni, ale když na nás sešle utrpení, tak ho máme přijmout jako smírnou oběť. Když je člověk nemocný, ocitá se pod určitým tlakem: buď nemoc přijmeš a odevzdáš se do vůle Boží, anebo odmítneš a budeš buřič. Daleko větší smírná oběť však je, když je člověk zdravý, nemá žádnou nemoc, a dobrovolně neustále na modlitbě vychází z vlažnosti a znovu a znovu vchází do Boží přítomnosti. Ze začátku to je těžké, ale je to takový sladký kříž, který Bůh dává. Když člověk tento sladký kříž na sebe vezme a usiluje na modlitbě o to být v Boží přítomnosti, dostane velké světlo, požehnání i další motivaci bojovat za Boží království. Boží láska i oheň v něm pak skutečně hoří.

 

Stáhnout: Smírná oběť

 

Vyberte jazyk

Hľadať

Slovo života

„Kdo zachovává Jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha“

1J 3,24 (14. 7. – 28. 7. 2019)